Václav Vokolek

Obrazy ze Staré Říše

Obrazy ze Staré Říše Obrazy ze Staré Říše
Mladá fronta, 2008

Obrazy ze Staré Říše Václava Vokolka (nar. 1947) nejsou jeho prvním titulem pro děti; ke stejnému čtenáři zamířil již Pánem z Halabákova (1997). Vokolek je ale samozřejmě známý spíše jako spisovatel pro dospělé, který v posledních letech věnuje značnou, esotericky zaměřenou pozornost kulturní historii naší země a na toto téma vydává populárně-naučné publikace. Také se nadále věnuje odkazu svého otce, katolického spisovatele a esejisty Vladimíra Vokolka. A to i v Obrazech ze Staré Říše, jak se dočteme v autorově dovětku k této knize, protože ta vznikla na základě otcova fragmentu. Při vybírání názvu se přitom Vladimír Vokolek inspiroval Starou Říší, kde žil jeho přítel, vydavatel, překladatel a výrazná osobnost české kultury první poloviny 20. století Josef Florian.

Vokolkova sbírka několika pohádek ze Staré Říše (a okolí) je zvláštní kombinací tradičních, mytických prvků a těch současných, moderních, jako jsou např. počítače či vietnamský obchodník, nebo dalších projevů multikulturality. Ve světě, který malým čtenářům pohádky odkrývají, existuje vedle Staré Říše i Říše Nová. A někde mezi nimi je Mezi, resp. Uprostřed. A přesto, nebo možná právě proto, že Mezi nebo Uprostřed nemá v topografii ani historii takový význam jako obě Říše, jsou jeho dějiny i soudobé mravy evidentně následováníhodnější. Špatný příklad Vokolek názorně ukazuje v pohádce o válce mezi Starou a Novou Říší, která se odehrávala tak, že se jedna Říše na druhou trapně vytahovala. Autor tu s humorem glosuje zbytečnost válek, včetně těch studených, čistě verbálních, zastrašovacích. A není přitom nijak moralistní.

Václav Vokolek napsal pohádky invenční, lehkonohé a využil hojnou míru fantazie a imaginace; občas jde o regulérní surrealismus, který se zvrátí do absurdity. Tematizuje i vlastní žánr pohádky a také jeho osoba jakožto autora se tu vyskytne – spolu s intertextuálními odkazy k dílům, jež patří ke kánonu žánru (jako Krakonoš v pohádce Čas z neděle). V rámci rozvíjení příběhů si spisovatel hraje i s barvou layoutu, která se z běžné bílé může uprostřed stránky změnit v zašlou žluť, když přecházíme do „textu v textu“, např. když čteme novoříšskou kroniku. Dále těží z atraktivity prostoupení textu obrazem a naopak, v čemž se jistě projevuje Vokolkův celoživotní zájem o vizuální poezii, lettrismus a další formy realizování „obrazotextů“. Nejde přitom o samoúčelný efekt: např. aplikace různé velikosti fontu slouží pro vizuální ztvárnění způsobu vyjadřování jako zvyšování hlasu, překřikování apod.

Na designu Obrazů ze Staré Říše se výraznou měrou podílela ilustrátorka Eva Sýkorová-Pekárková (nar. 1958). Ta už svými kresbami doprovodila řadu knih pro děti, spolupracuje s časopisy Mateřídouška a Sluníčko, je autorkou vizuální podoby večerníčků O kachně Matyldě, O poctivém Matějovi či Stromek – a za svou práci byla již několikrát oceněna.

Jaroslav Balvín

Mladá fronta, 2008