Zatímco první ročník antologie Nejlepší české básně chtěl především poukázat na skutečnost, že pozoruhodná poezie se v Čechách stále píše, letošní, druhý svazek už může tuto jistou zdrženlivost pominout a vydat se na dobrodružný průzkum nejrůznějších podob toho, co nazýváme básní. Tento soubor opět klade jednoduchou, avšak zásadní otázku – co všechno dnes může být poezií? Zda je svazek Nejlepších českých básní zároveň i odpovědí, nechť posoudí každý čtenář sám. V každém případě zde nalezneme rozmanité podoby, do kterých se poezie může převtělit: básně v pravidelných čtyřveršových strofách, širokodechá pásma, úsporné miniatury i texty, které na první pohled jako básně nevypadají, a přesto se domníváme, že básněmi jsou. Snad by Nejlepší české básně 2010 šlo vnímat i jako „příběh poezie“, jenž však neskrývá žádné mravní ponaučení, nýbrž „jen“ neopakovatelnou, osobní, takřka až fyzickou zkušenost…

Už samotný vydavatelský záměr vzbudil loni řadu rozporuplných reakcí. Poté, co svazek vyšel, byl však ohlas takřka bez výhrad příznivý. Například kritik Jan Štolba napsal: „Jak by se dalo začít? Třeba: Musím říci, že antologie Nejlepší české básně je povedená publikace. Nebo: Hrome, když už nečtete poezii, aspoň tenhle výbor si kupte! Případně: Vida, jak by to vypadalo, kdyby poezie bylo soustředěně méně… Či snad: Všechna čest editorům!“

První ročenku loni připravil editor Karel Piorecký spolu s arbitrem svazku, básníkem Karlem Šiktancem. Letošní podzim tedy opět nabídne pohled dvou generačně rozdílných osobností současné literární scény. Pořádání svazku Nejlepší české básně 2010 se ujal jako editor Jakub Řehák (nar. 1978), mladý básník a kritik. Za svou básnickou prvotinu Světla mezi prkny (2008) byl nominován hned na dvě důležité ceny, Magnesii Literu a Cenu Jiřího Ortena. Jeho básnická sbírka vyvolala velký zájem recenzentů i čtenářů. Kritické texty o poezii pravidelně publikuje například v časopise Respekt či A2.

Básníka a esejistu Miloslava Topinku (nar. 1945), arbitra letošní ročenky a autora básnických sbírek Krysí hnízdo a Trhlina, souboru esejů Hadí kámen, není potřeba čtenářům poezie zvlášť představovat. Jeho osobnost patří k pilířům české poezie (nejen) šedesátých let minulého století. Vystudoval psychologii na FF UK, v roce 1968 se zúčastnil studentské Expedice Lambaréné. Byl také, do jeho zastavení, redaktorem měsíčníku Sešity. Poté pracoval jako psycholog či úředník. Věnuje se i práci překladatelské a editorské (např. díla Jiřího Koláře, Věry Linhartové, R. Gilbert-Lecomta ad.)