Ve své novele Moře smutku za tvým psem vytváří Martin Vopěnka důsledným a přesným popisem drobných činností a hnutí mysli jednotlivých postav zvláštní druh vnitřního napětí, kdy pouhé přiložení polínka do kamen či sbírání jablek v sadu jako by už samo poodhalovalo tajemství. Nenapádnými vypravěčskými prostředky, klidně a bez vnejších rozruchůdovádí čtenáře k nezvratnému zjištění, že slabý a zdánlivě bezbranný tvor jako Beáta může ochromit i tak vyrovnaného člověka, jakým se Tomáš do té doby jevil.