Jazykově mistrné povídky o tenké hranici normálnosti se skvělým zlým humorem.
Beletrie, Povídky
Jedenáctičlenný povídkový soubor mladé české prozaičky zaměřující se na fenomén odporu a štítivosti nemilosrdně odhaluje špatnosti, omezení a nechutnosti, jichž se na sobě i ostatních dopouštíme. Podobenství ze světa zvířat i příbuzných podává autorka jedinečným, kultivovaným jazykem, vytříbeným solitérním stylem a s jedovatým humorem i jemným citem pro zvuk slov a dovádí k poznání, že nic smyšleného není dost divné, aby předivnělo svět, ve kterém se pohybujeme. Lopotnost našich pokusů přežít a včlenit se nenápadně do světa, vznešená ubohost i zlobná laskavost jsou smutné, dojemné a směšné současně. Autorka dokáže mistrně vyvolávat řadu emocí současně a ukazuje, že ambivalentnost lidského pobývání je nepříjemně přirozená. Jako ve své předchozí knize, Nícení, i v této knize se Ivana Myšková zaměřuje také na téma pravdy v jejích možných podobách: upřímnosti, opravdovosti, autentičnosti. Skrývání, neochota sdílet se opravdově se světem a náhražkové žití jsou nahlíženy jako plíživá civilizační choroba. Slovní živočiši v těchto povídkách patří k dekadentnímu čtenářskému prožitku z tvarově jednoznačných, pointovaných příběhů se zřetelnou zápletkou a pečlivě budovanými dějovými zvraty, uvozených citátovým mottem.
Z recenzí
„Jakkoliv je většina těch textů introspektivních, autorka suverénně a místy dost nesmlouvavě pracuje s postavami i situacemi, do nichž je dostává. A více než poezie čtenáře napadne inspirace povídkářskými mistry šedesátých let v čele s Juliem Cortázarem a aktuální hvězdou povídkového formátu Alicí Munroovou.“
— Pavel Mandys, Hospodářské noviny
„Autorčin styl je vypilovaný; ani slovo nepůsobí zbytečně či nejistě. Ze situací se jejich témata vynořují v jasných obrysech, aniž by přitom próza upadala do schematičnosti. Daří se jí propojit jedinečnost s rovinou obecnější platnosti.“
— Marek Jančík, iLiteratura
O autorce
Ivana Myšková (1981) patří ke hvězdám mladé české prozaické generace. Vystudovala tvůrčí psaní a mediální komunikaci na Literární akademii v Praze. Působila jako rozhlasová kulturní redaktorka, nyní jako časopisecká redaktorka. V r. 2007 debutovala rozhlasovou hrou Odpoledne s liliputem, r. 2012 vydala novelu Nícení (Fra), za niž byla nominována na ceny Česká kniha a Cena Josefa Škvoreckého. R. 2017 vyšla její povídková sbírka Bílá zvířata jsou velmi často hluchá,v níž s laboratorní pečlivostí a jedovatým humorem tematizuje dobově určující zhnusení a štítivost.