Pokud jde o vytvoření díla, název a typ smlouvy a její náležitosti, platí (přiměřeně k tomu, že jde o překlad, čili zpracování jiného původního díla) analogicky totéž, co je uvedeno u vytvoření původního díla, avšak s výjimkou odměny.
 

Pokud jde o autorskoprávní užití překladu, název a typ smlouvy a její náležitosti, platí (přiměřeně k tomu, že jde o překlad, čili zpracování jiného původního díla) analogicky totéž, co je uvedeno u užití původního díla, s výjimkou odměny.
 

V případě překladu se používá konstrukce odměny formou násobku a) pevné (fixní) odměny za překlad jedné normostrany překladu a b) celkového (konečného) počtu normostran překladu. Takto vypočítaná odměna bývá většinou splatná ve dvou splátkách a je tedy souhrnnou paušální odměnou jak za vytvoření překladu, tak také za poskytnutí licence k užití překladu.

V případě standardního překladu (nejde-li o tzv. exotické jazyky apod.) beletristické literatury se odměna u žijících autorů za překlad jedné normonstrany pohybuje v rozmezí od cca 120,- Kč do cca 170,- Kč za jednu normostranu.

V případě odborné, vědecké, technické a jiné obdobné náročné literatury se tyto sazby zvyšují úměrně složitosti a odbornosti textu.

Pokud jde o licencování překladu již nežijícího autora ze strany dědice (tj. překlad se nevytváří, pouze licencuje), potom je „sazba“ za jednu normostranu o něco snížena (např. na cca 100,- Kč za jednu normostranu), nicméně její konstrukce zůstává stejná.

S překladem proto v drtivé většině případů nebývá spojená řádná podílová (procentuální) odměna. Výjimkou jsou překlady, od jejichž vydání uplynula delší doba (většinou u mrtvých překladatelů, kde ještě trvají majetková práva); v tomto případě se často používá i podílová odměna v podobě procent z výnosů z prodeje přeložené knihy.