Michal Šanda

Španělské ptáčky

Španělské ptáčky Španělské ptáčky
Větrné mlýny, 2006

Známému prozaikovi a básníkovi Michalu Šandovi bylo loni v prosinci (už!) čtyřicet let, vyrovnal se však s touto novou věkovou hranicí tím nejlepším možným způsobem: zkusil si napsat něco, co předtím ještě psát nezkoušel, totiž: divadelní hru. Dokonce jsme v pokušení tvrdit, že ji s přelibým gustem ukuchtil, poněvadž ji nazval Španělské ptáčky – a jak se zdá, nenadálý Šandův dramatický pokrm ani nestačil jaksepatří vychladnout a už s ním pohotově vyrukovalo na svět brněnské nakladatelství Větrné mlýny: vydalo tento text v rámci edice Současná česká hra (sv. 10). A tak chvátalo, že v copyrightu nebohého Šandu přejmenovalo na Martina, leč dozajista lidské jest chybovati. Stejně by si však odpovědní redaktoři měli alespoň celý srpen dávat k obědu i k večeři španělské ptáčky a při jídle si za trest opakovat: Šanda je Michal, Michal, Michal…

Tohle čtenářům rozhodně nehrozí. Zato si na autorových Španělských ptáčcích (nejenom při prvním přečtení) určitě pošmáknou: jde o nesmírně svěží a vtipný dramatický miniútvar, operující všehovšudy s trojicí postav (otce, syna a tety) a rozehrávající v kontextu této trojice celou sérii monologů, dialogů i trialogů. Šanda je postmoderní tvůrce (což není hana, nýbrž chvála), a proto dovede nápaditě využívat celé řady osvědčených dramatických postupů (včetně dávné inspirace divadlem absurdním), a to jak v rovině subtilní parodie, tak i v poloze neméně subtilní persifláže. Jeho dílko se může číst i jako fraška, leč ouha: to jsou jen drobné žánrové ozvuky, dané faktem, že si autor ví rady se situační komikou stejně bravurně jako s komikou jazykovou, která tvoří snad několikerý svorník této hry. Jde o dílo do té míry vážné a současně i do míry nevážné, že nám nezbývá se při četbě (a třeba i při inscenaci) baviti (byť se smíchem skrze slzy), neboť, jak víme, smáti se je lépe než věděti.

A kdo by přesto chtěl znát žánrové označení Španělských ptáčků, nuže: tragigroteskní humoreska. S tímto pojmenováním se spokojí určitě i vegetariáni: vždyť i těm by se měla hra Španělské ptáčky zamlouvat. Aby také ne: naše okamžiky váhání jsou opravdu bez konce, jak dí Michal Šanda. A proto povězme bez váhání ještě toto: jakkoli je tento text půvabný a jakkoli si zasluhuje uvedení na jevišti (nebo jevišťátku), je znát, že autor má dar románové groteskní epiky či tragigroteskní epiky. A tak mu zopakujme, jak se píše román (aby ho napsal), poněvadž to ví i jeho hrdina Jeroným: „Je potřeba psát kapitolu za kapitolou.“ A k tomu přikusovat španělské ptáčky, nebo… Třeba si k tomu číst zrovna Šandovy Španělské ptáčky. Stojí za to.

Vladimír Novotný

Celá kniha je ke stažení na www.divadlo.cz/sanda/p-spanelskeptacky.pdf

Větrné mlýny, 2006