Nepochybně nej(sebe)reflexivnější text z celé současné vlny autofikcí.

Beletrie

Deník literáta, jenž své řemeslo chápe primárně jako provokaci především liberálních intelektuálů, do sebe vtáhl každodennost české střední třídy, autorské krize, otrávenost českým literárním životem, čerstvé rodičovství ve středním věku, klimatickou krizi, konzum, povrchnost, globální konflikty i českou zčásti zkorumpovanou a zčásti buranskou realitu. Zábranský dokáže čtenáři zprostředkovávat skutečné detaily své každodennosti, i nejbanálnější, a proto mnohdy i krutě výmluvné postřehy o patologii „skoro úspěšného muže“, ale zároveň také promyšlenější postřehy života v Česku během pandemie i krátce po ní. Zábranský je cynický, spratkovitý, namyšlený, ale stejně tak intelektuální, upřímný, drzý i vtipný. Tříšť úvah a událostí drží pohromadě autorův styl a vědomí, že lidský život je zdrojem nekonečného množství trapnosti. S touto jistou úlevou si to může připomenout a na vlastním životě následně aplikovat kterýkoliv čtenář.

David Zábranský (1977) je prozaik, dramatik a publicista, který je známý svými často kontroverzními a provokativními názory. Vystudoval mediální studia a práva, působil v neziskových a nevládních organizacích. Zábranský je autorem několika úspěšných románů, které vyšly ve španělštině a maďarštině. Jeho debut Slabost pro každou jinou pláž (2006) získal cenu Magnesia Litera za objev roku. Hra Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny (2016) o české národní identitě vyvolala mediální debatu a v roce 2018 ji v němčině vydalo berlínské nakladatelství Neofelis v antologii moderního českého dramatu. Jeho nejnovějším románem je Jů a hele (2024).