Poezie, historie, tradice a mystika jako léky na předsudečnost vůči kulturní odlišnosti.

Poezie

Adam Borzič ve své čtvrté básnické sbírce nejen vzdává hold Goetheho Západovýchodnímu dívánu, ale také se pokouší připomenout tradiční evropské hodnoty, které neohrožuje islám, ale jejich vnitřní rozklad. Coby znalec islámského mysticismus v podobě súfjského hnutí se pokouší otupit hroty celoevropského strachu z muslimů. Vyvolává a jemně konfrontuje kulturní osobnosti několika věků, zejména období renesance (Medicejské, Michelangela, Botticelliho, Leonarda da Vinci, Al Ghazáliho, Ibn al Arabího, Hadžiho Bektaše). Za porozuměním k filozofii a kultuře, která není tak vzdálená, jak si v Evropě představujeme, ba která tu naši zrcadlí, se skrývá zejména porozumění krásám života a světa v jeho úplnosti. Básnické texty netradičně doprovází rozsáhlý tematický autorský esej.

Adam Borzič (1978), básník, publicista a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía (spolu s Kamilem Bouškou a Petrem Řehákem), s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, Orfické linie (Malvern, 2015) a Západo-východní zrcadla (Malvern, 2015). Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do řady evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou. Spolu s Olgou Pavlovou a Ondřejem Slačálkem je spoluautorem monografie Proroci post-utopického radikalismu: Alexandr Dugin a Hakim Bey (Vyšehrad, 2018).