Jaroslav Rudiš

Alois Nebel

Alois Nebel Alois Nebel
Labyrint, 2008

Komiksový hrdina Alois Nebel sice vznikl teprve před pěti lety, ale za ten čas se stal jednou z nejhýčkanějších ikon zdejší pop-kultury. A nejen tou: černobílé příhody mile jurodivého nádražáka ze zapomenuté vsi v Jeseníkách postavily na nohy český komiks – zbavily jej stigmatu pokleslé zábavy, dodaly mu sebevědomí a otevřely dveře k masovému čtenáři.
Důvodů je několik: jednak scenáristické a kresebné schopnosti autorského dua Jaroslav Rudiš (1972) a Jaromír 99 (1963), jednak propagační razance a mrštnost pražského nakladatelství Labyrint. A tak po nebelovské trilogii Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté hory došlo na sebrané stripy z týdeníku Reflex. Více než stovka „kreslených povídek s Aloisem Nebelem a jeho přáteli“ vznikla v letech 2005–2007 a pro nynější knižní edici dostala název Na trati.
Autorská dvojice zvolila pro své časopisecké angažmá šikovný rozvrh: čtyři okénka hrubozrnné, kontrastní kresby s minimem průpovídek plus čtyři několikařádkové komentáře. Co s mírným údivem a neotesanou dikcí vypráví Rudiš ústy Aloise Nebela, to obrázky Jaromíra 99 vyslovují v přímé zkratce –jednou jako anekdotu, jindy jako lidovou moudrost nebo drobnou moralitu, pokaždé však se záměrem „zachytit a komentovat naši současnost pohledem obyčejných lidí ze zapadákova“.
Těch obyčejných lidí hraje v komiksu osm, a přestože každý má svůj letmý psychologický profil, ve výsledku slouží především jako kameny v mozaice základních protikladů. Ti z „nádražky“ v Bílém Potoce reprezentují pomalost, syrovost a hospodské řeči, ale také vztah k tradici a místu, zatímco „Pražáci“ představují krásný nový svět: rychlý a blyštivý, anonymní a nepřátelský. Kdyby se potkali „na trati“, Nebel s partou by se kodrcali v oprýskaném motoráku, zatímco z Prahy by k nim uhánělo pendolino.
Aktuální a vtipně podaná vrstva komiksu, v níž na přetřes přijdou reality show i depilace, Harry Potter či kokainový „šéfík z galerie“, má ovšem funkci vábničky. Teprve v druhém plánu z knihy vystupuje téma, které proslavilo nebelovskou trilogii – a tím je reflexe poválečné české historie. Retrospektivní pohled stárnoucího nádražáka je nostalgický a smířlivý, vždyť v Bílém Potoce se potkávají dějiny české, polské, německé i slovenské a katolický farář tu ochotně oddává homosexuální páry.
Možná je ale Nebel smířlivý až moc. Šmahem totiž odpustí i svému nejlepšímu příteli Wachkovi, který na něj za minulého režimu práskal. Wachek má jasno: „Sere pes.“ A Alois Nebel? Ten v komiksu Na trati zasněně pije jedno pivo za druhým a hlavou se mu rozprostírá milosrdná mlha. Copak asi tenhle obraz čtenáři připomíná?

Radim Kopáč

Labyrint, 2008