V roce 1979 podepsal petici VONSu za propuštění politických vězňů v Československu, nesměl nastoupit na vysokou školu. Vystřídal řadu manuálních zaměstnání, v roce 1984 emigroval do Francie. Vedl literární rubriku ve čtvrtletníku L’Autre Europe, podnítil založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde do roku 2010 přednášel. Publikoval literárněvědné eseje, antologie o dějinách české a francouzské literatury, jako první zpřístupnil poezii Vladimíra Holana francouzským čtenářům. Překládá z francouzštiny do češtiny (Rabelais, Jarry, Queneau, Beckett, Vian) i naopak (Vančura, Hrabal, Holan, Skácel, Holub). Píše do českých i francouzských časopisů.

Debutoval ve Francii vydanou knihou Šmírbuch jazyka českého (Edice K, 1989), která obsahuje přes šestnáct tisíc výrazů z oblasti argotu, slangu a „nekonvenční češtiny“ z let 1945 až 1989. Dočkala se několika opakovaných vydání, ve vlasti poprvé vyšla v roce 1992 (nakladatelství Ivo Železný). Následovala sbírka poezie Anebo (Volvox Globator, 1992) a pohádka pro děti i jejich rodiče O princi Čekankovi (Volvox Globator, 1993) a další esejistická próza Aniž je co nového pod sluncem (Mladá fronta, 1994); tentokrát jde o výrazy a rčení biblického původu. Rok Čtyřiadvacet s podtitulem Progymnasma 1965 – 1989 (Volvox Globator, 1995) se snaží formou jakési hry na rozpomínání najít v každodenních dojmech z emigrace popis společenské reality. Každý deníkový záznam začíná slovy Vzpomínám si… a netvoří ho víc než jeden odstavec, ten však může být každý další den doplněn nebo rozšířen, Ouředník tak pracuje s úsměvným i překvapivým pointováním. Další básně Neřkuli (Mladá fronta, 1996) oscilují mezi všedním poetickým dokumentem a jazykovou či formální dokonalostí, včetně „kramářsky“ laděných lidově humorných básní. V roce 2004 pak autor své dosavadní básnické sbírky vydá s dalšími verši souborně jako Dům bosého (Paseka, 2004). K esejům pátrajícím po jazykových zvláštnostech pak Ouředník přidal sbírku Klíč je ve výčepu s podtitulem Folklor na WC (Volvox Globator, 2000).

O rok později přišla zásadní Ouředníkova kniha Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku (Paseka, 2001), za niž byl autor nominován na Magnesii Literu za prózu. „Skutečnou literaturu a umění nezajímá pořadový krok dějin, ale právě ony rány a kopance, které při pochodování dopadají na jednotlivce. Převyprávět, nikoli přepsat dějiny moderního věku jako fackovací zápas, jehož se zúčastnilo lidstvo na univerzální ploše evropské civilizace, kontinentu Europeany, tedy sestavit jakýsi dějinný itinerář facek, to je také způsob, jak vyzrát na dějiny. Ouředníkova kniha ukazuje, že šance literatury nejsou pořád ještě zcela ztracené,“ píše o knize Jiří Peňás v Týdnu. Kniha se dočkala i divadelního zpracování a velmi rychle vyšla i německy, polsky a bulharsky, další jazyky následovaly, během pěti let jich bylo jedenadvacet. Příhodná chvíle, 1855 (Torst, 2006) vypráví o snahách kolonizovat Severní i Jižní Ameriku, na příbězích dvou kolonizátorů testuje možnosti a hranice lidské pospolitosti, rovnosti a svobody. Hlavními hrdiny knihy Ad acta (Torst, 2006) jsou pražští důchodci, detektiv a znásilněná studentka výtvarných umění; jakkoli je kniha s nadsázkou humorná, skrývá drsně reálné obrazy dneška. „Stejnou měrou autora fascinuje francouzská intelektuální úroveň i české křupanství, obojího je mocen a přeskakování mezi těmito póly patří mezi nejzábavnější pasáže knihy,“ píše v recenzi Pavel Mandys. Ouředník je také autorem divadelní hry Dnes a pozítří – Rozhovory pěti přeživších (Větrné mlýny, 2012). Jeho jazykové eseje byly shrnuté do souboru Svobodný prostor jazyka (Torst, 2013).

Ukázka

—Europeana (Paseka, 2001)