Všeuměl Petr Nikl (1960), angažovaný na výtvarné, hudební, divadelní i literární frontě, se s postupem let stále víc soustředí na knižní publikace: nedlouho po oceňovaných Záhádkách (2007) a Lingvistických pohádkách (2006) vychází v pražském nakladatelství Meander jeho další sličně a náročně vypravená práce. A znovu s mírně zaumným, sotva vyslovitelným titulem: Jělěňovití.
I tentokrát autor kolísá mezi veršem a drobnou prózou, také ve své novince je souběžně spisovatelem a výtvarníkem. A také suma jeho „jelení lyriky“ se odvolává k jazykově hravé, fantazijně rozvíjené a intelektuálním nonsensem inspirované poezii německého básníka Christiana Morgensterna. Ten byl ve svých rázně rytmických a vtipně rýmovaných verších mnohokrát nadšen možnostmi a proměnlivostí přírody – a nejinak je tomu v Jělěňovitých Petra Nikla.
Jeho rohatá a parohatá zvířena je v novince vyvedena náročnou technikou mezzotinty: z hluboce modrých stránek ti fantastičtí tvorové vystupují zvolna a lehce, jako by se vylupovali ze snu. Nikl jim nejprve vyznačí terén, poté je čtenáři jednoho po druhém představí – a nakonec je nechá, aby sami napsali několik (zdánlivě) nečitelných vzkazů, které doprovázejí autorovy absurdně-naivní komentáře. Upřené pohledy kamzíka, soba, jednorožce, kozy či pakoně střídají v knize „pěkné nesmysly“: třeba hádanka „Kolik cypřišů je třeba do jedné zahrádky, aby stín prostředního přikryl tři laňky, dva psíčky a jednoho jelena?“
Přes jistou míru konceptuálnosti jsou Jělěňovití oslavou ryzího dětského vidění, které nezná rozdíl mezi racionálním a iracionálním, skutečným a vysněným a jemuž je spontánní kreace nad formu. Jsou přátelským bestiářem vyvedeným slovem i obrazem – a nadto v muzice. Publikaci totiž provází cd s devatenácti skladbami, jichž je Nikl autorem a také jediným interpretem. Jeho suverénní míchání alternativního minimalismu s fónickou poezií dává Jělěňovitým další rozměr. Rozměr multimediální knihy-artefaktu.

Radim Kopáč

Převzato z: Mladá fronta 25. listopadu 2008