Publikoval v samizdatu, po podpisu Charty 77 ho Státní bezpečnost brutálními výslechy donutila emigrovat, žil ve Švédsku, Holandsku či v Německu, po Sametové revoluci se vrátil zpátky do vlasti. Listopadové události roku 1989 prožíval ve Spojených státech Amerických, později to reflektoval v románu Klíč je pod rohožkou. Začínal jako autor povídek, soubor Jak to vidím já vyšel v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. Následovaly podobně laděné sbírka Babylon (Köln, Index, 1892, v Česku až Práce, 1994) a Bermudský trojúhelník (Köln, Index, 1986) a soubor písňových textů Plonková sedmička (Mnichov, 1983). Novela A ostružinou pobíd‘ koně (Mnichov, 1988, v Česku až Pražská imaginace, 1993) bývá srovnávaná s texty Bohumila Hrabala, Třešňák v ní dokládá svůj cit pro jazyk a jeho odstíny. Kniha se později stane základem románu Evangelium a ostružina (Torst, 1999). Základ druhé části románu je absurdně fantastický: redaktor deníku Karlín Herald Tribjůn má za úkol sepsat reportáž o jeruzalémské kapele The Apostels Revival Banda, při psaní však nesmí používat slabiku „ču“, která je kvůli cenzuře zakázaná. Víc než na příběhu však kouzlo Třešňákových knih stojí na zvukomalebnosti a barvě slov, na jejich skládání do novotvarů a jejich originálním užití. Těsně před revolucí vyšel Třešňákovi v Kolíně soubor tří povídek To nejdůležitější o panu Moritzovi (Köln, Index, 1989), následovalo vydání předcházejících samizdatových textů v nově vznikajících nakladatelstvích.

Třešňák se pustil do románu Klíč je pod rohožkou (Torst, 1995), který je považovaný za milník v jeho tvorbě. Popisuje nejenom československou totalitu 50. až 70. let a postavy disentu včetně budoucího prezidenta Václava Havla, ale i rok 1989 viděný z dálky z autorovy emigrace ve Spojených státech a návrat do vlasti. Motiv klíčů je tu velmi výrazný, v prvním plánu jde o výměnu klíčů hlavního hrdiny pana Praga a jeho kamaráda Roberta po emigraci do Švédska, postupně si takhle předávají klíče i od dalších bytů cestou na jih Evropy. Klíč však symbolizuje i návrat domů – a cinkání klíčů během demonstrací tvoří jeden z podstatných symbolů Sametové revoluce. Následoval soubor devíti povídek U jídla se nemluví (Torst, 1996) a dopracování a rozšíření sbírky textů a básní Plonková sedmička (Torst, 1997). Román Domácí hosté (Torst, 2000) kritizuje českou malost a xenofobii pomocí sondy do života současné české vesnice. Román Melouch (Torst, 2005) vychází z Karlína šedesátých let, kamarádi tam zakládají bigbítovou kapelu – paralelu k tomu tvoří současný svět českého šoubyznysu. Třešňák je rovněž autorem konopných pohádek The Vole – hraboš hrdina (Galén, 2012), spíš než pro děti jsou však určené pro dospělé se smyslem pro absurdní humor.

Ukázka

—Klíč je pod rohožkou (Torst, 1995)