Patrik Ouředník

Patrik Ouředník

Prozaik, překladatel a esejista, lingvista, autor knih pro děti i dospělé. Držitel Státní ceny za literaturu (2014), Ceny Toma Stopparda (2013) a další desítky francouzských a českých literárních cen. Patří k našim nejpřekládanějším autorům. Jeho Europeana je podle statistik nejpřekládanější českou knihou po roce 1989. Narodil se 23. 4. 1957 v Praze.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Antialkorán: aneb nejasný svět T. H. Volvox Globator 2017  2018 Magnesia Litera – Publicistika
Klíč je ve výčepu Volvox Globator 2014
Svobodný prostor jazyka Torst 2013  2013 Cena Toma Stopparda
Dnes a pozítří Větrné mlýny 2012 FR | IT
Pojednání o případném pití vína Volvox Globator 2012 ES | IT | FR
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku Volvox Globator 2012 NO | FR | NL | IT | RU | SV | ES | EN | PL | DE  2001 Kniha roku Lidových novin
Aniž jest co nového pod sluncem Volvox Globator 2011
Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem Torst 2010
O princi Čekankovi Dybbuk 2008
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku Paseka 2006 NO | FR | NL | IT | RU | SV | ES | EN | PL | DE  2001 Kniha roku Lidových novin
Ad acta Torst 2006 NL | IT | FR | EN
Příhodná chvíle, 1855 Torst 2006 NL | IT | EN | PL | ES | DE | FR
Šmírbuch jazyka českého Paseka 2005
Europeana Paseka 2004 NO | FR | NL | IT | RU | SV | ES | EN | PL | DE  2001 Kniha roku Lidových novin
Dům bosého Paseka 2004 FR | DE
Rok čtyřiadvacet Paseka 2002 DE
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku Paseka 2001 NO | FR | NL | IT | RU | SV | ES | EN | PL | DE  2001 Kniha roku Lidových novin
Pojednání o případném pití vína Tako 2000 ES | IT | FR
Klíč je ve výčepu: Z folklóru WC Volvox Globator 2000
Hledání ztraceného jazyka Zdeněk Susa 1997
Neřkuli Mladá fronta 1996
Pojednání o případném pití vína Volvox Globator 1995 ES | IT | FR
Rok čtyřiadvacet Volvox Globator 1995 DE
Aniž jest co nového pod sluncem Mladá fronta 1994
O princi Čekankovi Volvox Globator 1993
Šmírbuch jazyka českého Ivo Železný 1992
Anebo Volvox Globator 1992
Šmírbuch jazyka českého Edice K 1989
Šmírbuch jazyka českého Edice K 1988
Klíč je ve výčepu
Klíč je ve výčepu
Pojednání o případném pití vína
Pojednání o případném pití vína
Aniž jest co nového pod sluncem
Aniž jest co nového pod sluncem
O princi Čekankovi
O princi Čekankovi
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Šmírbuch jazyka českého
Šmírbuch jazyka českého
Europeana
Europeana
Rok čtyřiadvacet
Rok čtyřiadvacet
Pojednání o případném pití vína
Patrik Ouředník
Pojednání o případném pití vína
Klíč je ve výčepu: Z folklóru WC
Klíč je ve výčepu: Z folklóru WC
Hledání ztraceného jazyka
Hledání ztraceného jazyka
Neřkuli
Neřkuli
Pojednání o případném pití vína
Pojednání o případném pití vína
Rok čtyřiadvacet
Patrik Ouředník
Rok čtyřiadvacet
Aniž jest co nového pod sluncem
Aniž jest co nového pod sluncem
O princi Čekankovi
O princi Čekankovi
Šmírbuch jazyka českého
Šmírbuch jazyka českého
Anebo
Patrik Ouředník
Anebo
Šmírbuch jazyka českého
Patrik Ouředník
Šmírbuch jazyka českého
Šmírbuch jazyka českého
Patrik Ouředník
Šmírbuch jazyka českého
Cena Rok Země
Magnesia Litera – Publicistika 2018 Česká republika
Státní cena za literaturu 2014 Česká republika
Cena Toma Stopparda 2013 Česká republika
Kniha roku Lidových novin 2001 Česká republika
Z recenzí
Jednoduše řečeno: jde tu o radost ze hry. S jazykem, fabulací i čtenářem, který neví, o čem kniha je. A nic neprozradíme, když dodáme, že se to ani nedozví. Autor ovšem všechny námitky proti textu sám hrdě přiznává přímo v textu.
—Jan Jandourek
Aktulane.cz

V roce 1979 podepsal petici VONSu za propuštění politických vězňů v Československu, nesměl nastoupit na vysokou školu. Vystřídal řadu manuálních zaměstnání, v roce 1984 emigroval do Francie. Vedl literární rubriku ve čtvrtletníku L’Autre Europe, podnítil založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde do roku 2010 přednášel. Publikoval literárněvědné eseje, antologie o dějinách české a francouzské literatury, jako první zpřístupnil poezii Vladimíra Holana francouzským čtenářům. Překládá z francouzštiny do češtiny (Rabelais, Jarry, Queneau, Beckett, Vian) i naopak (Vančura, Hrabal, Holan, Skácel, Holub). Píše do českých i francouzských časopisů.

Debutoval ve Francii vydanou knihou Šmírbuch jazyka českého (Edice K, 1989), která obsahuje přes šestnáct tisíc výrazů z oblasti argotu, slangu a „nekonvenční češtiny“ z let 1945 až 1989. Dočkala se několika opakovaných vydání, ve vlasti poprvé vyšla v roce 1992 (nakladatelství Ivo Železný). Následovala sbírka poezie Anebo (Volvox Globator, 1992) a pohádka pro děti i jejich rodiče O princi Čekankovi (Volvox Globator, 1993) a další esejistická próza Aniž je co nového pod sluncem (Mladá fronta, 1994); tentokrát jde o výrazy a rčení biblického původu. Rok Čtyřiadvacet s podtitulem Progymnasma 1965 – 1989 (Volvox Globator, 1995) se snaží formou jakési hry na rozpomínání najít v každodenních dojmech z emigrace popis společenské reality. Každý deníkový záznam začíná slovy Vzpomínám si… a netvoří ho víc než jeden odstavec, ten však může být každý další den doplněn nebo rozšířen, Ouředník tak pracuje s úsměvným i překvapivým pointováním. Další básně Neřkuli (Mladá fronta, 1996) oscilují mezi všedním poetickým dokumentem a jazykovou či formální dokonalostí, včetně „kramářsky“ laděných lidově humorných básní. V roce 2004 pak autor své dosavadní básnické sbírky vydá s dalšími verši souborně jako Dům bosého (Paseka, 2004). K esejům pátrajícím po jazykových zvláštnostech pak Ouředník přidal sbírku Klíč je ve výčepu s podtitulem Folklor na WC (Volvox Globator, 2000).

O rok později přišla zásadní Ouředníkova kniha Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku (Paseka, 2001), za niž byl autor nominován na Magnesii Literu za prózu. „Skutečnou literaturu a umění nezajímá pořadový krok dějin, ale právě ony rány a kopance, které při pochodování dopadají na jednotlivce. Převyprávět, nikoli přepsat dějiny moderního věku jako fackovací zápas, jehož se zúčastnilo lidstvo na univerzální ploše evropské civilizace, kontinentu Europeany, tedy sestavit jakýsi dějinný itinerář facek, to je také způsob, jak vyzrát na dějiny. Ouředníkova kniha ukazuje, že šance literatury nejsou pořád ještě zcela ztracené,“ píše o knize Jiří Peňás v Týdnu. Kniha se dočkala i divadelního zpracování a velmi rychle vyšla i německy, polsky a bulharsky, další jazyky následovaly, během pěti let jich bylo jedenadvacet. Příhodná chvíle, 1855 (Torst, 2006) vypráví o snahách kolonizovat Severní i Jižní Ameriku, na příbězích dvou kolonizátorů testuje možnosti a hranice lidské pospolitosti, rovnosti a svobody. Hlavními hrdiny knihy Ad acta (Torst, 2006) jsou pražští důchodci, detektiv a znásilněná studentka výtvarných umění; jakkoli je kniha s nadsázkou humorná, skrývá drsně reálné obrazy dneška. „Stejnou měrou autora fascinuje francouzská intelektuální úroveň i české křupanství, obojího je mocen a přeskakování mezi těmito póly patří mezi nejzábavnější pasáže knihy,“ píše v recenzi Pavel Mandys. Ouředník je také autorem divadelní hry Dnes a pozítří – Rozhovory pěti přeživších (Větrné mlýny, 2012). Jeho jazykové eseje byly shrnuté do souboru Svobodný prostor jazyka (Torst, 2013).

Ukázka

Nejznámější panenka se jmenovala Barbie a začala se vyrábět v roce 1959. Byla vysoká 30 cm a měla veliká prsa a boky a štíhlý pas a byla to první panenka, která se chovala jako dospělá. Brzo také začala mluvit a říkala VEČER MÁM SCHŮZKU SE SVÝM PŘÍTELEM a CO SI VEMU NA SEBE, AŽ PŮJDU NA PLES? A NECHCEŠ JÍT SE MNOU KOUPIT ŠATY? Zpočátku bývala oblečená jako baletka nebo herečka nebo manekýnka, později také jako letuška, učitelka, veterinářka, podnikatelka, kosmonautka nebo kandidátka na prezidentský úřad. A v roce 1986 se objevila panenka Barbie v pruhovaném úboru koncentračních táborů i s pruhovanou čepičkou. Různá sdružení bývalých vězňů protestovala a říkala, že je to výsměch utrpení a paměti obětí, a výrobci se bránili a říkali, že je to naopak vhodný způsob, jak seznámit mladé generace s utrpením v koncentračních táborech, a že holčičky, které si panenku v pruhovaném úboru koupí, se s ní budou identifikovat, a později, až budou dospělé, snáze pochopí, co to bylo za utrpení. A v roce 1998 vymysleli Němci, že postaví obětem holocaustu v Berlíně veliký památník, který bude zdaleka vidět, protože funkce památníku je vedle oslavy nějaké příznivé dějinné události také varování budoucím generacím. Někteří lidé se domnívali, že umělecký objekt není vhodným  způsobem, jak vyjádřit holocaust, který se vymyká všem estetickým pravidlům, a jiní soudili, že ideální projekt by byl takový, který by vyjadřoval, že holocaust nelze vyjádřit.

—Europeana (Paseka, 2001)
Z ocenění
 2018 Magnesia Litera – Publicistika
 2014 Státní cena za literaturu
 2013 Cena Toma Stopparda
 2001 Kniha roku Lidových novin
Autorská práva v zahraničí
Pluh
W: http://www.pluh.org
E: info@pluh.org