V období mezi lety 2010 a 2019 vyšlo v anglickém překladu 13 českých básnických titulů. Oproti předchozím dvěma desetiletím se toto číslo významně nezměnilo, právě začínající dekáda již ovšem vykazuje značný nárůst knižních publikací české poezie v angličtině. V 90. letech vyšel v angličtině několika básníkům výbor z tvorby, ale až s přelomem tisíciletí začaly v překladu do angličtiny častěji vycházet samostatné básnické sbírky a také antologie české poezie (viz průběžně aktualizovaný přehled „Česká literatura v anglickém překladu publikovaná v letech 1987–2021“, který spravuje americký překladatel Alex Zucker). Zároveň znatelně přibylo současných českých básníků, jejichž básně byly publikovány v předních mezinárodních literárních časopisech. Nové desetiletí je slibným začátkem – v letech 2020 a 2021 se celkem šest básníků dočkalo či dočká knižní publikace v angličtině.

Česká poezie v anglickém překladu nicméně zůstává specifickým segmentem specifického knižního trhu, zaměřujícím se na specifické publikum. Jak mnohdy podotýkají překladatelé, vydavatelé i další odborníci, po české literatuře je v USA a Velké Británii malá poptávka, zvláště v konkurenci titulů přeložených z velkých jazyků (nejčastěji francouzštiny, němčiny, španělštiny, japonštiny a italštiny). Je rovněž třeba vzít v úvahu často zmiňovaný „tříprocentní problém“, tedy skutečnost, že pouze 3 až 5 % všech publikací v rámci anglosaského knižního trhu tvoří literatura v překladu. Pro srovnání: charakter českého knižního trhu je zcela odlišný, neboť překlady z cizích jazyků zde představují zhruba 40 % všech titulů.

Třebaže povaha anglosaského knižního trhu může českou poezii v překladu znevýhodňovat, řada vynikajících publikací vydaných po roce 1990 svědčí o obdivuhodném úsilí vydavatelů, redaktorů a překladatelů, kteří se snaží umístit českou poezii na mapu celosvětové literatury a zpřístupnit ji anglicky mluvícímu publiku.

90. léta: převládající popularita Miroslava Holuba

Po pádu železné opony se v Československu primárně vydávala díla, jež byla během předchozích čtyřiceti let obětí cenzury a zákazů. Tak vzniklo anachronické zobrazení tehdejší básnické scény, které neakcentovalo poezii mladších básníků. Na počátku 90. let byli hojně vydáváni básníci, které komunismus donutil mlčet nebo emigrovat a jejichž díla zachycovala ducha jiné doby. Zároveň také vycházela díla zavedených básníků (např. nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta), a nezbývalo tedy moc prostoru pro novou básnickou generaci.

U vydavatelů a překladatelů z anglicky mluvících zemí lze sledovat stejnou tendenci – ta hrstka českých básníků, kterou zahraniční čtenáři znali ještě před sametovou revolucí, se těšila většímu zájmu než nové hlasy v české poezii. Z českých básníků nejčastěji přeložených do angličtiny od sametové revoluce zaujímá první místo Miroslav Holub se šesti knižními publikacemi (dvě v roce 1990, dvě v roce 1996, jedna v roce 1997 a jedno rozšířené vydání v roce 2006), následovaný Vítězslavem Nezvalem (pět sbírek v letech 2001, 2009, 2016, 2020, 2021), Sylvou Fischerovou (čtyři sbírky v letech 1990, 2010, 2014, 2019) a Jaroslavem Seifertem (dvě sbírky v letech 1997 a 1998).

Výběr z knih Miroslava Holuba v angličtině. Foto: Rob A. Mackenzie

Miroslav Holub je ukázkovým příkladem toho, že básníci mohou mít značně odlišné renomé doma a v zahraničí. Holub je vůbec nejpřekládanějším českým básníkem, ačkoli v tuzemsku dál zůstává téměř neznámý. Jeho trvající oblíbenost v zahraničí má několik příčin. Nakladatelství Penguin zařadilo Holuba do své edice zaměřené na moderní evropské básníky a roku 1967 vydalo výbor z jeho poezie, který jej zviditelnil v anglofonním světě. Holub, který pracoval jako imunolog a ve své poezii často mísil vědeckou obraznost a medicinský žargon se suchým humorem, psal básně volným veršem, a nebylo tedy těžké je do angličtiny přeložit.

Od 60. let Holub do anglofonních zemí pravidelně jezdil, většinou z pracovních důvodů. Možná právě kvůli zahraničním aktivitám a interakci s britskou a americkou básnickou scénou začal Holub při psaní básní zohledňovat skutečnost, že budou přeloženy do angličtiny. Později dokonce vytvářel české a anglické verze svých básní. Holubův vztah k anglosaskému světu a angličtině jako takové, jeho aktivní účast na překladu své poezie a také podpora ze strany vlivných obdivovatelů (např. básníků Teda Hughese a Seamuse Heaneyho), to vše přispělo k úspěchu Holubovy poezie v angličtině ve druhé polovině 20. století.

Nultá léta 21. století: dvě antologie české poezie

V první dekádě nového tisíciletí se anglofonní nakladatelství začala zaměřovat na vydávání českých spisovatelů a básníků, kteří za komunismu nemohli publikovat nebo emigrovali. Příkladem budiž Ivan Blatný, jehož básně vyšly roku 2007 v dvojjazyčném výboru The Drug of Art (Droga umění, Ugly Duckling Presse, 2007), který uspořádala Veronika Tuckerová. V doprovodných textech v knize se překladatelé, vydavatelé a literární vědci zaměřují na básníkův životní příběh a vysvětlují, proč je Blatného poetika tak jedinečná a čím může zaujmout zahraniční čtenáře.

Blatný patřil mezi uznávané mladé básníky, když v roce 1948 uprchl do Anglie a odsoudil komunistický puč v Československu. Komunistický režim jej hned poté zavrhl a zbavil občanství, a Blatný se tak do Československa již nikdy nevrátil. Zbylých 35 let života strávil převážně v psychiatrických léčebnách, kde pokračoval v psaní poezie, která se dočkala publikace jen díky šťastné shodě náhod (jeden rukopis se dostal přes Jiřího Koláře v Paříži až k samizdatovým vydavatelům do Prahy, druhý pak přes Antonína Brouska k Josefu Škvoreckému a jeho torontskému nakladatelství ’68 Publishers). V exilu se Blatný výborně naučil anglicky a začal psát texty založené na literární koláži. Ladně se přesouval mezi češtinou, angličtinou a občas i němčinou a vytvářel unikátní vícejazyčné slovní hry.

Během nultých let 21. století kromě několika básníků starší generace (Ladislav Novák, Vladimír Holan, Ivan Diviš) vyšli v angličtině dva významní současní básníci Petr Borkovec a Ivan Wernisch. Irský básník a kritik Justin Quinn uspořádal a přeložil výbor z Borkovcovy tvorby From the Interior: Poems 1995-2005 (Vnitrozemí, Seren Books, 2008). Výbor z Wernischovy tvorby, In the Puppet Gardens: Selected Poems, 1963-2005 (V zahradách loutek, Michigan Slavic Publications, 2007), přeložil Jonathan Bolton, bohemista působící na Harvardu.

První dvě souborné polistopadové antologie české poezie se objevily až téměř dvě desetiletí po samotové revoluci. Dvojjazyčnou antologii Six Czech Poets (Šest českých básníků), kterou uspořádala Alexandra Büchler, vydalo roku 2007 nakladatelství Arc Publications v rámci edice New Voices from Europe and Beyond (Nové hlasy nejen z Evropy). Kniha obsahuje básně Petra Borkovce, Violy Fischerové, Petra Halmaye, Pavla Kolmačky, Kateřiny Rudčenkové a Zbyňka Hejdy v překladu Justina Quinna, Jamese Naughtona, Alexandry Büchler, Bernarda O’Donoghue a Šimona Daníčka. Zatímco Hejda a Fischerová patří do generace básníků, která za komunismu zažila politický útlak či exil, zbylí čtyři básníci v antologii zastupují mladší generaci, která začala publikovat v 90. letech. V předmluvě k antologii Büchler například zmiňuje, že se Borkovec nechal ovlivnit ruskými básníky, jež sám překládal, a připomíná, že překladatelská činnost může ovlivnit básnickou tvorbu. Poezie, která je otevřená zahraničním vlivům, pak může anglofonní čtenáře o to víc zaujmout.

Druhá antologie, která vyšla rok po Six Czech Poets, nese název Up the Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th-Century Czech Poetry (Po hřbetě ďábla: dvojjazyčná antologie české poezie 20. století) a vydalo ji nakladatelství Slavica Publishers. Jejími editorkami a zároveň překladatelkami jsou univerzitní lektorky Bronislava Volková a Clarice Cloutier. Tato ambiciózní antologie mapuje českou poezii již od symbolismu a dekadence z přelomu 19. a 20. století, přes proletářskou poezii, poetismus a surrealismus, „filozofický lyricismus“, katolické básníky, Skupinu 42, zástupce disentu, exilu a vězněných básníků a Generaci 68 až po konec století. Ve srovnání s antologií Six Czech Poets, ve které má každý básník v průměru 15 básní, je 56 básníků a 9 básnířek v Up the Devil’s Back zastoupeno dvěma až pěti básněmi. Záměrem editorek bylo poskytnout čtenářům souborný přehled české poezie 20. století a materiál pro komparativní čtení spíše než podrobný vhled do tvorby jednotlivých básníků.

2010–2019: česká a anglofonní poezie bok po boku

Na začátku 90. let vydalo nakladatelství Litteraria Pragensia Books dvě antologie mapující literární scénu kosmopolitní Prahy: The Return of Král Majáles: Prague’s International Literary Renaissance 1990-2010 (Návrat krále majálesu, 2010, ed. Louis Armand) a From a Terrace in Prague: A Prague Poetry Anthology (Z terasy v Praze, 2011, ed. Stephan Delbos). Oba editoři jsou zahraniční spisovatelé žijící v Praze a jejich antologie představují mezinárodní i domácí poezii, kterou spojuje geografie nebo téma Prahy.

Antologie From a Terrace in Prague, „zamýšlená jako poetický průvodce městem“,¹Stephan Delbos, From a Terrace in Prague: A Prague Poetry Anthology (Prague: Litteraria Pragensia, 2011) 8. obsahuje 120 básní o Praze (z nichž zhruba třetina je od českých básníků) od fin de siècle až do roku 2010 a zahrnuje například básně Františka Gellnera, Josefa Hory, Jiřího Wolkera, Františka Halase, Vladimíra Holana, Kamila Boušky, Kateřiny Rudčenkové a Violy Fischerové. Každá báseň je opatřena vysvětlující poznámkou editora, která objasňuje kontext a kulturní zvláštnosti básně. Vzhledem k tomu, že Praha inspirovala mnoho básníků z celého světa a z různých období, kniha představuje, jak ji popsal jeden recenzent, „antologii mnoha Prah“.²Ryan Scott, “Hundred-spired muse: A review of ‘From a Terrace in Prague: A Prague Poetry Anthology,’” Jacket2, 6 Mar 2012, 28 Feb 2021, <https://jacket2.org/reviews/hundred-spired-muse>.

Antologie The Return of Král Majáles obsahuje ukázky z tvorby více než 90 spisovatelů a básníků, včetně českých básníků Petra Borkovce, Sylvy Fischerové, Ivana Martina Jirouse, Víta Kremličky, Tomáše Míky, Kateřiny Piňosové, Martina Reinera, Kateřiny Rudčenkové, Jáchyma Topola a Jaromíra Typlta. Je obohacena o archivní materiály a fotografie, přehled anglických literárních časopisů a knižních publikací i zasvěcený a komplexní úvod o rozmanité literární scéně v Praze po roce 1989. Ta byla „jak nově centrální, tak zásadně decentralizovaná; singulární ale i radikálně pluráln퓳Louis Armand, The Return of Král Majáles: Prague’s International Literary Renaissance 1990-2010 (Prague: Litteraria Pragensia, 2010) 1. díky rychlému přílivu nově příchozích umělců, spisovatelů a překladatelů z anglofonních zemí a také díky návratu českých emigrantů.

Některé z důležitých postav, které se na pražském „levém břehu devadesátých let“ objevily, působí na literární scéně dodnes, například Howard Sidenberg, zakladatel a šéfredaktor nakladatelství Twisted Spoon Press. Nakladatelství bylo založeno v roce 1992 a specializuje se na avantgardní, surrealistickou a undergroundovou literaturu střední a východní Evropy, přičemž klade důraz na design knih a vysoce kvalitní překlady. Twisted Spoon je nejplodnějším a nejkonzistentnějším z té hrstky nakladatelství, která programově vydávají české básníky v angličtině. Mezi významné publikace patří The Transformations of Mr. Hadlíz (Proměny pana Hadlíze, 2002) Ladislava Nováka, průkopníka konkrétní a zvukové poezie, v překladu Jeda Slasta; A User’s Manual (Návod k upotřebení, 2019) Jiřího Koláře, v překladu Ryana Scotta; a dvě surrealistické básnické sbírky Vítězslava Nezvala, The Absolute Gravedigger (Absolutní hrobař, 2016) a Woman in the Plural (Žena v množném čísle, 2021), které přeložili Stephan Delbos a Tereza Novická.

Dalším pražským nakladatelstvím, které vydává překlady české poezie, je Karolinum. Jeho edice Modern Czech Classics, vedená redaktorem Martinem Janečkem, zpřístupňuje klasiky české literatury mezinárodnímu čtenáři. V roce 2017 v rámci této edice vyšel výbor z tvorby Bohuslava Reynka, The Well at Morning. Selected Poems and Graphic Artworks, 1925–1971 (Jitřní studně), který přeložil Justin Quinn. V jedné z esejí, která knihu doprovází, překladatel popsal svou snahu o zdomácnění Reynkovy poezie tak, aby anglofonním čtenářům vzdáleně připomínala básně Roberta Frosta či Edwarda Thomase. Michael Tate knihu ocenil v recenzi pro LA Review of Books a podotkl, že Reynkova poezie v angličtině působí „spíše jako přepodstatnění než překlad“.⁴Michael Tate, “‘A Single Wand of Rusted Quince’: On the Visionary Poetry of Bohuslav Reynek,” LA Review of Books, 15 Jan 2018, 28 Feb, 2021, <https://lareviewofbooks.org/article/a-single-wand-of-rusted-quince-on-the-visionary-poetry-of-bohuslav-reynek/>.

Bylo by chybou přehlédnout význam zastoupení české poezie v mezinárodních literárních časopisech – jde o úspěch, který může českým básníkům pomoci dostat se do povědomí zahraničního čtenářstva. Několik výše zmíněných básníků, jejichž výbory nebo celé sbírky jsou nyní k dispozici v angličtině, se nejprve objevilo v předních časopisech – Blatný a Borkovec v revue Metre (podzimní číslo roku 2002), Reynek v The New Yorker z 19. září 2011.

Básně již osmi českých básníků v angličtině představila berlínská Lyrikline, online kulturní platforma vydávající poezii v originále, v překladu a jako audio nahrávky vytvořené samotnými básníky. V českém čísle literárního časopisu Apofenie se objevili básníci jako Ondřej Hanus, Petr Hruška a Pavel Kolmačka, zatímco básně Kamila Boušky byly publikovány v osmi zahraničních časopisech včetně magazínu Guernica.

Snad nejúplnější přehled současné české poezie lze najít v online literárním časopise B O D Y, založeném v roce 2012, který v angličtině (nebo v anglickém překladu) vydává díla začínajících a etablovaných spisovatelů a básníků z celého světa. Všichni redaktoři časopisu působí na pražské literární scéně. V listopadu 2015 vyšlo české číslo, jehož kurátorem byl Jan Zikmund a které kromě dvou prozaiků představilo 14 českých básníků, přičemž někteří z nich se v angličtině objevili poprvé. Celkově B O D Y dosud vydalo 84 básní od 26 českých básníků.

20. léta 21. století: nadějné vyhlídky

Světově uznávaný literární časopis Modern Poetry in Translation založili básníci Ted Hughes a Daniel Weissbort v roce 1965 s cílem představit básníky zpoza železné opony anglicky mluvícímu světu, a bojovat tak proti kulturnímu izolacionismu způsobenému bipolárním rozdělením světa. První číslo obsahovalo básně Miroslava Holuba. V současné době časopis vede básnířka a překladatelka Clare Pollard a časopis věnoval letní číslo 2020 české poezii. V čísle nazvaném The World for a Moment jsou zastoupeny básně současných básnířek a básníků Terezy Riedlbauchové, Olgy Słowik, Kateřiny Rudčenkové, Petra Hrušky, Olgy Stehlíkové, Milana Děžinského, Adama Borziče, Sylvy Fischerové a také zesnulých básníků Jana Skácela a Jana Zábrany. Básním každého autora předchází poznámka překladatele, která komentuje překlad a představuje život a dílo daného básníka.

Letní číslo Modern Poetry in Translation se zaměřením na českou poezii. Foto: Tereza Kuglerová, ČLC

Ze současných českých básníků, kteří se v tomto čísle objevili, čeká hned tři anglický debut. Paris Notebook (Pařížský deník; The Visible Spectrum, 2020) Terezy Riedlbauchové již vyšel a přeložil jej Stephan Delbos. A Secret Life (Tajný život) Milana Děžinského vyjde v červenci 2021 v Blue Diode Press a přeložil jej Nathan Fields. A Vybrané básně Kateřiny Rudčenkové (Parthian Books, připravováno) přeloží Alexandra Büchler. Paris Notebook Riedlbauchové byl nedávno recenzován v Modern Poetry in Translation a dle recenzentky jsou básně české básnířky „svižně, energicky v pohybu“.⁵Charlotte Wetton, “On the Move,” Modern Poetry in Translation, 2021, 27 Feb 2021, <https://www.modernpoetryintranslation.com/on-the-move/>. České literární centrum natočilo mini-dokument, který tyto tři básníky představuje a který měl premiéru na letošním festivalu poezie StAnza ve Skotsku.

Mezi další připravované publikace patří pilotní projekt platformy Project Plume – v chystané antologii se objeví ukázky z děl 26 českých spisovatelek a básnířek. V Karolinu vyjde na jaře 2022 výběr poezie Jana Zábrany v překladu Justina Quinna. Stejné vydavatelství brzy zveřejní End of the World: Poetry and Prose (Konec světa: poezie a próza) Ivana Jirouse, který přeložili Paul Wilson, Justin Quinn a Timothy West. Nakladatelství Jantar právě vydalo rozšířené vydání Kytice Karla Jaromíra Erbena v překladu Susany Reynolds a ilustrované Mílou Fürstovou u příležitosti desátého výročí nakladatelství. Když k tomu připočteme dvě sbírky Nezvala z let 2020 a 2021 a pátou anglickou sbírku Sylvy Fischerové z roku 2019, je možné tvrdit, že se české poezii v anglickém překladu nikdy nedařilo lépe.