Jana Čeňková
Jana Čeňková

27. 6. 2019

Posledních deset let v Česku stoupal počet vydaných knih pro děti a mladé čtenáře a rozšiřovala se tematická a žánrová pestrost původních knih. Jako by se vracel duch 60. let, kdy byly české (i slovenské) tituly v první desítce překládaných knih na světě a byly známy svou výtvarnou invencí a aktuálními náměty, což doznívalo i v pozdější normalizaci v 70. a 80. letech. Až na určitá tabuizovaná témata představovala tvorba a vydávání knih pro děti apolitický ostrov v knižní produkci. Autoři žijící tehdy v exilu nebo činní v samizdatu ovšem neměli možnost vydávat ani knihy pro děti; omezení tvůrčí svobody fungovalo i v pozdním socialismu v Československu. V roce 2018 se nakonec ustálil počet „dětských knih“ na 1800 až 2000 titulů ročně z 1100 knih z roku 2009. 1https://www.sckn.cz/file/wysiwyg/files/Zprava_o_ceskem_kniznim_trhu_2017_18.pdf

S těmito čísly souvisí i rozšiřování a zakládání nových nakladatelství a edic. Velké nakladatelské domy reagovaly na odpovídající trendy v zahraničí; Albatros Media, a. s., zavedlo v roce 2009 nakladatelství CooBoo pro dospívající a „mladé dospělé“ (young adults literature)2CooBoo vzniklo v roce 2009, název v jazyce aboriginů znamená „dítě“, jinak je to ale zkratka slov „cool“ a „books“., kromě Fragmentu a Egmontu vlastní i B4youpublishing expedující převážně hravé obrázkové knihy v překladech do světa.3https://www.albatrosmedia.eu/ V Euromedia Group vznikla odpovídající edice YOLI a v roce 2017 nakladatelství Pikola pro menší čtenáře.

Na přelomu tisíciletí se objevují malá, alternativní nakladatelství (Baobab, edice Labyrint-Raketa, Meander, Brio nyní jako součást Slovartu, Petrkov), která se snaží vydávat knihy esteticky vyvážené, neopomíjející kvalitní ilustraci, grafiku a typografický design. Přibyla k nim další, často oceňovaná nakladatelství: Běžíliška a nově se prosazují Verzone a Pop-Pap.

Vedle toho do vydávání knih pro děti výrazně vstupují zavedená nakladatelství, jako jsou Argo, Host a Paseka anebo menší Práh. Jejich produkce se sice zaměřuje více na překladatelské tituly, ale ani jedno z nich neopomíjí vyhledávat talenty a udržovat si získané autory.

V České republice pro oblast knih pro děti a mladé čtenáře existují dvě ocenění v celostátním měřítku – Magnesia Litera v kategorii Kniha pro děti a mládež a do čtyř kategorií rozdělená Zlatá stuha (literární, výtvarná, literatura faktu a komiks) pod patronací České sekce IBBY.4https://www.magnesia-litera.cz/; http://www.zlatastuha.cz/cs

V tematickém zaměření souzníme s evropským trendem, současná vizualizace umění ovlivňuje snad všechny žánry: zvyšuje se obliba bilderbuchů, komiksů a komiksových románů (grafické novely), fantasy, literatury faktu. V posledních letech se vydávají také výtvarné průvodce, v nichž otevřeli galerijním návštěvníkům skrytou invenci současní ilustrátoři a kunsthistorici. Jedná se zejména o publikace Ondřeje Chrobáka, Rostislava Koryčánka, Martina Vaňka: Jak se dělá galerie (ilustrace David Böhm, 2016, 2019) a oceněných Ondřeje Horáka a Jiřího Franty Proč obrazy nepotřebují názvy (2015). Objevují se nové tituly pro dospívající, které posunují věkové rozmezí literatury pro mládež i mladé dospělé (young adult literatura). Knihy o handicapovaných dětech, které s velkou erudicí píše Ivona Březinová (www.bez-bot.cz, 2018), se stávají návodnou četbou pedagogických pracovníků.

Ivona Březinová. Foto: Vladimír Havelka jr

Ivona Březinová. Foto: Vladimír Havelka jr

Od roku 2013 existují elektronické a tištěné katalogy výběru knih z české produkce, měly by sloužit jako dostupný a snad i fundovaný orientátor v širokém záběru původních českých titulů, kterých je kolem 150 ročně (kromě autorky tohoto textu na něm spolupracují Petr Matoušek a Milena Šubrtová). Třetím rokem tento kolektiv vybírá na dvacítku titulů, které jsou nabízeny v anglickém výpravném katalogu zahraničním nakladatelům (České literární centrum pod Moravskou zemskou knihovnou).

Podíváme-li se na vývoj posledního desetiletí autorsky, již na jeho počátku vstoupili razantně do tvorby pro děti slovesní tvůrci píšící pro dospělé: opětovně Daniela Fischerová a Ivan Binar, Pavel Brycz, Radek Malý, Markéta Pilátová a Martin Vopěnka. Postupně se v prostoru dětského čtenáře zabydlují další výrazné autorky a autoři: Petra Dvořáková, Vratislav Maňák, Petra Soukupová, Jana Šrámková, Petr Stančík, Marek Toman a v poezii Robin Král. Výlučně se věnují literatuře pro děti Olga Černá, Marka Míková, Eva Prchalová, plodně do ní zasahují Ivona Březinová, Miloš Kratochvíl, Daniela Krolupperová a Ivana Peroutková. Mezinárodně oceňovaná prozaička Iva Procházková vydala poslední román pro mládež Uzly a pomeranče v roce 2011 (ilustrace Jiří Franta).

Loni zesnul básník a pohádkář Pavel Šrut (1940–2018), z jeho úspěšné trilogie pohádkových románů Lichožrouti (2008; pokračování Lichožrouti se vracejí, 2010, Lichožrouti navždy, 2013) je první díl nejpřekládanější současnou českou knihou literatury pro děti. Rafinované hry lichožroutích bytostí hodujících na ponožkových licháčích rozehrál s osobitou a láskyplnou dávkou humoru, který uvolňuje rutinu našich životů.

Foto: Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Pavel Šrut. Foto: Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Zaměřme se nyní konkrétněji na žánrově-tematickou nabídku této široké a neustále pulsující oblasti písemnictví. V první části tohoto článku se zastavím u bilderbuchů a obrazových alb a pohádek, v jeho pokračování u prózy s dětskými hrdiny a jejími variantami fantaskními a historickými, u poezie a non-fiction v prozaické a obrazové podobě.

Hravé bilderbuchy a obrazová alba

Uvolněná žánrová a fabulační vyprávění se rozvíjí nejvíce v obrázkových knihách (Bilderbuch, picture-book) a obrazových albech, převážná většina jsou díly výtvarných umělců čili zároveň autorskými knihami.

I když je tvorba Daisy Mrázkové (1932–2016) uzavřena, v posledním desetiletí se opakovaně vydává v nově upravených reedicích. Zasněný a jímavý svět slova i obrazu se v autorčiných knihách objevuje již od 60. let (debut Neplač, muchomůrko, 1965). Poslední její vydanou knihou z rukopisu jsou Písně mravenčí chůvy (2009) a nedávno byl reeditovaný titul v nové grafické úpravě Juraje Horvátha Co by se stalo, kdyby (původní vydání 1980, nově 2012). Její detailní pozastavení u pomíjivých, ale přitom zásadních situací v životě dítěte, jsou pozoruhodná. Lidské mikropříběhy Mrázková zasazuje do přírodních dějů, které pak hýbají představami hrdinů a utvářejí jejich vnitřní pocity. S jinými ilustracemi vyšlo nové vydání Chlapeček a dálka (2017), v němž má spisovatelčino prodlení u emocí jako radost, smutek, pocit samoty či první vykonané dobro, sílu metafor, hloubku umocňují kresby mrazu na okenní tabulce.

Knihy Petra Síse, které začal tvořit po svém exilu do USA v 80. letech, upomínají na jedinečný svět pražských pověstí, vzpomínek na dětství a mládí v komunistickém Československu. Roku 2012 byl Petr Sís poctěn Cenou Hanse Christiana Andersena v kategorii ilustrace, nejvyšším oborovým vyznamenáním udělovaným IBBY. Své ilustrace a celostránkové malby Sís tvoří z různých perspektiv. V životopisné knize Pilot a Malý princ (2014) připomněl humanistický odkaz letce a literáta Antoina de Saint-Exupéryho. V Robinsonovi (2017) se zhmotňuje aura nesmrtelného dobrodružného románu živená záviděníhodnou fantazií chlapectví. Hrdina, v němž poznáváme autora v útlém věku, se pod vlivem napínavé četby rozhodne jít na dětský karneval za Robinsona. Mezi mořskými lupiči a jinými obvyklými maskami ovšem vyhlíží ve svém chlupatém oděvu nemístně, sklidí posměch a odnese si hlubokou křivdu. V horečnatém stavu, podtrženém náhlou nemocí, prožije vlastní trosečnický příběh na divotvorném ostrově. Kreslíř s úžasnou vynalézavostí znázorňuje hochův činorodý pobyt mezi zvířaty. Pozoruhodnou autorskou knihou se opět vrátil do časů malostranského dětství – a na rozdíl od světově úspěšné Zdi, která komentuje spíš společenské ústrky dospívání v nesvobodném Československu, nyní předkládá vzpomínku hluboce osobní.

Petr Nikl, spoluzakladatel umělecké skupiny Tvrdohlaví a laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1995, se věnuje mnoha uměleckým formám od malby, přes loutkové divadlo až po hudební projekty. Ve vzpomínkovém cyklu Foukací povídky (2013) se držitel Zlaté stuhy, nominovaný na Cenu Astrid Lindgrenové, inspiroval hračkami své matky, výtvarnice Libuše Niklové. Niklova tvorba v autorské ilustrované podobě nemá, co se týče kvantity a různorodosti námětů, obdoby. Od snových „rybabích“ knih se posunul k vynalézavým jazykovým experimentům v souboru Lingvistické pohádky a hlavně v Záhádkách (Magnesia Litera 2008), až k poezii, u níž se stále dohadujeme, zda ji jeho novotvary ještě unesou. Námět posledních autorských knih Jinotaje opic a Jiné taje opic (2017) prozrazuje, jak nevyčerpatelnou studnici inspirace představují pro tohoto všestranného umělce zvířata a přírodní úkazy. Tentokrát jeho imaginaci upoutali živočichové našemu druhu nejbližší – v dokonalých kresbách tužkou předkládá atlas patnácti opičích druhů. Mnohotvárné ocasy těchto čilých tvorů se ve svinutých i rozvinutých podobách stávají jinotajnou předlohou písmen abecedy.

Pavel Čech. Foto: Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Pavel Čech. Foto: Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0

Téma odvahy a chlapecké fantazie je vlastní Pavlu Čechovi, který je autorem dvacítky autorských knih a komiksů pro děti a mládež, mj. Tajemství ostrova za prkennou ohradou (2009) či pásma Dědečkové (cena Muriel za nejlepší kresbu 2011). Mezi jeho poslední díla patří cenami ověnčený komiks A (cena Muriel za nejlepší původní knihu a Zlatá stuha za komiks). Bezeslovným příběhem v něm navazuje nejen na orwellovsky ponurou notu, ale upomíná též na animovaný snímek Ruka Jiřího Trnky. V autorově podání ji ztělesňuje všudypřítomné a jediné povolené písmeno A. Album A burcuje a varuje přede všemi formami totality. Komiksový cyklus Dobrodružství Rychlé Veverky (2013–2016), tvořený dosud čtveřicí sešitů formátu A4, míří v Čechově tvorbě tentokrát ke čtenářům mladším a předkládá příběhy orámované dialogy otce se synem, jejichž tempo a zábavné vsuvky, upomínající na dějová schémata klasické dobrodružné četby, ocení i dospělí.

Dagmar Urbánková (Chlebová Lhota, 2010) a Tereza Říčanová (Velikonoční knížka, 2012 aj.) se každá jiným způsobem navracejí k venkovskému cyklickému času, který je sice jen zdánlivě, ale přece pomalejší a pevně zakotvený v tradicích, vyvěrajících z pohanských a náboženských rituálů.

V průvodci Obrazy světa (2016) se Tereza Říčanová vrací k albu Noemova archa (2010) a k jeho výtvarné kompozici, abstrakci i symbolice. Čtrnácti rozkládacími archy vstupuje do mytologického i lidského času, když na nich představuje vesmír, podzemí, moře, les, zahradu, džungli a vyprahlou poušť, posléze i hrady, město a pospolitost.

Jedna z nejmladších výtvarnic, Aneta Františka Holasová, oživuje v uměleckonaučném titulu Lumír včelaří (2013) dávné řemeslo – chov včel. Naučný přístup je vlastní i velkoformátové knize Evy Macekové pro prvňáčka (Dvanáct hodin s Oskarem, 2012), kde kombinace retro kresby s nádechem typografie typické pro život ve městě působí uklidňujícím dojmem. V loňském roce vydala pokračování Prázdniny s Oskarem (2018, text napsala Tereza Horváthová). Autorky vybízejí k domalovávání subtilních příběhů, k poznávání květeny, zvířat a všeho, čeho je možné se dopátrat v lese, u rybníka, v místním obchodě nebo při práci na statku.

Přírodní kulisy představují svébytnou inspiraci pro kresby Alžběty Skálové, V autorské knize Pampe a Šinka (2010) nejsou činnosti obou bytůstek zrozených z chmýří více než domácími dobrodružstvími, ovšem povyšují je k zázraku života.

Nakladatelství Pop Pap se soustřeďuje na hravé a originálně řešené knihy na jednoduché náměty pro malé děti, v nichž se vystřihuje, rozevírá a posunuje: Martina Kurková Nožičková v bilderbuchu Oskare, plav! (text Lukáš Csicsely 2017) vypravuje o tučňákovi, který chtěl létat, ale pochopí, že plavat v moři je také nesmírně krásné.

Významným autorem jedinečných ilustrovaných knih je Chrudoš Valoušek oceněný za Chrudošův mix přísloví (2008) Nejkrásnější knihou světa v Lipsku. Chrudošův zvěřinec (2013) obsahuje blok, sešit a dvojitou masku-omalovánku pro celou rodinu. Pokud si ho detailně prohlédneme, nemůžeme neocenit jarmareční vizi šelmovského tvůrce, jenž nás nabádá si prohlédnout, co všechno se na svět hrne. Představuje válečnou vřavu, život v konzumu od DPH přes ČT1, ČEZ, BIS a spol. až po neúprosnou smrt, hovnivály koulející si českou korunou či kapry, kteří si nás obalí, aby si na Štědrý den taky pošmákli… Také celostránkové barevné linoryty a komiksové vstupy Chrudoše Valouška vynesly knize Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček (2017) vítězství v soutěži o nejkrásnější českou knihu 2018 pro děti a mládež a hned nato vydání v Nizozemsku. Nepřehlížejme však vklad pohádkového libreta Vojtěcha Maška: kluk Péťa si povídá s mluvícím polínkem, jež mu vyjevuje svůj příběh počínaje zrozením z plodu švestky atd. Cesta hrdiny v dialogu s jeho kamarádem neustále hýří novými nápady, a rozvíjí tak tradici alotrií Pinocchia Carla Collodiho nezaměnitelným absurdním humorem.

Původní uměleckonaučná tvorba pro menší děti se rovněž rozvíjí. V Hravouce (2016)5německy: Komm mit raus, Entdeckermaus: Ein Bilderbuch über die Wunder der Natur (2019). Terezy Vostradovské předává myška informativní tok svými slovy, pozoruje, komentuje přírodu pod zemí i nad ní. Vždyť jí na návštěvu přijedou tetičky z města a měly by vědět, jak to chodí v lese nebo v rybníce. K dispozici je aplikace pro mobilní telefony a tablety, díky níž se myščina nora rozpohybuje a rozezvučí.

Autorskou ilustrovanou tvorbu uzavíráme křehkým obrazem naší existence od narození až do smrti: Martina Špinková v knize O tajemství (2018) oslovuje všechny, kdo v sobě najdou kuráž k průzkumu sebe sama. Výtvarnice využila hřejivé pastelové barvy a písmo, které prostupuje do autorčiných akvarelů.

Z obrázkových knih autorských dvojic se vyjímají Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem Ester Staré s ilustracemi významné slovenské výtvarnice Martiny Matlovičové (2012). Putování prasátek krajinou nástrah i mnoha výtvarných alotrií nabízí předškolním dětem křišťálově čisté podobenství o nesmyslnosti blýskavých chimér a o smyslu trvalých hodnot. Petr Stančík a Lucie Dvořáková v jazykově vtipné sérii o jezevci Chrujdovi a lese Habřinci (2014–2018) poukazují na právo na štěstí a spravedlivé konání zúčastněných zvířecích hrdinů (poslední Jezevec Chrujda prochází divočinou).

Tandem kreativního výtvarníka Davida Böhma a básníka Ondřeje Buddeuse přináší zase uměleckonaučnou „hlavopedii“ Hlava v hlavě 6německy: Kopf im Kopf: Wissen, Spielereien und Poesie über den Kopf (2016).(Magnesia litera 2014, Nejkrásnější kniha ČR), přibližující řídící centrum lidského těla formou dialogu textu s obrazem. Nezávazná hra tvůrců s představami, které hlava na našem krku nabízí, má však přesný řád i promyšlenou strukturu a přiměje čtenáře být ustavičně ve střehu. Texty umělecké i odborné se ve výkladu střídají s rozmanitými výtvarnými technikami: od ilustrovaných básní přes filmové plakáty až po komiksy. Invenční pojednání připomene počiny zrozené v šedesátých letech v dílnách takových výtvarníků, jako jsou Vojtěch Kubašta, Vladimír Fuka či Alois Mikulka.

Báchorečné a pohádkové sny

Spíše výjimečně se objevují autorské adaptace klasických námětů. V roce 2009 vydal básník Karel Šiktanc soubor Hrad Svícen (2009), ilustrovaný Františkem Skálou. Pohádky jsou svým způsobem výjimečné, Šiktanc ponechává základní pohádkovou strukturu, ale ozvláštňuje ji metaforickým jazykem a přesahem do vnitřního světa hrdinů.

V nakladatelství Verzone vycházejí svazky pohádek, které zůstaly v pozůstalosti vypravěče evropských pohádek Jana Vladislava, jako je Propánakrále! s podtitulem Třicet strašidelných pohádek Kočičího krále ( 2013) nebo pozapomenuté židovské pohádky moravské Němky Ilse Weberové Dobrodinec Báruch (2015), obě nápaditě ilustrované Lenkou Jasanskou.

Současné autorské pohádky čerpají taktéž z odkazu z klasického folkloru, z této bohaté tvorby zmíníme tituly, které přesahují tradiční schémata neotřelým vypravěčstvím a nezvyklou strukturou.

Daniela Fischerová v Pohoršovně (ilustrace Jitka Petrová, 2014) vytvořila „školní klasu“ v zemi hrůzovládného Krutohlava s kárným zařízením pro nepřizpůsobivé členy strašidelné říše, kteří nemají chuť lidem škodit, a proto se musí napravit, aby v sobě objevili to správné zlodušství.

Výjimečná pohádková novela Lenky Brodecké Hledá se hvězda (ilustrace Tereza Ščerbová, 2015) představuje novátorsky pojaté podobenství o boji dobra se zlem. Nad peripetiemi pohádky, v níž nechybí závěrečná napínavá bitva o záchranu království, se bude mladším školákům tajit dech.

Pohádky, které bychom snadno mohli zaměnit s bajkou, stvořil Radek Malý v Příhodách Matky přírody (ilustrace Nikola Hoření, 2014). V sedmeru kiplingovsky laděných příběhů z říše živých tvorů a zdánlivě neživých přírodnin si jejich představitelé si chodí pro rady k Velké matce. Dozvíme se v nich třeba, jak bobři přišli k placatému ocasu anebo proč stromy nemluví a „dnes už nanejvýš tak šumí“. Iva Procházková zaujala zvířecí pohádkou Myši patří do nebe (2006, 2017), v níž smrt vystupuje jako hravé podobenství reinkarnace, stále je reeditována a nyní se natáčí jako animovaný film.

Vratislav Maňák pohádku Muž z hodin aneb proč se na podzim mění čas (ilustrace Juraj Horváth, 2014)7německy: Der Mann in der Uhr oder: Warum im Herbst die Zeit verstellt Word. Ilustrace Igor Kuprin, 2018. zasadil do atmosféry c. a k. mocnářství, kdy ještě doznívá století vynálezů a parních lokomotiv. Jeho osvobodivé, uvolněné vypravěčství navozuje na experimentální poetiku 60. let dvacátého století. Ve městě Makovíně jednoho podvečera vystoupí z rychlíku mírně potrhlý vynálezce Leoš Šína s chotí a dcerou Lenkou, jež je hned v nádražní hale vystavena podivnému setkání s mužem zastupujícím ručičku na hodinovém ciferníku. Čtenáři bez rozdílu věku si mohou při objasnění tohoto tajemství vychutnat jazykové jinotajné hříčky, jimiž pohádka oplývá.

V další oceněné pohádce Překlepu a Škraloupu (Magnesia litera a Zlatá stuha 2017) Tomáše Končinského a Barbory Klárové (ilustrace Daniel Špaček, 2016) si berou na paškál rozkladné procesy skřítci entropíci. Překlep společně se špinavým Škraloupem a hovniválem Mořicem by mohli zastavit Zub času a s ním i zákony fyziky, ale to by se zastavilo všechno…

Jiří Dědeček v pohádkovém putování Život a cesta hrocha Obludvíka (ilustrace Petr Nikl, 2013) připravil jedno překvapivé setkání za druhým. Postupně se k Obludvíkovi připojují kamarádi Vařihouska, Složsitričko a hlavně Prachzkříd, takže si čtenáři všech věkových kategorií přijdou na své, až budou ochutnávat místopisné názvy i výroky aktérů, okořeněné nespoutanými hrátkami nonsensu. Putování družiny přes všeliká města a vísky (včetně Vrabce Králové a Čardášové Slepice) doprovázejí tlumené kresby Petra Nikla, v nichž se jemné kontury postav propojují s poprašky Prachuzkříd.

Nebude škodit, když si připomeneme i pár pohádek s naučným poselstvím, které píše Daniela Krolupperová. V poslední ze série knih Taje olivového háje (2018, předchozí Zákeřné keře, 2010; Jde sem lesem, 2016, všechny s ilustracemi Evy Chupíkové) se setkáme s drobounkými vílami, které přivál mistrál na zahradu jednoho domu. Tato provensálská pohádka tolik nepoučuje jako předchozí přírodozpytné příběhy z našich luhů a hájů, ocitáme se totiž mezi rostlinami a plody jižní Evropy, které jsou námi tolik obdivované a v pohádce opečovávané vílami.

Petra Soukupová. Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Petra Soukupová. Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Některé pohádkové romány zasazují své fantaskní postavy nebo prostory do realistických dějů. Přinášejí zřetelné etické poselství , zasahující každodennost našich ratolestí. Petra Soukupová v pohádkově laděné próze Bertík a čmuchadlo (ilustrace Petr Korunka, 2014) vypravuje o spleti mezilidských vztahů v mikrosvětě současné rodiny. Své dětské drama prožívá i devítiletý Bertík, jemuž přijde na pomoc tajemné čmuchadlo. Hodnověrné dialogy rodičů s dětmi prozrazují, nakolik je autorce vlastní svět dítěte i jeho svébytné uvažování.

Marka Míková se v tvorbě pro děti a mládež neomezuje pouze na prostor české kotliny, naopak postavy jejích fantazijních próz brázdí daleký Island (Knihafoss, 2007) nebo se přímo ocitají za velkou louží (Mrakodrapy, 2012). V příběhu Škvíry (ilustrace Tereza Ščerbová, 2014) o osmileté Matyldě si ale vystačí s kulisami jednoho jediného domu. Iniciačnímu vyprávění se podařilo skloubit všednodenní realitu se snovými vizemi, které nás provázejí v hladině vědomí i podvědomí. Kresby Terezy Ščerbové v překvapivém modro-oranžovém ladění dotvářejí celek krásné knihy a utvrzují zvolna dospívajícího čtenáře v naději, že je dobré věřit v lepší, naplněný, prozářený život.

Zajatci stříbrného slunce Miloše Kratochvíla (ilustrace Iku Dekune, 2015) jsou pohádkově laděnou dystopií, v níž si zkoušíme představit, co by se stalo, kdyby se kulisy akčních počítačových her zhmotnily v realitu. Šestiletý Marek žijící v blízké budoucnosti dostává od otce DVD s hrou Město (nad nímž se tyčí Hrad) a ponoří se do ní s vervou. Ve snu se pak ocitá v jeho sutinách a průvodcem je mu hoch, kterého zasáhl. Jako pachatel těchto ruin je Marek donucen přemýšlet nad způsobenou spouští a klade dětem i dospělým znepokojivou otázku, kde končí hranice virtuálna.

Neutuchající popularitu si udržují televizní pohádkové večerníčky, které buď vycházejí z klasické knižní předlohy, anebo téměř současně vznikají nové večerníčkovské seriály a knihy. Významným průkopníkem této fúze byl Václav Čtvrtek, jehož tvorba patří do klasického fondu české literatury pro děti, je potřeba zmínit i legendárního a světově oblíbeného Krtka výtvarníka Zdeňka Milera s celou řadou scenáristů (Eduard Petiška, Hana Doskočilová, Jiří Žáček aj.). Ve vědomí generací zůstávají postavy, tvořené autorskými dvojicemi spisovatel-výtvarník, jako např. Křemílek a Vochomůrka Václava Čtvrtka a Zdeňka Smetany (Pohádky z pařezové chaloupky); Mach a Šebestová (Miloš Macourek – Adolf Born); Maxipes Fík (Rudolf Čechura – Jiří Šalamoun). Výrazným autorem byl nedávno zesnulý Jiří Kahoun (1942–2017), podle jehož námětů byly natočeny seriály Příhody včelích medvídků, Včelí medvídci od jara do zimy, Jak se mají včelí medvídci? (knižně 1992, 2005 a 2009; výtvarník Ivo Houf). Později se Jiří Kahoun vracel k harmonizujícím jistotám pohádek o zvířatech (Co se zdá medvědům, 2015). Odkaz držitele Zlaté stuhy za celoživotní přínos připomněla i reedice Kamarádů v kožíšku (2013, 2017). Z nových večerníčků vydává Česká televize – Edice ČT seriálové pohádky Krysáci (Jiří Žáček – Ivan Mraček; knižně 2011); Králík Fiala (Ivan Binar – Eva Sýkorová-Pekárková; knižně 2011), Berta a Ufo (Miroslav Adamec – Jitka Petrová, knižně 2014) aj.

Druhý díl tohoto článku bude na našem webu k dispozici v srpnu 2019.

 

[ ]

 

PhDr. Jana Čeňková, Ph.D., vědecky a pedagogicky působí na Katedře žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. Zabývá se historií, kritikou a editorstvím české literatury, je scenáristkou výstav knižní tvorby. Specializuje se také na historii a kritiku literatury a ilustrace pro děti a mládež.  Zabývá se rovněž vývojem literatury pro děti a mládež a její žánrovou strukturou.

   [ + ]

1. https://www.sckn.cz/file/wysiwyg/files/Zprava_o_ceskem_kniznim_trhu_2017_18.pdf
2. CooBoo vzniklo v roce 2009, název v jazyce aboriginů znamená „dítě“, jinak je to ale zkratka slov „cool“ a „books“.
3. https://www.albatrosmedia.eu/
4. https://www.magnesia-litera.cz/; http://www.zlatastuha.cz/cs
5. německy: Komm mit raus, Entdeckermaus: Ein Bilderbuch über die Wunder der Natur (2019).
6. německy: Kopf im Kopf: Wissen, Spielereien und Poesie über den Kopf (2016).
7. německy: Der Mann in der Uhr oder: Warum im Herbst die Zeit verstellt Word. Ilustrace Igor Kuprin, 2018.