O vítězi či vítězce bude rozhodnuto 29. května na knižním veletrhu ve Varšavě.

S koncem února byly zveřejněny letošní nominace na Cenu Evropské unie za literaturu.

Za Českou republiku byla nominována Dora Kaprálová s novelou Mariborská hypnóza, kterou v roce 2025 vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Porota na knize ocenila imaginativnost i fakt, že „fragmentární motivy drží pevně pohromadě výrazným autorským gestem“. Za českou nominaci na toto prestižní mezinárodní ocenění zodpovídá České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny. Členy poroty byli literární publicistka a kritička Kateřina Čopjaková, redaktor časopisu Host Václav Maxmilián, literární historička Alena Šidáková-Fialová z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, literární kritik Kryštof Špidla a Sára Vybíralová z Českého literárního centra.

„Román Mariborská hypnóza Dory Kaprálové, odehrávající se po dobu dvou týdnů v letním Mariboru, představuje literárně skvěle zvládnutý typ imaginativní prózy, ve které se snové prolíná se skutečným, historické se současným, lidské s muším a vše přitom drží pevně pohromadě,” říká k nominaci člen poroty Kryštof Špidla.

Cena Evropské unie za literaturu, pořádaná Federací evropských nakladatelů (FEP) a Federací evropských a mezinárodních knihkupců (EIBF), je udělována od roku 2009. Jejím cílem je podpořit nové hlasy evropské literatury, které se na mezinárodní scéně teprve prosazují. Nominovány mohou být prozaické knihy. Nesmí se však jednat o debut, a texty autorky či autory nesmí být přeloženy do více než čtyř jazyků. Tituly také musí být aktuální a dostupné v knihkupectvích, proto pro letošní ročník platilo, že nominující organizace mohly vybírat z knih vydaných od října 2024 do prosince 2025.

Ceny se z kapacitních důvodů každoročně účastní pouze třetina ze čtyřiceti zastoupených zemí, zapojených do programu Kreativní Evropa. Letos budou o ocenění kromě české autorky soupeřit autorky a autoři z Arménie, Černé Hory, Chorvatska, Estonska, Finska, Francie, Kosova, Kypru, Lichtenštejnska, Lucemburska, Moldavska, Severní Makedonie a Švédska.

Celkový vítěz či vítězka letošního ročníku bude vyhlášen na knižním veletrhu ve Varšavě 29. května 2025. Kromě vítěze, který získá finanční prémii ve výši 10 000 eur budou uděleny i dvě čestná uznání, dotovaná poloviční částkou. Kromě toho získají všechny nominované tituly finanční příspěvek na překlad knihy do jednoho cizího jazyka, vítězný titul pak do dvou jazyků. O celkovém vítězi či vítězce rozhoduje sedmičlenná mezinárodní porota složená z literárních expertů (autorů, nakladatelů, překladatelů, knihkupců a literárních kritiků) na základě synopse a především rozsáhlé, 40stránkové ukázky. V minulosti se na základě starších pravidel stali laureáty ceny za Českou republiku Tomáš Zmeškal (2011), Jan Němec (2014), Bianca Bellová (2017) a Lucie Faulerová (2021). V posledním kole soutěže, jehož se zúčastnila Česká republika, byl nominován Ondřej Štindl s románem Tolik popela (2023).

Byly oznámeny nominace na česko-německou Drážďanskou cenu lyriky pro rok 2026.

Během intenzivní odborné diskuse se česká a německá odborná porota usnesla na nominacích na Drážďanskou cenu lyriky 2026. Do finálového klání, které se bude konat v listopadu 2026 v Praze a Drážďanech, byli nominováni: Elsa Aids, Tereza Bínová a Yveta Shanfeldová a dále Róža Domašcyna, Nadja Küchenmeister a Marion Poschmann.

Rozhodující bylo literární mistrovství děl nominovaných, ale také svébytný vývoj a originalita jejich básnického stylu. Porota se zaměřila na „jedinečnost výrazu, naléhavost a smysl básnické výpovědi“. Zároveň bylo pro českou porotu důležité, aby nominovaní svou různorodou poetikou a příslušností k různým autorským generacím zprostředkovávali „plastický obraz současné české poezie“.

„Blahopřeji porotě k nominování těchto silných lyrických hlasů na Dny poezie a Drážďanskou cenu lyriky 2026. Zvláště mě těší, že se tentokrát zúčastní tolik vynikajících básnířek. Dvojjazyčnou cenou budujeme kulturní vztahy se sousedy a podporujeme kulturní výměnu mezi autorstvem, literárními aktéry a aktérkami a veřejností,“ uvedla Annekatrin Klepschová, starostka města Drážďany pro kulturu.

O nominovaných a krátké zdůvodnění poroty

Elsa Aids (1981) debutoval před téměř patnácti lety, do povědomí veřejnosti se ale dostával postupně. Na literární scéně působil spíše jako divoká kočka, která nechce být zachycena či poznána, natož pohlazena. Podobnou míru plachosti a nedostupnosti lze sledovat i v jeho básních, které jsou civilní, dnešní a srozumitelné, často však napuštěné jistou dávkou krutosti, defétismu a zmaru, přítomnou výrazně například v Knize omezení (2017). V nejnovější sbírce Lazarská v zimě a jiné básně (2023), k níž přihlíží i tato nominace, ovšem Aids zjemněl. Nelze s jistotou tvrdit, zda jde o něhu ironizovanou či upřímnou, jeho odkaz k poetice jediného českého nositele Nobelovy ceny, Jaroslava Seiferta, nedává zřetelnou odpověď. V méně krutém hávu ovšem více vyniká výpověď básníka pátrajícího po nostalgii v zemi ubytoven a skladů, tedy v České republice stižené sociálními i dalšími krizemi.

Tereza Bínová (1990) představuje na české básnické scéně pozoruhodnou kombinaci konceptuálního básnictví s vysokou citlivostí a účinností básnického obrazu. Dbá o každé slovo a slovy důsledně neplýtvá. Cyklus básní, který tvoří čtvrtou sbírku Červený obr (2023), na niž zejména upozorňujeme, nás vtahuje do velmi promyšlené struktury básnických svědectví. Drobné přírodní či rodinné scény z bezprostřední přítomnosti se tu potkávají se svými ozvěnami z minulosti, jsou také konfrontovány s limitující nepřesností paměti. Repetice veršů mezi básněmi vyvolávají dojem převíjení, v průběhu četby se zdánlivě jednoduché motivy stávají vzory, strukturami a nabývají nové významy. Básnířka pozoruje a zaznamenává, jak se mění význam sdělení změnou kulis či času. Vše, co s typickou střídmostí, ale zároveň s neobyčejnou intenzitou vykresluje, je ve sbírce zároveň vklíněno mezi obrovité pohyby vesmírných těles, do prostoru mezi vznikem a zánikem.

Róža Domašcyna (*1951) píše poezii, eseje, dramata a recenze, je editorkou a věnuje se uměleckému překladu básní. Nominace má upozornit na její celoživotní dílo. Narodila se v Horní Lužici a píše v obou mateřských jazycích, lužické srbštině a němčině. Patří tak k tradici, která se od svého počátku vyznačuje sebepotvrzením. Její básně vyjadřují sebepochybnosti v nepříliš obvyklé otevřenosti – „ich ein hybrid du ein hybrid“ (já jsem hybrid ty jsi hybrid), vyznačují se jazykovou hravostí. Nebojí se v emotivním pohnutí zviditelnit kulturní paměť, která zmizela pod vodou v důsledku povrchové těžby. Kromě toho je v nich přítomna i mdlá půda daňově zvýhodněného zalesňování okrajové zóny, s dávkou sarkasmu, který je lidové moudrosti vlastní. Pohled těchto básní na dějiny, venkov a krajinu v proměnách a zániku, blízkost, lásku, sousedství za hranicí i na slovo samotné … vede od dvojího jazykového základu k příjemné pestrosti formy a výrazu. Četba a poslech Róži Domašcyny by mohly vést k uvědomění, že „tento kraj vypadá jako my“ (Die dörfer unter wasser sind in deinem kopf beredt, 2016).

Nadja Küchenmeister (*1981) je spisovatelka a autorka rozhlasových her a dokumentů. Působila jako lektorka literárního psaní mimo jiné na Německém literárním institutu v Lipsku a na Vysoké škole médií v Kolíně nad Rýnem. Od roku 2010 jí vyšly čtyři sbírky poezie. Její lyrické já sní, vzpomíná, reflektuje a vypráví přímo ze života o tom, jak každý prožitý okamžik se už stává vzpomínkou, a přesto zůstává stále přítomný ve svém vnímání. Mrtví jsou tak neustále přítomní, vstupují do kontaktu s živými, kteří se jim marně snaží na onen svět něco zprostředkovat. Zejména v nejnovější sbírce „Der Große Wagen“ (2025), která je dlouhou básní, je neustálý pohyb pro její lyrický styl rozhodující: „víry, jež vytvářejí nové víry“, neustálé „zakopávání o krok a písmo“. Přechody se střídají místa – Berlín, Kolín, Lisabon – a tak nad Käthe-Niederkirchner-Straße stojí měsíc, tramvaj odjíždí směrem k Thielenbruchu nebo řeka Tejo leží v oparu. Tento pohyb je přerušen jen proto, aby se náhle zaměřil na detaily v intenzivních ztichnutích. Některé detaily v této poezii jasně září, ale okraje všech jejích obrazů žhnou.

Marion Poschmann (* 1969) píše poezii, prózu a eseje. Oslní lehkým a působivým osvojením si tradičních vzorů; ve svých nových básních, zejména ve sbírce Nimbus (2020), spojuje toto formální umění s naléhavými otázkami naší současnosti a nevyhýbá se ani zasněženému, sazemi vonícímu věnci sonetů o „Velké severské expedici“. Její básně jsou při vší smyslnosti a pozornosti k detailu jazykově uvědomělé a reflexivní do posledního detailu. Zkoumá spojovací linie mezi touhou po objevování a ničením přírody, mezi obludností a krásou – od životopisných detailů a soukromých pocitů je to jen skok k velkým otřesům a osudovým globálním souvislostem. O „záchraně světového klimatu z/ ducha německé ódy“, jak básnířka s jemnou ironií poznamenává, lze pochybovat, ale o uchvácení z četby jejích vizuálně silných, překvapivých, inspirativních básní rozhodně ne.

Yveta Shanfeldová (1957) je česká básnířka a překladatelka. Od roku 2006 publikovala šest básnických sbírek, z nichž poslední, porotou diskutovaná a vydaná roku 2024, nese příznačný název Výstava posedlostí. Autorka v ní nadále rozvíjí svou osobitou poetiku, která zde dochází skutečného mistrovství. Ohledávání, mapování a pojmenovávání často nočního světa, se kterým se zde setkáváme, je intimní, pregnantní a nesmlouvané. Vévodí mu autorčino utkvělé až obsedantní pozorování – zdánlivě nepodstatných detailů, plynutí času i všelijakého ptactva. Vše plyne v dravém, ale svým způsobem přehledném proudu pestré až extatické imaginace, pro kterou beze zbytku platí autorčin verš: „To, co je nepřenosné, je nakonec tak strašně přenosné.“

Porota:

Uwe Kolbe (D), Radek Malý (CZ), Katharina Schultens (D), Jitka Bret Srbová (CZ), Alžběta Stančáková (CZ), Jan Wagner (D)

Informace k procesu nominace:

Finalisté*ky Drážďanské ceny lyriky se vybírají ve dvou kolech. Z návrhů členstva poroty jsou do finále nominováni vždy tři německy a tři česky píšící básníci a básnířky. Při výběru porota hodnotí především literární kvalitu, originalitu a poetický vývoj nominovaných autorů. Díky tomuto postupu vzniká finále plné vynikajících poetických hlasů.

Drážďanská cena lyriky, kterou uděluje starosta města Drážďany, se uděluje každé dva roky. Je určena autorům, kteří píší německy nebo česky a žijí v Evropě. Cena je dotována celkovou částkou 15 000 eur a dělí si ji po 7 500 eurech – básník*řka píšící německy a básník*řka píšící česky. Cenu doprovází dvojjazyčná antologie s básněmi finalistů*ek a jejich překlady. V roce 2024 se laureáty stali Petr Borkovec (CZ) a Georg Leß (D).

Další informace

www.dresden.de/lyrikpreis

www.facebook.com/DresdnerLyrikpreis

Instagram: @kaestnerhaus

Nový způsob udělování česko-německé ceny za mimořádné básnické díloPo zasedání zastupitelstva města, které 17. listopadu 2023 schválilo nový statut Drážďanské ceny za poezii, se sešly dvě poroty jmenované Výborem pro kulturu a cestovní ruch v Německu a v České republice a nominovaly na tuto cenu za poezii celkem tři německy mluvící a tři česky mluvící finalisty.

Na finalistech Drážďanské ceny lyriky 2024 se česko-německá odborná porota shodla po intenzivní výměně názorů. Nominováni byli Petr Borkovec, Kamil Bouška a Bohdan Chlíbec, dále Ozan Zakariya Keskinkýlýç, Georg Leß a Dana Ranga.

Rozhodujícími faktory při výběru byla vysoká literární kvalita nominovaných děl a také vývoj a originalita jejich poezie.

Německy mluvící členové poroty kladli důraz mimo jiné na snahu vzbudit „zájem o to, co není vidět, o díla, která zůstávají v ústraní“, poskytnout neotřelý pohled na současnou lyriku a zaměřit se na poezii, která se „dotýká světa, který se týká nás samých“, a to pokud možno od literárních tvůrců cizího původu.

Důležitou doplňkovou roli hrála podle českých porotců „potenciální přeložitelnost textů nominovaných autorů do němčiny“, „přínos, který recitační či interpretační schopnosti autorů mohou mít z hlediska zanechání celkového dojmu z textu v posluchačích“ a „melodická kvalita textu“.

„Nominační proces na Drážďanskou cenu lyriky je příležitostí, jak v budoucnu ocenit výrazné básnické talenty. Drážďany, jakožto hlavní město spolkové země, si vytyčily za cíl vybudovat prostřednictvím česko-německé ceny za poezii most ke svým českým sousedům. Díky dvěma cenám a tandemovému zpracování překladů vybraných básní finalistů i poezie ukazuje, co znamená spolupráce napříč hranicemi a jazyky. Chtěla bych poděkovat oběma porotám za výběr slibných nominací,“ říká Annekatrin Klepsch, radní pro kulturu.

Základní informace o nominovaných a stručné zdůvodnění porotců:

Petr Borkovec (*1970) je básník, překladatel a kulturní publicista. Žije v Praze. Snad jako žádný jiný autor své generace se těší uznání kritiků, kteří ho oceňují za mistrné zacházení s tradičními básnickými prostředky a za osobitý projev už v jeho rané tvorbě. Jeho předností je vysoká intelektuální úroveň, výrazová a formální vytříbenost v nejrůznějších básnických oblastech a žánrech, které Borkovec v průběhu svého literárního vývoje prozkoumal a naučil se je ovládat, rafinovanost a křehkost jeho poetiky, která se vyznačuje i pozoruhodně vytříbenou ironií a specifickým podvratným humorem, jenž se neodráží pouze v jazykové rovině textů. Básně Petra Borkovce jsou smyslné, dominuje jim vizuálnost, sebevědomé a současně mistrovské užívání jazyka, kterým jim jakoby dodává další, šestý smysl.

Kamil Bouška (*1979) je považován za básníka provokatéra, enfant terrible mezi mladší generací českých básníků. Vychází z expresivní metafory a asociativnosti, z odposlechu ústně předávané řeči, kterou dokáže jedinečným způsobem spojit s chladně popisným, dokumentaristickým odstupem, s nímž zachycuje nevábné, až morbidní charakter lidí. Jeho humor je černý, často pochmurné verše se společenskokritickým přesahem vyzařují zoufalost, útočnost a břitký vtip. Porota vyzdvihla jeho poslední jednosvazkový triptych Dokumenty (2023), který označila za jedno z nejpozoruhodnějších děl české literární scény poslední doby.

Bohdan Chlíbec (*1963) je rovněž moderním expresionistou či naturalistou, ale jeho poezie se hlásí k tradici oceňující fragmentárnost a má výrazně existencialistický ráz. Jeho poezie je silná v kontrastním spojení emocionality a odtažitosti, kterého dosahuje díky bezchybné propracovanosti a formální dokonalosti svých básní. Důležitou roli v toku veršů hraje ticho, nemožnost vzájemného pochopení a nedostatečnost jazykového vyjádření. Absurdní, a přesto půvabná rozvernost jeho veršů je nejen klasicky expresionistická, ale také jedinečná díky živé sugestivitě a smyslu pro obraznost a humor, jimiž poutavě stylizuje lidské nedostatky, které jsou jeho ústředním tématem a na nichž buduje svůj imaginární paralelní svět. Zvláštní uznání porota vyslovila Chlíbcově nejnovější básnické sbírce Stereo (Aula, 2022).

Ozan Zakariya Keskinkýlýç (*1989) je politolog, spisovatel na volné noze a básník. Kromě vědeckých textů píše také prózu, rozhlasové hry a poezii. Jeho díla byla publikována v různých literárních časopisech, sbornících a antologiích v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Nejnověji vyšly sborníky „Prinzenbad. Gedichte“ („Prinzenbad. Básně“, 2022) a Muslimaniac. Die Karriere eines Feindbildes“ („Muslimaniac. Kariéra obrazného nepřítele“, 2023). K význačným rysům jeho tvorby patří květnatý jazyk, který otevírá prostor pro představy, ostře kontrastující s údernou ironií, dále jeho práce s klišé a atributy, jeho humor a jeho vysoká variabilnost.

Georg Leß (*1981) využívá básnických postupů plných překvapivých asociací. Odvážně přesazuje slova a významy do takřka kruté pohádky vytvářené nespolehlivým vnímáním. Je velkým milovníkem hororů. Motivy se překrývají, nikdy nejsou tím, čím se na první pohled zdají být. Skvěle promyšlené zlomy v obrazech obsažených v jeho textech opakovaně vyvolávají plodný neklid a vytvářejí zcela jedinečný druh humoru. S každou svou knihou – včetně básnických sbírek „Schlachtgewicht“ („Jatečná hmotnost“, 2013), „Hohlhandmusikalität“ („Hudebnost v dlani“, 2019) a „die Nacht der Hungerputten“ („Noc hladových andělíčků“, 2023) – vždy překvapuje něčím zcela novým. „S každou slabikou se stávám někým jiným,“ jak od něj jednou zaznělo a daří se mu to jako nikomu. Georg Leß je považován za jednoho z nejosobitějších básníků své generace.

Dana Ranga (*1964) je lékařka a dokumentaristka z Bukurešti. Od své první básnické sbírky, napsané v rumunštině v roce 2005, vydala tři básnické sbírky v němčině. Dana Ranga se ubírá ve svém díle vpřed projektově, což naznačují i názvy jejích knih: „Wasserbuch“ („Kniha vody“), „Hauthaus“ („Dům z kůže“) a „Cosmos!“ („Kosmos!“). Společným znakem těchto knih je jazyk, který je utvářen pohledem pod vodní hladinu, do lidského těla a do vesmíru a který poeticky zkoumá biologickou mikrostrukturu člověka a jeho kulturní makrostrukturu, jeho cizí světy v mořských hlubinách a jeho cesty do vesmíru. Básně Dany Rangy, někdy lakonické, jindy vědecky analytické, a pak zase opojně smyslné, jsou vždy pečlivě vystavěné. Současnou poezii obohacuje o různé odborné jazyky a i těm nejobtížnějším slovům dává kontext, v němž odhalují svou neočekávanou krásu.

Členové poroty:
Wanda Heinrichová, Nadja Küchenmeister, Radek Malý, Pavel Novotný, Katharina Schultens a Hans Thill

Východiska nového způsobu udělování Drážďanské ceny za poezii:

Drážďanská cena za poezii je od roku 1996 každé dva roky udělována básníkům a básnířkám žijícím v Evropě, kteří píší v německém a/nebo českém jazyce a jejichž básně splňují vysoké umělecké nároky. Statut a způsob udělování ceny prošly do roku 2023 jen minimálními změnami. Zkušenosti z posledních let ukázaly, že postup již neodpovídal současným potřebám. Vývoj na literární scéně, který přinesl například také změny ve finančním odměňování oceněných, ale také poptávka po dvoujazyčné ceně za poezii, která je v této podobě ojedinělá, a rovněž těžkopádný a složitý postup při udělování ceny si vyžádaly změnu ve způsobu jejího udělování.

Jedinečná přidaná hodnota Drážďanské ceny lyriky – její dvojjazyčnost – zůstane zachována i do budoucna. Tím se upevní přeshraniční partnerství a síť a posílí se překladatelská činnost. Udělení dvou stejně finančně podpořených cen, každé s odměnou 7 500 eur, jedné pro německojazyčného básníka a jedné pro českojazyčného básníka, je navíc významným důkazem o budování mostů mezi státy. Navýšení dotace

Drážďanské ceny lyriky jde ve srovnání s jinými literárními cenami s dobou. Zefektivnění procesu udělování cen na principu nominace sdružuje zdroje a umožňuje posílit komunikaci s veřejností. Tandemová spolupráce se zaměřuje i na téma překladů. Nominační proces umožňuje cenu zacílit na mimořádnou básnickou kvalitu a může výrazně zvýšit atraktivitu Drážďanské ceny lyriky. Důležitým a trvalým výsledkem tohoto ocenění je dvojjazyčná publikace.

Další informace naleznete na:
www.dresden.de/lyrikpreis

Celkový výherce bude oznámen 28. dubna na Lipském knižním veletrhu.Národní kolo Ceny Evropské unie za literaturu zná vítěze. V novém formátu Ceny Evropské unie za literaturu Českou republiku bude reprezentovat spisovatel a novinář Ondřej Štindl. Porotu zaujal jeho nejnovější román Tolik popela (Argo, 2022), který se dle slov jejích členů značně vymyká ze standardů současné české prózy a může zaujmout i zahraniční čtenáře.

O výsledcích rozhodla porota nominovaná Českým literárním centrem (ČLC), které zodpovídalo za výběr českého zástupce v letošním ročníku ceny. Porotci byli Kateřina Čopjaková (literární publicistka a kritička), Klára Fleyberková (redaktorka Českého rozhlasu a Časopisu Host), Kryštof Eder (literární publicista a kritik), Sára Vybíralová (ČLC) a Jonáš Zbořil (básník a kulturní redaktor webu Seznam Zprávy).

Porota svůj výběr zdůvodňuje takto:

„Na počátku románu Ondřeje Štindla Tolik popela stojí generační a názorový střet mezi stárnoucím překladatelem a spisovatelem Kryštofem a mladou progresivní socioložkou Kristýnou. Jak se však záhy ukáže, jejich televizní názorová výměna, která skončí fiaskem, nesměřuje k další z dlouhé řady nesouhlasných povzdechů nad rozdělenou společností, nýbrž je spouštěčem barvitého vyprávění plného místy mírně nadsazených, místy bravurně odpozorovaných a psychologicky prokreslených epizod, mezi nimiž se dere na světlo světa zranitelnost a zraněnost obou protagonistů i dalších postav a v jejichž pozadí se začíná probouzet celosvětová pandemie covidu.

Jednou z ústředních předností románu je tak skutečnost, že autor reflektuje ožehavé problémy dnešní společnosti, avšak nekončí u pouhé deskripce, nýbrž demaskuje jejich povrchnost či je nazírá z neobvyklých úhlů a plasticky vykresluje hluboké emoce na pohled nesmiřitelných oponentů, jež mělo výrazné názorové vyhranění zakrýt jako fíkový list. Nadto Ondřej Štindl píše mimořádně živelným, rytmizovaným a strhujícím jazykem, který nechává sklouznout tu k poetičnosti, tu téměř k aforističnosti. Právě díky jazyku a pronikání za oponu atraktivních témat a zdánlivě ustrnulých škatulek je Tolik popela románem, který se značně vymyká ze standardů současné české prózy a který může zaujmout i zahraniční čtenáře.“

Jeden vítěz a pět čestných uznání

Cena loni prošla zásadní změnou pravidel. Zatímco v letech 2009 až 2021 si svého laureáta volila každá země, od roku 2022 je na národní úrovni vybrán pouze jeden nominovaný titul za každou zemi. Z jejich evropského úhrnu pak ve druhém kole sedmičlenná mezinárodní porota vybere celkového vítěze či vítězku a zároveň udělí pět čestných uznání. Rozhodovat bude zejména na základě do angličtiny přeložených úryvků nominovaných próz o délce 30–40 normostran.

Podpora neobjevených autorů a autorek

Cena EU za literaturu má za cíl zviditelnit spisovatele, kteří dosud nejsou známí za hranicemi svých zemí. Proto se o ni mohou ucházet jen spisovatelé, jejichž knihy nebyly přeloženy do více než čtyř jazyků. Nominovaná kniha zároveň musí být jejich druhou až čtvrtou vydanou knihou. Pro letošní ročník platilo, že národní poroty mohly nominovat jen knihy vydané mezi červencem 2021 a únorem 2023.

Ačkoli je cena určena celkem pro 41 evropských zemí, z organizačních důvodů se jí každý rok účastní pouze třetina. Letos budou o ocenění bojovat kromě českého zástupce také autoři z následujících států: Arménie, Chorvatsko, Kypr, Estonsko, Finsko, Francie, Kosovo, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Černá Hora, Polsko a Švédsko.

Lipské finále

V pátek 28. dubna na Lipském knižním veletrhu oznámí evropská porota celkového vítěze letošní Ceny Evropské unie za literaturu, který obdrží finanční ocenění ve výši 5 000 eur. Všichni nominovaní autoři nicméně budou průběžně propagováni na evropské scéně s cílem oslovit širší a mezinárodní publikum a navázat kontakt se čtenáři za hranicemi své země a jazyka. Za Českou republiku, avšak ještě na základě starších pravidel soutěže, se v minulosti laureáty stali Tomáš Zmeškal (2011), Jan Němec (2014), Bianca Bellová (2017) a Lucie Faulerová (2021).

Do soutěže se přihlásilo 108 účastníků z patnácti zemí.Sedmý ročník mezinárodní překladatelské soutěže Cena Susanny Roth (CSR) organizované Českými centry (ČC) a Českým literárním centrem (ČLC) má své vítěze. Více než stovka účastníků se v 15 zemích z Evropy a Asie utkala o nejlepší překlady úryvku knihy Lenky Elbe Uranova do místních jazyků. Nejsilnější zastoupení co do počtu přihlášených již tradičně vykázalo Polsko. Nově se soutěže účastnily Indie a Slovensko.

Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth pro začínající zahraniční překladatele z českého jazyka ve věku do 40 let se letos uskutečnila posedmé, přičemž pátým rokem se realizuje ve spolupráci Českých center a Českého literárního centra, sekce Moravské zemské knihovny. Soutěžním textem, který ze současné české prózy vybrala odborná komise složená z literárních kritiků, překladatelů a organizátorů soutěže, se stal úryvek z románu Lenky Elbe Uranova (Argo, 2020), který byl v červnu oceněn Literou za debut roku v rámci letošních výročních knižních cen Magnesia Litera.

Do soutěže se přihlásilo celkem 108 účastníků z 15 zemí (v 16. zemi, Litvě, se letos nepřihlásil žádný účastník). Letošní ročník navíc ozvláštní dva nové státy, Slovensko a Indie. Největší zájem o soutěž byl v Polsku, Rusku a v Japonsku. Zásluhou zapojení vybraných zastupitelských úřadů Ministerstva zahraničních věcí ČR se soutěž konala také v teritoriích, kde ČC nemají svá zahraniční zastoupení – v Chorvatsku, Severní Makedonii, Litvě, (nově) v Indii. Nejlepší překlad nebyl vyhlášen v Maďarsku.

Seznam výherců CSR 2021 s medailony a fotkami najdete ZDE.

Přehled zúčastněných států: Bulharsko, Francie, Chorvatsko, Indie, Itálie, Japonsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Slovensko, Ukrajina a Velká Británie.

ANNA HRABÁČKOVÁ, koordinátorka projektu, Česká centra:

„Máme radost, že se navzdory covidové situaci podařilo udržet zájem o soutěž a tím i o češtinu a současnou českou literaturu u mladé generace zahraničních překladatelů. Nadto se Cena Susanny Roth rozrostla o 2 nová teritoria, kde byla soutěž vyhlášena, přičemž evidujeme zájem z dalších zemí, které by se chtěly přihlásit do jejího dalšího ročníku. Připomeňme také výbornou zpětnou vazbu, kdy řada laureátů CSR z minulých let již má za sebou knižní překlady současné i klasické české literatury a s některými z nich jsme ve stálém či intenzivním kontaktu.“

MARTIN KRAFL, pověřený řízením Českého literárního centra:

„Bez překladatelů by česká literatura v zahraničí nikdy nenašla cestu ke svým čtenářům. České literární centrum se na realizaci soutěže s radostí dlouhodobě podílí a každoročně se zájmem sleduje její ohlas. Naším společným cílem s kolegyněmi a kolegy z Českých center je pomáhat talentovaným nováčkům v osvojení překladatelství a motivovat je v počátcích jejich tvorby.“

LENKA ELBE, autorka knihy Uranova:

„Výběr mého románu pro účely ukázky do překladatelské soutěže Cena Susanny Roth je pro mne velkou poctou a také jedinečným přínosem. Je skvělé být bezprostředně u toho, když se český beletristický text rozletí do světa a mladí bohemisté z rozličných zemí si na něm zkouší a poměřují svoje překladatelské dovednosti. A s tím mým úryvkem oplývajícím jazykovými záludnostmi to nemohli mít vůbec snadné. Čeština je zapeklitá, a tak si nesmírně vážím každého, kdo ji jako cizí jazyk vystudoval a překladatelství se věnuje či hodlá věnovat profesionálně. Těším se proto, až se s vítězi setkám a o jejich práci s textem si popovídáme.“

NÁVŠTĚVA ČR ODLOŽENA NA ROK 2022

Nejlepší překlady posuzují pečlivě volené poroty odborníků v jednotlivých zemích, které se daného ročníku soutěže účastní. Překladatelé jako hlavní cenu získávají cestu do České republiky, kde se zúčastní odborného programu, který zahrnuje speciální překladatelský workshop v Praze a většinou také účast na Bohemistickém semináři pořádaném Moravskou zemskou knihovnou. Ten byl ovšem letos kvůli pandemii zrušen. Cesta letošních laureátů do ČR byla odložena na jaro roku 2022.

O HISTORII SOUTĚŽE

Základy projektu byly vystavěny Českými centry a literární sekcí Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU) v roce 2014 u příležitosti 100. výročí narození Bohumila Hrabala, kdy se v zahraničních teritoriích (pod koordinací místních českých center) překládaly vybrané povídky tohoto českého autora. V roce 2015 se soutěžní projekt proměnil v Cenu Susanny Roth, jejíž první dva ročníky spolupořádalo IDU. Od roku 2017 Česká centra soutěž vyhlašují a spolupořádají s Českým literárním centrem, sekcí Moravské zemské knihovny.

O SUSANNĚ ROTH (1950 – 1997)

Významná švýcarská překladatelka, bohemistka, literární kritička a vědkyně. Česky se začala učit na počátku sedmdesátých let v Curychu, v roce 1972 dostala stipendium na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1992 založila českou pobočku nadace Pro Helvetia v Praze, později zastupovala tuto nadaci v Bratislavě; organizovala kulturní výměny, zprostředkovávala stipendia, výstavy, koncerty či divadelní zájezdy. Mezi české autory, jejichž díla přeložila, patří Daniela Hodrová, Petr Chudožilov, Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, Jiří Kratochvil, Ladislav Klíma, Eda Kriseová, Jan Trefulka a především Milan Kundera a Bohumil Hrabal.

ANOTACE KNIHY

Lenka Elbe – Uranova (Argo, 2020)

Hrdinou příběhu je padesátník, Angličan Henry Robotham, jehož přítelkyně Angela se během pátrání po českých předcích v srpnu 1968 propadla v Jáchymově do země a beze stopy zmizela. Třicet let poté se do města uranu, stříbra i hrůzných politických zločinů Henry na doporučení terapeuta vrací. Činí tak, aby jednou provždy skoncoval s traumatem, které tři dekády tíží jeho duši. Na cestě do porevoluční České republiky jej doprovází neurotická partnerka Suzanne. Společně se po několika humorných příjezdových patáliích ocitají v hotelu pojmenovaném po slavné objevitelce radia a polonia Marie Curie-Sklodowské, kde pracuje charismatická a podivná doktorka Estely Hansové. A právě někde tam začíná zmiňovaný experiment s prvky fantasy, absurdna i hororu. Lákala by vás nesmrtelnost?

MEDAILON AUTORKY

Lenka Elbe (1979) se narodila v Lounech. Vystudovala žurnalistiku a masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Po krátké novinářské praxi se začala živit jako reklamní textařka a příležitostně jako televizní scenáristka. Tématem její tvorby je svoboda v neutuchajícím boji s temnými proudy snažícími se o její likvidaci, v textu ráda propojuje reálný a fantaskní svět. Literárně ji ovlivnila především díla Franze Kafky, Umberta Eca nebo Haruki Murakamiho. Kromě psaní se věnuje také grafickému designu a fotografii. Žije v Praze. Za román Uranova získala Literu za debut roku.

Český titul nakladatelství Labyrint je jednou z osmi oceněných knih.
Kniha Město pro každého (2020) s podtitulem Manuál urbanisty začátečníka, kterou napsal děkan Fakulty umění a architektury TUL Osamu Okamura a výtvarně zpracovali David Böhm a Jiří Franta, získala Bologna Ragazzi Award na největším festivalu dětské knihy na světě.

„Díky tomuto ocenění se důležitý obsah knihy o tom, jak lépe plánovat naše města a jakou roli v tom hrají architekti a urbanisté, dostane zřejmě k mnohem většímu publiku, než jsem předpokládal, z čehož mám obrovskou radost,“ říká autor Osamu Okamura a dodává, že se po udělení ocenění už hlásí nakladatelé z celého světa.

Rozhovor s Osamu Okamurou o jeho nové knize čtěte ZDE.

Bologna Ragazzi Award oceňuje ilustrované dětské knihy z celého světa už od roku 1966. V ročníku 2021 dorazilo k posouzení poroty 1577 knih z 41 zemí rozdělených do osmi kategorií. Město pro každého zvítězilo v kategorii New Horizons, ve které porota oceňuje inovativní přístupy.

„Tato úžasná kniha užívá lesklého formátu časopisu na jedno použití a křiklavých barevných fotografií originálních modelů k vyjádření vzrušující dynamiky městského designu. Tvůrci vyrobili obří maketu papírového města a sepsali naléhavý a poučný text o problémech městského navrhování a otázce spravedlnosti ve městě. Čtenáři se tak dostávají do kritické role, kdy se na stránky dívají jako architekti, kteří rozhodují nad modelem města, k jehož přehodnocení byli vyzváni,“ píše se v posudku poroty.

„Bologna Ragazzi Award má dlouhou tradici a je oceněním za celý světový knižní trh. Její udělení proto dává knize velký kredit a jistě pomůže tomu, že kniha bude nyní vycházet i v překladech v jiných zemích,“ říká Joachim Dvořák, majitel nakladatelství Labyrint.

Uzávěrka pro příspěvky je 30. června 2021.Drážďanská cena za poezii je vyhlašována primátorem zemského hlavního města Drážďany na podporu současné básnické tvoby a uděluje se každé dva roky. V listopadu 2022 bude cena, dotovaná částkou 5000 euro, udělena již po čtrnácté.

Uchazeči a uchazečky, kteří žijí v Evropě a píší v českém nebo německém jazyce, mohou být navrženi nakladateli, editory, redakcemi literárních časopisů, autorskými organizacemi a literárními spolky. Vítány jsou ale i přihlášky jednotlivců. Uzávěrka pro příspěvky je 30. června 2021.

Předporota je obsazena českými respektive německy mluvícími porotci. Ti vyberou z příspěvků v tom kterém jazyce do 15. října 2021 nejvýše po pěti kandidátech. Výběr probíhá bez ohledu na osobu autora, tj. jména autorů a autorek jsou porotcům utajena. Texty nominovaných uchazečů a uchazeček jsou následně převedeny profesionálními překladateli do druhého jazyka a předloženy dvojjazyčné hlavní porotě. Na podzim 2022 budou nominovaní autoři a autorky pozváni na soutěžní čtení do Drážďan, kde v desetiminutových blocích představí výběr ze svých soutěžních příspěvků hlavní porotě a publiku.

Požadavky:

Přihlásit je možné nejméně šest a nejvýše deset původních básní a stručnou bio- a bibliografii s aktuální adresou. Básně smějí být již dříve zveřejněny, neměly by však být starší než dva roky. Protože je dvoukolová soutěž anonymní, nesmí u textů stát jméno jejich autora či autorky. Místo toho musí být na všech stránkách textu a také na separátní bio/bibliografii uvedeno heslo. Básně (soubor 1) a bio/bibliografie (soubor 2) mohou být zaslány výhradně digitálně (formát pdf, max. 2 MB). Soubor 1 prosím označte způsobem „básně_heslo“, soubor 2 „životopis_heslo“ (příklad: „básně_agent007.pdf“ a „životopis_agent 007.pdf“).

Uchazeči musejí doložit minimálně tři předchozí publikace, ať už v knižní podobě (včetně antologií), v literárních časopisech či na redigovaných online platformách (např. Lyrikline, Literární.cz, Nedělní chvilka poezie apod.). Publikace vlastními nákladem nejsou akceptovány.

Uchazeči nechť počítají s tím, že v případě nominace budou veřejně číst na finále v Drážďanech, rovněž se aktivně zúčastní třídenního doprovodného programu s autorskými čteními, workshopy a společnými aktivitami a pro webovou stránku www.dresdner-lyrikpreis.org natočí video. Veškeré související výdaje hradí organizátor.

Příspěvky do Drážďanské ceny za poezii zasílejte do 30. června 2021 na mail: info@dresdner-lyrikpreis.org

Důležitá upozornění:

Na příspěvky zaslané poštou nebude brán zřetel. Právní cesta je vyloučena.

Nominovaní uchazeči obdrží zprávu. Od 31. 10. 2021 budou nominace zveřejněny na homepage www.dresdner-lyrikpreis.org. Jméno vítěze/vítězky soutěže bude oznámeno rovněž na této internetové stránce a také v tisku.

Dotazy:

Das Erich Kästner Haus für Literatur
Andrea O’Brien / Annett Groh / Florian Ernst
Antonstraße 1, 01097 Dresden
Tel. +49 (0)351 804 50 87

Autorská kniha Davida Böhma si odnesla několik literárních ocenění.Česká literatura pro děti a mládež, už dlouho v zahraničí oblíbený segment knižního trhu, si letos připsala další mimořádný úspěch. Tím je několik německých ocenění pro autorskou knihu Davida Böhma A jako Antarktida: Pohled z druhé strany (2019).

Při jeho vydání spojilo síly několik institucí a podporovatelů, a autor tak mohl před jejím vytvořením Antarktidu skutečně navštívit – a vzal s sebou i své syny, Jáchyma a Olivera. Na cestu je vyslal německý nakladatel knihy, Hans Koch, který také zaštítil její překlad do němčiny, jehož se ujala zkušená překladatelka Lena Dorn.

„Nakladatelství Karl Rauch Verlag vydalo už dvě Davidovy knihy. Mluvili jsme spolu o tom, jaké projekty by chtěl zrealizovat. Z rozhovoru vyplynulo, že ho obzvlášť zajímá Antarktida a že má dokonce známého, který organizuje plavby plachetnicí na Antarktidu a že by to chtěl jednou vyzkoušet. Jeho vyprávění bylo pro mě tak vzrušující, že z toho vznikl nápad vyslat Davida a jeho dva syny na pár týdnů na cestu na Antarktidu. Cesta se pak stala základem pro knihu,“ popisuje Hans Koch nápad s Antarktidou jako hlavní hrdinkou nové knížky pro děti.

Hans-Gerd Koch

Takový mimořádný krok je v našich podmínkách obtížně představitelný. Přesto se nakladatel neúspěchu neobával: „Nikdy jsem o tom projektu nepochyboval, nanejvýš jsem měl strach, aby se nám podařilo prodejem knihy získat zpět poměrně vysoké náklady na její vznik. První Davidovy skici mě zcela přesvědčily a byl jsem si jistý, že vznikne úžasná kniha.“

Předpoklady se naplnily vrchovatě, i v Čechách si totiž A jako Antarktida získala suverénní ocenění za knihu pro děti a mládež: Magnesii Literu a Zlatou stuhu v kategorii literární část – literatura faktu pro děti a mládež, jistě zásadní je ovšem mimořádnost ocenění z Německa: Německé ceny za literaturu pro děti a mládež v kategorii populárně naučná kniha (Deutscher Jugendliteraturpreis – Sachbuch) a tamtéž také ceny za překlad pro Lenu Dorn.

„Je to nejznámější cena literatury pro děti a mládež v Německu, uděluje ji každý rok Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež, a to ve Frankfurtu v rámci knižního veletrhu. Každý to zná. Nevím, jak to formulovat jinak, je to hodně důležité ocenění a jsem velice ráda, že jsem mohla být součástí tohoto projektu,“ řekla k tomu překladatelka. Hans Koch s Lenou Dorn souhlasí, a dodává, že „ceny jsou vždy jakési utvrzení v tom, že jsem jako nakladatel udělal dobré rozhodnutí. Radoval jsem se, že David získal Magnesii Literu a Německou cenu za literaturu pro děti a mládež. Obě vyznamenání ukazují, že jsme udělali výjimečnou knihu, která s ohledem na téma vyšla přesně ve správný moment.“

Překládat autorskou knihu z češtiny do němčiny pochopitelně není snadné: „Nejtěžší pro mě byla demonstrace tučňáka proti odpadům, respektive jeho heslo – mám pocit, že nemáme v němčině podobnou tradici chytrých, vtipných i krátkých hesel pro politické demonstrace. Jinak samozřejmě byla důležitá snaha, aby vědecké informace byly přesné.“ Lena Dorn s nakladatelstvím Rauch spolupracovala už na knize Jak se dělá galerie (2017).

Foto: www.bohmfranta.net

Samotný autor si nebyl jistý, jestli kniha, kterou sám vymyslel, „ještě drží pohromadě, tak jsem rád, že dává smysl i někomu jinému.“

Kromě ocenění odborníků je ale jistě důležité také to, jaký úspěch má překladový titul u německého publika. „Je to kniha, která vypadá jinak než ostatní knihy pro děti a mládež. Je výrazná, překvapuje, a když se do ní člověk podívá, už ji jen tak nedá z ruky. Toho si všimla řada recenzentů a tuto zkušenost mají i návštěvníci v knihkupectvích. Úspěch knihy roste pomalu, ale i ceny přispívají k tomu, že se o knihu lidé více zajímají. Už jsme museli dělat druhý dotisk a právě teď jsme zadali další. Myslím si, že knížku budeme prodávat ještě dlouho, protože bude ještě dlouho aktuální,“ věří Hans Koch.

Lena Dorn. Foto: Beatrice Barth

Německá a česká verze vyšly současně a nakladatelství prozatím prodalo licence do Číny, Jižní Koreje, na Slovensko a má také vážné zájemce z USA, Anglie a Španělska. Podle Leny Dorn má kniha šance na úspěch vysoké, protože je to pro celou rodinu: „Každý si tam něco najde – buď tučňáky, geografické nebo historické informace, anebo filozofickou a uměleckou výzvu rozumět tomu, proč se díváme na svět tak, jak se na svět díváme. Také se to hodí k diskuzi o klimatické krizi, protože Antarktida je kontinent v ohrožení, a objevila se i několikrát v novinách jako jediná část světa, která zůstala bez koronaviru.“

David Böhm už pracuje na dalším nápadu, knize o urbanismu Osamua Okamury. „Teď zrovna doděláváme s Jirkou Frantou a Pavlem Horákem ilustrace. Vyráběli jsme modely měst, které Pavel fotil, takže to byl úplně jiný přístup než obvykle. A mám několik nápadů na nějaké své knížky, ale zatím je to ve fázi sbírání postřehů a poznámek, uvidím, co z toho nakonec vznikne.“

Lena Dorn momentálně překládá knihu o strachu od Milady Rezkové Neboj, neboj!, která vyjde na jaře v nakladatelství Helvetiq.

Cena je určena zahraničnímu bohemistovi, který se ve své zemi zasloužil ve výrazné míře o propagaci české literatury. Laureátem ceny Premia Bohemica pro rok 2020 se stal francouzský bohemista Xavier Galmiche. Toto ocenění uděluje z pověření ministerstva kultury Moravská zemská knihovna zahraničnímu bohemistovi či překladateli, který se ve své zemi významně zasloužil o šíření a propagaci české literatury. Vítěze ceny vybírá komise složená z předních českých literárních vědců z univerzitních i akademických pracovišť a z dřívějších laureátů ceny.

Xavier Galmiche (*1963) je profesorem české literatury a středoevropských kultur na katedře slovanských studií při pařížské Sorbonně (Sorbonne Université). V letech 1984–1986 žil v Praze. Publikační činnosti se věnuje od 80. let 20. století. Pozornost české odborné literární veřejnosti si získal například monografií o Vladimíru Holanovi – Vladimír Holan, bibliotékář Boha: Praha 1905-1980 (2009), přeloženou do češtiny v roce 2012.

Galmiche se dlouhodobě vědecky zabývá řadou významných českých literátů a do francouzštiny přeložil například některé z textů Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, Jana Vladislava, Jakuba Demla, nebo také Karla Jaromíra Erbena, Jana Amose Komenského a dalších. V rámci překladatelské činnosti se mimo jiné zaměřil i na vybrané texty českých estetiků jako Jana Mukařovského, Josefa Durdíka, Otakara Zicha, nebo též výtvarníků, jako Josefa Váchala či Bohuslava Reynka.

Český literární teoretik a historik prof. Petr A. Bílek v souvislosti s Xavierem Galmichem říká: „Jeho výklady jsou originální, nesamozřejmé, a přitom nosné a podnětné k dalšímu domýšlení. Xavier Galmiche stojí už od konce osmdesátých let dvacátého století, kdy začal publikovat, rozkročen mezi rodnou kulturou francouzskou a senzitivně vykládanou kulturou českou, kterou si osvojil. Galmiche má schopnosti i nápady, jež mu umožňují nebýt ani zdaleka pouhým zprostředkovatelem českých výkladů. To, co nachází a interpretuje, je vesměs přínosné i pro český kontext.“

Vyhlášení a předání ceny vítězi za přítomnosti představitelů Ministerstva kultury probíhá tradičně v rámci Bohemistického semináře, který pro zahraniční bohemisty organizuje MZK od roku 2016. Ten se však letos vzhledem k pandemické situaci nemohl uskutečnit.

Alternativním řešením bylo předání ceny Xavieru Galmichovi z rukou ředitele MZK Tomáše Kubíčka v první polovině listopadu v Paříži, kde byl naplánován slavnostní večer ve spolupráci s Českým centrem a za účasti velvyslance Michala Fleischmanna – nicméně vzhledem k průběhu pandemie bylo třeba i tento plán opustit a k fyzickému předání ceny dojde pravděpodobně až v únoru 2021. „Je nám samozřejmě líto, že ceremoniál nebylo možné uskutečnit, ale význam profesora Galmicheho je asi natolik nadčasový, že s tím ani Covid nic nezmůže… Takže jsme se s panem profesorem domluvili na pozdějším předání. Avšak vzhledem k tomu, že jde o ocenění za rok 2020, k jeho veřejnému vyhlášení přistupujeme už nyní,“ uvádí ředitel MZK Tomáš Kubíček.

Premia Bohemica se udílí již od roku 1993, do roku 2001 ji udělovala Nadace Český literární fond a v letech 2002–2011 Obec spisovatelů. V roce 2017 došlo k jejímu obnovení a od té doby ji udílí Moravská zemská knihovna. Význam ceny spočívá především ve vyjádření jasného vděku za náročnou práci, s níž je šíření české kultury v zahraničí spojeno.

V minulosti cenu obdržely osobnosti jako Susanna Rothová (1993), Oleg Malevič (1998), Christa Rothmeierová (1999), Reiner Kunze (2004), István Vörös (2005), Edgar de Bruin (2008), Andrzej Czcibor-Piotrowski (2011). Urs Heftrich (2017) či naposledy italská bohemistka a profesorka Annalisa Cosentino (2019).

Autoři 15 vylosovaných příspěvků dostanou komiksovou knihu.
Jarní soutěže Českého literárního centra Komiks za komiks (více ZDE) se celkem zúčastnilo 86 soutěžících, dětí i dospělých, přičemž nejmladšímu účastníkovi byly 4 roky. Nejvíce komiksů nakreslili autoři ve věkových kategoriích 8+ a 12+ (shodně 33 tvůrců). Do soutěže se zapojily i celé třídy – například sekunda z Biskupského gymnázia Varnsdorf (paní učitelka Milena Hedvíková) nebo III. třída ze ZŠ Vratislavova v Praze (paní učitelka Eliška Haasová), jejíž žáci měli za úkol nakreslit komiks na oslavu Dne Země.

ČLC vylosovalo 15 vítězných komiksů.

Zde jsou jména jejich tvůrců, jež si odnesou knižní dárek:

kategorie 5+: Vincent
8+: Lucie, Levente, Ella, Oliver, Ráchel a tým tvůrců ve složení David, Stella a Richard
12+: Adéla, Alžběta, Milan, Denis, Matyáš a Tobiáš
18+: Petr Novák a Jan Havlena.

Všem účastníkům moc děkujeme a držíme palce v další tvorbě!