Komiks pro děti a mládež zažívá v posledních měsících a letech jedno ze svých radostnějších a dynamičtějších období. Minimálně v angloamerickém kulturním prostoru se mu dostává stále větší kritické i čtenářské pozornosti, téměř co měsíc ohlašuje nějaké věhlasné nakladatelství vznik dalšího dedikovaného imprintu či divize, a co se prodejů týče, dokázal již komiks pro děti, mládež či – jak se navyklo říkat – „YA“ (young adults) publikum překonat konkurenci všech ostatních komiksových žánrů a kategorií: nový, opět částečně autobiografický komiksový román Guts (poněkud obtížně přeložitelný název, který odkazuje jak ke střevům, tak ke kuráži) Rainy Telgemeierové (v češtině vydává Paseka) se tak se svým milionovým nákladem při prvním vydání v září roku 2019 stal nejen nejprodávanějším komiksem daného týdne, ale dokonce i vůbec nejprodávanější knihou. Komiks pro děti a mládež se pouští i do oblastí, do kterých se dříve neodvažoval, a nebojí se ani složitých témat – kromě nabízejících se tematizací dospívání se tak stále častěji dostává na nejrůzněji pojímanou jinakost, identitu či např. vlastní vyrovnávání se s rodinnou krizí, vážnou nemocí či úmrtím blízkého. A mimoto samozřejmě nadále přináší i nemalou porci veselé kreslené zábavy, leckdy o zvířátkách, která je ale mnohdy komplexnější a promyšlenější, než bývalo zvykem.

Ozvuky těchto tendencí se propisují i do českého trhu s dětskou knihou a komiksem, a tak v posledních letech zásadně narostl počet publikovaných překladů ve sledované kategorii (a spolu s tím i počet vydavatelů, kteří takové práce do svých edičních plánů zařazují). V domácím prostoru se přitom tato ze zahraničí přicházející vlna potkala a propojila s místním, domácí situací podníceným vývojem – i čeští komiksoví tvůrci se totiž kolem roku 2010 začali pozvolna obracet k dětskému či dospívajícímu čtenáři, jenž předtím v letech 2000–2009 (jimž se věnoval předcházející text) trochu strádal. Oživení českého komiksu pro děti a mládež, které lze radostně pozorovat v posledních letech, má tak své kořeny doma i za hranicemi a souvisí jak s chutí řady talentovaných tvůrců vytvářet nový a zajímavý obsah pro dětského čtenáře, tak s obecnějšími proměnami na domácím komiksovém kulturním poli.

Na stránkách dětských a mládežnických časopisů

Platilo-li o komiksovém obsahu dětských a mládežnických časopisů z první dekády 21. století, že až na výjimky nezvládal výrazněji zaujmout a nedařilo se mu překonávat charakter ryze jednorázového, užitného čtení, pro dekádu následující lze konstatovat zřejmý kvalitativní i kvantitativní posun. Jakkoli i nadále pokračovalo (a do dnešních dnů pokračuje) příležitostné, spíše nekoncepční zacházení s překladovým obsahem (do Mateřídoušky se například na jaře 2019 navrátili My Little Pony), nechyběl již naštěstí v letech 2010–2019 ani dostatek původní, a v řadě případů i funkčně a zdařile pojímané komiksové tvorby. Tradiční periodika jako Sluníčko či Mateřídouška začala výrazněji pracovat s navracejícími se komiksovými postavami coby maskoty a jak seriál Líza a Pupík scenáristky Evy Bavorové a kreslíře Tomáše Sudera (vycházející ve Sluníčku), tak Liborem Drobným připravované příhody dvojice poněkud nenápaditě pojmenovaných surikat Suri & Kata (z časopisu Mateřídouška) osvědčily poté svoji životnost i knižními extenzemi či soubory. Jejich dobrodružství tak dokázala překročit časový horizont periodika a stát se stabilnější součástí dětské komiksové kultury v České republice.

Časopis Suri & Kata

Oproti počátku tisíciletí, kdy nabídka dětských časopisů v zásadě stagnovala, docházelo navíc v období 2010–2019 i k poměrně dynamickým proměnám nabídky, která se zejména v posledních letech nebývale rozšířila. Nové časopisy jako Báječná školka, Nedělníček, Primáček, Puntík či Tečka často inzerují komiksový obsah přímo na obálce a komiksové postavy rovněž s oblibou obsazují do prominentní role vracejícího se průvodce časopisem: v Báječné školce takto dlouhodobě působí skřítci Matýsek a Majdalenka (scénáře Marie Kšajtové do komiksu převádí Antonín Šplíchal) a na stránkách časopisu Puntík našla svůj domov rovněž poněkud polopaticky pojmenovaná pravěká dvojice Dino a Saura Venduly Hegerové.

Zcela nový formát dětského časopiseckého čtení představují magazíny připravované mimo zázemí klasických kamenných vydavatelů periodického tisku coby svého druhu alternativa k mainstreamové produkci, jež je tvůrci těchto časopisů leckdy vnímána jako příliš komerční, přehnaně líbivá a kýčovitá. Časopisy jako Hrana (vycházel v letech 2012–2015) či Raketa (od roku 2014) se většinově vzdávají inzerce, jednotlivá čísla tematicky komponují a staví na aktivnějším zapojování čtenáře i invenčnějším (a co do výtvarné kvality spolehlivějším a vyváženějším) obsahu. Pro Hranu, vystavěnou kolem příhod dětské trojice Dorka, Prokop, Šíma, připravovala titulní komiks (stejně jako další výtvarný obsah) Magdalena Bořkovcová, v Raketě je pak komiksu více a mezi navracející se seriály patří např. Nikkarinova Dobrodružství Rockyho & Terky, Doktor Racek (na scénáře Milady Rezkové kreslí Lukáš Urbánek) či Matylda a Růžovej vlk Petry Josefíny Stibitzové a Jany Šrámkové.

Časopis Raketa

Segment časopisů cílících na mládež se rozvíjel o mnoho pomaleji, i v něm ale komiks začal po letech znovu sehrávat podstatnější roli. Pravidelné místo bylo obrázkovým seriálům tradičně vyčleněno ve skautských časopisech (pro které kreslil např. Jiří Petráček, Miroslav Schönberg, Tomáš Chlud či Jan Smolík) a alespoň pár stran komiksového obsahu zařadil i v roce 2011 založený měsíčník Časostroj s podtitulem „zábavná cesta do historie“ (opět v podání Smolíka a Chluda). Vykročením ze zavedených redakčních pořádků pak bylo včlenění teenagerského seriálu Jelita Dana Černého do tradičně spíše komiksu prostého časopisu Bravo. Největší díl mládeži určené časopisecky tištěné komiksové produkce ale zajistila stálice českého periodického trhu, čtrnáctideník ABC, dle podtitulu „časopis generace XXI. století“.

ABC, jehož šéfredaktorem se v roce 2010 stal Zdeněk Ležák, si vytyčilo za cíl navázat na slavné seriály ze sedmdesátých a osmdesátých let, a znovu začalo klást větší důraz na sekvenční komiksový obsah na pokračování. Toto přihlášení se k honosné komiksové minulosti stvrzovaly nejotevřeněji nové práce scenáristy Vlastislava Tomana, který u ABC po celou normalizaci působil jako šéfredaktor a řadu legendárních příběhů tehdy sám připravoval. O tom, zda vcelku tradičně pojaté cykly jako Malý Bůh – čas Kruana či Příběhy psané střelným prachem dokážou zaujmout i jiné čtenáře než nostalgické pamětníky původních předobrazů, by bylo lze dlouze diskutovat, redakční ambice stvrdit kontinuitu komiksového obsahu v časopise je z nich nicméně jasně čitelná (a zrcadlí se i v dalším „návratu po letech“, leteckém komiksu Král vzduchu, který nakreslil Michal Kocián na scénář dalšího „klasika z normalizačního ABC“, Václava Šorela). Nestor Vlastislav Toman navíc neustále zkouší přicházet i s náměty novými: aktuálně třeba časopis v roce 2019 vydával pokus o resuscitaci jinak už skomírajícího žánru klubáckých komiksů Parta z bílých domů (v kresbě Jiřího Filípka).

Mimo tyto práce odkazující k slavné minulosti časopisu nicméně ABC přinášelo ve sledované dekádě i množství nového původního komiksového obsahu. Různožánrové variace na dobrodružné čtení tak pro čtrnáctideník připravovali a připravují např. scenárista Martin Šinkovský a kreslíř T762 (detektivní zápletky rozvíjející ironický cyklus o dvou detektivech Prokop & Buben či seriál o dávném střetu Keltů a Římanů Mlžný ostrov zbarvený do ruda), Matyáš Namai nakreslil podle scénáře Eduarda Štěpaře východními bojovými uměními sycený příběh Mistr Šao-linu a Petr Macek (scénář) s Petrem Koplem (kresba) se pokusili po svém pojednat jak městskou a popkulturní legendu (Pérák: Oko budoucnosti), tak nejslavnější klasiku fantasy žánru „sword and sorcery“ v seriálu Conan a jeskyně života. Jak plně autorskými pracemi, tak v kooperaci, pouze v úloze scenáristy, se v časopise opakovaně objevuje Jiří Tesař (např. autorský komiks Tajuplný ostrůvek či ve spolupráci s kreslířkou Veronikou Sýkorovou cykly Zapadlé království a Co číhá pod vodou) a scenáristický debut si naučným historickým seriálem Stopa legionáře (v kresbě Michala Kociána) na stránkách „svého“ časopisu zajistil i zmiňovaný Zdeněk Ležák, o jehož dalších komiksových pracích bude ještě řeč níže.

Čtyřlístek, jeho vyzyvatel a pokusy o „comic book“

Jediným skutečně výhradně komiksovým domácím časopisem pro děti zůstával i ve sledované dekádě Čtyřlístek, stejně jako u výše popisovaného ABC lze ale i v jeho případě hovořit o výrazném oživení (a omlazení). Poté, co se jeho šéfredaktorem stal v roce 2011 Jan Endrýs, rozšířil časopis okruh svých stálých spolupracovníků o tvůrce z mladší autorské generace (včetně několika proponentů tzv. „Generace Nula“), kteří pomohli navrátit jinak už trochu stagnujícímu magazínu něco z dřívější originality a přitažlivosti. Kromě v podstatě neměnného, času i trendům odolávajícího titulního cyklu o čtveřici zvířecích přátel z městečka Třeskoprsky, který i v páté dekádě jeho existence kreslil Jaroslav Němeček, tak časopis začal otiskovat i moderněji koncipované, co do žánrové pestrosti či výtvarného výrazu svěží práce dalších autorů: Dana Černého (laskavá zábavná parafráze na superhrdinské příběhy ze světa hmyzu Tryskošnek), Tomáše Chluda (historické výpravy dvou sourozenců a robota Cyril a Mikuláš), Lucie Neisnerové (emancipovaná pirátská kapitánka Isabela, královna Karibiku), Filipa Škody (pravěcí uličníci Pazourek a Zoubek), Petra Kopla (na pokračování rozvíjený čarodějnický epos Morgavsa & Morgana) či Nikkarina (počítačovými hrami i moderní popkulturou sycený Hubert & Hugo). Kromě šestnácti (resp. dvaceti, čtyři vydání vycházejí ve dvojnásobném rozsahu a jsou vedena jako dvojčísla) čísel základní řady rozvíjely navíc čtyřlístkovské univerzum i vedlejší časopisy: ke křížovkářskému Čtyřlístku Speciál přibyl v letech 2012–2019 na děvčata zacílený čtvrtletník Ahoj, tady Fifi, který kromě příběhu titulní Fifinky z Třeskoprsk poskytl další publikační příležitost Danu Černému (se seriálem o Tritonkách).

„Komiksové revui pro holky a kluky“ Bublifuk, kterou si vysnila Klára Smolíková a již začalo od konce roku 2015 vydávat nakladatelství Triton, bylo možné přisuzovat úlohu jakéhosi časopiseckého aspiranta-vyzyvatele, který se chtěl pokusit nabídnout rovněž plně komiksovou alternativu k tradičnímu Čtyřlístku. Silná autorská sestava, kterou tvořili hlavně zkušení tvůrci mladší a nejmladší autorské generace (např. Kateřina Čupová, Lukáš Fibrich, Karel Jerie, Petr Kopl, Tomáš Kučerovský, Viktor Svoboda, Vojtěch Šeda, Martin Šinkovský, T762 či Petr Šrédl) nabídla čtenářům působivou sestavu nových seriálů, časopis jako takový se nicméně od počátku potýkal s potížemi. Místo nákladné časopisecké distribuční sítě zvolil přímý prodej v knihkupectvích, která ovšem namnoze neuměla útlé sešitky malého formátu vystavit, jako spíše problematická se ukázala být snaha o co možná největší pestrost (někteří autoři se jen velmi obtížně vypořádávali s omezeným stránkovým rozsahem jim poskytnutým) a jako příliš nízká se vyjevila i čtvrtletní periodicita. Historie po letech prvního ambiciózního pokusu o nový antologický dětský komiksový časopis se uzavřela po osmi číslech v únoru 2018 a započaté seriály bohužel většinově zůstávají jen nedokončenými torzy.

Časopis Bublifuk

Delší trvanlivost a čtenářský ohlas nakonec sklidily dva projekty, které se pokusily do českého prostředí přesadit publikační model amerického „comic booku“ (tedy cca 24–32stránkového časopisu o rozměrech přibližně 19 × 25 cm). Coby lokální parafráze na erbovní superhrdinský žánr stál seriál (a stejnojmenný časopis) Dechberoucí Zázrak scenáristy Petra Macka a kreslíře Petra Kopla před nelehkou úlohou pokusit se v konkurenci souběžně již pravidelně publikovaných superhrdinských sérií překladových o původní obsah nestavící na silné franšíze podporované celovečerními filmy či merchandisingovým pokrytím. Měsíčník, vydávaný společností Czech News Center (jinak vydavatelem např. deníku Blesk), se v letech 2015–2017 dočkal 25 čísel, a jakkoli se mu nevyhnulo jisté rozkolísání co do kvality scénáře i kresby, přesto přesvědčivě doložil jak schopnost uvedených tvůrců produkovat pravidelnou měsíční sérii, tak ochotu českého komiksového publika takový projekt podpořit.

Zcela mimo místně obvyklé žánrové či formální kategorie začal v roce 2016 vycházet komiksový měsíčník Jirka – komiks Jirky Krále. Magazín, který v kresbě Pavly Navrátilové zachycuje zábavné i všednodenní historky ze života úspěšného youtubera, je takřka ojedinělým českým příspěvkem do žánru celebritního komiksu, jenž se v místním prostoru naposledy výrazněji vyskytl na počátku devadesátých let v podobě překladové série věnované chlapecké skupině New Kids on the Block. Dětské a dospívající publikum tohoto magazínu se dost možná rekrutuje mimo okruh obvyklých komiksových čtenářů, pro jeho nepřehlédnutelnou a kontinuální přítomnost na trhu (ke konci roku 2019 vyšlo již 43. číslo a dočkal se i zatím dvou knižních souborů) jej nicméně nelze opomenout – a je dost možné, že podobně jako po dlouhá desetiletí Čtyřlístek, sehrává i Jirka pro mnohé mladé čtenáře roli jakéhosi „vstupního“ komiksu, otevírajícího jim cestu k dalším, leckdy naštěstí zdařilejším sekvenčním obrazoslovním vyprávěním.

V záplavě (mnohdy naučných) knih

Čistě komiksové časopisy, ať už antologické, nebo po americkém vzoru jednoseriálové, se nicméně ani přes uvedené výjimky neukázaly být v domácích podmínkách zvláště živnou a trvanlivou platformou (v nedávné době dokonce skončily i dlouho vydávané překladové série Kačer Donald či Star Wars). Roli klíčového publikačního formátu, který zvládal nejlépe komunikovat se svým čtenářem a pomáhat přetiskovaným pracím k většímu přijetí, totiž po roce 2010 stále výrazněji přejímaly komiksové soubory a knihy. Nadále pokračovala, či možná ještě zesilovala vlna souborných či výběrových reprintů prostředkujících kvalitní domácí obrázkové seriály 20. století, a jak už bylo zmíněno, rychle přibývaly i tituly překladové. Mnohem četnější než v dekádě předcházející pak byla i sebraná vydání komiksů souběžně vycházejících ve specializovaných i nespecializovaných časopisech. Z již zmiňovaných komiksů se tak nějaké knižní podoby dočkaly např. cykly Líza a Pupík, Suri & Kata, Matýsek a Majdalenka, Jelita, Mlžný ostrov zbarvený do ruda, Pérak: Oko budoucnosti, Tryskošnek, Morgavsa & Morgana či Doktor Racek a další svazky se připravují k vydání.

Mimoto ale samozřejmě vznikaly i rozsáhlé komiksy pro děti a mládež, které si v knižní podobě procházely premiérovým uvedením, jakkoli se alespoň některé z těchto knih mohly opřít o populární jinomediální předlohu. Četné takto byly např. komiksové adaptace či extenze televizních večerníčků: podobně vyšly např. tituly Žížaláci Jaromíra Gála (2011), O Kanafáskovi Galiny Miklínové (2012), Tarbíci a Marabu Martiny Komárkové a Báry Dlouhé (2012) či Bílá paní na hlídání Petra Friedla a Pavla Brycze v kresbě autora podepisujícího se značkou Vhrsti (2013). Hned trojici alb věnoval v letech 2015–2018 kreslíř Martin Krejčí původně Jiránkovým králíkům Bobu a Bobkovi. K okrajům komiksové produkce se poté přibližují knihy, ve kterých jsou do komiksových panelů uspořádány zastavené záběry z animovaných předloh: u příležitosti padesátého výročí titulního televizního pořadu publikovaný Večerníčkův pohádkový špalíček přinesl v roce 2015 takových pseudokomiksových příběhů hned několik desítek.

Větší část domácího knihou prostředkovaného komiksu pro děti a mládež přináleží ale k jinému žánru, v naprosté většině případů se totiž samostatně publikované české komiksové práce určené této věkové kategorii pokoušejí svého čtenáře nejen zaujmout a zabavit, ale současně i vzdělat. Přehršel naučných komiksů pro děti a mládež z let 2010–2019 lze vysvětlit jak autorskými a nakladatelskými představami o vyšším komerčním potenciálu těchto knih (v logice „rodič koupí nezdárnému potomku“), tak i převažujícím, jakkoli poněkud problematickým zaměřením domácí kulturní politiky (a jejích dotačních programů) na „velká národní výročí“. V této logice se pak bohužel umělecká kvalita spolu s výtvarnou či scenáristickou zručností a propracovaností leckdy dostávají až na druhou kolej, zatímco prvenství přebírá snaha „něco k tomu Karlu IV. (Husovi, století republiky, třicátému výročí Listopadu…) včas vydat“.

Podobné zábavně-naučné či přímo nemaskovaně vzdělávací komiksy lze na základě formálních postupů či volené tematiky rozčlenit do několika kategorií. Zdaleka nejpočetnější jsou přitom práce čerpající z (především národní) historie a zachycující její významné milníky a klíčové osobnosti. Kromě Jiřího Černého, jenž se i novými knihami hlásí k odkazu Obrázků z českých dějin a pověstí Pavla Zátky, Jiřího Černého a Jiří Kalouska (takto např. Obrázky z československých dějin, na kterých se jako scenárista spolupodílel Jaroslav Veis a kreslila Barbara Šalamounová, 2011, či Obrázky z moderních československých dějin /1945–1989/ v podání kreslíře Lukáše Fibricha), je co do kvantity nejproduktivnějším původcem takových prací zmiňovaný Zdeněk Ležák. Jeho popularizační převyprávění leckdy kombinují komiksové segmenty s výkladem ilustrovanou prózou, spolupracuje na nich s různými výtvarníky – Michal Kocián, Petr Holub, Jakub Dušek, Jiří Zimčík, Jonáš Ledecký – a zvládl jich mezi lety 2014 a 2019 připravit a v různých nakladatelstvích publikovat rovnou tucet (kromě dvou knižních svazků výše zmiňované Stopy legionáře jde o tituly Ve jménu Husa – Zrození kalicha, Karel IV. – Pán světa, Tři králové, Kronika bolševismu, TGM, 100 let Československa v komiksu, Sametová revoluce, Stalin: Krutý vládce Ruska, Kronika nacismu a Jan Žižka – Boží bojovník ve jménu Husa). Kvalita či propracovanost těchto projektů bohužel kvantitě odpovídá, „rodičovská“ podpora, přetavující se v komerční úspěch, nicméně zajišťuje, že tento zdroj petrifikovaného obrazu historie pravděpodobně ještě dlouho nevyschne.

Autoři Zdeněk Ležák a Michal Kocián se svou knihou Ve jménu Husa. Foto: klubknihomolu.cz

Český komiks pro děti a mládež obracející se do národní historie má naštěstí i jiné autorské osobnosti: zejména již výše zmiňovaná zavedená dvojice Martin Šinkovský – T762 připravila v minulých letech několik zajímavě pojatých komiksů, ve kterých jsou klíčové momenty národní historie zpravidla nahlíženy očima obyčejných obyvatel, namnoze i občanů pobývajících mimo hlavní město (takto např. 1918 Budoucnost ve vlastních rukách – 1968 Procitnutí do temnoty, 2018, či Trikolora, 2019), pozoruhodný komiksový životopis Antonín Dvořák už v roce 2012 vydala jedna z nejuznávanějších současných českých autorek a ilustrátorek Renáta Fučíková a přesvědčivě působí i „husitské“ knihy Jana a Kláry Smolíkových, u jejichž zrodu stála spolupráce s muzei v Táboře, Husinci či Třebíči (Husité, 2012, Jak se staví město, 2014, a Husův dům, 2015). U dalších projektů, jako je například série Češi, vytvořená dle původně televizních scénářů Pavla Kosatíka, je nejisté jejich věkové zacílení, rozhodně ale patří mezi to nejzajímavější, co český historický komiks posledních let nabídl. Jako zdařilé lze pak hodnotit i dvě knižní extenze televizního seriálu Sám v muzeu, ve kterém Petrou Braunovou připravené příběhy exponátů z českých muzeí zpracoval Jan „Hza“ Bažant.

Samostatnou niku naučného komiksu ovšem tvoří např. i knihy věnované výtvarnému umění: komiksy v nich leckdy hrají jen dílčí úlohu, své poslání didaktické a zábavní ale zvládají leckdy mísit lépe než jejich do národní historie se vypravující protějšky. Asi nejzdařilejší taková práce, Proč obrazy nepotřebují názvy Ondřeje Horáka a Jiřího Franty (2014), zvládá ústrojně kombinovat detektivní příběh o krádeži v galerii s všednodenním vyprávěním o jednom městském odpoledni dvou sourozenců s prarodičem, a přitom ještě jaksi mimochodem vysvětlit ledacos z moderního umění.

Čas od času se objevují samozřejmě také knižně vydávané komiksy jiných žánrů: dobrodružná či vědeckofantastická vyprávění pro mládež se potkávají s pokusy o navázání na tvorbu Jaroslava Foglara (ať už formou nové „stínadelské trilogie“ scenáristy Josefa Blažka a kreslíře Jiřího Filípka z let 2017–2018, nebo antologickým svazkem poct Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, uspořádaným v roce 2018 Tomášem Prokůpkem), nejmenší čtenáře se pro komiks pokoušejí získat hravá dobrodružství nejrůznějších kreslených zvířátek. Mimo tyto tradiční žánrové kategorie, ale zcela v ohnisku čtenářského zájmu stojí autorský solitér Pavel Čech, který i v letech 2010–2019 dělil svoji pozornost mezi komiks, autorské ilustrované knihy a volnou tvorbu. Z titulů jasně cílících na dětské či dospívající čtenáře je přitom třeba připomenout jednak civilně indiánskou humornou a hravou sérii Dobrodružství Rychlé Veverky (od roku 2013, dosud pět alb), a především opus magnum Velké putování Pepíka Střechy (2012). Tento dvousetstránkový komiks o těžkostech dospívání a nutnosti vzít svůj život do vlastních rukou představoval významný mezník nejen pro autorovo dílo, ale i pro český komiks určený dětem a mládeži vůbec: jako vůbec první práce tohoto druhu totiž získal cenu Magnesia Litera.

Pavel Čech. Foto: archiv autora

Nadějné vyhlídky

Literu pro Pepíka Střechu lze usouvztažnit s dalšími událostmi a systémovými změnami, jež v sledovaném období signalizovaly částečné přehodnocování přístupu a postojů české kulturní scény i jejích institucí ke komiksu jako takovému, a k jeho dětské a mládežnické odnoži zejména. Nejmenším čtenářům určený komiks si nově vymínil samostatnou kategorii v ceně Zlatá stuha, udělované českou pobočkou IBBY, a po letech opomíjení jej začaly registrovat a dekorovat i oborové Ceny Muriel. V rámci grantových programů Ministerstva kultury lze již nyní žádat o podporu vydávání komiksových knih v samostatné grantové komisi, využití na děti zaměřeného komiksu při rozmanitých výstavních projektech se stává stále běžnější součástí muzejních a galerijních expozic a komiksové tituly se pravidelně objevují v autoritativním výběru Nejlepší knihy dětem. Pro pestrost autorskou i tematickou, pro žánrové rozpětí i zvyšující se zájem čtenářský, mediální i kritický lze snad s důvěrou věřit, že i v další dekádě bude český komiks pro děti a mládež vzkvétat.