Prozaik žil v bavorské emigraci.V nedožitých 88 letech zemřel 2. 3. 2018 spisovatel a publicista Ota Filip (1930). V 50. letech byl na vojně zařazen k tzv. černým baronům, posléze pracoval jako redaktor, v 60. letech v dělnických profesích, než byl. r. 1970 odsouzen za podvracení republiky a posléze se nuceně vystěhoval do Německa. V 70. letech emigroval do Bavorska, kde zůstal a stal se členem Bavorské akademie věd a umění a pracoval zde jako publicista. Ota Filip psal oficiálně i v samizdatu česky a v emigraci německy, např. Cesta ke hřbitovu, Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy. Z německy psaných knih v České republice vyšly například Kavárna Slávia nebo Sousedé a ti ostatní. Jeho posledním knižním titulem vydaným v ČR byl Osmý čili nedokončený životopis, Host, Brno, 2007, podílel se na sborníku věnovaném pochodům smrti (Tučková, Kateřina; Pollack, Martin; Filip, Ota. Brněnský pochod smrti. 1. vyd. Brno: Větrné mlýny, 2012. 108 s.).

Podle agentury DPA se zasazoval o smíření mezi Čechy a sudetskými Němci. Vyjadřoval se i k jiným společenským otázkám, např. v rámci uprchlické krize. R. 1991 získal Cenu Andrease Gryphia a r. 2012 Medaili Za zásluhy, udělená prezidentem ČR za zásluhy o stát v oblasti umění.

Spisovatelka, novinářka a překladatelka z Prahy zemřela 14. 11. v Izraeli.V Izraeli zemřela 94letá Ruth Bondyová, spisovatelka, novinářka a překladatelka. Ruth Bondyová se narodila v Praze, za války prošla několika koncentračními tábory a po válce odešla do Izraele. Pracovala jako novinářka a překladatelka do hebrejštiny: přeložila knihy Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Jana Wericha nebo Patrika Ouředníka. Během třiceti let přeložila asi 40 děl české literatury do hebrejštiny, včetně Dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška. Je také autorkou série knih zaměřených na judaika, které vyšly u nás v Nakladatelství Franze Kafky. Proslavila se také řadou autorských děl, včetně biografie Potulné kořeny (2010), Jakob Edelstein (2001), Víc štěstí než rozumu (2003) nebo souboru vzpomínkových povídek Drobné útěchy (2008). Tradiční kuchyni českých a moravských Židů přiblížila v knize Boží hody (2008). Ve svém životopise Bondyová mimo jiné hovořila o své zkušenosti z holokaustu, který přežili čtyři členové její rodiny, 25 nikoli. V Izraeli byla první ženou-publicistkou, jíž byla udělena v zemi prestižní Sokolovova cena. Ruth Bondyová za své dílo obdržela řadu dalších ocenění, včetně Ceny Jiřího Theinera od veletrhu Svět knihy za propagaci české literatury ve světě.

Do bulharštiny přeložila téměř 100 českých knih.

Margarita Kyurkchijeva se narodila 3. února 1937 v bulharském Sevlievu. Vystudovala bohemistiku na Sofijské univerzitě a obor Zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Sofii.

Z češtiny překládala především prózu, ale i esejistiku, poezii, dramata.

Do bulharštiny přeložila téměř 100 českých knih – Alexandry Berkové, Karla Čapka, Jakuba Demla, Viktora Fischla, Františka Hrubína, Ladislava Klímy, Vladislava Vančury nebo Richarda Weinera. Nejnověji převedla knihy Michala Ajvaze (Cesta na jih, 2011; Padesát pět měst, 2011), Antonína Bajaji (Zvlčení, 2012), Daniely Fischerové (Happy end, 2008), Daniely Hodrové (Komedie, 2006; Perunův den, 2008), Jana Jandourka (Když do pekla, tak na pořádné kobyle, 2010), Evy Kantůrkové (Démoni nečasu, 2009) nebo Milana Uhdeho (Zázrak v Černém domě, 2011). Je spoluautorkou Bulharsko-českého a česko-bulharského technického slovníku (1988).

Margarita Kyurkchijeva byla členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, účastnila se bohemistických seminářů a veletrhu Svět knihy. Letos měla být hostem Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Margarita Kyurkchijeva zemřela 4. srpna 2016 v Sofii.

Český malíř a grafik Květoslav Hísek, ilustrátor přírodovědných knih a atlasů, letos oceněný Zlatou stuhou za celoživotní dílo, zemřel v pátek 10. června.

Akademický malíř Květoslav Hísek se narodil 26. března 1931 v Boršově nad Vltavou. V roce 1951 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. VŠUP vystudoval u profesora Karla Svolinského. Začátkem šedesátých let začal ilustrovat legendární naučnou edici Oko, kterou vydávalo nakladatelství Albatros.

Květoslav Hísek získal řadu čestných uznání v soutěži Nejkrásnější knihy, dvakrát Premio grafico Bologna a Cenu Loisirs jeunes v Paříži.

Některé knihy s jeho ilustracemi vyšly až v jedenácti jazykových mutacích.

Bylo mu 74 let.

Ve středu 13. ledna 2016 zemřel ve svých 74 letech během operace srdce literární historik a editor, básník a prozaik, překladatel a vysokoškolský pedagog Vladimír Binar.

Binarovy aktivity jsou spojeny zejména se svobodným prostředím samizdatu sedmdesátých a osmdesátých let a spoluprací s Bedřichem Fučíkem, od nového tisíciletí pak s nakladatelstvím Triáda, kde zatím vyšlo šest jeho knih a CD, na němž čte ze svého románu Playback.

Spisovatel a novinář Hellmuth Karasek se narodil v Brně, ale velkou část života strávil v Německu.

Karasek byl novinář, spisovatel, filmový a literární kritik a profesor divadelních studií. Narodil se 4. ledna 1934 v Brně. Během druhé světové války byl členem polovojenské mládežnické organizace NSDAP Hitlerjugend, později s rodinou utekl před Rudou armádou. Po maturitě začal pracovat jako novinář, v roce 1968 se stal divadelním kritikem týdeníku Die Zeit. Od roku 1974 do roku 1996 působil v magazínu Der Spiegel. Karasek se pravidelně objevoval v německé televizi, po boku mu často býval literární kritik Marcel Reich-Ranicki (pořad Das Literarische Quartett).

Autorce Stropů bylo pouhých 56 let.

Ve věku 56 let zemřela náhle 20. srpna spisovatelka Zuzana Brabcová. ČTK to dnes z pověření rodiny řekl nakladatel a spisovatel Martin Reiner.

Za první román Daleko od stromu získala v roce 1987 vůbec první udělenou Cenu Jiřího Ortena, za poslední, Stropy, získala v roce 2013 Cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Poslední rozloučení s autorkou se uskutečnilo v rodinném kruhu.

Zuzana Brabcová, provdaná Mirošovská, se narodila v roce 1959 v rodině literárního kritika a historika Jiřího Brabce a literární historičky, editorky a překladatelky Ziny Trochové. Po maturitě koncem 70. let nemohla z politických důvodů studovat na vysoké škole, proto nastoupila na místo knihovnice, později pracovala jako uklízečka v nemocnici. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilu, po pádu komunistického režimu pracovala jako nakladatelská redaktorka.

Zuzana Brabcová byla jednou z nejvýznamnější českých autorek po listopadu 1989, říká Martin Reiner, jehož nakladatelství Druhé město Brabcové knihy vydávalo. Kromě debutového románu Daleko od stromu vydala romány Zlodějina (1995), Rok perel (2000) a Stropy (2012).

Největší rozruch vyvolal nepochybně její „lesbický román“ Rok perel, který na introvertní a depresemi stíhanou autorku strhl nakonec asi více pozornosti, než by si přála, míní Reiner. Hlavní hrdinka románu v něm prochází coming outem se všemi jeho složitostmi, který neměl v té době v české literatuře příliš obdoby a téma se týkalo i autorky, která prošla podobným příběhem jako hrdinka.

Ještě před svou náhlou smrtí spisovatelka dokončila pátý román Voliéry, který Druhé město vydá na jaře 2016.

autor: ČTK

K hlavním vědeckým tématům prof. Nikolského v kontextu české literatury patřilo dílo Karla Čapka.

Ve středu 3. 6. 2015 zemřel v Moskvě po dlouhé nemoci známý slavista, nestor ruské bohemistiky Sergej Vasiljevič Nikolskij (* 27. 2. 1922). Oznámil to Ústav slavistiky Ruské akademie věd, k jehož zakladatelům a vedoucím pracovníkům Nikolskij patřil.

Jako profesor působil také na Moskevské státní univerzitě. K hlavním vědeckým tématům prof. Nikolského v kontextu české literatury patřilo dílo Karla Čapka. Překlad Nikolského studie o Čapkovi, publikovaný česky knižně v roce 1952, přispěl ke znovuzačlenění Čapkova díla do kánonu české socialistické literatury. Stejnému autorovi věnoval Nikolskij pozornost i v mnoha pozdějších publikacích (např. Fantastika a satira v díle Karla Čapka, Praha 1978; Nad stranicami antiutopij K. Čapeka i M. Bulgakova, Moskva 2001). Prof. Nikolskij psal i o tvorbě dalších českých spisovatelů 19. a 20. století, pravidelně se vracel např. k Jaroslavu Haškovi. Významně se podílel také na nejnovější ruské syntéze dějin slovanských literatur střední a jižní Evropy, již představuje třídílná Istorija literatur zapadnych i južnych slavjan (Moskva, 1997-2001). V roce 2000 byl prof. Nikolský vyznamenán Cenou ministra zahraničních věcí České republiky „Gratias Agit“ za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí, v roce 2002 mu Akademie věd ČR udělila medaili Josefa Dobrovského zásluhy v oblasti filologických věd.

Vaculíkovi bylo osmaosmdesát let.

Ludvík Vaculík (23. července 1926 Brumov – 6. června 2015) byl český prozaik, fejetonista, publicista, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice (zal. 1971).

Roku 1965 nastoupil do redakce Literárních novin, nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu Na farmě mládeže a román Rušný dům. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román Sekyra, která námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce.

Je i uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr fejetonu přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější.

Na IV. sjezdu čs. spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“, za což byl vyloučen z KSČ. Kromě Dvou tisíc slov se podepsal i pod Chartu 77. Ludvík Vaculík je pro některá svá díla (Český snář, Morčata) směřujícím k existencialismu, společně s Bohumilem Hrabalem, Karlem Peckou, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci, považován za pokračovatele Franze Kafky.

Vdovou po něm je Marie Vaculíková (známá jako Madla), se kterou se oženil v roce 1949 a se kterou měl tři syny: nejstarší Martin žije dlouhodobě ve Francii, prostřední Ondřej je publicistou a nejmladším je Jan. S dlouholetou partnerkou Lenkou Procházkovou měl dceru a syna.

Ludvík Vaculík zemřel v nedožitých 89 letech v sobotu 6. června 2015.