Antologie, Poezie

S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Úspěch, který edice The Best American Poetry záhy zaznamenala, a především to, že podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa, ukázal, že navzdory proklamacím o krizi poezie a nezájmu o ni stále existuje nejen řada dobrých básní, ale také mnoho dobrých čtenářů.

Projekt zahájený Hostem v roce 2009 i v českém prostředí sklízí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, naopak má představit subjektivní pohled editorů na poezii daného roku i na poezii jako takovou.

Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009), Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010), Petr Král a Jan Štolba (2011) a editorce Simoně Martínkové-Rackové (2012), která představila ročenku s názvem Sto nejlepších českých básní, se vracíme k osvědčenému principu dvou spolupracujících osobností. Arbitrem výběru se stal Ivan Wernisch, editorskou péčí a doslovem přispěla Wanda Heinrichová.

– – –

„Záleží na tom, jak se báseň přečte. Nebo: báseň je taková, jakou ji shledá její čtenář. Nebo: báseň je dobrá pro toho, kdo je schopen přečíst ji jako dobrou. To jsou jen bonmoty, vtipné, či nevtipné, záleží na tom, jak je kdo přečte.“   Z prologu Ivana Wernische

(Host)

Recenze

Chcete číst poezii? Zkuste výběr toho nejlepšího, co loni v Česku vyšlo (ČT24, 30. 11. 2013)

Šermíř proti veslařovi. Nejlepší české básně se rodí už i na internetu (iDnes, Klára Kubíčková, 29. 11. 2013)

Nejlepší české básně 2013: Úroda dobré poezie pokračuje (Radio Wave, 27. 11. 2013)

Nihil novi sub sole, vole? (Novinky, Michal Šanda, 17. 12. 2013)

Pátá sezona básnické extraligy (Tvar, Ondřej Hanus, 2/2014)

Jak se to přečte (iTvar, Olina Stehlíková, 2/2014)

Recenze Michala Šandy (Dobrá adresa, 1/2014)