Románový debut japanistky Anny Cimy se v ČR stal literárním objevem roku 2018.

Používá hovorový jazyk, nikoliv ale triviální. Každé slovo, každá věta i myšlenka jsou součástí pečlivě promyšleného celku, který ale zároveň působí lehce a samozřejmě. Jako haiku, které na zdánlivě omezeném prostoru několika vhodně zvolenými slovy dokáže sdělit leccos zásadního o životě.

Autorka se chvályhodně vyhýbá trivializování a zjednodušování japonské kultury, kterou v očích ne zcela informovaných Evropanů symbolizují komiksy, Jakuza a pouliční automaty na použité dámské spodní prádlo. Jde opravdu do hloubky, aniž se nějak okázale předvádí. Prokazuje hlubokou erudici, zároveň je zcela srozumitelná, čtivá a vtipná.