Scénárista, režisér, prozaik. Držitel mnoha filmových ocenění a jedné Magnesie Litery za Objev roku 2008. Narodil se 7. dubna 1967 v Uherském Hradišti.
Pavel Göbl
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| 4 igelitky | Dauphin | 2015 | ||
| Penis pravdy 2012 | Dauphin | 2010 | ||
| Tichý společník | Dauphin | 2008 |
2009 Magnesia Litera – Objev roku |
| Cena | Rok | Země |
|---|---|---|
| Magnesia Litera – Objev roku | 2009 | Česká republika |
Z recenzí
Pavel Göbl posunul svou prózu k hrabalovské poetice naivních, malých, avšak v heroickém smyslu velikých „něžných barbarů“ a jejich každodenních životů.
—Jan M. Heller
iLiteratura.cz
V letech 1995 až 2002 vystudoval režii na pražské FAMU, kde už za studií nasbíral řadu ocenění. Za Otevřenou krajinu svobodného muže získal Cenu Kodaku pro nejlepší film roku 1998 a Cenu Pavla Juráčka za scénář. Tu pak začlenil do povídkového filmu Radhošť, za nějž získal Cenu Dona Quijota na festivalu Finále v Plzni 2002. Napsal scénář ke svému televiznímu filmu Javorový guláš (2001), Šťáva (2004) a Balíci (2005). Následoval celovečerní debut Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (2005), který Göbel spolu s Romanem Švejdou napsali podle divadelní hry René Levínského. Pak přišla romantická komedie z golfového prostředí Veni, vidi, vici (2009) a pohádka Kovář z Podlesí (2013). Kritika přijala až jeho čtvrtý celovečerní film Odborný dohled nad východem Slunce (2014). Jde o eastern z prostředí českého pohraničí, v němž tři stárnoucí muži hledají pomstu, kterou nejsou kvůli své dobrotě schopni vykonat.
Prózu Göbel odvozuje ze svých scénářů nebo naopak scénáře píše podle novel. Jeho debut Tichý společník (Dauphin, 2008) překvapivě získal nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého a Magnesii Literu 2008 v kategorii Objev roku. Původně scénář pro celovečerní film se stal záznamem traumatu čtyřicátníků: „Zarámování Tichého společníka je patřičně bizarní. V knize najdeme agroturisty z Prahy, místního blázna – izraelského teroristu Miru Malinu, strůjce nápadu s pohřbíváním ve stoje, distancovanou čtyřicátnici Lenku, cvičící každé ráno Taj-či na zahradě, nebo insitního, naivistického malíře Fandu, obkreslujícího pastelkami pohlednice. Ale celý ten groteskní pel kryje docela silný smutek, nebo přímo melancholii, která z knihy vyvěrá,“ píše o knize Jakub Řehák. Následovala kniha Penis pravdy 2012 (Dauphin, 2012) s podtitulem Nejpokleslejší verze apokalypsy od časů Bible, v níž autor přejal nápad klasické a Janem Drdou vyprávěné pohádky Dařbuján a Pandrhola, v níž obyčejný člověk získá nesmrtelnost. V Göbelově pojetí se jí dostane hned třem postavám, dvěma dělníkům a jedné prostitutce, kteří se musí vypravit na pouť za smrtí. Autor zhusta glosuje devadesátá léta, v nichž se příběh odehrává, i archetypy postav a jejich životů a snů. Kniha byla nominovaná na Cenu Josefa Škvoreckého. Soubor 4 igelitky (Dauphin, 2015) vychází z filmu Odborný dohled nad východem Slunce, přidává k němu ale dalšími linkami. Ve čtyřech igelitkách se tu v ukradené hippie dodávce vozí knihy o Vinnetouovi a napovrch vyplouvá zjištění, že život není indiánka, aby jasně oddělil hodné a zlé.
Ukázka
Žilo nás v domě pět. Já, matka, moje o pár let starší sestra a dvě její děcka. Ještě jsem míval otce a bratra dvojče. Otec jednou odešel do práce a víc se z ní nevrátil. Po letech jsme zjistili, že svůj odchod dlouho plánoval. Z rodové netrpělivosti odmítl dokončit život jako muž. Tvrdil, že ho mužské tělo už nemá čím překvapit, a tajně si nastřádal na operaci. Teď pracuje v cirkusu jako hadí žena. Občas pošle pohled nebo fotku… jeho nové tělo překvapovat umí. Můj bratr, dvojče, zemřel před deseti lety. Krásnou, klidnou smrtí. Našli ho mrtvého na gauči před televizí s ovladačem v dlani. Nejspíš 8se mu povedlo přepnout mezi programy v tak jiskřivý okamžik, až usoudil, že víc mu toho život nepřinese, a s úsměvem to zabalil. Ten úsměv mám před očima pokaždé, když se podívám do zrcadla, čas se na něm zatím příliš nepodepsal. Bratrova smrt, její okolnosti, mne dokonce přivedly k mé práci – vystudoval jsem telekomunikační technologie a nastoupil do televize jako vedoucí kamerového oddělení… postupem času jsem to, díky vstřícnosti ke svým nadřízeným, dopracoval až na režiséra přímých přenosů politických debat. Z celé rodiny jsem to dotáhl nejdál, a to pracuju jen v neděli! „Seš jako farář!“ říkávala s pýchou matka. Sama uklízela na půl úvazku v místní hospodě. Sestra byla snad odjakživa na mateřské… předtím prodávala kebab.