Esej, Rozhovor

Vydání je uvedeno esejí K. Hvížďaly Euangelion Karola Efraima Sidona. Dále chronologicky následují tři rozhovory, které vznikaly v uplynulých téměř dvaceti letech: Když umřít, tak v Jeruzalémě (aby lidé věděli, co je judaismus a jakého mají v Praze rabína), Červená kráva (aby Karel Hvížďala věděl, kým je) a Sedm slov (sedm rozhovorů o sedmi slovech, aby novináři viděli, co se dá všechno dělat s žánrem rozhovoru).

(Galén)

Ukázka

Z předmluvy

Evangelium, řecky euangelion, v překladu neznamená nic jiného než dobrou zprávu. A to, že Karol Sidon v roce 1978 konvertoval k judaismu a přijal jméno Efraim, po mladším z bratrů Josefa, který byl kmenovým otcem Izraele, je možné pro pražskou a vůbec pro všechny české a moravské židovské obce považovat za dobrou zprávu. Zvláště proto, že k tomu došlo po dvou totalitách, které místní židovské obce devastovaly, a že tak učinil až po desetiletém soukromém studiu, do něhož je možné započítat i jeho literární činnost. V ní totiž cílevědomě rozbíjel všechny myšlenkové modely, a to jak vlastní, tak převzaté. K rabínskému studiu se rozhodl po zásadní zkušenosti z roku 1968, kdy došlo k dvacetileté okupaci naší země sovětskou armádou, a dalším studiu po roce 1983 v Heidelbergu a Jeruzalémě. Teprve potom se v roce 1992 stal pražským a zemským rabínem: učitelem a prostředníkem.
(…)
Po roce 1978 skoro dalších dvacet let psal jen náboženské texty. Když se po létech opět vrátil k próze, řekl, že člověk vlastně celý život píše jednu knihu. Vlastní kořeny jsou i ve stáří uložené v nejspodnějším šuplíku, který se vysouvá těžce, pomalu, s bolestí a opatrně. „Teď se osobní věci ke mně vracejí a já zjišťuji, že právě v těch privátních věcech je nejvíc bolesti, už zřejmě proto, že je člověk za sebou táhne celý život. Vlastně jde o to, že v těch necelých sedmdesáti se ta moje existenční stavba zastavila a už z ní jen vytahuji šuplík. Už se nedá nic jiného dělat než ho dovytáhnout a pořádně se podívat, co v něm celou dobu bylo a je.“
Dovoluje mu to se ponořit ještě hlouběji do sebe a setřást pohodlné myšlenkové konstrukty a příznivé sebelži. V krizových chvílích, když vypne mozek, se člověk vždy rozhoduje správně, i když o tom nemusí vědět, nebo když to ani nechce vědět. Člověk se podle Sidona musí naučit „radovat a želet zároveň… To je pravá modlitba…“ Sidonova slova a postavy nesou v sobě mnohačetné významy: navzájem si protiřečí, před sebou se krčí či hurónsky chvástají, ale při střetech se dotýkají podstaty existence. Vyzařuje z nich rozkoš ze slov jako z živoucího svébytného prostředníka. Lepšího nezná a nemá.
(…)
Na prvním rozhovoru z této knihy jsme s Viktorem Vondrou a s Karolem Efraimem Sidonem začali pracovat v roce 1995 a roku 1997 vyšla pod názvem Když umřít, tak v Jeruzalémě (první zmínka o tomto městě je z toku 1312 před naším letopočtem). Tato kniha doplněná ještě o rozhovor O šuplíku v nás, který jsem zařadil na závěr tohoto svazku, vyšla v knize Vzpoury II v roce 2012. V letech 2000 až 2002 vznikla kniha Červená kráva, v níž jsme si povídali o paměti, svědomí, iluzích, pomalosti myšlení, smyslu života, rozhovoru, nacismu a humoru i 11. září 2011. A kniha Sedm slov, která vyšla v roce 2004, je skutečně jen o sedmi slovech: o učení, o čase, o slově, o pravdě, o smrti, o víře a o lásce. „My jsme se pokusili otevírat otázky, které nutně nejsou zpracované. Mnohem snadněji se jen filozofuje. Díky tomu posunu jsme se dostali někam, kde už opravdu o něco jde. Otázky, které jsou mi kladeny, jsou nesmírně živé a dotýkají se témat, která by měl člověk nejraději za tabu a nechal je na pokoji. A to z části i proto, že se tato témata nedají řešit jen rozumem nebo násilím, ale že zrají a přímo souvisí s věkem, tedy se stárnutím a s Pánembohem,“ řekl mi po uzavření těchto dialogů rabín.
Toto souborné vydání jsme jen nepatrně upřesnili a doplnili, abyste viděli, jak vysouvání toho nejspodnějšího šuplíku v nás nám jde ztuha. Item: Abyste viděli, že v tom nejste sami.