Michal Šanda se vrátil ke svým starším básnickým sbírkám napsaným převážně koncem 90. let a tyto texty, promlouvající jako literární fakt své doby, nyní zrevidoval, probral, připojil některé básně nepublikované a zařadil také verše či miniatury novější. Texty z dnes již nedostupných sbírek nejsou jen připomínkou toho, co autor psal dříve, ale s odstupem času a v novém uspořádání tak nabízejí nové dojmy v nových souvislostech. S doslovem Vladimíra Novotného.

2. upr. vyd., 90 s.

UKÁZKA

MÁCA NENÍ ZLÁ
akorát když vypravuje historku jak u benzínky čepovala benzín
vezme to od šaltpáky a potom zatáčku po zatáčce
u prasečáku v Rudný je třeba podřadit horizont
a u Heřmaniček se vyhnout ďuzně v levým pruhu.
špagety už bude mít ke scezení
a ona je zas zpátky v Kralupech v autoservisu.
říkám jí: „co teda u tý benzínky?“
a ona: „no nic normálka shellka
ale počkej že já nekoupila Džastikovi ty marlbora.“

NEMÁTE BŮRA NA HAMBURGER?
měl. nastavil jsem ruku. místo očekávaný mince
mě za ni popad a odtáhnul do bufetu u Anděla.
vymakanej borec kolem čtyřicítky
bez šance protestovat
mně bylo šestnáct
a zaplatil guláš a čtyři knedlíky
navrch a rizoto a svíčkovou a ovar
a buřt na tácek.
jed jsem to hodinu
oči mi lezly z důlků
nenáviděl jsem ho
hajzla
stál tam a mlčky jako socha
gardedámy vyprovázel
pohledem každý moje sousto.
až když jsem setřel z tácku i hořčici
přines půllitr se zasněženým vrcholem
nezdolatelnej jako Mt. McKinley
a řek:
„tady je to pivo cos měl asi na mysli mladej.“

SMRDÍŠ CHLASTEM
říká Magda
zatímco se morduju
s knoflíkama její noční košile.
obrátila se na bok.
přitisknul jsem se
sevřel ji okolo ramen
a druhou rukou rozevřel půlky.
„tam ne!“
křičí
pláče.
vstávám
a jdu do kuchyně.
zapálím si.
přijde.
čekám.
však ona přijede.
na oko s prosíkem ale pak začne:
„když se naleješ nevíš co děláš.“
v těhle okamžikách se mi zdá
že právě vím
ale řeknu:
„nevím.“
a zase bude na koni.