Vystudoval nordistiku a anglistiku, působil jako nakladatelský redaktor v Mladé frontě a následně jako šéfredaktor nakladatelství Argo, které také vydalo je knihy. Debutoval mystifikačním románem Poslední tečka za rukopisy (Argo, 1998), který vydal pod pseudonymem Josef Urban. Stejně se jmenuje i vypravěč románu, historik, který konečně odhaluje pravdu o Rukopise Královédvorském a Zelenohorském a také tajemství jejich plagiátorů. Kniha vzbudila nebývalý ohlas, Argo ji vydalo znovu v roce 2005 tentokrát už po skutečným jménem autora. Následoval román Sedmikostelí (Argo, 1998) napsaný v duchu gotických románů a morytátů, plný melancholie a mordů uprostřed staré Prahy. A Hastrman (Argo, 2001), za kterého dostal Urban Magnesii Literu za nejlepší prózu. Hrdinou je skutečný Vodník, stvoření, kterého Urban sleduje po dvě století, aby skrze něj popsal ekologickou hrozbu i lidskou rozpínavost. „Dva poslední romány ukazují Urbana jako básníka a zároveň archiváře ztracené krajiny, ať už městské či přírodní. Chrámy obětované postupu urbanizace, vesnice pohřbené pod přehradou, vytěžená hora, to jsou roviny krajiny zmizelé pod nánosem času, ovšem uchované v paměti, které se zrcadlí v pluralitě časových i významových vrstev textu,“ píše o knize Ladislav Nagy na iLiteratuře.cz.

Sexyromán Paměti poslance parlamentu (Argo, 2002) jako „nejsžíravější, nejbizarnější a nejanarchističtější odsudek demokratické totality“ překvapil čtenáře i recenzenty svojí odlišností od dosavadní Urbanovy tvorby. V románu Stín katedrály (Argo, 2003) už je to zase starý známý gotický Urban. Podobně jako Viktor Hugo, je i Urban natolik fascinovaný stavbou katedrály, že z ní činí hlavní hrdinku svého kriminálně historického románu. Viditelně navazuje na Sedmikostelí, pomyslnou trilogii pak uzavírá Santiniho jazyk (Argo, 2005). Za ten by se nemusel stydět ani Dan Brown. Hlavní hrdina Martin Urann (přičemž písmeno bé z autorova příjmení je na klávesnici hned vedla písmene en z příjmení hlavního hrdiny) selhává jako reklamní textař. Za úkol má vymyslet univerzální slogan použitelný pro cokoli. Díky dívce, kterou náhodně potká v metru, se noří do historie, ke kostelům, tajemstvím a světcům, aby zjistil, že celé lidstvo ve své historii stejně jako on pátrá po jedné univerzální větě. Pole a palisáda (Argo, 2007) s podtitulem Mýtus o kněžně a sedlákovi je variací na pověst o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Kniha je součástí mezinárodního projektu Mýty iniciovaného britským nakladatelstvím Canongate, do kterého se již zapojilo 35 zemí a v němž vycházejí moderně převypravované mýty od autorů z celého světa. Soubor Mrtvý holky (Argo, 2008) předkládá „deset divných povídek“ z let 2002 až 2006. „Urban píše skvělá romaneta a tenhle dekameron by mu Jakub Arbes snad i zazáviděl. Anton Pavlovič Čechov řekl, že stručnost je sestrou talentu. Takhle vypadá naplnění,“ stojí v recenzi v Právu. Lord Mord (Argo, 2008) se vrací k příběhu ze staré Prahy a její asanace nařízená na konci 19. století její radnicí. Vraždění prostitutek jako jedna linie románu je jen odezvou té druhé, kterou je vraždění samotného města.

Román Boletus arcanus (Argo, 2011) využívá rafinovaně české houbařské vášně. V lesích této knihy totiž roste hřib, který po konzumaci splní člověku jakékoli přání. Že jde o závislost víc než drogovou, může potvrdit nejenom hlavní hrdina Gregor Marty. Román Praga piccola (Argo, 2012) je pro Urbana trochu netypicky klasickým historickým vyprávěním o prvorepublikových radostech i strastech, které přišly s krizí nebo vlastně možná už dávno před ní; záleží na tom, zda byl člověk synem majitele továrny na výrobu automobilů, nebo služkou či děvečkou. Následoval román Přišla z moře (Argo, 2014), pojatý víceméně jako detektivní pátrání po totožnosti dívky, která jednoho rána vystoupila z moře u britských břehů. A nejenom po ní, to, co se zprvu její jen jako rozptýlení redaktorů místních novin přeroste v thriller nečekaných rozměrů. Zatím poslední kniha Miloše Urbana se jmenuje Urbo Kune (Argo, 2015). Vídeňský architekt Jan Tabor vyzval evropské umělce a autory, aby se zapojili do projektu o sjednocené Evropě. Urban tímto do výzvy přispívá svým svébytným způsobem. Román je označovaný za sci-fi, to je však jen jedna strana mince. Tou druhou je podtitul Paralelní román, který vystihuje ulice města Urbo Kune z názvu (z esperanta); ty jsou rovnoběžné a nemohou se tedy nikdy protnout. Nebo ano?

Ukázka

—Lord Mord (Argo, 2008)