Beletrie, Próza

Soubor povídek, majících spolecného vypravece, ne však cas. První se odehrává v roce 1986 na bizarní ceste Bulharskem, poslední v soucasné pražské cajovne. Povídky jsou razeny chronologicky, jde tedy o jakýsi nepravý casosber, ponevadž jinak jde o texty zbrusu nové.

Tématem sbírky je, co se za tech bezmála tricet let zmenilo – kolem vypravece i v nem. Kdo má rád Haklovy povídky, najde starého Hakla s bohatým vypravecským rejstríkem obohaceným svežím strídáním vypravecských osob. Strídmé návaly excentrické melancholie a šelesty citových šrámu se strídají s rytmickou úsecností a skalpelovou presností okamžiku.

Recenze

Emil Hakl pábí v Hovezích kostkách jako mistr Hrabal (iDnes.cz, Klára Kubícková, 15. 4. 2014)

Neutíkám, ustupuju (iHNed.cz, Ondrej Nezbeda, 25. 4. 2014)

Nad povídkami Emila Hakla: Skvelá, ale ohraná deska (Novinky.cz, Michal Šanda, 27. 5. 2014)

Neutíkám, ustupuju (Respekt, Ondrej Nezbeda, 22/2014)

Nenaplnená ocekávání svobody (HostBrno.cz, Eva Klícová, 6/2014)

Kniha je predmetem diskuze Evy Klícové, Ondreje Nezbedy, Pavla Portla a Vladimíra Stanzla Kde je pramen marnosti, kde? (Host, 6/2014)

Rychlý guláš Emila Hakla (Vaseliteratura.cz, Jirí Lojín, 10. 6. 2014)

Recenze v rámci rubriky Mesíc u knihovny s Petrem Bílkem (Literární noviny, 7/2014)

Probuzení hovezího cynika (Advojka.cz, Jan Belícek, 17/2014)

Recenze v rámci rubriky 969 slov o próze (Tvar, Pavel Janoušek, 20/2014)