Pavel Švanda

Pavel Švanda

Prozaik, básník, esejista, novinář. Držitel Ceny města Brna. Narodil se 6. 6. 1936 ve Znojmě.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
O intelektuálovi, který se necítí dobře Atlantis 2012
Paměť esejisty Atlantis 2006
Cestou z Kainova pohřbu Atlantis 2004
Monstrum a jiná domácí zvířata Atlantis 2002
Krajina s trnem v oku Atlantis 2002
Neklid v Česku CDK 2001
Noemův deník Atlantis 2000
Věčný nedostatek věčnosti Atlantis 1999
Hodinka profesora Bojera Atlantis 1998
Libertas a jiné sny Atlantis 1997
Na obou březích Atlantis 1996
Zkušenosti Atlantis 1995
Portréty Atlantis 1994
Zázraky v malém ráji Rozrazil 1991
Anonymní povídky Blok 1967
Cestou z Kainova pohřbu
Cestou z Kainova pohřbu
Monstrum a jiná domácí zvířata
Monstrum a jiná domácí zvířata
Krajina s trnem v oku
Krajina s trnem v oku
Neklid v Česku
Neklid v Česku
Noemův deník
Noemův deník
Věčný nedostatek věčnosti
Věčný nedostatek věčnosti
Hodinka profesora Bojera
Hodinka profesora Bojera
Libertas a jiné sny
Libertas a jiné sny
Na obou březích
Na obou březích
Zkušenosti
Zkušenosti
Portréty
Portréty
Zázraky v malém ráji
Zázraky v malém ráji
Anonymní povídky
Pavel Švanda
Anonymní povídky
Z recenzí
Potěšilo mne znovu, ne však překvapilo Švandovo stylové mistrovství. Jeho výraz poskytuje čtenáři hledanou záruku, že hlavním stylotvorným faktorem textu je právě tendence zpřístupnit obsah nekomplikovaným vyjádřením, nikoli opačná.
—Ondřej Cakl
Aluze

Studoval dějiny umění na Filosofické fakultě, v roce 1958 nebyla přijata jeho diplomová práce, studia tak ukončil bez diplomu. Patří ke generaci Šestatřicátníků spolu s Jiřím Kuběnou či Václavem Havlem. Vystřídal řadu manuálních profesí, po sametové revoluci působil jako novinář a pedagog na JAMU. Debutoval knihou Anonymní povídky (Blok, 1967), trvalo tři roky, než její vydání prosadil Ludvík Kundera. Kniha nebyla tehdejší kritikou přijata a další titul tak Švandovi vyšel až po revoluci, byly jím Zázraky v malém ráji (Rozrazil, 1991). Následovaly Portréty (Atlantis, 1994), esejistický soubor Zkušenosti (Atlantis, 1995) a básnická sbírka Na obou březích (Atlantis, 1996). Povídky Libertas a jiné sny (Atlantis, 1997) s podtitulem Snové příběhy i filosoficky laděné grotesky řeší vztah mezi svobodou a odevzdáním se.

Milostný román s kriminální zápletkou Hodinka profesora Bojera (Atlantis, 1998) líčí vztah studenta ke zralé ženě.
Následovaly fejetony a eseje Věčný nedostatek věčnosti (Atlantis, 1999) a další básnická sbírka Noemův deník (Atlantis, 2000), v němž autor sleduje situaci současného člověka a srovnává ho s Noem a Potopou. Román Krajina s trnem v oku (Atlantis, 2002) reflektuje pocity dětí a dospívajících válečné generace, dva hrdinové tráví čas v nekonečných soubojích, aniž by věděli, proč. Vnitřním tématem knihy je vina za smrt kamaráda, kulisami tehdejší Brno, atmosférou tíživé okolnosti a akutní strach padesátých let.

Jedenáct esejů Monstrum a jiná domácí zvířata (Atlantis, 2002) řeší česko-německé vztahy, normalizační mantinely i tehdejší svět jako podhoubí kolektivní psychické zkušenosti. Následovala sbírka básní Cestou z Kainova pohřbu (Atlantis, 2004) a další soubor vzpomínkových esejů Paměť esejisty (Atlantis, 2006). Soubor O intelektuálovi, který se necítí dobře (Atlantis, 2012) charakterizuje autor následovně: „Esej jako žánr lze nejlépe vnímat v rytmu volných nadechnutí a vydechnutí, nikoliv jako udýchané hromadění důkazů obžaloby.“ Jde o soubor zamyšlení nad aktuálními i Švandovi trvale blízkými tématy. Zatím poslední titul Pavla Švandy nese název Kulturní i nekulturní záznamy, střepiny, pomluvy (JAMU, 2014).

Ukázka

Moravismus je roztomilá politická neuróza, která ale má pouze separační potenciál. Udržuje část brněnských intelektuálů v jisté distanci vůči „pražské kavárně“, což není neužitečné. Ale jako politický projekt byl a je „moravismus“ tupý. Nemá integrační sílu. Jeho vyzařování nesahá Brna do Olomouce nebo do Zlína, natož do Ostravy, jednou z mnoha spíše separačních než separatistických tendencí, jež určovaly dějiny východní Evropy a Balkánu ve 20. století. Pokud by se prosadila moravistická státní myšlenka, pak by v historicky nedlouhé době vznikla další pidiknížectví: jihomoravské, středomoravské a severomoravské. A možná i vévodství pidislezské. Načež by propukly nostalgie po zaniklém Česku.

—Kulturní i nekulturní záznamy, střepiny, pomluvy (JAMU, 2014)