Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688)

Beletrie

Stanislav Komárek napsal svůj čtvrtý román na dost netypické téma: Bohuslav Balbín. Tenhle barokní vzdělanec a všeuměl, historik a hagiograf, učitel a spisovatel, obhájce a promotér češtiny dávno před prvními obrozenci, má s Komárkem docela dost společného. Zřejmě to je první důvod, proč se autorova prozaická novinka tolik povedla: Komárek chová ke své postavě vyložené sympatie, Balbína má za parťáka. Takže pobělohorská doba temna je najednou dobou světla. Érou, kdy se děly věci; kdy sice člověka trápila ukrutná nouze, válečná bolest a zmar – jenže v protipohybu se usilovně pracovalo na jazyku, vzdělání, kultuře, historii. A protože Komárek píše beletrii, spoustu motivů si kreativně rozepisuje po svém: Balbín-předchůdce skautingu, Balbín-turista, Balbín-praktikant homoerotiky. Vždycky s vypravěčským gustem a elánem, vždycky s citem pro komiku jazykovou i situační, s nápaditou metaforou málem na každém kroku. To je druhý důvod, proč jeho román funguje. A důvodem třetím je autorova přirozená přeshraničnost, nebo prostě syntéza: geografická (od rakouského exilu po mnohaleté globální poutnictví), oborová (od Darwina k Jungovi), žánrová (lyrik, epik i dramatik v jednom). Díky tomu všemu pod jednou střechou je víc než čtyři sta let mrtvý jezovita Balbinus najednou živý.

Stanislav Komárek (1958) je biolog, filosof a spisovatel, profesor oboru Filosofie a dějiny přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a předseda oborové rady doktorského studia téhož oboru. Napsal asi dvacet odborných či esejistických knih a tři romány. Po studiu biologie (ukončeno 1982) strávil několik let v emigraci v Rakousku (1983–1990). Je držitel Ceny Toma Stopparda za esejistiku (2006).