Pavel Šrut

Šišatý švec a myšut

Šišatý švec a myšut
Paseka, 2008
Jazyk: Čeština

Básně, které spisovatel a překladatel Pavel Šrut (1940) vysílá už po desetiletí k dětskému čtenáři, kladou čím dál naléhavěji základní otázku: Lze v tomto žánru dosáhnout ještě něčeho víc? Je možné lépe ovládnout češtinu a její možnosti plus pochopit dětskou psýchu, pro kterou je největší rozkoší hra? Hra s tzv. smyslem a jeho hranicemi, jež vymezují svět dospělých?
Ve své poezii pro děti Šrut vždycky tíhnul k té poloze, která onen smysl zpochybňovala, popírala – a nahrazovala jej opakem, tedy nesmyslem, nonsensem. V závěru své nejnovější knížky Šišatý švec a myšut básník přímo odkazuje na inspiraci anglickými nursery rhymes, čili nonsensovými říkadly, popěvky či veršovanými hádankami, známými zhruba od druhé poloviny 18. století a v Čechách populárními především díky limerickům Edwarda Leara.
Většinu básní ze Šrutovy novinky lze pro jejich dokonalé rytmizování a silné rýmy přímo skandovat, provokují k hlasitému přednesu – a ovšemže ke smíchu. Ten je v těchto dějových a zdařile pointovaných textech zakletý všude. Kdo jsou jejich aktéři? Vedle myší, jimž je titulní myšut jakýmsi pitvorným patronem, tu vystupují „malé smutné klíště“, dobrotivý had řečený „dobříš“, dále „slepejš a motejl“, „pohostinné krávy“ aj. Lidských bytostí poskrovnu, snad jen autor sám tu občas sehraje výstup; dominují zástupci fantastické fauny. A neméně fantastické, jako ze světa naruby, jsou i jejich role: v jedné básni „ryby“ přivážejí „na káře / ulovené rybáře“, v jiné se plot, z jehož příček odlétnou ptáci, rozhodne frnknout za nimi – a ještě jinde „hodná Běta“ pere v neckách děcka a myslí na svého Otu, jenž od ní odešel a „nechal jí jen botu“.
Je to kreativní přístup k jazyku, který je základem Šrutova inteligentního a přirozeného smíchu: rozličná škobrtnutí v řeči, nečekané odbočky z její logiky a nové úhly pohledu na stará známá slova jsou spouštěcím mechanismem tohoto psaní. Vyladění na vlnu absurdně-naivního humoru je druhou podstatnou ingrediencí. A tou třetí jsou kongeniální ilustrace Galiny Miklínové, která v Šišatém ševci a myšutovi opisuje ústřední motivy nejen s výtvarnou grácií a jistotou, ale též se smyslem pro spiklenecké rošťáctví, známé třeba z díla Jiřího Šalamouna.
Ty dvě titulní figury, tajemné i groteskní, jsou další v řadě Šrutových „příšerek a příšerů“, abychom připomněli autorův předchozí titul, které dokazují dávnou Nietzscheho pravdu, že v každém dospělém kdesi žije dítě, které si chce hrát. Pavel Šrut je našel – a znovu mu dal jedinečnou šanci.

Radim Kopáč

Převzato z: Mladá fronta Dnes 26. února 2008

Jazyk: Čeština
Místo: Praha/Litomyšl
Nakladatelství: Paseka
Rok: 2008