Radek Malý

Radek Malý

Básník, bohemista a překladatel, průkopník živé poezie a poezie pro děti. Držitel několika literárních ocenění včetně dvou Magnesií Liter. Narodil se 24. července 1977 v Olomouci.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Všehomír Host 2015
Příhody matky Přírody Meander 2014
Moře slané vody Albatros 2014
Všelijaké řečičky pro kluky a holčičky Triton 2013
Domovem v jazyce: České čtení Paula Celana Periplum 2012
Kamarádi z abecedy Host 2012
Světloplaší Host 2012
Poetický slovníček dětem v příkladech Meander 2012
Pocit nočního vlaku Radioservis 2009
Kam až smí smích Meander 2009
Malá tma Host 2008
František z kaštanu, Anežka ze slunečnic Meander 2006
Spásná trhlina Votobia 2006
Větrní Petrov 2005  2006 Magnesia Litera – Poezie
Slabikář (s H. Mikulenkovou a M. Formanem) Prodos 2004
Vraní zpěvy Petrov 2002  2003 Cena Jiřího Ortena
Lunovis BB Art 2001
Cena Rok Země
Zlatá stuha – Literární část: Literatura pro děti 2012 Česká republika
Magnesia Litera – Kniha pro děti a mládež 2012 Česká republika
Magnesia Litera – Poezie 2006 Česká republika
Cena Jiřího Ortena 2003 Česká republika
Z recenzí
Světloplaší jsou utkáni ze tří vláken: vlákna světla a tmy, nitě slov a mlčení a konečně tkaniva lyrické jemnosti a drsné epiky. Ke světlu a jeho ubývání, které je ústřední linkou sbírky se všemi symbolickými konotacemi, se druží stupnice vedoucí od řeči k tichu („nekřičí. mlčí. o oktávu výš; věty holé jako stromy“ ve světě, který se odmlčel, a my tu: „pomlčet. pomluvit. pobýt.“, třeba s „půllunou“, která, inu, „mlčí, nepoví“) a od víry k nedůvěře.
—Olga Stehlíková
iLiteratura.cz

Debutoval v roce 2001 sbírkou Lunovis (BB-Art), za kterou byl nominovaný na knižní cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Už v ní je jasný vytříbený talent, který dokáže rytmovat jazykově nápadité verše, jakkoli je autor nevrší pro okrasu, nýbrž z promyšleného smyslu. „Podzim jak doktor Mengele / probírá zrna od plev / Projdou jen duše čistý.“ O rok později vyšly Malému v nakladatelství Petrov Vraní zpěvy, za které získal Cenu Jiřího Ortena. „Mé Vraní zpěvy dokumentují vypjaté období vymezené dvěma roky a několika body: studium ve východním Německu, návrat na olomouckou periferii, krvavý podzim, ostrá zima, třeskuté jaro. Chválabohu je to za mnou, uzrál čas k ohlédnutí,“ říká o sbírce autor. A kritik Radim Kopáč dodává: „I v druhé knížce olomouckého básníka Radka Malého je konstantou jeho vázaných veršů záměrně přepínaná exprese, kterou autor místy odlehčuje morgensternovskou groteskou a dekadentní stylizací. Tvůrce se přivrací k noci, k nevědomému pólu člověka, k snění a tmě, neboť ze tmy jsme vzešli a v tmu se obrátíme.“ Další sbírka a další cena, rok 2005 a Magnesia litera za poezii pro Radka Malého a opět v Petrově vydanou knihu Větrní. Její podtitul zní Zcestné verše a stojí v ní mimo jiné: „Bojím se jak pes ohňostroje / pod stolem potmě schoulený / Bojím se bojím toho boje / Rok jak střep v dlani – k čemu to je?“ Malý ale najednou umí být i hravější a jakoby veselejší, tmu a smutné šírání podzimu čas od času střídají vlastně humorné scény: „Číňanky cvičí na trávníku taj-či / a den je dopis, Slunce pečetí / a zapadá a podobá se rajči / anebo – kdo ví – možná rajčeti.“ Podtitul Zcestné verše pak (jazykovou chybou, která zahajuje hru se čtenářem ještě dřív, než je kniha otevřena) odkazuje na texty, které vznikají na cestě, v toulkách, mimo domov, ostatně první část sbírky se jmenuje Jakýpak doma. Podle autora je Větrní léčením z Vraních zpěvů, podle kritiků rovněž: „Větrní jsou sbírkou daleko více smířlivou a prostou explicitního napětí,“ píše Kopáč. I tady autor označuje básně datem vzniku i místem, což ještě detailněji svědčí o cestovatelském rozpětí Větrných mezi Prahou, Třebíčí, Boskovicemi, Itálií, Francií, Rakouskem či Rumunskem.

V Hostu vydaná Malá tma (2008) pokračuje v cestě osvícené měsícem i v jazykové hře: „Malátná malá tma míhavě mrká / Mosty / se o to přou kdo půjde pod ně spát.“  Ondřej Hanus ve své recenzi poznamenal, že jde o „kapesní apokalypsu“. Malá tma shrnuje melancholii ze života, o němž člověk příliš neví, kam se ubírá, i ze světa, který se točí pořád dál bez jasného smyslu či víry v budoucí. Básník je ironický, vzdychá a pije, jakoby víno dalo zapomenout a svět se na chvíli začal točit pomaleji. Moment rozzlobeného osamění či bezmocného vzteku dokáže Malý reflektovat nejenom jako osobní pocit, ale i jako společenskou diagnózu: „Vyhnal jsem svý Němce ze svých malých Sudet / Pak jsem to chtěl zapít. Zavřeli mi krám / Vyvěsil jsem vlajku. Teď už dobře bude / Vyhnal jsem svý Němce. Hergot, to se mám!“ Až v roce 2012 vydal Radek Malý svoji poslední sbírku pro dospělé, jmenuje se Světloplaší a vyšla opět v Hostu. Podle ohlasů jde hlavně o ztišení, což je ovšem možná jen dojem z prvního čtení, který nabourává například kritika Olgy Stehlíkové na iLiteratuře.cz: „Ticho neslyším, spíš pokřikování, někdy naoko, které je pro Malého příznačné a vlastně milé.“ (Sebe)ironie zůstala, včetně dokonale trefných krátkých diagnóz: „To be or kurwa not to be.“ Podstatná je i Malého tvorba pro děti. Začínal v roce 2004 Slabikářem, pak přišlo spoluautorství básní ve Šmalcově abecedě (Baobab, 2005) a František z kaštanu, Anežka ze slunečnic; knihu o podzimu s ilustracemi Galiny Miklínové vydal v roce 2006 Meander a byla nominovaná na Cenu Josefa Škvoreckého a na Zlatou stuhu IBBY. O tři roky později rovněž v Meanderu vyšla Malému sbírka Kam až smí smích a Poetický slovníček dětem v příkladech (2012), která učí děti básnické teorii. Podobně laděni jsou Kamarádi z abecedy (Host, 2013). Sbírky Listonoš vítr (Albatros, 2011) a Moře slané vody ilustroval Pavel Čech, čímž podpořil poetiku a hravost Malého veršů. Příhody matky přírody (Meander, 2014) jsou pak prozaickým textem, sedmi odpověďmi na otázky o přírodě.

Ukázka

Opilej vítr hraje s nocí karty.
Ona se smála, on jí dal rty na rty.
Po řece plujou poplivaný chleby.
Řekněte, hvězdy, proč jste jako hřeby?

Cpeme se horem, vypouštíme dolem.
Jsme stroje na trus. Málo ctíme půst.
Kočička čísi prosmýkla se kolem
mých nohou, mých úst… úst, co chtějí srůst.

Veliký pátek. Bůh brečí před kostelem,
jak byl by první, komu umřel syn.
Moc světel. Vítr vráží do zdechlin.
Za nízkou zídkou hádá se duše s tělem.

—Malá tma (Host, 2008)
Z ocenění
 2012 Zlatá stuha – Literární část: Literatura pro děti
 2012 Magnesia Litera – Kniha pro děti a mládež
 2006 Magnesia Litera – Poezie
 2003 Cena Jiřího Ortena
Autorská práva v zahraničí
Aura-Pont
W: http://www.aura-pont.cz