Debutoval v roce 2001 sbírkou Lunovis (BB-Art), za kterou byl nominovaný na knižní cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Už v ní je jasný vytříbený talent, který dokáže rytmovat jazykově nápadité verše, jakkoli je autor nevrší pro okrasu, nýbrž z promyšleného smyslu. „Podzim jak doktor Mengele / probírá zrna od plev / Projdou jen duše čistý.“ O rok později vyšly Malému v nakladatelství Petrov Vraní zpěvy, za které získal Cenu Jiřího Ortena. „Mé Vraní zpěvy dokumentují vypjaté období vymezené dvěma roky a několika body: studium ve východním Německu, návrat na olomouckou periferii, krvavý podzim, ostrá zima, třeskuté jaro. Chválabohu je to za mnou, uzrál čas k ohlédnutí,“ říká o sbírce autor. A kritik Radim Kopáč dodává: „I v druhé knížce olomouckého básníka Radka Malého je konstantou jeho vázaných veršů záměrně přepínaná exprese, kterou autor místy odlehčuje morgensternovskou groteskou a dekadentní stylizací. Tvůrce se přivrací k noci, k nevědomému pólu člověka, k snění a tmě, neboť ze tmy jsme vzešli a v tmu se obrátíme.“ Další sbírka a další cena, rok 2005 a Magnesia litera za poezii pro Radka Malého a opět v Petrově vydanou knihu Větrní. Její podtitul zní Zcestné verše a stojí v ní mimo jiné: „Bojím se jak pes ohňostroje / pod stolem potmě schoulený / Bojím se bojím toho boje / Rok jak střep v dlani – k čemu to je?“ Malý ale najednou umí být i hravější a jakoby veselejší, tmu a smutné šírání podzimu čas od času střídají vlastně humorné scény: „Číňanky cvičí na trávníku taj-či / a den je dopis, Slunce pečetí / a zapadá a podobá se rajči / anebo – kdo ví – možná rajčeti.“ Podtitul Zcestné verše pak (jazykovou chybou, která zahajuje hru se čtenářem ještě dřív, než je kniha otevřena) odkazuje na texty, které vznikají na cestě, v toulkách, mimo domov, ostatně první část sbírky se jmenuje Jakýpak doma. Podle autora je Větrní léčením z Vraních zpěvů, podle kritiků rovněž: „Větrní jsou sbírkou daleko více smířlivou a prostou explicitního napětí,“ píše Kopáč. I tady autor označuje básně datem vzniku i místem, což ještě detailněji svědčí o cestovatelském rozpětí Větrných mezi Prahou, Třebíčí, Boskovicemi, Itálií, Francií, Rakouskem či Rumunskem.

V Hostu vydaná Malá tma (2008) pokračuje v cestě osvícené měsícem i v jazykové hře: „Malátná malá tma míhavě mrká / Mosty / se o to přou kdo půjde pod ně spát.“  Ondřej Hanus ve své recenzi poznamenal, že jde o „kapesní apokalypsu“. Malá tma shrnuje melancholii ze života, o němž člověk příliš neví, kam se ubírá, i ze světa, který se točí pořád dál bez jasného smyslu či víry v budoucí. Básník je ironický, vzdychá a pije, jakoby víno dalo zapomenout a svět se na chvíli začal točit pomaleji. Moment rozzlobeného osamění či bezmocného vzteku dokáže Malý reflektovat nejenom jako osobní pocit, ale i jako společenskou diagnózu: „Vyhnal jsem svý Němce ze svých malých Sudet / Pak jsem to chtěl zapít. Zavřeli mi krám / Vyvěsil jsem vlajku. Teď už dobře bude / Vyhnal jsem svý Němce. Hergot, to se mám!“ Až v roce 2012 vydal Radek Malý svoji poslední sbírku pro dospělé, jmenuje se Světloplaší a vyšla opět v Hostu. Podle ohlasů jde hlavně o ztišení, což je ovšem možná jen dojem z prvního čtení, který nabourává například kritika Olgy Stehlíkové na iLiteratuře.cz: „Ticho neslyším, spíš pokřikování, někdy naoko, které je pro Malého příznačné a vlastně milé.“ (Sebe)ironie zůstala, včetně dokonale trefných krátkých diagnóz: „To be or kurwa not to be.“ Podstatná je i Malého tvorba pro děti. Začínal v roce 2004 Slabikářem, pak přišlo spoluautorství básní ve Šmalcově abecedě (Baobab, 2005) a František z kaštanu, Anežka ze slunečnic; knihu o podzimu s ilustracemi Galiny Miklínové vydal v roce 2006 Meander a byla nominovaná na Cenu Josefa Škvoreckého a na Zlatou stuhu IBBY. O tři roky později rovněž v Meanderu vyšla Malému sbírka Kam až smí smích a Poetický slovníček dětem v příkladech (2012), která učí děti básnické teorii. Podobně laděni jsou Kamarádi z abecedy (Host, 2013). Sbírky Listonoš vítr (Albatros, 2011) a Moře slané vody ilustroval Pavel Čech, čímž podpořil poetiku a hravost Malého veršů. Příhody matky přírody (Meander, 2014) jsou pak prozaickým textem, sedmi odpověďmi na otázky o přírodě.

Ukázka

—Malá tma (Host, 2008)