Petr Stančík

Petr Stančík

Básník, prozaik, autor knih pro děti, dramatik, reklamní textař a esejista píšící rovněž pod jménem Petr Odillo Stradický – Stanczyk ze Strdic, tento pseudonym používal do roku 2006. Držitel Magnesie Litery (2015) za prózu. Narodil se 9. 6. 1968 v Rychnově nad Kněžnou. Jeho knihy byly přeloženy do španělštiny a maďarštiny.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
O díře z trychtýře Argo 2016
Andělí vejce Druhé město 2016
Jezevec Chrujda našel velkou lásečku Meander 2016
Mlýn na mumie Druhé město 2014 PL | ES | HU  2015 Magnesia Litera – Próza
Jezevec Chrujda točí film Meander 2014
Mlýn na mumie Druhé město 2013 PL | ES | HU  2015 Magnesia Litera – Próza
Mrkev ho vcucla pod zem Meander 2013
Virgonaut Druhé město 2010
Pérák Druhé město 2008 DE
Černý revolver týdne Petrov 2004
Svatá… svatá? svatá! Ludmila Větrné mlýny 2002
Fosfen Petrov 2001
Zpěv motýlů Petrov 1999
První kost božího těla Petrov 1998
Zlomená nadkova Petrov 1997
Admirál čaje Český spisovatel 1996
Obojí pramen NPDN 1992
Černý revolver týdne
Černý revolver týdne
Svatá… svatá? svatá! Ludmila
Petr Stančík
Svatá… svatá? svatá! Ludmila
Fosfen
Fosfen
Zpěv motýlů
Zpěv motýlů
První kost božího těla
První kost božího těla
Zlomená nadkova
Zlomená nadkova
Admirál čaje
Admirál čaje
Obojí pramen
Petr Stančík
Obojí pramen
Cena Rok Země
Magnesia Litera – Próza 2015 Česká republika
Z recenzí
Stančík se prostě baví. Jeho román je tou knihou, kterou máte chuť brát všude s sebou a náruživě z ní citovat při každé příležitosti.
—Boris Hokr
Aktualne.cz

Debutoval časopisecky v roce 1990 esejí Smrt živá, knižně prózou Obojí pramen (NPDP, 1993). Následoval Admirál čaje (Český spisovatel, 1996), o němž Jiří Suchý prohlásil, že její autor má tu nejzávratnější fantazii, se kterou se kdy setkal, Zlomená nadkova (Petrov, 1997) a První kost božího těla (Petrov, 1998). Z básní Zpěv motýlů (Petrov, 1999) vybírá Jiří Staněk ve Tvaru takto: „V zcela nejkratší básni Pohled do zrcadla postačují dva verše o počtu šesti slov (oči pohled zrcadlo / oči odraz zrcadlo), ale spočítáno neopakovaně, nezrcadleně a nezdvojeně, jsou to vlastně jenom slova čtyři: oči, pohled zrcadlo a odraz. Oči opakují oči, zrcadlo opakuje zrcadlo, počátek rovná se konci, jenom střed je naplněn skutečným zvratem. Rafinované, ne hříčkovité, ale naplněné čímsi fyzikálně pravdivým a podstatným, hodným u v ě ř e n í.“

Následoval soubor alegorických a fantaskních próz Fosfen (Petrov, 2001) a sbírka Černý revolver týdne (Petrov, 2004). V roce 2010 pak už jako Petr Stančík uspořádal vlastní poezii a souborně ji vydal pod názvem Virgonaut (Druhé město, 2010). Dochází tak ke komické situaci, vlastně příznačné pro Stančíkovu bujnou fantazii – po smrti sebe sama sám sobě k vydání připravil knihu. Stančík pro Petrov vybral a připravil antologii české poezie 20. století nazvanou Ryby katedrál (Petrov, 2002). Už jako Petr Stančík se pustil do psaní knih pro děti, nejprve v jazykově i nápaditostí vyšperkovaném příběhu Mrkev ho vcucla pod zem (Meander, 2013), v němž třeba i zelenina umí chodit, posléze ve dvou dílech Jezevce Chrujdy – Jezevec Chrujda točí film (Meander, 2014) a Jezevec Chrujda staví nejdřív urychlovač a pak zase pomalič (Meander, 2015). Ve Stančíkově próza pro dospělé dominuje Pérák (Druhé město, 2008). Pérák je legendární fiktivní hrdina, který byl oporou českého odboje za nacistické okupace. Stal se námětem mnoha žánrů a děl, Stančík se ho ujal se svojí charakteristickou fantazií, přestože historické reálie zachovává velmi věrně. „Postava Péráka, ač ve folkloru velmi variabilní, je zde symbolem hrdinství na pozadí českého neválčení, ba kolaborantství. Autor, v akčních scénách řekněme cudně morbidní, si ostré rýpance do bolavých míst tuzemské historie nenechává ujít, přestože tak činí jaksi mimoděk na okraji stránek mezi vysvětlivkami dobových reálií,“ píše o knize Jan Nejedlý v Literárních novinách.

Podobně historicky laděný, trefný a současně potřeštěný je i oceněný román Mlýn na mumie (Druhé město, 2014). Hrdinou je tu Stančíkovi komisař Durman, něco mezi Nickem Carterem z filmu Adéla ještě nevečeřela a Casanovou, který vyšetřuje řádění prvního sériového vraha v dějinách zemí Koruny české. Děje se tak v roce, kdy se roztiká opravený staroměstský orloj, Smetana uvádí Branibory v Čechách, Tyrš vychvaluje prostná. „Už ve své próze Pérák o superhrdinovi vzdorujícím nacistům podal Petr Stančík vřelé vyznání dvěma velkým láskám, a to Praze a nadsázce. Přestože se jeho nejnovější kniha, nazvaná Mlýn na mumie, vrací až do roku 1866, je podobně barvitým mixem historických postav, událostí, metafor a odkazů. (…) Kdo je vrah, není až tak podstatné. Stančík napsal famózní román. Jeho fantazie se přitom drží encyklopedických znalostí historie. Kniha má tak dvojí potenciál. Dostat se mezi díla nominovaná na literární ceny, i stát se bestsellerem,“ píše v recenzi v MFDnes Klára Kubíčková.

Ukázka

Na odchodu náčelník Tyrš přátelsky poplácal komisaře po vypouklém břiše a poradil mu, aby začal cvičit v Sokolu, to se rozumí tajně, pod pseudonymem a klidně i s falešným knírem, protože kdyby to vešlo ve známost, jakožto státního úředníka by jej za to nadřízení šikanovali.
„Rád šermuji šavlí i kordem,“ přiznal se komisař s uličnickým úsměvem.
„Touché!“ zaradoval se Tyrš, „já rovněž. Avšak i když je šerm sport vznešený, je příliš osamělý. Pravým vrcholem tělesné i duchovní kultury jsou prostná cvičení ve skupině, čím početnější, tím dokonalejší. Cvičenec přestává být omezeným člověkem, a spolucítěním s ostatními se proměňuje v buňku vyšší, pokročilejší bytosti. To se nedá popsat, musíte to zažít.“
Durman slíbil, že si přijde zacvičit, a vyšel zpět na ulici, kde těsně kolem něj projela kravská hlava na kolečkách. Táhl ji asi patnáctiletý výrostek zakončený obrovskou okšiltovanou čepicí, nasazenou na dohola ostříhané hlavě, díky boltcům, divoce odstávajícím do stran, podobné lodnímu šroubu. Z pravého ucha krávě trčel plechový komínek a statečně čoudil. Hlava do všech stran šířila omamnou vůni pečené hověziny.
„Jářku, mladý pane,“ zavolal na něj Durman, „jaképak úmysly máš s tou hlavou?“
„Prodávám maso, pane,“ zazubil se hoch. Kravskou hlavu mi na jatkách dali zdarma, ale nemám hrnec dost velký na to, abych ji mohl uvařit. Tudíž jsem vydlabal mozek, uchem prostrčil plechový komínek a v lebce rozdělal oheň. Prostě ji peču zevnitř. Je libo porci za deset krejcarů?“
„Kousek líčka prosím,“ odvětil Durman, „tam je kráva nejšťavnatější.“
Chlapec mu na kus starých novin zručně ukrojil pěkný plátek masa, přidal hromádku čerstvě strouhaného křenu a keřík kysaného zelí.
S plnými ústy lahodné pečeně zamával podnikavému mládenci, a jelikož bylo nedělní odpoledne, a tedy k pátrání naprosto nevhodný čas, vydal se pomalou procházkou domů a vychutnával si prostou krásu bytí.

—Mlýn na mumie (Druhé město, 2014)
Z ocenění
 2015 Magnesia Litera – Próza
Autorská práva v zahraničí
Pražská Literární Agentura
W: http://www.praglit.de/
E: maria@sileny.de
Kontakty
E: ardor@seznam.cz