Jana Čeňková
Jana Čeňková

18. 11. 2019

Po prvním díle přehledu pohádkových, autorských a obrázkových knih následuje druhá část s prozaickými tituly, které již od počátku nového století charakterizují proměny způsobů vyprávění, tematických okruhů a rozšíření věkové hranice čtenářů.

V realistických příbězích s dětskými a dospívajícími hrdiny občas zabrousíme do fantaskních vod, ale vždy v sepětí se současným světem. Literatura pro dospívající se začala diferencovat: v anglosaském nakladatelském provozu se zabydlela kategorie young adult literatury. Tento těžko přeložitelný pojem označuje literaturu pro mladé dospělé. Nejde jen o to, že se různí její věkové vymezení (zpravidla 12-18 let, ale také 13-25 let1KRÁLÍKOVÁ, Andrea. Hladké čtení fikčních světů. A2, 2017, roč. XIII, č. 24, s. 8.), soustředí se také na příběhy se složitějším narativem a novost témat. Převažují nejen rodinná, mezigenerační a válečná dramata, ale autoři tematizují gender, LGBT, handicap, boj se smrtelnou nemocí a sociálně vyostřenou realitu včetně závislostí na alkoholu a drogách.

Z anglosaského prostředí pochází ještě jeden termín, tzv. tweener, kterým se vymezuje románová tvorba oslovující čtenáře na hraně mezi dětstvím a dospíváním.

Po sametové revoluci v Československu a pozdějším samostatném Česku téměř nevznikaly realisticky modelované příběhy ze života dětí a dospívajících, po celá devadesátá léta se vydávaly úspěšné reedice a překlady. Tomuto trendu se vymykaly dvě autorky.

Významná prozaička Iva Procházková se vrací v roce 1994 z německého exilu do Čech a její nová díla vycházejí v obou jazycích (českém a německém). Svůj poslední román Uzly a pomeranče věnovaný mladým čtenářům vydává v roce 2011.Krátce před ním si získává čtenářskou a kritickou obec výjimečným románem pro adolescenty Nazí (2009, Magnesia Litera 2010, Honour list IBBY). Procházkové Nazí vyprávějí o obtížném hledání identity pěti dospívajících Evropanů a svým názvem jsou metaforou pro období zvýšené citlivosti i dosavadní neposkvrněnosti. Román Uzly a pomeranče (2011) je situován do Slezska a jeho čtrnáctiletý hrdina žije v rodině bez matky a v sociální nejistotě. Čtenáře jistě překvapí dějový zvrat, kterým autorka posunula příběh o dvou sourozencích a jejich blízkých až ke kruté realitě podnikání, jehož předmětem je netypický chov koní. V roce 2019 podle tohoto románu vznikl stejnojmenný film v česko-slovensko-německé koprodukci (režie Ivan Pokorný).

Druhou a velmi plodnou autorkou literatury pro starší děti, ve vztahu se současností, je Ivona Březinová, která se po trilogii Holky na vodítku (2002-2003, nové vydání 2017-2018) o zlomových situacích závislostí stává jednou z nejúspěšnějších autorek sociálně motivovaných próz. Za její tvorbou vždy stojí osobní poznání prostředí i lidských osudů; úspěch zaznamenal román zaměřený na postavu s poruchou autistického spektra Řvi potichu, brácho (2016, ilustrace Tomáš Kučerovský). Milena Šubrtová, dlouhodobě se věnující próze s handicapovanými hrdiny, o něm píše: „Výzva, kterou čtrnáctiletá Pamela apostrofuje v titulu knížky Řvi potichu, brácho své dvojče Jeremiáše, odráží dívčin chápavý a důvěrný vztah k autistickému bratrovi, a zároveň snahu o bezkonfliktní soužití s nevstřícným okolím. Román citlivě upozorňuje na poruchy autistického spektra a pomáhá prolamovat mýty, které v souvislosti s autismem mezi lidmi panují.“2Milena Šubrtová in Iveta Gal Drzewiecka, Alexandra Brestovičová (eds.). Človek so znevýhodnením (postihnutím, hendikepom) v literatúre pre deti a mládež a v inkluzívnej edukácii. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. Prešov: Vydavateĺstvo Prešovskej univerzity, 2018, s. 40-41.

Ivona Březinová. Foto: Vladimír Havelka jr

Ivona Březinová. Foto: Vladimír Havelka jr


 

Jinde a jinakost

Představit celou škálu děl společenské prózy není možné. Zastavíme se u těch, která tematizují současné vztahy v rodině, přátelství, sport, dospívání, sociální tíživost naší doby.

V debutu pro děti Petry Dvořákové Julie mezi slovy (2013, ilustrace Katarina Gasko) se rodiče hlavní postavy rozešli kvůli nezvladatelnému matčinu alkoholismu, Julie se stěhuje s otcem a mladší sestřičkou na venkov, kde se ocitá v nové rodině s dalšími „skorosourozenci“. Síť miniatur evokuje příběh osmileté dívky prostřednictvím slovníku dospělých a vážných termínů, jako jsou „rozvod“, „exekuce“ nebo „sex“, jež se ocitají v kontrastu s běžnými slovy.

Další novelu z prostředí sportu pro dospívající nazvala Petra Dvořáková přitažlivě: Každý má svou lajnu – o florbalu, prvních láskách a ceně vítězství (2017, ilustroval Karel Osoha), v níž zápletka nepostrádá lítý boj o pohár, tápání kolem prvních lásek i bolestné rozchody rodičů.

Vztah matky s tyranským otčímem pojala Michaela Fišarová v románu Nikolina cesta (2012, ilustrace Jana Štěpánová) jako dramatické vyprávění z pohledu žákyně deváté třídy. Soužití v prostředí dysfunkční rodiny spěje ke konfliktu a teprve pomoc odborníků přináší spásné řešení.

V Česku vyrůstají nové generace příslušníků etnických menšin a prozatím se děl s tematikou jejich nového domova objevuje velmi málo. V próze Dračí polévka (2011, 2018, ilustrace Nikkarin) Alena Ježková píše o dospívání vietnamského kluka a jeho pocitu rozpolcení („Protože zatímco doma mluvím vietnamsky, jím hůlkami a jmenuju se Long, ve škole mluvím česky, jím příborem a jmenuju se Láďa.“), na jehož cestě poznání se střetává původní tradice zosobněná vietnamským prarodičem s českou realitou.

Petra Soukopová. Foto:  Filip Singer

Petra Soukopová. Foto: Filip Singer

V roce 2016 vydala Společnost pro příležitosti mladých migrantů Meta v koedici s nakladatelstvím Baobab soubor sedmi povídek pod názvem Jinde (ilustrace Jakub Plachý), který představuje jak jedinečný umělecký počin, tak diskusní platformu pro aktuální společenská témata – příspěvky jsou v různých perspektivách věnovány otázce migrace a minorit. Zařazené prózy zasahují až do období druhé světové války. Povídka Bez domova Chaima Cigana zaujme nezvyklým příběhem tematizujícím holokaust. Jan Čumlivski vypráví o českých gastarbeitrech v Berlíně, osud syrské sekularizované rodiny pobývající ve Francii si vybrala Magdaléna Platzová, touhu hendikepovaného bolivijského dospívajícího v Argentině dělat „suprburgra“ líčí Markéta Pilátová. Marek Šindelka uvedl část svého připravovaného románu Únava materiálu (2017) a neutěšený útěk mladého uprchlíka přiblížením bezčasé příměstské krajiny. Petra Soukupová vydala pro dospělé prózu Nejlepší pro všechny (2017) spolu s pendantem pro děti, rodinným detektivním románem Kdo zabil Snížka? (2017, ilustrace Tereza Ščerbová), v němž se dětská protagonistka se svými kamarády vydává na bolestné pátrání po člověku, který jí zabil psa. Lakonická hovorová řeč a přímočarost denních rituálů odkrývají staré křivdy v sousedských vztazích na současném venkově.
 

V zahradě a na cestě

Sestoupíme-li do kategorie literatury pro mladší čtenářský věk, v propojení s fantazií a obohacující přírodou. Jana Šrámková v knížce Zuza v zahradách (2015), bohatě ilustrované Andreou Tachezy vypravuje o malé Zuze v zahrádkářské kolonii se zarostlým pozemkem obývaným Starou Belou a černým psem. Toto nádherně zpustlé místo čtenářům postupně poodhaluje „tajnosti“, jež se dívence vemlouvají do snů.

Půvabnou novelu v dopisech a malém knižním formátu přináší Klárka a 11 babiček Olgy Černé (2015, ilustrace Alžběta Skálová). Korespondence se odehrává mezi dlouhodobě hospitalizovaným dědečkem Tomášem a vnučkou a shrnuje pobyt Klárky u jedenácti náhradních „babiček“, z nichž každá je úplně jiná a ukazuje Klárce jiný životní styl.

Pro předškolní děti napsala vtipnou féerii z mateřské školky Kosprd a Telecí (2013, ilustrace Galina Miklínová, Zlatá stuha) Eva Papoušková. Dvě děti s nemožnými jmény svými ztřeštěnými nápady dávají zabrat svým rodičům i vychovatelům, aniž by autorky sklouzávaly do karatelského tónu.

Uvedeme také dvě umělecko-naučné knihy pro menší děti, které zaujaly i ve světě. V obrázkové knize Jak zvířata spí Jiří Dvořák (2014, ilustrace Marie Štumpfová)3Japonské vydání, překlad Yuko Kimura, 2017. komentuje spánek roztodivných živočichů erudovaně, a přesto s přiměřenou porcí poetična. Vydra mořská spává na vodě, zachycena za vlákna chaluh, zatímco rorýsi jen tak polospí a při tom ve vzduchu stráví klidně celé dva roky („Když se zešeří, hejno vystoupá vysoko k nebi, jak dokáže. Pak ptáci rozepnou křídla a zvolna plachtí dolů, schovaní do tmy a dřímoty.“) Edukativní, ale nápadité pojednání vybízí nejen k tichému přemítání o smyslu spaní, ale ještě více ponouká k rodinnému čtení před výpravou do Hajan, s nímž souzní i tlumené portréty jednotlivých spáčů.

Tereza Vostradovská zaujala autorskou Hravoukou (2016, Zlatá stuha)4Německé a maďarské vydání., poeticky laděnou encyklopedií o chytré myšce, která chce svým tetičkám z města ukázat svůj domov. Vše kolem sebe prozkoumává, komentuje a kreslí dětský atlas přírodnin. Ke knize je možné si stáhnout aplikaci pro mobilní telefony a tablety, díky níž se myščina nora ozvučí a rozpohybuje.

Petra Braunová působila v různých povoláních, po roce 1989 mj. jako au-pair ve frankofonních rodinách. V příběhu Ema a kouzelná kniha (2010, 2018) navázala na tradici próz o sirotcích a oživuje hrdinčiny osudy fantaskními motivy. Román 3333 km k Jakubovi (2014, ilustrace Nikkarin) o přelomové svatojakubské cestě do poutního místa Santiago de Compostela autorka zpracovala na základě autentického deníku. Pro patnáctiletého Mirka, spokojeně „vegetujícího“ s rozvedenou maminkou a počítačem, se tento výlet za poznáním stává doslova životní zkouškou; sbližuje se s tátou, s nímž se dosud viděl jenom párkrát.

Daniela Krolupperová je mj. spoluautorkou monumentální encyklopedie Historie Evropy (2011, s hlavní autorkou a ilustrátorkou díla Renátou Fučíkovou), posléze začala psát historické detektivky: Zločin na Starém Městě Pražském (2014) a loni vydanou Past na korunu (2018, ilustrovala Barbora Kyšková, obě získaly Zlatou stuhu). Historická detektivka pro zvídavé děti se objevuje na knihkupeckých pultech poměrně výjimečně, ačkoli může být pojata také jako vděčná pragensie. Jako východisko pro staropražskou zápletku autorce posloužil známý obraz Jakuba Schikanedera Vražda v domě. Malý Jakub přihlíží tragickému pádu dívky z pavlače, během jeho vyšetřování před čtenářem vystupují reálné historické postavy a události z předminulého století.

V Pasti na korunu uvádí jeden z reálných seznamů padlých a zajatých vojáků z Velké války, z nějž jsou dvě jména spřízněna s klukovskými hrdiny Filipem a Jáchymem. Oba pomáhají svým rodinám, jeden v pekařství a druhý s roznáškou oděvů. Autorka zkušeně rozvine pátrání obou chlapců i jejich nové kamarádky po tajemství jednoho neobvyklého setkání, které je dovede k překvapivé loupeži, ohrožující mladý stát. V románu vystupují reálné postavy státníků a dostane se nám nezanedbatelného historického poučení, týkajícího se měnové reformy na počátku budování Československa.

K výročí vzniku republiky vznikají příležitostné knihy, které jsou tzv. na objednávku. Vendula Borůvková byla tímto úkolem potěšena a spolu s ilustrátorem Karlem Šedou vytvořili román 1918 aneb Jak jsem dál gól přes celé Československo (2018) Kromě ocenění Magnesií Literou v tomto roce si kniha vydobyla uznání za koncepci románu. Je vyprávěn Jendou Vosikou, který hledá odpovědi na otázky příslušné jeho věku, třeba proč se jeho rodina s otcem učitelem tak často stěhuje po republice, až skončí v Zakarpatské Rusi. K současnému čtenáři se pak dostanou informace ve vysvětlivkách (a v ilustracích) z doby vzniku Československa, ale i přiblížení situace sousedních zemí.

Eva Papoušková (vpředu) a Galina Miklínová. Foto: Agáta Dolejší

Eva Papoušková (vpředu) a Galina Miklínová. Foto: Agáta Dolejší

Do historie 20. století vstupuje i titul Cílovníci Evy Papouškové (2018), psaný z perspektivy desetiletého Záviše aneb Pídi o hledání dobrodružství na internátní škole a koleji Jiřího z Poděbrad. Poválečné Československo a tři roky v chlapecké škole, v níž se tuží tělo i duch přesně podle skautských ideálů, nás nenechává na pochybách, že se zde uzavřela přátelství na celý život, než byl její osud zpečetěn poúnorovým školským zákonem. V závěru je připomenuto, že odsud vzešli významní umělci a vědci, kteří byli rozeseti po celém světě, ale i náš první polistopadový prezident. Kniha jako celek získala ilustračním doprovodem Galiny Miklínové, která využila dobových dokumentů i fotografií.
 

Dobrodružství a fantasy

Loni vyšel velmi úspěšný román, který navazuje na klasickou trilogii Jaroslava Foglara o Stínadlech. Debutant Vojtěch Matocha (2018, ilustrace Karel Osoha) jej nazval Prašina (nyní se dostává na pulty jeho pokračování Prašina. Černý meteorit, 2019). Název poukazuje na pražskou čtvrť, v níž není elektřina, mobilní signál ani bezdrátové spojení. Trojice přátel v čele s Tondou se vydává na velký boj proti dvojí temnotě: hrozícímu propadu svého města do bezútěšné tmy, ale i chamtivému konání dospělých postav.

Další prozaické počiny představují čtenářské lahůdky, jako např. parodie na kovbojky Cukrárna U Šilhavého Jima Marka Tomana (2018, ilustrace Františka Loubat), vzdávající hold všem knihovnicím v osobě Boženky Oprátkové, která namíří své síly proti ničiteli knih Dante Skunk Shakespearovi.

Ale abychom nezůstávali jen u realistické tvorby, v roce 2011-2012 vychází trilogie Martina Vopěnky Spící město5Bulharské a rumunské vydání.. Antiutopická vize je zajímavě rozehraná: všichni rodiče upadnou do dlouhého spánku a hlavní dětská sourozenecká čtveřice rázem řeší nepředvídatelné situace, ale zároveň žije pocitem sounáležitosti. Celý triptych provázejí úvahy o nadčasových tématech – o budoucnosti civilizace a jejích pravděpodobných etických problémech, o nečinnosti státního aparátu a v závěrečné části i o otázkách téměř existenciální povahy, byť vyvrcholení příběhu nepostrádá napětí a důvěru v pospolitost aktérů.

Další Vopěnkův rozsáhlý román Nová planeta – prastarý příběh z daleké budoucnosti (2015, Zlatá stuha) námětově spadá do oblasti young adult na hraně mezi dystopií a fantasy. Zpočátku se ocitáme na Nové planetě spolu s dvanáctiletým Danielem, který na této technologicky odosobněné planetě nestačil dospět. Jeho nevlastní bratři ho totiž pošlou cestou vyhrazenou zesnulým „na výlet“ na Starou planetu, kde všichni bojují o přežití v drsných podmínkách. Daniel se prosadí v roli stavitele civilizačních výdobytků, což můžeme chápat jako poctu vědomostem předchozí éry této planety. Vyústění nakonec spěje k analogii s příběhem Josefa a jeho bratří z rodu biblického praotce Jákoba.

V pohádkové fantasy Báry Dočkalové Tajemství Oblázkové hory (2018, ilustrace Petra Josefína Stibitzová) se objeví královna z ohroženého království ve chvíli, kdy se do něj propadnou Krisa a Prcek, kteří si na povrchu zemském dělají samé naschvály a nejraději by patřili k drsné partě v Gangu. Krisa skrytou touhu po nepřítomném otci vyjadřuje cynickými, odmítavými reakcemi vůči nejbližšímu okolí, Prcek se zase potýká s malou sebedůvěrou a osamocením. S pomocí nově nalezených přátel z fantaskní krajiny přemohou oba dětští hrdinové podivné bytosti ohrožující království i vlastní trápení. Bára Dočkalová stupňuje barvitý příběh, v němž nechybí emoce ani napětí, a stírá hranice mezi lidským a zvířecím světem.

Biografickou tvorbu představují spíše alba na pomezí komiksu a obrazových knih Renáty Fučíkové. Vedle knihy Antonín Dvořák (2013, Zlatá stuha)6Nakl. Práh vydalo anglicky. Korejské vydání, 2018. jde o podmanivý knižní portrét Franz Kafka – člověk své i naší doby (2017) Radka Malého7Nakl. Práh vydalo německy. Španělské vydání: Franz Kafka. El hombre que trascendió su tempo. Překlad Núria Mirabet i Cucala, 2019., v němž Renáta Fučíková v překladu autora stvořila tři komiksy podle povídek pražského německy píšícího literáta.

Uměleckonaučná literatura nebo čistě non-fiction pro děti a mládež by si zasloužila další díl tohoto přehledu. Alespoň zmíním Příběhostroj (2019) René Nekudy, na kterém se podílela čtveřice ilustrátorek (Aneta Františka Holasová, Johana Švejdíková, Tereza Lukešová, Marie Urbánková), které mají za sebou velmi povedené projekty. Většina z nich je propojena s Raketou, časopisem „pro děti chytrých rodičů“, který si už získal početnou obec příznivců. Příběhostroj je zaměřen na děti širšího věkového spektra. Na každé dvoustraně je příběh, který můžeme tvořivě dokončit nebo využít pro další vyprávění a v každém rohu pak najdeme slovo nebo sousloví, která mají svá stálá místa: postavy jsou vlevo nahoře, místo pro vyprávění dole, vpravo nahoře roztodivné věci a v dolním rohu činnosti a vlastnosti. Ty se pak losují jednoduchým způsobem – namátkově otevřete knihu na některé dvoustraně, jež pak v hravém sledu vybízejí nejen k vyprávění, ale také k různým úkolům, jako jsou kreslení, psaní, lepení, skládání. K této roztodivné směsici kreativních vyprávění a vylosovaných slov napomáhají ilustrace, jejichž výtvarná podoba hraje se čtyřmi úrovněmi Příběhostroje, pojmenovaných podle kouzelných bytostí.

Rene Nekuda_Pribehostroj_foto Labyrint


 

Poezie a noví poeti

I v tomto desetiletí se vydávají kvalitní nové básnické výbory pro děti a reedice starších, zejména z díla básníků píšících pro ratolesti v 70. a 80. letech minulého století. Tak se vedle Jana Skácela (Proč ten ptáček z větve nespadne, 2019, inspirace obrázky Josefa Čapka) znovu objevují tehdy – novátorské sbírky dvou rozdílných nonsensových básníků Pavla Šruta (Hlemýžď Čilišnek, 2015, ilustrace Jiří Šalamoun) nebo Jiřího Žáčka (Aprílová škola, 2015, ilustrace Adolf Born). Opakovaně vychází sbírka něžných i vtipných básnických a prozaických textů Ivana M. Jirouse Magor dětem, které psal tehdy svým malým holkám z valtického kriminálu v osmdesátých letech (2009, 2015 v Magorově summě, Velikonoční pohádka o kohoutech, bouřce a duze (2011) zvlášť s ilustracemi Luboše Drtiny). Stále nápaditě vstupuje do tohoto básnického pole Ivan Wernisch. Tvorba tohoto básníka, nositele Státní ceny za literaturu (2012), jenž do literatury vstoupil před půlstoletím s vrstevníky Petrem Kabešem, Antonínem Brouskem a právě Pavlem Šrutem, se vyznačuje dvěma polohami. Zatímco tu první lemuje existenciální smutek, druhá rozkochaně čerpá z avantgardních proudů dvacátého století. Obě jsou příznačné i pro „zdařilé verše a prózy“ souboru Plop! Vyvrtil žlahvout pšunt i chlpal liquére (2015, ilustrace Jiří Stach), kde autor paroduje osobnosti jemu blízké anebo přízemní poměry, každopádně však vrací do soudobé české poezie osobitý jazykový humor vtělený do neologismů. V kombinaci s obrazovou „výzdobou“ Jiřího Stacha lze právem očekávat, že básníkova mystifikační hravost blízká groteskám Christiana Morgensterna okouzlí zejména dospívající čtenáře, kteří nejraději překračují hranice jazyka v touze najít svobodný prostor k vyjádření.

Půvabná leporela nevznikají tak často. Petr Borkovec v jednom z nich, Všechno je to na zahradě (2013, ilustrace Filip Pošivač), nechává procházet dvě sestřičky („jedna malá, druhá trochu větší“) zdánlivě letmo, a přece s všeobjímající dětskou představivostí, prostorem zahrady. Vnímají hlubokou přírodní ukotvenost živých tvorů i neživých předmětů nalezených třeba pod kamenem nebo poblíž živého plotu. Subtilní scenerie i projevy koloběhu příběhy nabývají proměn v jedenácti básních, jež se představují v rozličných veršovaných útvarech a zpravidla jsou uvozeny dialogem s oběma děvčátky.

Radek Malý na melancholicky laděnou básnickou knihu Listonoš vítr (2011, Magnesia Litera 2012, Honour list IBBY) navázal sbírkou Moře slané vody (2013 obě s ilustracemi Pavla Čecha). Zadumaný lyrik věnoval své verše „dětem i dědečkům“, kteří se jimi nestihli stát a nebudou již moci s vnuky ochutnávat mořské příboje, velké ryby, malé ryby… Od vtipných námořnických halekaček se v první části autor vrací až ke klukovským snům (O cestě) a originální verzi pohádky o vytouženém děťátku (O škebli). Druhá část, představovaná skladbou A co šuměla mušle, jako by nás šálila tím, jak v pravidelném rýmu opěvuje moře, živel proměnlivé tváře, dokonce i té nezvalovské. Promyšlenou koncepci básnické sbírky, přibližující se bohaté výbavě obrázkové knihy, ústrojně dotvářejí vnímavé ilustrace Pavla Čecha.

Radek Malý. Foto: Alžběta Holubová

Radek Malý. Foto: Alžběta Holubová

Robin Král se v souboru Vynálezárium (2015, ilustrace Jana Hrušková) rozhodl ukázat, jak je možné tvořit výsostné básnické formy pro děti. Sonet, rondel, gazel, ale i irský limerik dostávají básnický obsah ryze současný. Ilustrace Jany Hruškové a typografie Zuzany Brečanové nápaditě doprovázejí tyto básnivé hry na cestě k poznání krás poezie. Tuto hravost Robin Král vtělil do formátu velkoleporela Tonča & krasojezdec (2019)s neotřelými akvarely Anety Františky Holasové ve fialovo-růžovo-šedavém tónu. Ústředním motivem vtipných osmiverší je útěk kozy Tonči za cirkusovým zajícem Hubertem, do kterého se bezhlavě zamilovala. Lákavý pouťový život však přináší nejen radosti, ale i strasti, a jihočeská koza Tonča záhy zjišťuje, že doma na dvorku v Třeboni je jí nejlépe.

Poslední básnířkou je již zkušená autorka pohádek a próz Daniela Fischerová, jež v posledních letech publikuje jednu básnickou sbírku dětem za druhou: Po Tetované tetě (2015, ilustrace Jaromír Plachý) naposled knihu Ochechule a ukulele (2018,ilustrace Jakub Kouřil), v níž se hrdě poměřuje s poetikou Emanuela Frynty. Od potvor, tajemství, strašidel a rad všeho druhu se přesouvá k přitažlivému cyklu jazykolamů a příjemně pitvorné defilé završuje tolik důležitými „náladami“ odrážejícími naše soužití. Dítě je přitom partnerem, k němuž se autorka vlídně obrací a usměvavě s ním promlouvá, aby si pak mohlo samo přeříkat hádanku o klaunovi na tři způsoby anebo si s chutí přečíst digitálně naladěnou hříčku využívající souznačnosti slova.

 

[ ]

 

PhDr. Jana Čeňková, Ph.D., vědecky a pedagogicky působí na Katedře žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Zabývá se historií, kritikou a editorstvím české literatury, je scenáristkou výstav knižní tvorby. Specializuje se také na historii a kritiku literatury a ilustrace pro děti a mládež.  Zabývá se rovněž vývojem literatury pro děti a mládež a její žánrovou strukturou.

   [ + ]

1. KRÁLÍKOVÁ, Andrea. Hladké čtení fikčních světů. A2, 2017, roč. XIII, č. 24, s. 8.
2. Milena Šubrtová in Iveta Gal Drzewiecka, Alexandra Brestovičová (eds.). Človek so znevýhodnením (postihnutím, hendikepom) v literatúre pre deti a mládež a v inkluzívnej edukácii. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. Prešov: Vydavateĺstvo Prešovskej univerzity, 2018, s. 40-41.
3. Japonské vydání, překlad Yuko Kimura, 2017.
4. Německé a maďarské vydání.
5. Bulharské a rumunské vydání.
6. Nakl. Práh vydalo anglicky. Korejské vydání, 2018.
7. Nakl. Práh vydalo německy. Španělské vydání: Franz Kafka. El hombre que trascendió su tempo. Překlad Núria Mirabet i Cucala, 2019.