Memoáry, Próza

Nejsme jako oni, nebo jsme jako oni? Je opravdu jednooký mezi slepými králem? Autobiografický román, román doznání a vyznání, účet, rekognoskace života, vysvětlivky pod čarou. Nemá smysl si hrát na slepou bábu, osudy Ivana Hartla se až příliš podobají životním peripetiím básníka a prozaika Jaroslava Čejky, plným opakujících se kontrastů. Kdyby si na svou standartu měl vybrat heslo, pak je to jednoznačně Protichůdnost. Začal jako dělník, protože nebyl přijat z politických důvodů ke studiu na vysoké škole, posledních pár měsíců před listopadem 1989 pracoval jako zástupce vedoucího oddělení Ústředního výboru KSČ, mezitím byl projektantem, kulisákem, dramaturgem, novinářem. Poté působil v reklamě, než se stal invalidním důchodcem. Už přišel čas, abychom si přečetli i historky z druhé strany, od těch „poražených“. Ale kdo je ten „vítěz“? Nebojte se nostalgie, lkaní, a nářků, to Čejka neumí. Most přes řeku zapomnění je i mostem přes české rozbouřené vody. Smích a škleb jedno jsou. Společná paměť se skládá z paměti každého z nás…