Poezie

Buddeusova sbírka rorýsy je silná už jen tím, jak je výrazově pestrá — aniž by ovšem tvořila žánrovou tříšť. Naopak, z každé básně je zřejmé, že autor má hru s křížením žánrů pevně v rukou. Obzvlášť působivé jsou mnohovýznamové hry s rozhraním (zrcadlením, přibližováním a prolínáním) uvnitř plochy básnického textu. I rozličných dalších vizuálně-sémantických her s textem najdeme v rorýsech mnoho a je třeba zdůraznit, že zde nemají funkci pouhého dekorativního epifenoménu, nýbrž jsou neoddělitelnou součástí půdorysu celé knihy. Jsou to hry objevné, svěží a zábavné i při opakovaném čtení. Autor je nápaditý, konceptuálních možností využívá neotřele a v sympatické snaze o neprobádaná území celou tuto hru snad i posouvá někam dál; možná i k lehce pobavenému úsměvu nad ní samou.