Poezie
Po opusu Nikam (2010) vydává hojně čtený i ctěný básník sbírku, jejíž název naznačuje mnohé. Utržené příběhy, naznačené obrázky, citovaná zdání i zdánlivé citace, hloupému nápověda, chytrému zásah. To vše hravě teskné i teskně hravé. Tak i naopak. Jak jinak, když sám autor dodává: Je to kniha záhadná, čtu si teď v ní a divím se, divím. Tohle že jsem napsal já? Nebo vystřelil? A kde mám vlastně kabát?
A mezi verši najdeme tento návod: „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ Pokusy, v nichž máloco zůstane takové, jaké se nám zdálo.„Svět do večera zchátral / Dům se vyprázdnil a z dítěte byl stařec // Verše se prodlužovaly / Tu a tam zazněl rým / Pes vychlemtal vodu z misky a zase odběhl“ Anebo „Ta podoba! / Kdybych už nebyl někdo jiný, / Mohl bych to být já“ A jedna z mála jistot? „To, nač si vzpomeneš / To bude dál“.
Ukázka
Úryvek z knihy (Literární.cz, 17. 3. 2014)
Recenze
Recenze Štěpána Chába Mezi hrušní a jabloní vílí hovínko (Vaseliteratura.cz, 1. 5. 2014)
Recenze Wandy Heinrichové Ostrostřelecké terče (Host, 5/2014)
Recenze Markéty Kittlové Krása nespolehlivosti (iLiteratura.cz, 1. 6. 2014)
Recenze Aleše Palána Poezie střílená brokovnicí, ale ne prvoplánově. Wernischovy básně nejsou pro staré (iHNed.cz, 14. 6. 2014)
Poznámka Wandy Heinrichové k jednomu aspektu recenze nové sbírky Ivana Wernische S brokovnicí pod kabátem (Literarni.cz, 8. 8. 2014)
Recenze Milana Ohniska Dospívám k osamělému místu (… zní to jak praskot elektřiny) (Tvar, 17/2014)
Recenze Miroslava Fišmeistera Rozumět ptačí řeči (Tvar, 17/2014)