Slovy autorky Renáty Fučíkové je to „prezidentská“ knížka, i když o šedivý strnulý pomník nejde. A navíc je to zřejmě první česká ilustrovaná biografie T. G. Masaryka určená dětem. Po Karlovi IV. se stala druhým titulem edice nakladatelství Práh Největší Češi.
„Myslím, že podobný nápad tu chyběl. Knížka je to nejen pro děti, ale nakonec také pro jejich rodiče, ozřejmuje některé dobové okolnosti a souvislosti, o kterých jsme se několik desetiletí nesměli učit. Masaryk byl ve své době adorován, posléze v jiném režimu zakazován, a teď všechny zajímají jen pikantnosti, jeho vztah k ženám,“ podotýká Renáta Fučíková (1964), která se při studiu opírala zejména o publikace Ústavu T. G. Masaryka. S odkazem prvního československého prezidenta si nechtěla zahrávat, rozebírání pikantností podle ní do dětské knihy ani nepatří. Nicméně nezapírá – v některých ilustracích naznačuje obdiv žen k Masarykovi, jeho velké osobní kouzlo, kterému nejedna propadla.
Fučíková spíše představuje, než hodnotí, i když v některých případech se pocitům neubránila. Zmiňuje závist a nepřejícnost vůči stárnoucímu prezidentovi, promítá zde svůj názor na vzdělanou dceru newyorského podnikatele Charlottu Garrigue, která je vedle Masaryka hrdinkou její knížky, či na nevydařená manželství Masarykových dětí, které zůstaly ve stínu slavného otce.
Přitom cituje i některé méně známé epizody včetně té, jak Jan Masaryk v pátém ročníku gymnázia ukradl inspektorův cylindr a prodal ho flašinetáři – načež byl vyloučen ze všech českých gymnázií. Jako by tak trochu opakoval studentská léta svého otce, který na ředitele brněnského gymnázia z pocitu křivdy, navíc zdrcený z rozchodu s dívkou, vzal pohrabáč. Taktéž následovalo vyloučení, díky řediteli brněnské policie mohl Masaryk pokračovat ve studiích ve Vídni. Autorka na konkrétních příkladech vykresluje jeho povahové rysy, schopnost vytvořit si bez ohledu na veřejné mínění vlastní názor, houževnatost, odvahu a pracovitost, které ho dovedly až k prezidentskému postu.
Zastavuje se u okamžiků osobního štěstí a profesních úspěchů stejně jako u těch obtížných – úmrtí Masarykových sourozenců krátce po narození, nedostatek finančních prostředků, s nímž se potýkal v počátku manželství, nepřátelské výpady v Hilsnerově aféře, smrt syna Herberta, manželky Charlotty. Jedním z prvních obrazů knížky je ostatně Masarykovo rané setkání se sebevraždou, když jako malý kluk objevil v maštali oběšeného čeledína ze statku. To předznamenává i pozdější akademické zaujetí tímto fenoménem: Masaryk o sebevraždě přednáší, píše ve svých odborných článcích a roku 1878 předkládá akademickému senátu vídeňské univerzity habilitační práci Sebevražda jako hromadný společenský jev přítomnosti, která v upravené verzi vyšla i knižně.
Ani výtvarné pojetí Fučíkové není nijak ortodoxní. Inspirována Masarykovou citací o nutnosti ozdravit českou politiku třeba nakreslila lůžko s nemocným obklopeným ustaranými doktory: Josefem Kaizlem, Karlem Kramářem, Janem Herbenem a Masarykem. Zatímco u předcházejícího portrétu Karla IV. vycházela Renáta Fučíková ze středověkých iluminací, dojem z knížky o Masarykovi by měl evokovat rozevřený novinový dvojlist – určující jsou dobové fotografie, ale třeba i ornamenty. Jednotlivé oddíly tak lemují stále se měnící bordury, které čtenáře nenásilně směrují náladou a dekoracemi: najde tu slovácký folklor, secesní prvky či prvorepublikové art deco.
Fučíková nechtěla kopírovat, k výrazu té doby přidala svůj vlastní: do akvarelové, jemnější podoby přetavila i slavnou pérovku zachycující pravidelná setkání pátečníků u Karla Čapka. Kniha obsahuje na dvě stě ilustrací, textová část je ve srovnání s předešlým titulem o něco obsažnější: autorka měla pocit, že Masarykův život, postoje a politické angažmá včetně dobového kontextu vyžadují podrobnější výklad.
Alice Horáčková
Převzato z: Mladá fronta Dnes 21. listopad 2006