Stanislav Komárek

Stanislav Komárek

Biolog, filosof, antropolog, básník, esejista. Držitel Ceny Toma Stopparda (2006). Jeho texty byly přeložené do němčiny, angličtiny či arabštiny. Narodil se 6. srpna 1958 v Jindřichově Hradci.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Evropa na rozcestí Academia 2015
Tělo, duše a jejich spasení Academia 2015
Západ v mlze Academia 2013
Muž jako evoluční inovace? Academia 2012
Ochlupení bližní Academia 2012
Eseje o lidských duších a společnosti II. Argo 2011
Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech Academia 2011
Eseje o lidských duších a společnosti I. Argo 2010
Listy v lahvích Dokořán 2010
Příroda a kultura Academia 2008
Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie Academia 2008
Zápisky z Orientu Dokořán 2008
Sloupoví aneb Postila Dokořán 2008
Zápisky z Okcidentu Dokořán 2008
Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb Tajemství rytíře von Sacher-Masocha Academia 2007
Mandaríni Host 2007
Mé polopouště Lubor Kasal 2006
Hřebci nepatří do guláše (rozhovor s P. Taněvem) NC Publishing 2006
Leprosárium Petrov 2005  2006 Cena Toma Stopparda
Spasení těla Mladá fronta 2005
Černý domeček Petrov 2004 DE | PL
Mír s mloky Petrov 2003
Opšlstisova nadace Petrov 2002 DE
Pitevní praktikum pro pokročilé Petrov 2000
Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy Vesmír 2000
Příroda a kultura Vesmír 2000
Hlavou dolů Vesmír 1999
Dějiny biologického myšlení Vesmír 1997
Muž jako evoluční inovace?
Muž jako evoluční inovace?
Ochlupení bližní
Ochlupení bližní
Eseje o lidských duších a společnosti II.
Eseje o lidských duších a společnosti II.
Příroda a kultura
Příroda a kultura
Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie
Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie
Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb Tajemství rytíře von Sacher-Masocha
Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb Tajemství rytíře von Sacher-Masocha
Hřebci nepatří do guláše (rozhovor s P. Taněvem)
Hřebci nepatří do guláše (rozhovor s P. Taněvem)
Spasení těla
Spasení těla
Černý domeček
Černý domeček
Mír s mloky
Mír s mloky
Opšlstisova nadace
Opšlstisova nadace
Pitevní praktikum pro pokročilé
Pitevní praktikum pro pokročilé
Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy
Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy
Příroda a kultura
Příroda a kultura
Hlavou dolů
Hlavou dolů
Dějiny biologického myšlení
Dějiny biologického myšlení
Cena Rok Země
Cena Toma Stopparda 2006 Česká republika
Z recenzí
Shrnuto a podtrženo, Mandaríni se povedli - je možno kochat se inteligentními vhledy, smát se nad vtipnými postřehy a mystifikacemi, poučit se trefnými popisy vzdálených i blízkých jevů a krajin, ale ani hledači hloubek nevyjdou při troše námahy s prázdnou.
—Božena Správcová
Tvar

Vystudoval biologii. V roce 1983 emigroval do Rakouska, kde přednášel a dále studoval zejména etologii, zoologii a antropologii. Po návratu do vlasti po pádu komunismu začal přednášet na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK. Důraz klade na propojení přírodních a humanitních věd a na vztahy přírodních a kulturních fenoménů. Dnes je profesorem filosofie a dějin přírodních věd, přednáší na několika školách. Debutoval jako básník už během exilu, když mu v malém vídeňském nakladatelství vyšly básně Kartografie (Alfa, 1986). Po návratu do Československa se věnoval hlavně esejistice, poezii vydal ve dvou souborech Kaligrafie (Gryf, 1994) a Holografie (Gryf, 1998). Jako autor beletrie na sebe upozornil v roce 2002 románem Opšlstisova nadace (Petrov, 2002) s podtitulem Nepravidelný román. Hrdinou je mu Viktor Kaplan, vědec, který podobně jako autor odešel v osmdesátých letech do exilu a hledá své místo v byrokraticky náročném novém světě. Přijme výzvu tajemné Opšlstisovy nadace a odcestuje do Istanbulu, aby tam zkoumal historii slovanských oddílů osmanské armády. Komárek v románu spojit líčení emigrantských těžkostí s magickým historickým spiknutím, vyniká jazykovou originalitou i řadou vtipných momentů. Přestože děj knihy je vyfabulovaný, mnoha detailů s jiskřivou pravdivostí popisuje skutečné zážitky a peripetie exulantů. „Dobrodružný román o světovém spiknutí, které prochází dějinami podobně jako v Ekově Foucaultově kyvadlu, kde podobnou roli jako janičáři u Komárka sehrál templářský řád? Ano i ne. Komárek děj rozvíjí na pozadí permanentního ironického komentáře, sytí text množstvím odboček, příkladů, příměrů, informací rázu etnografického, sociologického, biologického. Možná že se polyhistor nemůže udržet, aby nedával najevo svou vzdělanost, ale autor tím zároveň udržuje text v poloze jakéhosi sarkastického osvícenského traktátu,“ napsal o knize v recenzi Jiří Peňás.

Po souboru esejů Mír s mloky (Petrov, 2003) vyšla autorovi druhá beletristická kniha Černý domeček (Petrov, 2004). Stručná rodová sága točící se kolem jednoho domu na jihočeském venkově umožňuje autorovi vršit kolem děje historické či společenské zajímavosti. Třetí beletristická kniha Stanislava Komárka Mandaríni (Host, 2007) se nese v podobném duchu humorně esejistického vyprávění. Hlavní hrdina sinolog Jindřich Krottenbacher prožívá mezi léty 1989 až 2000 dost divoké životní období, kolem něho je příliš mrtvol, kleteb, černé magie a úkladných zločinů. Vědecká linka knihy vtipně zkoumá skrumáž problémů včetně nového textu Karla Maye, osudů Anny Proletářky či nově objeveného dopisu samotného Vladimira Iljiče Lenina. „Hrdinkou nepravidelného románu Mandaríni je divoká a plodná doba 90. let, to ona se v románu vyvíjí, zraje a graduje, je úzkostlivě sledována (pochopitelně nikoli očima politického komentátora, nýbrž na chodbách a z oken vědeckých pracovišť) ve svých vzepětích až k pozvolnému uvadání a neodvratnému uváznutí v haldách formulářů, které si nakonec i ona vytvořila. Toky energie jako by na jedno desetiletí vystoupily ze svých řečišť, aby si po krátkém období úrodného chaosu postupně vymlely koryta nová. Krottenbacher a další mandaríni jsou pak jen obarvenými částečkami, jejichž zviditelnění nestrannému vědci umožní sledovat pohyby a směry vichru, který je unáší,“ napsala o knize Božena Správcová ve Tvaru. Stanislav Komárek napsal mnoho desítek esejů, vědeckých komentářů a populárně naučných textů.

Ukázka

S postupující graviditou se Silke stávala dojímavou a lítostivou. Často plakala nad nepravostí světa a Kaplan ji musel utišovat. Občas tak činila už dřív, ale teď se scéna odehrávala téměř denně. Bylo jí jaksi metafyzicky líto všech křivd a špatností, které se dnes a denně na zemi dějou — telat vlečených na jatky, hladových dětí v Etiopii i plevelů mořených herbicidy k smrti. To vše na ni jaksi fatálně doléhalo a Viktor se těšil, že snad po slehnutí bude lépe. Datum porodu se kvapem blížilo, téměř již na doraz. Jednou na ulici potkala Rebeku Raabenschrein, kterou po několik měsíců zanedbávala. K svému neobyčejnému překvapení shledala, že je taky v jiném stavu, byť zřetelně méně pokročile než ona sama. Protože znala Rebečin ostentativní nezájem o muže — sloužila pouze hudbě s velkým H, překvapeně se zeptala, s kým že to čeká. Dotázaná namísto odpovědi jen neurčitě ukázala prstem k obloze. „Jsem děvečka Páně,“ dodala pak šeptem bez jakékoli logické souvislosti. Nežli se překvapená Silke zmohla na repliku, ucítila v břiše prudký pohyb, v podstatě kopanec. Viktorek zřejmě zkoušel udělat dříve obvyklý kotrmelec, který se však pro nedostatek místa už nezdařil. Náhle zažila Silke i další nával bolesti dosud neznámé kvality. Došlo jí, že překotný porod už začíná. Jen s největší námahou se jí podařilo s Rebečinou pomocí zavolat sanitku a do bran Všeobecné nemocnice už s nimi vjel i Viktorek, utrživší o podlahu auta notnou bouli. O podivné příhodě předcházející odvozu posléze nikdy nikomu nevyprávěla, ani Kaplanovi ne. Jednak si nebyla jistá, jestli ji v rámci fyziologické smrště už nešálily smysly, jednak to její realisticko-vědecká duše pociťovala jako zahanbující a vůči přítelkyni v podstatě jako pomluvu. Překvapený otec se o celé události dověděl až za dva dny, kdy se vrátil z inspekce klášterního archivu v Melku — i tento monastýr Turci během své rakouské kampaně marně obléhali a výhružný dopis paši opatovi byl dosud pietně uchováván. Kaplan byl v podstatě rád, že nemusel u porodu asistovat, jak si jeho žena přála, protože takto drsně živočišné scény s krví, hlenem a plodovou vodou by jistě špatně snášel. Líhnutí kuřete z vajíčka tak možná ještě snad, ale tohle…

—Opšlstisova nadace (Petrov, 2002)
Z ocenění
 2006 Cena Toma Stopparda
Autorská práva v zahraničí
Dana Blatná Literární agentura
W: http://www.dbagency.cz
E: blatna@dbagency.cz