Co se stane, když to, co ustavuje identitu člověka – tedy integrita těla a integrita domova – je naráz napadeno? Zuřivé básně o osobním utrpení násobeném utrpením války na Ukrajině.

Poezie

Česko-ukrajinská básnířka Iryna Zahladko zaznamenává svou mezní zkušenost básnickým jazykem, který střídá urgentní deníkový záznam se stylizovanou výpovědí o rozkladu a násilí. „Nad klíční kostí vybublává kryt, vedle pod kůží nahmatávám umělou hadičku – tunel metra plný spících lidí.“ Autorka zapojuje nejintimnější záznam tělesných pochodů během léčby rakoviny, neúnavně pozoruje a zapisuje zkušenost vnitřního exilu ve světě, kde se pro mnohé tzv. „nic neděje“. Promyšleně pracuje s rejstříky jazyka institucí, médií, marketingu a s různými jazyky vůbec. Tato poezie vědomě žádá pozornost pro krutou skutečnost – a přece, i zde existuje prostá lidská touha, i tady je důležitá chuť dobrého jídla. Život pokračuje, i když ve válce ani v nemoci neběží čas, jak básnířka sděluje ve své knize opakovaným, naléhavým refrénem. Dokumentárně strohá i silně expresivní poezie, která čerpá z interkulturní zkušenosti.

Sbírka získala Cenu literární kritiky 2024 v kategorii poezie.

Iryna Zahladko (1986) je česko-ukrajinská básnířka a překladatelka, vystudovaná teoretická fyzička, od roku 2019 žije v Praze. Vydala dvě knihy v ukrajinštině, básnický výbor v polštině a básnickou sbírku Tváření (2023) v češtině. Má za sebou publikace v řadě časopisů, vydávání zinů, organizování festivalů, kurátorství výstav, slamy, performance a různé kolaborace s autorstvem napříč českou a ukrajinskou uměleckou scénou.