Karol Sidon (1942) není jenom židovský rabín, ale také spisovatel, scénárista Jakubiskových filmů a dramatik. Po delší době máme možnost připomenout si tohoto muže i v posledně jmenované roli.

Jeho divadelní hry jsou pro divadelníky prakticky pozapomenuté, některé vyšli s dvacetiletým zpožděním v porevoluční euforii v rozmnožované edici, která se však nejen vinou dramatických podmínek nestačila k dramaturgům v záplavě těch Havlů a Kohoutů dostat.

Brněnské nakladatelství Větrné mlýny specializované na vydávání dramatických děl si dalo se Sidonem práci a vznikl tak výbor tří profilových her. Rozhlasová hra Třináct oken, dramatický „cirkus podle Komenského“ Labyrint a divadelní hra Shapira. Na ní je vidět zručného autora, který se sbližuje se zásadními metafyzickými i prakticky nutnými dilematy intelektuála, obchodníka i rodinných příslušníků člověka, který jde „proti všem“. Nositelem přitažlivosti není však osoba autora (i když kontext jeho osobního směřování od pomocného dělníka k funkci zemského rabína asi nebude vnímat jen málokdo) ale výrazný, naprosto srozumitelný příběh. Vychází ze skutečného příběhu židovského starožitníka Shapiry, který zprostředkoval objevení biblických rukopisů z doby cca 800 let před Kristem. Našly se v jeskyni u Mrtvého moře. Nejdříve byly považovány za pravé a způsobily senzaci, poté byly s ohledem na Shapirovu obchodnickou pověst prohlášeny za padělky. Po Shapirově smrti se nadobro ztratily, ale po objevení kumránských svitků roku 1947 se ukázalo, že ty mezitím ztracené rukopisy byly pravé.

Ladislav Čumba

Převzato z: A2 6/2006