Čísla nelžou. Tak zní název jednoho ze slamů jednadvacetiletého studenta DAMU Vaška z Aše, který na sklonku roku 2022 přivezl z mistrovství Evropy v Římě bronzovou medaili, ačkoli donedávna jsme na evropských kláních byli spíš outsidery. Čísla nelžou: nedávno se v pražském Lucerna Music Baru uskutečnila velkolepá oslava 20 let české slam poetry. Čtyřhodinovému večeru, na kterém vystoupily největší současné i historické osobnosti české slam poetry, přihlíželo téměř 500 diváků. Na každoroční finále domácího mistrovství chodí diváků ještě více. Podíváte-li se dnes do kalendáře české slam poetry, najdete v něm až 45 akcí měsíčně: v klubech, divadlech a kavárnách, na festivalech napříč žánry a velikostmi, v knihovnách, na rozličných městských akcích a slavnostech, v Senátu ČR, na svatbách, soukromých i firemních oslavách anebo také na školách všeho druhu a zaměření. Je na čase se ptát, odkud se tohle všechno vzalo. A je podobný stav také v blízkém zahraničí? Podíváme se trochu do historie a také na největší evropskou slamovou scénu…

Vašek z Aše: Teprve jednadvacetiletý student DAMU přivezl v prosinci 2022 bronz z mistrovství Evropy v Římě. Foto: Josef Horák

Slam Papi a dýně

V čem vlastně vězí přitažlivost slam poetry? K jednoduché odpovědi si půjčím větu Lucie Hrubcové, která ve své diplomové práci pečlivě srovnávala českou a německou slam poetry scénu: „Slam poetry je současným fenoménem založeným na základním procesu lidské existence – na komunikaci.“ Chceme-li jít ale hlouběji a hledat kořeny slam poetry, musíme se vydat do amerického Chicaga a ponořit se až do 80. let minulého století.

Dobře vystavěný text, ale také jeho autentické podání publiku. Slam poetry je pevně rozkročená mezi literaturou a Performing Arts. Početné publikum je i v Česku pro slamera denní chléb, vždycky ale není lehké to emocionálně sežvýkat… Foto: Josef Horák

V roce 1985 zde založil stavební dělník Marc Kelly Smith společně s dalšími básníky performanční uskupení s názvem Chicago Poetry Ensemble. Vystupovali společně za doprovodu jazzové kapely, což by v rámci živého prezentování poezie nebylo ničím zvláštním – vzpomeňme třeba na beat generation, nejprve v klubu Get Me High Lounge, a o rok později v Green Mill Jazz Club, kde byl položen základní kámen slam poetry. Smith zde začal pořádat pravidelnou poetickou show se soutěžními prvky, na kterou zval kromě „domácích“ Chicago Poetry Ensemble také hosty z celých států, přičemž nechával prostor i novým a neznámým básníkům. Ačkoli se světová slam poetry scéna od té doby profesionalizovala, tento demokratizující princip „Open Mic“ zůstává stále základním stavebním kamenem celého žánru. I u nás se lze mezi hvězdy prodrat odspodu: někdy skrze speciální formáty pro nováčky, někdy skrze tzv. divoké karty slam poetry večerů, někdy skrze náhodu…

Ale zpět ke Slam Papimu, jak se Marcu Smithovi také s oblibou přezdívá. Brzy došel k potřebě učinit show dramatičtější. Svěřil tedy divákům moc hodnotit jednotlivé autory a určil jednoduchá soutěžní pravidla, která dodnes definují přitažlivost slam poetry. Těmi jsou pevný časový rámec vystoupení, pravidlo vlastního textu (s recitací na slamu tedy nepochodíte) a pravidlo nepoužívání rekvizit, které autory donutí vzít do hry rytmiku a stavbu textu, zvukomalbu, ale i mimiku nebo jevištní pohyb. Slam poetry se tak harmonicky rozkročila mezi literaturu a divadlo. Hned se tu nabízí trefná úvaha Marca Smithe: „Když jsem chodil do školy, dostali jsme k vyřezávání dýni. Slam je taky forma dýně. S poezií jsem udělal to, že jsem vzal její formu a rozbil ji. Změnil jsem ji. Pořád je to dýně, možná to není nejlepší umění, ale je teď mnohem zajímavější než v původní podobě.“ Smith tím mj. myslí i úlohu slam poetry, kterou sehrála v otevření se širokému publiku.

Battle slam vs. poezie

Slam se tak ihned postavil do opozice k autorským čtením, na kterých autor zanoří hlavu do knihy, za hodinu ji vynoří, deset kamarádů na konci zatleská a všichni jsme vlastně rádi, že to máme za sebou a můžeme se chopit sklenic. (Bez urážky, samozřejmě že výjimky potvrzují pravidlo.) V českém kontextu zde máme aktuální perličku. Mladý respektovaný básník Tim Postovit, který též brázdí slamová pódia, slaví v těchto dnech na slamech velké úspěchy s textem, který si s charmsovským vtipem utahuje z odvěkého sporu mezi současnou českou poezií a slam poetry. Text řešící mj. diametrálně jinou návštěvnost autorských čtení a kteréhokoli slam poetry večera mimochodem vychází z reálných debat v literárních kavárnách. „Řekli, že slam je špatný / Řekl jsem, že na něj chodí lidé…“ Ano, na slam chodí namísto výsostných intelektuálů různí lidé. Často lidé, kteří ani nečtou poezii. Osobně je pro mne podivný, ale harmonicky fungující mix publika, ve kterém najdete studenty literatury a všeho možného, liberální městské intelektuály, feministy, skauty, překladatele, ale třeba i vašeho automechanika nebo zedníka, téměř transcendentálním spojením. Vysoké a nízké se živelně mísí jak v publiku, tak na pódiu.

Tak se díky Slam Papimu zrodila v chicagském Green Mill 20. července 1986 první slam poetry událost s názvem The Uptown Poetry Slam. Zahořela první jiskra, aby brzy vypukl slamový požár. V USA a posléze i v jiných zemích netrvalo dlouho, a slamové soutěžení se rozrostlo do státních a celostátních rozměrů, připomínající sportovně organizační rámec, včetně školních a univerzitních lig, aniž by žánru ovšem kdy zmizela ona barová bezprostřednost.

Social beat a rap

Abychom dokázali uchopit všeobecný rozkvět současné české slam poetry, pojďme se podívat na největší evropskou scénu – do Německa. Slam poetry v Německu předcházelo několik důležitých fenoménů. Prvním bylo undergroundové hnutí Social beat, které vzniklo na začátku 90. let minulého století a na několik let značně ovlivnilo německou subkulturu. Jednalo se o ryze německý fenomén, jehož potenciál tvořili mladí básníci, umělecké skupinky a aktivisti, kteří společně tvořili síť po celém Německu a ve stylu hnutí Sturm und Drang vzdorovali mainstreamu v literárním světě. V tomto kontextu je zajímavé, že i v českých poměrech je dobrovolné či nedobrovolné literární outsiderství, aniž by to automaticky snižovalo kvalitu textů, pro autory slam poetry často hnacím motorem pro vstup do scény. Druhým fenoménem, který předpřipravil cestu pro slam poetry, byla hip-hopová kultura a rap. Nutno podotknout, že rap byl v Německu v 90. letech na úplně jiné úrovni než teprve vznikající oldschoolová scéna v Česku. Prvním mistrem Německa ve slam poetry se stal proto nepřekvapivě Bas Böttcher, který má k rapu velmi blízko a který je dodnes ikonou německého slamu.

Na oslavu 20 let české slam poetry dorazil na konci května do Lucerna Music Baru i Jaromír Konečný – emigrant, vědec a spisovatel, který stál u zrodu německé i české slam poetry. Foto: Josef Horák

Skutečná slam poetry scéna se v Německu začala formovat v polovině 90. let a nese v sobě i výraznou českou stopu. Tou je český emigrant Jaromír Konečný, který se nejprve pohyboval ve výše zmíněném hnutí Social beat a byl i u prvních slam poetry akcí v Německu. Konečný, se svými neuvěřitelnými vypravěčskými dovednostmi a smyslem pro groteskní a popkulturní zkratky, se stal dvakrát vicemistrem německy mluvících zemí a zvítězil v desítkách nejrůznějších soutěží. Po roce 2000 nakonec přispěl i k importu slam poetry do Česka, kam se dodnes vrací několikrát ročně na pozvání místních organizátorů. K rozšíření německého slamu z platformy celostátní soutěže i do exhibiční roviny, kde již nejde o vítězství, ale o to, potkat se a zasoutěžit si, přičemž forma soutěže se drží jako více zajímavá pro diváky než autory, došlo velmi rychle. Sám Jaromír Konečný popisuje přelom tisíciletí v Německu jako živelné období, ve kterém se chopilo organizace poetry slamů tzv. odspodu desítky klubových producentů. Zatímco ještě v 90. letech se v zemi konalo kolem 10 pravidelných slamů, o 20 let později to už bylo dvacetkrát více. Ve slamu jde o jazyk, a tak Lucie Hrubcová v diplomové práci Slam poetry: komparativní studie scén v České republice a Německu popisuje rozšíření německého mistrovství na mistrovství německy mluvících zemí: „Od roku 2000 se národního kola účastní i zástupci z Rakouska a Švýcarska. Název šampionátu se tedy mění na German International Poetry Slam. V roce 2000 se v Düsseldorfu o titul utká 40 jednotlivců a 15 týmů a počet návštěvníků vzrůstá dokonce pětinásobně. Národní mistrovství se koná každý rok v jiném městě, když se však v roce 2006 vrací zpět do Mnichova, dosahuje vrcholu. Během několikadenní soutěže se potká 138 jednotlivě slamujících a 37 týmů, podívat se přijde 5000 diváků.“ A nakonec se zapojí i Lichtenštejnsko a Lucembursko, aby byl evropský německy mluvící prostor kompletní…

Památka i komerční značka

Odtud už je jenom krůček k tomu, aby slam poetry scéna v německy mluvících zemích byla jakožto fenomén, který pomáhá dotvářet komplexní obraz o kulturním odkazu lidstva, v roce 2016 zapsána jako nehmotné dědictví UNESCO. Zatímco u nás se na stejný seznam dostávají především staleté řemeslné či společenské tradice jako loutkářství nebo kunovická Jízda králů, zde se zdá vztah ke kultuře o něco progresivnější…

Do jakého rozměru a významu slam poetry v Německu nakonec vyrostla, ilustruje mistrovství roku 2017 v Hannoveru, které navštívilo přes 10000 diváků, přičemž finálový večer se konal ve státní opeře. A měli byste vidět současné monstr slamové akce, které se konají například v úžasné moderní budově Labské filharmonie v Hamburku, jejíchž více než 2000 míst k sezení vyprodávají třikrát za den se třemi různými programy během tzv. Best of Poetry Slam Day producenti z největší německé slamové organizace Kampf der Künste. Vstupenky začínají na 35 eurech, ale jdou i k 60 eurům a jejich předprodej začíná s ročním předstihem.

Zmíněná organizace stojí také za obřím úspěchem YouTube kanálu Poetry Slam TV, který má skoro 200 tisíc odběratelů. Kromě toho, že kanál uvádí podobně jako v českém prostředí kanál Slam poetry CZ videa jednotlivých vystoupení, produkuje i profesionálně natočené pořady, které vznikají ne díky, ale kvůli sponzorským smlouvám. Máte-li rádi slam i poezii, u pořadu s názvem Lokalrunde, kde dva slameři ve fancy baru s živým publikem performují texty z barové židle, zatímco moderátor jim okatě nalévá drinky z nejmenované whiskey, aby nakonec slamer, který prohraje, za trest naléval panáky pro všechny, už nad smyslem pořadu tápete. Nejde tam totiž o product placement, ale patrně o čistou reklamní službu pro sponzora, který celý ten producentský kolos významně finančně podporuje. Slam poetry se stala v Německu zkrátka komerční značkou, která táhne, což má i své negativní vedlejší efekty.

Škola základ života… a úspěchu

V tomto kontextu je vlastně zajímavé, že kromě tradičních akcí poetry slamů a souvisejících formátů se ústředním úkolem německé scény stala také práce s mládeží. Programy a workshopy, které se u nás objevují až v posledních letech, jsou v Německu již léta velmi populární. Dokonce existuje řada slamových autorů, kteří se práci na školách věnují profesionálně a přinášejí do hodin literatury nebo v rámci speciálních seminářů nejen kýžené oživení, přímočarost a bezprostřednost, ale i chytlavý trénink používání jazyka, hlasu a těla. „Slam poetry našla v Německu velký didaktický potenciál. Nejen žáci a studenti navštěvují workshopy, aby se seznámili se slam poetry, rozvíjeli svůj tvůrčí potenciál, učili se práci s textem a trénovali performance. Nabídka vzdělávacích kurzů je otevřená i pro vyučující, kteří prostřednictvím slam poetry podporují u svých studentů zájem o psané i mluvené slovo,“ popisuje ve své diplomce Lucie Hrubcová.

V českých poměrech zatím věc nevídaná. I když první vlaštovky by tu byly: „slamovým klubem“, který vede „za kredity“ na Univerzitě Palackého už léta překladatel a propagátor slam poetry Bob Hýsek, prošla už řada autorů, kteří se následně chytli i na slamové klubové scéně. Poslední dva roky se práci na školách intenzivně věnuje básník, prozaik a slamer Filip Koryta aka Dr. Filipitch. Také díky podpoře Národního plánu obnovy prostřednictvím Ministerstva kultury objíždějí v rámci projektu Poezie není nuda aneb Slam poetry pro školy domácí hvězdy slam poetry české základky, gymply a střední školy, aby zde představovali žánr samotný a jeho mnohovrstevnaté možnosti využití v rámci vzdělávání. A dostávají za to kromě lektorského honoráře naprosto fantastickou, okamžitou zpětnou vazbu od studentů, což je pro slamery zdroj endorfinu i největší odměna.

Z Aše až do Ria

Oblíbeným bonmotem dvojnásobného mistra české slam poetry Jana Jílka, který absolvoval v roce 2011 menší německé turné, bylo, že německý slamer jezdí v BMW, zatímco ten český v trabantu. Od té doby jsme se jistě hodně posunuli, domácí scéna se pozvolna poloprofesionalizuje, neformální klubové prostředí už není tím jediným, ve kterém se pohybujeme, média nás milují a zřejmě i tím bavorákem se leckdy projedeme, jen možná není úplně nový… Nejen kvůli deseti letům zpoždění se vstupem slamu na kulturní scénu, nemůžeme český a německý slam srovnávat, bylo by to podobné jako srovnávat rozlohu nebo ekonomický výkon obou zemí. Můžeme se ale hodně naučit a inspirovat, a přitom zůstat svobodní.

Český slam drží pohromadě možná díky nadstandardním vztahům uvnitř scény. (Zleva slameři: Vašek z Aše, Večerka, Tali, Dejv a Kravál123456). Foto: Josef Horák

Jak ukázala nedávná akce k 20 letům české slam poetry v Lucerna Music Baru, autorská komunita, která vznikla kolem české slam poetry, je skutečně něčím výjimečná a diváci tu bezprostřednost cítí a cení. Možná je to tím, že samotné slam poetry vystoupení je často pro autora emocionálně náročným výkonem – stojíte „jako nahý“ na podiu a často se skrze niterné emoce otevíráte početnému publiku, které vás ještě za tepla soudí. (Je to tak i v případě, když používáte jako jeden z prostředků komunikace s diváky humor – tzv. „haha slamů“ je na scéně pomálu, naopak skoro každý autor se snaží o „sdělení.“) Pořádné poplácání po ramenou nebo obejmutí v backstage vám potom zklidní tep. Logicky nejbližší umělecký žánr, ve kterém panují podobné pevné osobní a emocionální vztahy, je divadlo. Samozřejmě, že si současná generace slamerů sedne výjimečně i lidsky, což podtrhuje i fakt, že toto „napojení“ mezi autory funguje i v mezinárodním měřítku. Letošní rok už jsme na české scéně přivítali mistryni Evropy ze Španělska, mistryni Japonska, vicemistra Argentiny, nedávno tu byl mistr Francie a aktuálně je v Praze na naše pozvání významný skotský básník a slamer Kevin Gilday… Síťování na světové slam poetry scéně funguje na profesionální i punkové úrovni. S několika výše uvedenými se nejznámější český slamer Anatol Svahilec, který brzy doprovodí Vaška z Aše na MS v Brazílii, vydává v říjnu na dobrodružné šestitýdenní turné po Střední a Jižní Americe. Každopádně čím dál tím častěji se nám světové slamové hvězdy ozývají sami, o české scéně, která za 20 let existence vyrostla do jedné z největších v Evropě, se za hranicemi ví. A co teprve, kdyby Vašek z Aše navázal na svůj loňský evropský bronz v říjnu dalším úspěchem na mistrovství světa v Rio de Janeiru?