Jiří H. Krchovský

Mladost-radost...

Mladost-radost... Mladost-radost...
Větrné mlýny, 2005, 75 str.

Jiří H. Krchovský si naplno užívá postavení žijící legendy českého básnictví: v letních měsících vydává „odpočinkový“ svazek svých „vybraných juvenilií z let 1978–1981“ s titulem Mladost–radost…

V autorském doslovu čteme, že tato sbírka zhruba šedesáti básní „má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme.“ Dodejme, že tuto kuriozitu autor zveřejňuje prý výhradně na přání „především mladších čtenářů či posluchačů“ a že se při jejím sestavování řídil hodnocením jednotlivých textů, která mu na do rukopisných verzí na přelomu 70. a 80. let vpisoval básníkův tehdejší „,arbiter‘ a rádce“ Egon Bondy.

Seznámit se s ranou tvorbou Krchovského je užitečné. Nenajdeme v ní totiž ani precizní rým a rytmus, ani zhuštěný děj s komickými, především krutě sebeironickými pointami, které charakterizují jeho vrcholné verše z 80. a 90. let shrnuté v titulu Básně (1998). Krchovský v doslovu doznává, že nad četbou svých juvenilií zjistil, že „jsem od počátku byl…, jsem a provždy budu autorem úzce monotematickým“, avšak jeho ústřední téma, kterým je cesta ke smrti lemovaná strachem, úzkostí, osaměním, únavou, hnusem z bytí atp., je ve svazku Mladost–radost… o řadu zásadních motivů ochuzeno. Fascinující básníkova práce s rozštěpeným egem, rozbitou linearitou času a prolínajícími se prostory, stejně jako úchvatné cynické ódy na vlastní já, ba i příznačný alkoholicko-sexuálně perverzní opar jsou v těchto mnohaslovných a formálně mnohdy značně neohrabaných textech hmatatelné sotva v základních obrysech.

V jak výjimečného básníka Jiří H. Krchovský dozrál už víme ze svazku Básně. Ochutnat můžeme dokonce i jeho přezrále kusy z knížek Poslední list (2003) a Nad jedním světem (2004). Nynějším svazkem Mladost–radost… básník doplnil svůj sortiment i o rané, nezralé hrozny.

Radim Kopáč

Převzato z: Právo, 9. září 2005

Větrné mlýny, 2005, 75 str.