Petr Stančík

Pérák

Pérák Pérák
Druhé město, 2008
Autorská práva v zahraničí:
Pražská Literární Agentura
http://www.praglit.de/
maria@sileny.de
Próza

Odillo Stradický ze Strdic tragicky zemřel předloni v prosinci v Sezimově Ústí. Až do nynějšího Péráka byl spoluautorem všech dosavadních Stančíkových titulů (Obojí Pramen, Admirál čaje, Zlomená nadkova, Fosfen). Říká se o mrtvých jenom dobře, osobně mám ale pocit, že Stradického úmrtí bylo ku prospěchu. Odlehl balvan deismu a rozjiskřila se imaginace.
Pérák je svižně a svěže napsaná kniha. Přelousknul jsem ji na jedno posezení v kavárně Jericho, a to jsem k ní zpočátku přistupoval značně nedůvěřivě. Pérák, co to je? Rozvrzaný gaučák ze kterého trčí péra? Udělal jsem minianketu mezi osazenstvem Jericha, jestli vědí, co je pérák, a představa většiny byla obdobná, jako ta moje. Takže: Pérák s velkým P byla osoba s pružinami v nohou. Zrodila se v lidové představivosti za německé okupace. Jak teror sílil, zvětšovala se Pérákova skákací schopnost. Od původně několikametrových skoků postupně Pérák přeskakoval bloky domů, potom celé čtvrti. Ze Smíchova do Libně to zvládal na tři odrazy. Přitom prováděl rozličné sabotáže a trestal kolaboranty. Ženy ve Vysočanech odmítly ze strachu z Péráka chodit na noční směny, což brzdilo zbrojní výrobu, a proto SS uspořádalo na Péráka zátah. Zní to jako fantasmagorie, ale je to historicky doložitelné v dobovém tisku. Racionální vrahouni nahánějí smyšlenou bytost! Inu, Praha magická…
Petr Stančík není prvním umělcem, který téma Péráka zpracoval. Hned po válce v roce 1946 natočil Jiří Trnka animovaný film podle scénáře Jiřího Brdečky Pérák a SS. V roce 1948 vycházel v Haló novinách komiks Pérákovy další osudy. Ondřej Neff napsal a nakreslil komiksy Toho dne byla mlha (1988) a Pérák kontra Globeman (1999).
Ústřední dějovou linku Stančíkovy novely tvoří příběh Péráka a odbojářky Jitky. Při nepodařeném pokusu odbojářů získat svatováclavskou korunu a následné přestřelce s SS v katedrále sv. Víta Pérák Jitku vysvobodí a vezme ji k sobě domů, do skrýše na libeňském plynojemu. Spolu dostanou od odbojářského ústředí za úkol zničit tajnou německou zbraň, levitační talíř, který na letišti v Letňanech pro nacisty vyvíjejí tibetští mniši. Paralelně s tím pátrá Pérák po své identitě. Z vlastní minulosti si pamatuje pouze to, jak se odráží od parapetu v okně Zemské porodnice. V uchu má zastrčený pomačkaný papírek, na kterém je tužkou naškrábáno: P.R.19° sš 86° zd. Čímž se otevře prostor pro Stančíkovo tíhnutí k bizarnostem a chytrým kombinacím. Autor zná kde co. Jestli ovšem třeba takový globus Prahy sestrojený Keplerem skutečně existuje, nevím. Knížka je reáliemi naditá, a než abych si každou zadával do Googlu a hnidopíchal… Radši jsem se nechával unášet a bavit. Stručný popis reálií je vytažen z textu příběhu na okraje stránek a vysázen drobnými písmenky. Kupř. na s. 78: „HAJLOVÁNÍ Pro příslušníky Wehrmachtu a Luftwaffe bylo zavedeno povinné hajlování až na podlézavý návrh Hermanna Göringa po zpackaném atentátu na Hitlera 20. července 1944. Doté doby většina vojáků raději salutovala.“
Když už jsme u atentátů, samozřejmě že v knize hraje významnou roli atentát na Heydricha. Ve Stančíkově podání měl být terčem atentátu ministr školství a národní osvěty v protektorátní vládě Emanuel Moravec. Ovšem poté, co se Hitler dozvěděl o Heydrichově záměru svrhnout ho a nastoupit na jeho místo, vydíráním přemluvil pařížského velmistra svobodných zednářů Lemoura, aby ten zas vydíráním přiměl exilového prezidenta Beneše změnit cíl operace Anthropoid z Moravce na Heydricha. Následek atentátu je shrnut na okraji stránky v následující poznámce: „PROTEKTORÁT Během 6 let okupace Němci zavraždili přibližně 70 000 Čechů, tedy 1 % národa. Bohužel zahynuli právě a jedině ti nejlepší, kdo se nesklonili, ti, kdo měli vůli a odvahu bojovat, po německu řečeno ,vůdcovská rasa‘. Tato elita nevyrostla na zelené louce první republiky, národ s ji pečlivě pěstoval a tříbil celá tisíciletí. Stejně dlouho bude trvat, než bude tato ztráta zcela nahrazena. Jedině proto, že tito lidé (i jejich potomci) tu chyběli, nastaly politické tragédie v roce 1948 a 1989. Vyvraždit 70 000 Čechů bylo strašné. Ovšem hroznější bylo nechat těch zbylých 7 milionů žít.“
Proto také Pérák končí neslavně. Je po válce, Pérák s Jitkou mají tříletého syna, už nebydlí na libeňském plynojemu, ale v bytě ve středu města. U jejich dveří zazvoní bývalý konfident gestapa, nyní člen Revoluční gardy, a podá Pérákovi obálku s rozhodnutím Národního výboru, že hrdina bude odsunut do Německa… Pobavíte se a pobouříte do sytosti. Záleží jenom na vás, jaké jste čtenářské nátury: jestli chechtací, nebo brunátné.

Michal Šanda

Druhé město, 2008
Autorská práva v zahraničí:
Pražská Literární Agentura
http://www.praglit.de/
maria@sileny.de