Obraz stáří jako boje o moc

Beletrie

Spisovatelka a scenáristka Klára Vlasáková i svou druhou novelou Těla vzbudila silný ohlas u čtenářstva a kritiky a potvrdila pozici talentované autorky soustředěné na aktuální témata. Opět dává hlas těm, kteří ve společnosti stojí z různých příčin na okraji – tentokrát stárnoucím ženám. Submisivní šedesátnice Marie si přivydělává hlídáním dětí a péčí o nemohoucí, aby mohla podporovat svou dospělou dceru. Ta matku sice finančně vytěžuje, zároveň ale podceňuje a kontroluje, aby ji někde neudělala ostudu. Vlasáková plasticky ukazuje, že na vině zdaleka není jen jeden složitý vztah mezi matkou a dcerou, ale širší společenské souvislosti, v nichž se stárnoucí ženy stávají neviditelnými. S adorací mládí a revizí životů předchozích generací se z povědomí vytratilo, že stáří znamená moudrost, navíc ve spojení s druhým pohlavím neoplývá ani kapitálem, kterým lze čas na chvíli uplatit. Vlasáková umí věci vidět v trefných kontrastech a do esejistko-žurnalistického stylu včlenit silný příběh o mateřském poutu a zranitelnosti těl, konstantě, která je nám přes všechny rozdíly společná.

Klára Vlasáková (1990) je česká spisovatelka, scenáristka, dramaturgyně a publicistka. V roce 2020 vyšel její první román, Praskliny, který byl následující rok nominován na Cenu Jiřího Ortena. Její druhý román, Těla (2023), se v prosinci 2023 stal v anketě Deníku N knihou roku podle čtenářů i odborné poroty.