V čem je váš překlad jiný než předchozí dva, které jsou k dispozici v češtině?
Já jsem začala tak, že jsem si velmi důkladně a pomalu přečetla celý Zámek v originále. Při tom jsem užasla, jak je Kafkův jazyk současný, absolutně nepříznakový; nikdo by nepoznal, že je z dvacátých let. Mou ambicí bylo přeložit ho do stejně tak průzračné češtiny. Domnívám se, že předchozí dva překlady Zámku, Pavla Eisnera z roku 1935 a Vladimíra Kafky z roku 1964, byly v převodu do češtiny příliš poplatné německé konstrukci vět. Kafka má třeba souvětí na stránku a půl. Já jsem jeho věty samozřejmě v žádném případě nekrátila ani nedělila, ale musela jsem přestavět syntax, aby zněly česky. Čili Kafkova věta v mém překladu je také na stránku a půl, ale její vnitřní struktura odpovídá češtině. V němčině je například úplně běžným vyjadřovacím prostředkem pasivum, zatímco v češtině jsou pasivní vazby mnohem řidší. V tomto ohledu, myslím si, je můj překlad jiný. Nejsem schopná sama posoudit, jestli se mi to podařilo tak, jak jsem chtěla, a je docela možné, že za dvacet let nebo ještě dřív vznikne další překlad, který bude Kafkovi ještě blíž v tom smyslu, že to bude český Zámek, ale zároveň to bude Kafka.
Mimochodem, měl Vladimír Kafka něco společného s Franzem Kafkou, nebo je to shoda jmen?
Je matoucí, že mají stejné příjmení. Překladatel Kafka nebyl s Franzem Kafkou nijak spřízněný. Příjmení Kafka není v českém a zvláště židovském kontextu tak neobvyklé.
Je ještě něco dalšího, čím se liší „váš“ Zámek od toho Eisnerova nebo Kafkova?
Další věc, kterou jsem považovala za velmi důležitou a která je ostatně známkou kvalitního překladu, a zvláště u překládání Kafky je to důležité, bylo neinterpretovat text, neposunovat jeho význam volbou příznakových slov, ale dodržet neutrální a přesný jazyk autora. Kafkův text sice připouští mnoho výkladů, ale interpretaci musí provést čtenáři, případně kritici a literární vědci. Interpretací bylo ostatně nesčetné množství a některé výklady jsou už dávno zapomenuté.
Překládala jste z německého kritického vydání Zámku. Pomáhal vám i poznámkový aparát, nebo vám šlo spíše o původní Kafkův text?
Svazek s komentářem je mimochodem stejně silný jako vlastní Zámek. Občas jsem do poznámek nahlédla, ale při překládání se musí vycházet z textu samotného. Důležité je, že v kritickém vydání je Zámek rekonstruován podle Kafkova rukopisu. Až do osmdesátých let se do všech jazyků Kafka překládal podle tzv. Brodovy edice. Ale Max Brod Kafkovy texty lehce upravoval. Němečtí germanisté připravovali kritické vydání Kafkových spisů patnáct let a právě Zámek vydali jako první svazek v roce 1982.
Jak dlouho vám nový překlad Zámku trval?
Rok, ale v létě jsem si měsíc a půl udělala přestávku a měsíc a půl byl překlad u redaktorky. Čili čistých devět měsíců. Přitom Kafka román napsal v roce 1922 za půl roku. To už byl penzionovaný a psal ve velkém vypětí celé dny. Text je nedokončený, ale ne jako Proces, o němž se také říká, že jde o nedokončené dílo. Určitě to platí v tom smyslu, že ho Kafka nepřipravil k vydání, opustil ho, ale není tak nedokončený jako Zámek, který končí v polovině věty, a my můžeme jenom tušit, jak by Kafka příběh dokončil. Brod o tom s ním údajně mluvil a prý měl K. nakonec zemřít vyčerpáním, ale já vycházím pouze z textu, který je k dispozici, a tam nic takového není. Jde nicméně o text s úžasnou stavbou a plynoucím jazykem.
Letos si připomínáme devadesát let od Kafkova úmrtí. Zajímáte se o akce, které se k tomuto výročí pořádají? Jaroslav Rudiš s Jaromírem 99 iniciovali vznik kapely Kafka Band, druhý jmenovaný navíc ilustroval komiks Zámek dle scénáře Davida Zane Mairowitze.
Koncert Kafka Bandu při uvedení knihy loni na podzim v Roxy mě fascinoval. O komiks se příliš nezajímám, ale Zámek jsem si koupila. Co se týká textu, vydavatel použil překlad Vladimíra Kafky, já tehdy na novém překladu teprve pracovala. Švejdíkovo výtvarné podání se mi moc líbí,ale bohužel na několika stránkách neodpovídá textu Zámku. Za jednu z největších chyb považuji scénu rozchodu Frídy a K. Ona ho odmítá vzít do svého pokoje, kde už má jiného, a přinese mu jídlo na chodbu. Je velmi významotvorné, že ho nepozve ke stolu. A v komiksu je to nakreslené tak, že spolu sedí a jedí u stolu. Pro takové kresebné pojetí není důležité, z jakého překladu se vychází, to by nikdo nepřeložil tak mylně. Scéna je tímto ztvárněním prostě úplně přepsaná. Kafka podle mě ostatně do komiksu nepatří.
Rozhovor připravil Jaroslav Balvín
O překladatelce
Jana Zoubková vystudovala germanistiku a výtvarnou výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působila jako redaktorka, referentka v Kanceláři prezidenta ČSFR. Od 1997 se věnuje překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Překládá z němčiny, převážně uměleckou prózu současných autorů, z odborné literatury pak díla společenskovědní orientovaná na historii, výtvarné umění a psychologii (viz soupis v Databázi českého uměleckého překladu).