Seznámení Petra Krále s Prokopem Voskovcem (1958) patřilo pro oba k „určujícím setkáním“; podstatnou součástí přátelského vztahu, který se z něj rozvinul, bylo společné snění o divadle podnícené zároveň surrealismem a Voskovcem a Werichem. Po tom, co Voskovec (Prokop) za Královy spolupráce uvedl v divadélku Radar první českou inscenaci Jarryho Ubu po roce 1948, napsali spolu oba autoři značně osobní adaptaci Labichovy frašky Nemám času – dokonce ve dvou verzích –, k jejímuž vzniku přispěla i sázka o láhev sektu a matoucí rozhovor vyslechnutý při společné cestě autostopem. Uvedení hry mělo zahájit provoz Divadla Hasičská zbrojnice založeného na zvláštním pojetí představení jako básnické katastrofy, inscenace však nikdy nespatřila světlo světa…
Recenze
Recenze Jana Gabriela Za oponou, před oponou, nikdo nesmí stát (Tvar, 16/2010)
O autorech
Básník a divadelník Prokop Voskovec se narodil 21. ledna 1942 v Praze. Jeho otcem byl překladatel JUDr. Prokop Voskovec, jeho strýcem Jiří Voskovec z Osvobozeného divadla. Absolvoval jedenáctiletku, studia dějin a teorie divadla na pražské Filosofické fakultě University Karlovy nedokončil. V 60. letech se věnoval divadlu, měl blízko k surrealistickému okruhu kolem Vratislava Effenbergera. Podepsal Chartu 77, v roce 1979 byl zbaven československého občanství a odešel do Francie, kde žije dodnes; jeho manželkou je malířka Vlasta Voskovcová. Píše poezii, je autorem esejů a překladů z francouzštiny. V Edici současné české poezie nakladatelatsví Pavel Mervart mu vyšla sbírka Hřbet knihy.
Rozhovor Radima Kopáče s Prokopem Voskovcem v Týdeníku Rozhlas (4/2007)