Próza

Tyrkysový orel obsahuje dvě novely: Bílí mravenci a Zenónovy paradoxy. Obě mají společnou ústřední postavu (jsou podány v první osobě) i společnou náladu a ladění. Ajvaz je rozený vypravěč; příběh u něj připomíná řeku, jež na své pouti k moři zvolna plyne krajinou. Jako z jednotlivých přítoků jeho vyprávění sestává z rozličných menších příběhů, které se nepozorovaně noří do hlavního proudu, proplétají a splétají se s ním a utváří podiv(uhod)nou směs. Často je jeho vypravěčský vnor několikanásobný a při četbě si náhle uvědomíte, že nyní mluví postava, jež je součástí příběhu jiné postavy, o níž hovoří zase jiná postava atd. Text má magickou kvalitu kývající se kobry. Pokud se naň plně soustředíte, brzy budete zcela vtaženi a pohlceni pomalým rytmem dlouhých souvětí zvolna kličkujících mezi řádky…