Obrazy ze Staré Říše Václava Vokolka (nar. 1947) nejsou jeho prvním titulem pro děti; ke stejnému čtenáři zamířil již Pánem z Halabákova (1997). Vokolek je ale samozřejmě známý spíše jako spisovatel pro dospělé, který v posledních letech věnuje značnou, esotericky zaměřenou pozornost kulturní historii naší země a na toto téma vydává populárně-naučné publikace. Také se nadále věnuje odkazu svého otce, katolického spisovatele a esejisty Vladimíra Vokolka. A to i v Obrazech ze Staré Říše, jak se dočteme v autorově dovětku k této knize, protože ta vznikla na základě otcova fragmentu. Při vybírání názvu se přitom Vladimír Vokolek inspiroval Starou Říší, kde žil jeho přítel, vydavatel, překladatel a výrazná osobnost české kultury první poloviny 20. století Josef Florian.
Vokolkova sbírka několika pohádek ze Staré Říše (a okolí) je zvláštní kombinací tradičních, mytických prvků a těch současných, moderních, jako jsou např. počítače či vietnamský obchodník, nebo dalších projevů multikulturality. Ve světě, který malým čtenářům pohádky odkrývají, existuje vedle Staré Říše i Říše Nová. A někde mezi nimi je Mezi, resp. Uprostřed. A přesto, nebo možná právě proto, že Mezi nebo Uprostřed nemá v topografii ani historii takový význam jako obě Říše, jsou jeho dějiny i soudobé mravy evidentně následováníhodnější. Špatný příklad Vokolek názorně ukazuje v pohádce o válce mezi Starou a Novou Říší, která se odehrávala tak, že se jedna Říše na druhou trapně vytahovala. Autor tu s humorem glosuje zbytečnost válek, včetně těch studených, čistě verbálních, zastrašovacích. A není přitom nijak moralistní.
Václav Vokolek napsal pohádky invenční, lehkonohé a využil hojnou míru fantazie a imaginace; občas jde o regulérní surrealismus, který se zvrátí do absurdity. Tematizuje i vlastní žánr pohádky a také jeho osoba jakožto autora se tu vyskytne – spolu s intertextuálními odkazy k dílům, jež patří ke kánonu žánru (jako Krakonoš v pohádce Čas z neděle). V rámci rozvíjení příběhů si spisovatel hraje i s barvou layoutu, která se z běžné bílé může uprostřed stránky změnit v zašlou žluť, když přecházíme do „textu v textu“, např. když čteme novoříšskou kroniku. Dále těží z atraktivity prostoupení textu obrazem a naopak, v čemž se jistě projevuje Vokolkův celoživotní zájem o vizuální poezii, lettrismus a další formy realizování „obrazotextů“. Nejde přitom o samoúčelný efekt: např. aplikace různé velikosti fontu slouží pro vizuální ztvárnění způsobu vyjadřování jako zvyšování hlasu, překřikování apod.
Na designu Obrazů ze Staré Říše se výraznou měrou podílela ilustrátorka Eva Sýkorová-Pekárková (nar. 1958). Ta už svými kresbami doprovodila řadu knih pro děti, spolupracuje s časopisy Mateřídouška a Sluníčko, je autorkou vizuální podoby večerníčků O kachně Matyldě, O poctivém Matějovi či Stromek – a za svou práci byla již několikrát oceněna.
Jaroslav Balvín