Literatura pro děti a mládež
Nová kniha spisovatelky Ivy Procházkové o statečnosti, odpovědnosti a o první lásce, jedním slovem o dospívání. Velkou roli v příběhu hrají koně jako symbol nespoutanosti i jako smutek z odcházejícího dětství. Čtivá, zábavná a dojemná, a přitom nesentimentální. Patří k tomu nejlepšímu z tvorby Ivy Procházkové. Ilustroval Jiří Franta.
Darek by si moc přál, aby jejich rodina byla jako jiné, ale od matčina pohřbu je všechno jako vykolejené. Co uzavřeli provozovnu, otec sežene jen příležitostnou práci a na syna nemá čas, ani na malou Emu. Potíž je v tom, že Ema se musí doprovázet a hlídat na každém kroku. Když je vám třináct, máte docela jiné plány, než se vláčet všude s malou holkou. Ještě že nemusí vařit, to obstará Marta, i když Darkovi se ani trochu nelíbí, že se jim plete do rodiny. Ze smutku ho vytrhne otcův nápad. Co takhle zřídit si chovnou stáj? Za domkem přece mají louku, kde by mohli chovat koně. Budou podnikat a konečně splatí dluhy. I když je Darek zpočátku nedůvěřivý a ztrémovaný, vždyť koně nikdy neměli, jen kozy a slepice, nakonec ve stáji tráví nejvíc času a sám se naučí na koních jezdit, i skákat přes překážky. Kdo by si nepřál vytáhnout se před svou holkou a předvést se na koni v plném cvalu?
Ale pak se stane něco, co se nemělo podle Darka nikdy přihodit…
Pokud dospívání pojmenujete jinými slovy, je to Darkův příběh. Příběh o statečnosti, odpovědnosti a o první lásce, příběh, v němž velkou roli hrají koně. Koně jako touha, jako symbol nespoutanosti, koně jako smutek z odcházejícího dětství. Na pozadí odlehlé horské scenérie dostávají vztahy sílu, prudkost a hloubku, o které se velkoměstským dospívajícím ani nesní.
Ukázka
„A když zapomenu, co si musím pamatovat, a budu si pamatovat, co mám zapomenout?“
Matka vytáhla z kapsy provázek a podala mu ho: „Udělej si uzel.“
V jejím světě nebylo místo pro bloudění a pochybnosti. Kdo se matčinými zákony řídil a uměl vázat uzly, nemohl sejít z cesty.
O autorce
Česká spisovatelka, scenáristka a dramatička Iva Procházková se narodila 13. června 1953 v Olomouci. Jejím otcem byl spisovatel Jan Procházka; také její sestra Lenka se věnuje literární tvorbě. Iva Procházková píše především knihy pro menší děti a mládež, ale vždy mají co říci i dospělým čtenářům. Úspěšně je vydává v českých a německých nakladatelstvích, sama píše česky i německy. Svou prvotinu Komu chybí kolečko? vydala v našem nakladatelství roku 1980.
V osmdesátých letech emigrovala se svým manželem, režisérem Ivanem Pokorným, a dětmi do Rakouska, ale rodina se usadila nakonec v tehdejším Západním Německu. Zde spisovatelka spolupracovala s několika divadly a rozvíjela dramatickou tvorbu. Po roce 1989 se vrátila do Prahy, kde nyní také žije a tvoří jako spisovatelka a scenáristka na volné noze. Knihy se zabývají mezilidskými vztahy, city a dětským světem. Podle své knihy Únos domů, která vypráví o odvaze a samotě dětí, napsala v roce 2002 scénář a s manželem natočila stejnojmenný český film ve spolupráci s Českou televizí.
Téměř všechny knihy Ivy Procházkové byly oceněné u nás (Ceny nakladatelství, Zlatá stuha, Suk – čteme všichni) i v zahraničí; překlady její tvorby vycházejí v Dánsku, Finsku, Francii, Holandsku, Japonsku, Španělsku, Švédsku, USA… V Německu je nejúspěšnějším spisovatelčiným titulem Čas tajných přání, který získal prestižní cenu Jugendliteraturpreis. Autorka také získala již dvakrát ocenění Magnesia Litera v kategorii knihy pro děti a mládež. V roce 2007 za knihu Myši patří do nebe; roku 2010 za knihu Nazí.
Uzly a pomeranče jsou poslední do tuctu knih, které vyšly autorce v Albatrosu.
Nominace na Magnesia Literu 2012
Recenze Jany Semelkové na Kultuře21 (21. 9. 2011)