Každý arabský intelektuál dobře zná českou literaturu, ví, že patří mezi nejvýznamnější světové literatury a že je druhou nejprestižnější slovanskou literaturou po ruské. Zájem o českou literaturu v arabském světě (22 zemí světa) se probudil začátkem 20. století, když arabští intelektuálové četli českou literaturu v jiných jazycích, např. v angličtině nebo ve francouzštině. A ještě větší zájem se zvedl, když začali arabští překladatelé v druhé polovině 20. století překládat díla českých klasických autorů do arabštiny. Významnou roli v tom hrály vládní kulturní instituce, např. Národní rada pro kulturu, umění a literaturu (NCCAL) v Kuvajtu, která v roce 1983 vydala překlad hry Opona od Milana Kundery, Válku s mloky a R.U.R. od Karla Čapka, kde se poprvé objevilo slovo robot a poté se dostalo z češtiny do všech světových jazyků.

Národní rada pro kulturu, umění a literaturu v Kuvajtu byla zřízena dekretem Emiri vydaným 17. července roku 1973, přičemž hlavní roli v procesu intelektuálního, kulturního a uměleckého rozvoje převzal stát v rámci jasné vize, která pracuje na rozvoji kultury, umění a umožnění komunikace mezi arabskou kulturou a světovými kulturami. Národní rada je nezávislý orgán přidružený ke státu a usiluje o vytvoření vhodného prostředí pro kulturní a uměleckou kreativitu a rozvoj kulturních aktivit v širokém měřítku. Mezi lety 1978 a 2020 tato rada financovala překlad a vydání více než 482 titulů.

Druhá instituce je Národní překladatelské centrum v Egyptě, nezisková kulturní instituce, která vznikla v roce 2006 díky úsilí prof. Gabera Asfoura jako rozšíření Národního překladatelského projektu, který zahájil svou činnost v roce 1996 jako jeden z výborů Nejvyšší kulturní rady. Centrum bylo založeno na základě dekretu prezidenta republiky č. (381) pro rok 2006 jako kulturní subjekt pod dohledem správní rady složené ze 18 členů v čele s ministrem kultury. Pracuje na překladech, převodech a vydávání knih z jejich původního jazyka do arabštiny, což znamená budování mostů spolupráce a porozumění mezi národy na základě pozitivní role, kterou překlad hraje v rozvoji kultury a otevřenosti vůči kulturám světa. Za dobu své činnosti vydalo Národní překladatelské centrum více než 3000 titulů přeložených ze 35 světových jazyků. Centrum přijímá návrhy na překlady z různých zdrojů, jako jsou překladatelé, velcí myslitelé a lidé zabývající se kulturním děním. Potom se vytvoří zvláštní komise, která rozhoduje o knihách, které mají z pohledu komise přednost v překladu. Cílem komise je přenést do arabštiny nejvýznamnější moderní publikace z oblasti společenských věd, literární a umělecké kritiky, humanitních věd a kultury. Tato díla jsou překladová. Projekt dokázal během deseti let dosáhnout významných výsledků, které mu ve světě arabské kultury zaručily důvěryhodnost a respekt. Od starších projektů se odlišoval několika pokroky, zejména překladem z původních jazyků a množstvím titulů, které zaplnily prázdná místa v arabské knihovně. Národní překladatelské centrum v Egyptě vydalo překlad několik děl z české literatury, např. Umění překladu a Nesmrtelnost od Milana Kundery, Rok kohouta od Terezy Boučkové a jiná. Tyto dvě instituce v Egyptě a v Kuvajtu hrály významnou roli v překladu světových literárních děl do arabského jazyka.

Velkou roli v překladu z české literatury hrálo v arabském světě několik významných soukromých nakladatelství, např. Arabské kulturní centrum, arabské nakladatelství a knihkupectví. Arabské kulturní centrum bylo založeno jako knihkupectví v Casablance v Maroku v roce 1958 a jako vydavatelství v Bejrútu v Libanonu v roce 1978. Toto nakladatelství se dnes těší velkému uznání a respektu ze strany arabských intelektuálů a čtenářů. Arabské kulturní centrum je stálým hostem na každém knižním veletrhu. Při uvedeních jeho nových titulů nebo podpisových akcích jsou svolávány symboly arabské kultury, ať už z Maroka, nebo mimo něj. Centrum vydalo více než 600 nových titulů z různých oblastí humanitních a literárních věd od nejvýznamnějších arabských a světových spisovatelů. Toto nakladatelství se věnovalo především překladům děl Milana Kundery z francouzského jazyka. Nechalo přeložil do arabštiny romány Totožnost, Pomalost, Nevědění, Valčík na rozloučenou, Umění románu, Nesnesitelná lehkost bytí, Žert, Kniha smíchu a zapomnění, Nesmrtelnost, Slavnost bezvýznamnosti, Život je jinde, Směšné lásky, Opona, Zrazené testamenty, Nesmrtelnost atd.

Druhé nakladatelství, které se zajímalo o překlady z české literatury, bylo Dar Al-Ilm pro miliony. Je to soukromé nakladatelství založené v roce 1945. Je považováno za jedno z prvních nakladatelství, které vzniklo v arabském světě. Jeho hlavní sídlo se nachází v Bejrútu v Libanonu. Založili jej Munir Baalbaki a Bahij Othman. Z české literatury nechalo toto nakladatelství přeložit z němčiny díla Franze Kafky, např. Proces, Zámek a Proměna.

Arabské nakladatelství Dar Al Khayal bylo založeno v roce 1993 v Libanonu a zabývá se knihami zaměřenými na současného čtenáře, který si chce osvojit nový životní styl. Zaměřuje se především na překlady z různých světových literatur. Z české literatury nechalo roku 1986 přeložit jednotlivá díla románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška: V zázemí, Na frontě a Slavný výprask. Přeložil je z angličtiny syrský překladatel Tawfik El-Asdy. Nakladatelství El-Farabi v Bejrútu z české literatury nechalo přeložit Ostře sledované vlaky a Příliš hlučnou samotu Bohumila Hrabala.

Založení Katedry českého jazyka na Ainšamské univerzitě v Káhiře se považuje za převrat v překladu české literatury do arabského jazyka; mělo zásluhu na tom, aby se arabský čtenář seznámil s tvorbou českých spisovatelů přímým překladem z češtiny. Čeština v Egyptě má dlouholetou tradici. Vraťme se do roku 1952. V této době skončila pro Egypt doba britské kolonizace, a proto se nová egyptská národní vláda zaměřila na východ. Egypt se snažil být nezávislý na Západu, a týkalo se to především zásob zbraní. Egypt tudíž roku 1956 podepsal smlouvu o dovozu zbraní z bývalého Československa. Tato smlouva byla první svého druhu, kterou podepsal Egypt s jinou zemí než Velkou Británií před více než sedmdesáti lety. Tato dohoda – jak v Egyptě říkáme – změnila průběh dějin na Blízkém východě. Byla pobídkou pro socialistické pod vedením bývalého Sovětského svazu, aby našly své místo na Blízkém východě, který dlouhou dobu podléhal západní okupaci.

S československými zbraněmi přijela do Egypta řada československých expertů, a proto bylo potřeba, aby byli v egyptské armádě Egypťané, kteří umí česky. Pro splnění tohoto úkolu hned rozhodla fakulta Al-Alsun (jazyková fakulta), při Ainšamské univerzitě (druhé největší univerzitě v Egyptě), otevřít v roce 1957 katedru českého jazyka. Úkol vyučovat na této katedře měli na bedrech především čeští egyptologové, kteří působili v Českém egyptologickém ústavu v Egyptě. Vedle egyptologů významně přispěli k založení egyptské bohemistiky i arabisté z FF UK a zvláště z Ústavu Blízkého východu a Afriky. Katedra českého jazyka v Egyptě neměla však dlouhého trvání, byla po třech letech uzavřena, ale zanechala po sobě asi 60 egyptských bohemistů, kteří působili především v egyptské armádě.

V roce 1976 univerzita znovu rozhodla o otevření oddělení českého jazyka, ale tentokrát jako útvaru, náležícímu ke katedře slovanských jazyků, ke které patří vedle češtiny i ruština. Zakladatelé nově otevřené katedry svůj čas věnovali výuce češtiny a neměli čas na překlad. Ale začala působit nová generace egyptských učitelů (bylo jich pět), kteří po ukončení magisterského studia v Káhiře pokračovali v doktorském studiu na FF UK v Praze. Po návratu do Egypta koncem devadesátých let se věnovali vedle výuky češtiny na Ainšamské univerzitě také překladu z české literatury. Učitelé českého jazyka, např. Amr Shatury, Khaled Beltagi, Iman Isamil, Bothaina Abou Bakr, Mohamed Mansour, Amany Meligy a další, přeložili z české literatury desítky románů a her, např. Nesmrtelnost, Majitelé klíčů od Milana Kundery, Rok kohouta Terezy Boučkové, Chladnou zemí od Jáchyma Topola, Ad Acta, Příhodná chvíle a Europeana od Patrika Ouředníka, Sedmikostelí od Miloše Urbana, Mapa Anny od Marka Šindelky, Láska v době globálních klimatických změn od Josefa Pánka, Rekonstrukce od Viktorie Hanišové, Ještě není konec od Michala Sýkory, Obsluhoval jsem anglického krále a Taneční hodiny pro starší a pokročilé od Bohumila Hrabala, Mona a Jezero Biancy Bellové, Milostný dopis klínovým písmem od Tomáše Zmeškala, Moc bezmocných a Občan Vaněk Václava Havla, Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové, Stropy a Rok perel od Zuzany Brabcové, Liška v dámu Jiřího Kratochvíla, Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, Hravocesta od Terezy Vostradovské, Krysař od Viktora Dyka a mnoho dalších.

Pracoviště českého jazyka na Univerzitě Ain Shams v Káhiře, jediné svého druhu ve všech arabských zemích i v celé Africe, by nemělo dlouholeté trvání bez podpory české strany, hlavně podpory české vlády, která poskytuje egyptským bohemistům studijní pobyty na českých univerzitách, podporuje český lektorát v Káhiře a zajišťuje pro ni učebnice, slovníky a studijní materiály. Také by se výuka českého jazyka v Egyptě neobešla bez podpory Velvyslanectví ČR v Káhiře, které poskytuje veškerou pomoc egyptským bohemistům při vycestování do ČR a organizuje pro ně různé akce a různá kulturní a společenská setkání za účelem seznámení s kulturními, společenskými a historickými reáliemi. Podstatná je také spolupráce vědeckých ústavů v České republice, zejména Ústavu bohemistických studií, Ústavu českého jazyka a teorie komunikace a Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK. Vztahy jsou mezi jednotlivými lingvisty i mezi institucemi intenzivní, realizují se semestrální stáže egyptských studentů v Ústavu bohemistických studií na FF UK, dlouhodobé pobyty studentů na magisterském a doktorském studiu, pobyty na Letní škole slovanských studií v Praze (měsíční kurzy), přednáškové pobyty českých bohemistů v Káhiře, posuzování prací egyptských bohemistů těmi českými, publikování příspěvků Egypťanů v Česku.

O přímý překlad z českého jazyka se zajímalo v Egyptě několik velkých i malých nakladatelství, ale hlavní jsou dvě velká nakladatelství: Al Arabi Publishing and Distributing a Sefsafa Culture & Publishing. První má na kontě víc než 13 překladů literárních děl z české literatury a druhé víc než 10 překladů. Podařilo se jim seznámit se arabského čtenáře s českou literaturou, protože se pravidelně účastní všech knižních veletrhů, které se konají v různých arabských zemích, jako je např. Mezinárodní knižní veletrh v Káhiře, Mezinárodní knižní veletrh v Rijádu, Mezinárodní knižní veletrh v Džiddě, Mezinárodní knižní veletrh v Šardžá, Mezinárodní knižní veletrh v Abu Dhabi, Mezinárodní knižní veletrh v Casablance, Mezinárodní knižní veletrh v Bejrútu, Mezinárodní knižní veletrh v Alžíru, Mezinárodní knižní veletrh v Bagdádu, Mezinárodní knižní veletrh v Kuvajtu, Mezinárodní knižní veletrh v Maskatu, Mezinárodní knižní veletrh v Ammánu, Mezinárodní knižní veletrh v Bahrajnu a Mezinárodní knižní veletrh v Palestině. V různých arabských zemích jsou ještě další velká i malá nakladatelství, která nechala přeložit jedno nebo dvě díla z české literatury.

Významnou roli v seznámení arabských občanů s českou literaturou a kulturou hrají také nevládní spolky a organizace, např. spolky česko-arabského přátelství, které mají přímý kontakt s Českou republikou, protože buď zakladatelé těchto spolků a organizací vystudovali v ČR, a proto jsou citově spojeni se Českou republikou, nebo jsou podnikatelé, kteří s ní obchodují. Velkou a aktivní roli v tom hraje honorární konzulát ČR v Rijádu, v čele s honorárním konzulem Mohammedem Al-Sabbaghem. Tento konzulát hraje významnou roli v posílení kulturní spolupráce mezi Saúdskou Arábií a Českou republikou. Každý rok se jménem ČR účastní knižního veletrhu v Džiddě, má tam svůj pavilón, kde vystavuje různá díla českých autorů přeložených do arabského jazyka a organizuje různé semináře o české literatuře a české kultuře. Cílem konzulátu je budovat komunikační mosty a navázat dialog mezi oběma národy.

V Egyptě vycházejí také noviny a časopisy, které se zajímají o světovou literaturu a obrací se na egyptské bohemisty, aby pro ně něco napsali nebo přeložili o českých spisovatelích a básnících nebo něco přeložili z české literatury, zejména krátké povídky nebo básně, např. časopisy Tvorba, Wasla a Literární noviny. Pro ně egyptští bohemisté napsali několik článků a přeložili mnoho krátkých povídek. Například já jsem přeložil pro časopis Tvorba povídku od Jaroslava Seiferta s názvem Hedvábný šátek a také několik jeho básní, např. „Býti básníkem“, „Milostná píseň“, „Poštovní holub“ a „Píseň domova“. Také o J. Seifertovi přeložila kolegyně Amany Meligy článek „Jediný český laureát Nobelovy ceny“, který kdysi vyšel v českém tisku. Pro tento časopis jsem přeložil také povídku Josefa Škvoreckého „Konec Bulla Máchy“ a výše jmenovaná kolegyně přeložila „Rozhovor s Josefem Škvoreckým“, který byl také kdysi zveřejněn v českém tisku. Pro stejný časopis přeložila ještě článek „Spisovatel Jan Němec získal Cenu Evropské unie za literaturu“ a další krátké povídky, např. „Vánoce“ od Ivana Krause a „Nejdražší ve střední Evropě“ od Otty Pavla.

Klíčovou roli v šíření české literatury v arabském světě hraje Ministerstvo kultury České republiky, které poskytuje arabským nakladatelstvím zejména v Egyptě určitou finanční podporu. Podpora zahrnuje žánry poezie, próza, literatura pro děti a mládež, komiks, drama, esejistika atd. Z toho nakladatelství se něco platí překladatelům a zbytek je využit na vydání překladu. Tato podpora pomáhá nakladatelstvím s náklady na vydání překladu a umožní jim nabízet tyto překlady za slušnou cenu, aby si arabský čtenář tyto přeložené knihy mohl dovolit. Bez této podpory poskytované Ministerstvem kultury ČR by se překlad české literatury v arabském světě neobešel.

Důležitou roli hraje také Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a jeho zastupitelské úřady v různých arabských zemích, protože MZV ČR prostřednictvím zastupitelských úřadů, zejména v Egyptě, organizuje překladatelské soutěže zabývající se překladem z české literatury pro mladé bohemisty, a tím vychovává mladou generaci překladatelů, která se bude dále zajímat o překlad české literatury.

Katedra českého jazyka v Egyptě má v současné době celkem víc než 150 studentů, v každém ročníku skoro 40 studentů. Většina se ve své diplomové práci věnuje překladu z české literatury, např. románu, povídkám či poezii. Samozřejmě po ukončení školy tito absolventi, bývalí studenti, začínají hledat nějaké nakladatelství nebo instituci, která by byla ochotna vydání překladu financovat a kupovat od autora originálního textu autorská práva. V poslední době se někteří studenti bohemistiky začali věnovat překladu titulků českých filmů, které jsou založeny na dílech české literatury, např. Vrchní prchni, Pelíšky, Občan Havel atd. Překlad titulků těchto filmů většinou financuje Česká ambasáda v Káhiře a promítá je v kinosálu, který se nachází v sídle ambasády v Káhiře.

Jakým problémům čelí překladatelé při překladu z české literatury? Překladatel většinou překládá do spisovné arabštiny i v situacích, které vyžadují používání nějakého dialektu, slangu či argotu. Hlavním důvodem je to, že nakladatelství chce nabízet a prodávat tyto překlady v různých arabských zemích, a proto se snaží v překladu vyhýbat nespisovným výrazům, protože by jim nerozuměla řada arabských čtenářů mimo Egypt. Je to kvůli tomu, že spisovná arabština je jednotná ve všech arabských zemích, zatímco každá země má svoje dialekty, které jsou od sebe dokonce velmi odlišné a nejsou pro Araby jiných zemí srozumitelné. Proto překladatel musí překládat jen a jen do spisovné arabštiny, pokud chce, aby byly jeho překlady srozumitelné v různých arabských zemích. Druhým problémem je, že překladatel většinou musí souhlasit s překladem literárního díla, které navrhuje nakladatelství, protože nakladatelství se na to dívá z pohledu marketingu a také ví, o co se zajímá arabský čtenář. Pokud překladatel chce něco konkrétního překládat, musí se obrátit na vládní instituce a na jejich souhlas (nebo zamítnutí) dlouho čekat. Dalším problémem je, že někteří překladatelé, zejména ti mladí, nikdy nebyli v ČR. Chybí jim tedy zkušenosti, zážitky a prožitky z českého prostředí, a to samozřejmě může mít nemalý vliv na kvalitu jejich překladu. Proto si nejvíc vážím toho, že České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny, poskytuje zahraničním překladatelům a bohemistům rezidenční pobyty v délce 3 nebo 4 týdnů v Praze nebo Brně. Tento pobyt poskytuje rezidentovi čas na tvorbu či výzkum, umožní mu setkat se s překládaným autorem a seznámení s českou literární a kulturní scénou, podílet se na místním literárním životě (účast na akcích pořádaných či zprostředkovaných organizátorem). Během pobytu by měl rezident pracovat na překladatelském či výzkumném projektu. Navrhuji, aby těch pobytů bylo ještě víc a několik z nich bylo určeno mladým překladatelům, zejména těm, kteří nikdy nebyli v ČR.

Na základě čeho si nakladatelství nebo překladatelé vybírají literární díla, která chtějí přeložit do arabského jazyka? Přednost mají díla významných světoznámých českých autorů jako např. Franz Kafka, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Václav Havel atd. nebo díla autorů, kteří získali významné literární ceny, především Nobelovou cenu (jediný český držitel Nobelovy ceny za literaturu je Jaroslav Seifert, který tuto cenu získal roku 1984). Bohužel ten není v arabském světě moc známý a jeho díla nebyla do arabštiny přeložena. Možná proto, že cenu získal za poezii a překladu poezie se arabští překladatelé vyhýbají, protože je velmi těžký a o přeloženou poezii není v arabském světě velký zájem. Pak přijdou místní národní ceny za literaturu, např. Státní cena za literaturu, Magnesia Litera, Cena Jaroslava Seiferta, Cena Jiřího Ortena, Cena Česká kniha, Cena Josefa Škvoreckého atd. a to, jestli tato kniha byla v nějakém roce bestselerem nebo byla přeložena do jiných jazyků světa. Další kritérium je obsah této knihy. Ten by neměl odporovat základním náboženským a společenským zásadám konzervativní arabské společnosti, např. nesmí se zabývat citlivými náboženskými otázkami nebo obsahovat otevřené sexuální výjevy. Také témata těchto děl musí být zajímavá pro dospělé i mládež. Vzhledem k tomu, že široká veřejnost v arabském světě se zajímá o krimi, začala se v poslední době některá nakladatelství, např. nakladatelství Al-Arabi, zajímat o překlad kriminálních románů z celého světa. Proto jsem pro toto nakladatelství přeložil Ad Acta od Patrika Ouředníka, Sedmikostelí od Miloše Urbana, Rekonstrukci od Viktorie Hanišové, Ještě není konec od Michala Sýkory a přibudou další. Arabský čtenář se zajímá také o společenskou literaturu, která se zabývá způsobem života Čechů, aby poznal českou společnost a českou kulturu, a proto arabští překladatelé překládali Rok kohouta od Terezy Boučkové, Mapu Anny od Marka Šindelky, Lásku v době globálních klimatických změn od Josefa Pánka, Monu a Jezero od Bianky Bellové, Milostný dopis klínovým písmem od Tomáše Zmeškala atd.

Z výše uvedeného vyplývá, že česká literatura je v arabském světě velmi známá a je o ni v současné době velký zájem. Překlady některých českých literárních děl vyšly vícekrát. Nejznámější čeští spisovatelé v arabském světě jsou Franz Kafka, Milan Kundera, Bohumil Hrabal a Václav Havel. Nejvýznamnější roli v překladu z české literatury a seznámení arabského čtenáře s českou literaturou hraje v arabském světě Egypt: egyptská nakladatelství a egyptští překladatelé, zejména učitelé českého jazyka na Katedře bohemistiky Ainšamské univerzity v Káhiře. Podpora českých státních orgánů, např. Ministerstva kultury, Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, je nezbytně nutná pro šíření české literatury v celém arabském světě, protože literatura může hrát významnou roli v budování komunikačních mostů a navázání dialogu mezi národy. Rád bych také řekl, že jeden z hlavních důvodů, které mě před více než třiceti pěti lety vedly k studiu českého jazyka na Ainšamské univerzitě v Káhiře, byla kniha Na březích Vltavy, kterou napsal po návratu do Egypta jeden Egypťan, který vystudoval v ČR. V této knize autor popisuje svůj pobyt v Praze, to, jak je Česká republika nádherná země a jak jsou Češi přátelští a milí.