Jaká je historie nejvýznamnějších evropských knižních veletrhů? Jaké jsou současné trendy? Má cenu se jich zúčastňovat? A co by na ně asi řekl Goethe?

Autor je jejich pravidelným návštěvníkem už od roku 2004: vysílán je na ně coby pracovník Oddělení doplňování zahraničních dokumentů Národní knihovny ČR. Pro knihovníky jsou mezinárodní veletrhy důležité: jednají na nich s nakladateli a dodavateli, nakupují nebo dojednávají konkrétní objednávky a slevy se zahraničními nakladateli, navazují nové kontakty, například s nadacemi, u kterých je šance na podporu knihoven.¹Díky veletržním kontaktům získala Národní knihovna opakovaně velkorysé dary například od Deutsche Forschungsgemeinschaft, což je ústřední německá organizace pro podporu výzkumu na vysokých školách a veřejně financovaných výzkumných ústavech (https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/doplnovani-fondu/novinky-z-akvizice/dar-dfg2009; https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/doplnovani-fondu/novinky-z-akvizice/dar-nem). Díky veletržním iniciativám bylo rovněž dojednáno kompletní předání obsáhlé edice Tschechische Bibliothek (https://de.wikipedia.org/wiki/Tschechische_Bibliothek) do fondů Národní knihovny. Každoročním hostem je vedle pražského Světa knihy v Lipsku a Frankfurtu, relativně pravidelným v Londýně, opakovaným ve Vídni. Kromě toho ale navštívil i veletrhy relativně vzdálené: například ve Vilniusu, Soluni a Dillí.²Tyto cesty jej mimochodem inspirovaly k sepsání knihy Od českého Tokia k exotické Praze (Praha: Malvern, 2013). Ze všech pořizuje reportáže, které vycházejí v internetovém časopisu iLiteratura.cz, ale publikovány byly i v Lidových novinách, Hospodářských novinách, Literárních novinách nebo na portálech iDNES.cz a Respekt.cz. Veletrhy, na kterých společně vystupují autoři různého původu i žánrového zařazení, a někdy jde přitom o setkání takřka surreálná, jsou pro něj také příležitostí podívat se na knižní svět novým způsobem a hledat souvislosti, na které literární kritik při psaní recenze na jedinou knihu většinou nenatrefí, nebo k tomu nemá prostor.³Souvislosti to mohou být odvážné, jako v případě Saúdskoarabského Světa knihy 2011, kdy se snažil propojit etologa Kůse (s živou krajtou obtočenou kolem ruky) a hledání „vznešených principů, které jsou součástí všech monoteistických náboženství“, jak to proklamovala hostující země. http://www.iliteratura.cz/Clanek/28357/saudskoarabsky-svet-knihy-2011

Z Frankfurtu a Lipska až do Džajpuru

Nejstarší veletrhy se původně vyvinuly jako součást místních trhů, v jejichž rámci se prý třeba ve Frankfurtu vyměňovaly a prodávaly rukopisy již v 11. století.⁴Šteflová, Jitka: Významné evropské knižní veletrhy a jejich role při akvizici v knihovnách. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita 2009. Postupně se ale vydělovaly a od počátků novověku už byly pořádány „samostatně, k čemuž výraznou měrou přispěl vynález knihtisku“. Veletrh frankfurtský a lipský se přitom v průběhu staletí střídaly v pozici nejvýznamnějšího německého veletrhu. Ve srovnání s mezinárodní prestiží Frankfurtu měl lipský veletrh zpočátku jen regionální ráz a pokrýval především oblast středního a severního Německa.⁵https://www.encyklopedieknihy.cz/index.php/Kni%C5%BEn%C3%AD_veletrh To se ale změnilo v 18. století, kdy na základě mnoha politických i kulturních důvodů převzalo roli centrálního města knižního veletrhu Lipsko. K dalšímu obratu došlo až po druhé světové válce a po rozdělení Německa, kdy se Lipsko ocitlo ve východní části, což zvýhodnilo západní Frankfurt. Jeho první ročník se konal 18. – 25. září 1949 ve spolupráci několika německých nakladatelství. Rok nebyl zvolen náhodně, právě tehdy se slavilo 200 let od narození frankfurtského rodáka Johanna Wolfganga von Goethe.

Frankfurt ovšem musel ještě soupeřit s veletrhy ve Stuttgartu a Hamburku. Pozici Frankfurtu posiloval fakt, že za ním stál Svaz německých knihkupců. Velmi rychle dosáhl mezinárodního významu, v roce 1953 převažoval počet zahraničních nakladatelů (505 z celkem 11 zemí) nad německými (484).⁶Hajdová, Marie: Knižní veletrhy jako nástroj akvizice v knihovnách. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2009. Provázely jej ale i kontroverze: roku 1967 došlo na výstavišti ke studentským protestům proti mediální moci vydavatelství Springer; roku 1969 jej bojkotovala malá vydavatelství kvůli údajné přílišné komercionalizaci.

A po znovusjednocení Německa pak Frankfurt dokonce pomohl ke „vzkříšení slávy svého lipského konkurenta.⁷“Woll, Thomas. Rukověť nakladatele: řemeslo, věda, umění. Překlad Petr Macháček a Jan Dvořák. Praha: Signeta, 2002, s. 131. Výrazem toho, že pro německý literární život jsou podstatná obě města, je například to, že Německá národní knihovna má oficiálně dvě sídla, jedno frankfurtské a druhé lipské. Dnes je knižní veletrh ve Frankfurtu největší a nejvýznamnější nejen v Německu, nýbrž na celém světě. Probíhá každý rok tradičně v říjnu a trvá pět dní. První tři jsou určeny vystavovatelům a tisku. Během těchto dnů se uzavírají obchody, vyjednávají se prodeje práv a licencí. Zbylé dva dny již patří návštěvníkům z řad veřejnosti.

Obecná poučka praví, že Frankfurt je zaměřen na nakladatele, zatímco Lipsko je určeno především knihkupcům a čtenářům. Ovšem ti, kteří navštíví Frankfurtský veletrh o víkendu a budou jej chtít srovnávat s Lipským veletrhem, si mnoha rozdílů ani nemusí všimnout (kromě velikosti). Oba veletrhy jsou v tu dobu přímo zaplaveny zástupci rozličných fantasy světů, jako jsou skřeti, pokémoni, darth vadeři, supermani, batmani a mnozí další, kteří se tam dostavují coby „teenageři“ v maskách a převlecích, takže nezkušený návštěvník si může připadat jako uprostřed obřího karnevalu.⁸https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/zapisky-z-knizniho-frankfurtu-2012-o-maorech-hobitech-ci-tomasi-sedlackovi.A121022_172936_kavarna_chu

Jižní Korea při příležitosti čestného hostování v roce 2005 vybudovala v jednom z frankfurtských parků korejskou zahradu. Foto: Jan Lukavec

Jak konstatovala bývalá ředitelka společnosti Svět knihy Dana Kalinová, i veletrh s takovým celosvětovým významem jako je ten frankfurtský se postupně mění, hledá svou identitu a stále šířeji otevírá německé čtenářské veřejnosti.⁹Kalinová, Dana. Kniha jako předmět obchodu: rozhovor s ředitelkou knižního veletrhu Svět knihy Praha Danou Kalinovou o knižním trhu u nás i ve světě. Host, 2015, 31(3), s. 40. Od roku 2019 se na něm více než dříve prodávají knihy i individuálním návštěvníkům. Publikace tam jsou dále častěji nabízeny i se svými audiovizuálními a interaktivními rozšířeními (nebo přímo náhradami), v čemž se projevuje touha po osobním zapojení a silných i jedinečných tělesných prožitcích. Je tam tedy možné zakoušet stále hojnější druhy virtuální reality. Může přitom jít o „pobyt“ v relativně stabilním imaginárním světě, v němž scenérie plápolajícího ohně podkresluje poslech vyprávěného příběhu, nebo o pohyb v prostoru silně dynamickém, kde se na recipienta řítí stěny vytvořené z písmen nebo kráčí po lávce nad stometrovou propastí. Zkoumáno přitom je, jak mohou další smyslové vjemy podpořit zážitek z četby či z poslechu knihy, a také to, jak by se tyto metody daly využít například ke vzdělávacím účelům: k uvádění do sofistikovaných světů filozofie či psychologie nebo k virtuálnímu navštěvování muzeí či galerií.¹⁰http://www.iliteratura.cz/Clanek/37249/frankfurtsky-knizni-veletrh-2016- Literatura se ve Frankfurtu také stává součástí akcí připomínajících wagnerovský Gesamtkunstwerk, jako když slavní němečtí herci Timmo Niesner a Manuel Straube, kteří ve filmové verzi Pána prstenů propůjčili svoje hlasy hobitům Frodovi a Bilbovi, četli za doprovodu živého orchestru ukázky z Tolkiena.¹¹http://www.iliteratura.cz/Clanek/42193/frankfurtsky-knizni-veletrh-2019-klima-hloupost-svazovani-a-prozitky

Od roku 2018 se navíc i ve Frankfurtu oficiálně koná literární festival, tento konkrétně nazvaný Bookfest, a to v prostorách veletrhu i v různých částech města. Lipský festival Leipzig liest se pořádá už od roku 1991 a s počtem 3 600 jednotlivých čtení a besed (v roce 2018) je asi největším evropským literárním festivalem. Mylný by byl ovšem i dojem, že odborníci se scházejí jen ve Frankfurtu: i v Lipsku se v rámci řady profesionálních fór vedou debaty a prezentace na témata jako elektronické knihy, online obchodování s knihami a jejich půjčování. A každé tři roky tam organizace zastřešující německé knihovnictví BID (Bibliothek & Information Deutschland) pořádá knihovnický kongres, jenž se s dobou konání veletrhu částečně překrývá. Oba německé veletrhy jsou mezinárodní, ale Frankfurt výrazně více, takže zastoupeny jsou na něm i četné mimoevropské, zvláště asijské státy. A jako hlavní hosté se na něm představují i země jako Nový Zéland, Indonésie, Čína, Turecko či Indie. Oproti tomu Lipský veletrh, vzhledem k vazbám k východnímu bloku, se po roce 1989 více orientoval na oblast střední a východní Evropy, takže hostujícími zeměmi tam byly spíše krajiny bližší, jako Chorvatsko (2008), Srbsko (2011), Litva (2017) či Rumunsko (2018). Česká republika byla hlavním hostem Lipského veletrhu dokonce dvakrát, v letech 1995 a 2019, ve Frankfurtu zatím nikoli.

Z hlediska mezinárodního knižního obchodu je ovšem druhým největším a nejvýznamnějším knižním veletrhem London Book Fair. Jeho historie je nesrovnatelně kratší: první ročník Londýnského knižního veletrhu se konal v roce 1971. Původně šlo o výstavu malých a specializovaných nakladatelství (Small and Specialist Publisher Exhibiton – SPEX) určenou zejména knihovníkům. Od té doby se významně rozrostl, nicméně ani dnes není tento veletrh přístupný široké veřejnosti, účastní se ho zejména odborní návštěvníci ze všech oblastí knižního obchodu a knihovníci. Při vstupu jsou přitom výrazně cenově zvýhodněni ti, kteří se dopředu online zaregistrují a popíší svoje profesionální zařazení a oblasti zájmu. Mimochodem podobný je původ veletrhu v Göteborgu,¹²http://www.ikaros.cz/knizni-veletrh-v-goeteborgu-nejvetsi-udalost-pro-milovniky-knih-ve-skandinavii nejdůležitější skandinávské akci. Začínal jako seminář pro knihovníky a jak říká ředitel společnosti Svět knihy Radovan Auer, „klasický veletrh se na to postupně nabalil“. Počty návštěvníků se dnes ale v Evropě řadí podle některých údajů na třetí místo.

Londýnský knižní veletrh se koná ve výstavní hale Olympia London postavené v roce 1886. Foto: Londonist.com

Mezi nejvýznamnější veletrhy pak bývá zařazován rovněž veletrh v Bologni, který se zaměřuje na prezentaci literatury pro děti a mládež všech žánrů. Koná se od roku 1965. Určen je výhradně odborným návštěvníkům, takže ti, jejichž literatuře je věnován, děti a mládež do 18 let, na něj paradoxně mají zákaz vstupu. Někteří jej za to kritizují a tvrdí, že kvůli tomu působí příliš staticky. Jiní ale vysoko hodnotí jeho umělecky rozvolněnou atmosféru či to, že jsou tamní stánky „veselé a útulné“.¹³Chalupská, Gabriela. Knižní veletrh dětské knihy: Bologna – město knih. Kapka: časopis pro čtenářskou veřejnost: knihovnické aktuality Pardubického kraje, 2009, 3(9), s. 6. A obecně se uznává, že jde o nejvýznamnější evropskou platformu svého druhu, „svým charakterem nezastupitelnou a z hlediska pohybů v prostoru literatury pro děti a mládež určující“, jak říká například Martin Reissner, šéfredaktor časopisu Ladění věnovaného teorii a kritice dětské literatury.

Knižní veletrhy se ovšem konají ve většině evropských zemí, mnohde i několik: například v Belgii jeden frankofonní v Bruselu a další, vlámský, v Antverpách.¹⁴https://ikaros.cz/putovani-po-knihach-a-jazycich-v-belgii Případně se odehrávají i dva v jednom městě: tak v Moskvě se vedle „obecného“ veletrhu koná ještě další, speciální pro non-fiction (a podle Lukáše Babky, ředitele Slovanské knihovny, tam má rostoucí význam ještě knižní festival-veletrh probíhající vždy v červnu na Rudém náměstí). Z globálního hlediska je nutné navíc zmínit dvě mimoevropské akce: knižní veletrh v mexické Guadalajaře, nejdůležitější veletržní akci pro hispánský svět, a dále největší literární festival světa, který se odehrává v indickém Džajpuru a který doprovází veletrh Jaipur Bookmark.¹⁵https://en.wikipedia.org/wiki/Jaipur_Literature_Festival. Ten založili britský spisovatel William Dalrymple a indická autorka a vydavatelka Namita Gokhaleová. O jeho vzrůstajícím významu svědčí i to, že jej roku 2019 svojí úvodní řečí zahajoval ředitel Frankfurtského knižního veletrhu Juergen Boos a jezdí na něj i literární vědci jako Martin Puchner, německý literární kritik, filozof a profesor anglické literatury na Harvardu a v Berkeley. Puchner ve své knize Svět ve slovech (Host 2019), pojímající knihy jako významné aktéry dějin, jež dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu, vychvaluje džajpurský festival jako místo, kde se rozhoduje o budoucnosti světové literatury:

Událost se podobala spíše rockovému festivalu: na každém kroku stály stánky s jídlem a lidé seděli na zemi nebo se shlukovali ve stanech a v budovách. Šlo o velkou událost s téměř stotisícovou návštěvností. Mezi návštěvníky jsem potkal automechanika z předměstí, který si půjčil motocykl, aby sem mohl přijet, studenta strojírenského oboru, který si kvůli festivalu vzal volno, a řidiče rikši, který obšírně rozprávěl o letošních slavných hostech a s pomocí klaksonu se proplétal dopravní zácpou. „Oprah, to je moc fajnová dáma – taky tmavá, jako já,“ vykřikoval – tím myslel loňskou hvězdu Oprah Winfreyovou. Ne všichni přijeli za literaturou. Někteří návštěvníci se přišli podívat na bollywoodské hvězdy a moderátory slavných talk show, jiní sháněli pozvánky na exkluzivní večírky a soukromé večeře a někdo přišel prostě pro zábavu. Hlavním lákadlem nicméně byla literatura ve všech podobách. Básníci, dramatici a autoři naučné literatury se účastnili čtení, přednášek, diskusí a rozmluv, poskytovali rozhovory a neformálně konverzovali. Goethe, zastánce široce pojaté světové literatury, by měl radost. Na festivalu nebyly rovnoměrně zastoupeny všechny země světa. Možná kvůli původu zakladatelů festival osciluje zejména kolem britsko-indické osy, ale zúčastnila se ho i hrstka autorů z jiných částí světa včetně Spojených států. Co se týče jazyků, převládala angličtina, a velmi se bědovalo (povětšinou anglicky) nad světovou dominancí tohoto jazyka. V některých sekcích festivalu se však používaly indické jazyky od tamilštiny z jihu až po himalájské jazyky na severu… Pokud by si někdo dělal starost o budoucnost čtení a psaní, návštěvu této akce, která vhodně kombinuje literaturu a festival, mu vřele doporučuji.

Svět knihy a zápasy o pražský veletrh

Čeští knihkupci a nakladatelé se tradičně zúčastňovali veletrhů německých, takže do Frankfurtu kvůli tomu jeli například Daniel Adam z Veleslavína (1597) nebo Jiří Melantrich z Aventinu (přinejmenším 1559). V současnosti je v České republice nejvýznamnějším veletrhem pražský Svět knihy. Nemusel u nás soupeřit o prvenství jako německý Frankfurt, ale zato se nějakou dobu vyjasňovalo, kdo jej bude organizovat a jakou bude mít podobu. Eva Novotná z Národní knihovny ČR jeho prapočátek hledá v jakémsi předvánočním knižním jarmarku, který se roku 1991 konal za účasti asi čtyřiceti nakladatelů přímo v prostorách Klementina: „Dali jsme dohromady stoly, pultíky, někdo přijel vyzbrojen vlastním skládacím nábytkem, kupodivu ani chvíli nechyběli prohlížející a kupující.“¹⁶https://bulletinskip.skipcr.cz/vsechna-cisla/prohlizet-cisla/2019-rocnik-28-cislo-1/mgr-eva-novotna-u-zrodu-dnesniho-sveta-knihy

Za oficiální datum prvního ročníku se ale považuje až rok 1994. S myšlenkou knižního veletrhu v Praze tehdy přišla britská firma Avencourt Exhibition, pod názvem Mezinárodní knižní veletrh jej vedl Michael March, americký spisovatel, básník a publicista žijící od roku 1996 v Praze. Místem prvního konání byl Palác kultury. Podle Jitky Šteflové se přes počáteční pochyby akce vydařila. Následně ale vyvstal problém v podobě různých představ britských organizátorů a tuzemských účastníků. Západní nakladatelé viděli ve veletrhu především možnost k utváření své image. Tuzemským nakladatelům šlo hlavně o informace a distribuci. A tak se vůči britskému pojetí postupně formovala opozice. Česká knihkupecká a nakladatelská sdružení se sjednotila ve Svazu českých knihkupců a nakladatelů pod vedením knihkupce Jana Kanzelsbergera. Vyvrcholením opozice byla myšlenka uspořádat vlastní knižní veletrh. Britům se v roce 1995 dostalo komplikací v podobě vypovězení smlouvy ze strany Paláce kultury, a tak se museli spokojit s menším Veletržním palácem. Češi pro svůj veletrh Svět knihy získali prostory pražského Výstaviště. Oba konkurenční veletrhy se konaly ve stejném termínu. A ten český nakonec zvítězil: sešlo se na něm třikrát více vystavovatelů než u konkurence a návštěvnost byla výrazně vyšší. Anglický knižní veletrh zanikl a Michaelu Marchovi tak zbyla jen literární část programu, která se z tehdejších čtení v kavárně Viola postupně vyvinula do dnešního Festivalu spisovatelů Praha. Tomu se podařilo pozvat do Prahy už 11 držitelů Nobelovy ceny za literaturu (i když někteří z nich ji obdrželi později) nebo deset nositelů Bookerovy ceny. Obě akce se přitom mohou, jak podotkl Radim Kopáč, doplňovat, a vytvářet – třeba i spolu s brněnským Měsícem autorského čtení – „ideální trojku“.¹⁷http://www.literarni.cz/rubriky/hlavni/pwf-dostal-od-kulturni-komise-darek-k-narozeninam_11921.html#.XiAxO8hKiUk

Každopádně Svět knihy i Festival spisovatelů se od té doby ucházejí o podporu ze strany pražského magistrátu i ministerstva kultury, a to se střídavými úspěchy, takže v některých letech docházelo ke snížení požadované či do té doby poskytované částky. Na což March třeba roku 2013 reagoval poněkud přehnaným prohlášením, že je tak vystaven politické cenzuře.¹⁸http://www.iliteratura.cz/Clanek/31509/festival-spisovatelu-praha-2013-o-revolucich-a-neodpovednosti-in-hn. Pro rok 2020 zřejmě Festival spisovatelů podle dosavadních informací¹⁹https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/festival-spisovatelu-praha-grant/r~c2eef95e202b11ea84260cc47ab5f122/ od magistrátu nedostane peníze žádné – se zdůvodněním, že „rezonance festivalu v médiích a ve veřejnosti není úměrná výši vynaložených prostředků“.

Svět knihy také čelil řadě potíží: vyrovnával se se zničením levého křídla Průmyslového paláce při požáru roku 2008, s přechodnými poklesy počtu návštěvníků nebo s odchody malých nakladatelů. Někteří novináři, jako Daniel Konrád,²⁰Konrád, Daniel: Svět knihy opouštějí malí nakladatelé. Vyprodali jsme celý palác, reaguje ředitelka. iHNed.cz 16.05. 2014. o něm roku 2014 posměšně psali jako o „prodejním veletrhu, do jehož mumraje se chodí především nakupovat knihy se slevou“. A i když na něm vystupovali i významní hosté, Konrád to ve zmíněném článku přehlížel a poněkud tendenčně dával Svět knihy do příkrého kontrastu se zmíněným Festivalem spisovatelů, kterému ale naopak mnozí vytýkají přehnané elitářství: „Nic tak zásadního, jako bylo na Festivalu spisovatelů Praha vloni vystoupení Orhana Pamuka či před třemi lety návštěva Dona DeLilla, ze sebe Svět knihy nevysouká. A stejně jako vloni se nenaplní přání, aby se veletrh rozrostl do veřejného prostoru a získal kurátora, jenž by mu vtiskl sjednocující tvář a ucelený program, za kterým by mělo smysl do Prahy jezdit.“ V dalších letech se ovšem tyto pesimistické předpovědi nenaplnily. Naopak, pod vedením nového ředitele Světa knihy Radovana Auera se podařilo přilákat zpět menší vydavatele, jako jsou Torst, Labyrint, Triáda či Dauphin, kteří dostali přidělen samostatný stan,²¹Jeho umístění na periferii bylo některými kritizováno, návštěvníci to údajně mohli vnímat jako nucenou separaci. a nejen tím oživit prostor před Průmyslovým palácem. Auerovým platným spolupracovníkem je Guillaume Basset, francouzský spisovatel žijící v Praze, který je dramaturgem Světa knihy, ale v minulosti působil jako zástupce ředitele Festivalu spisovatelů Praha.

Svět knihy v roce 2009. Foto: Wikipedia, CC BY-SA 3.0

Mezi účinkujícími se objevují také populární knižní influenceři (Lucie Zelinková) a youtubeři jako Martin Rota nebo Kovy, který úspěšně vystoupil v nové aréně pro mladé Humbook Stage, která se snaží oslovovat mladé publikum. A na poslední ročník se podařilo pozvat hned dva nositele Nobelovy ceny, Hertu Müllerovou a Mario Vargas Llosu. Asi i díky tomu na Svět knihy 2019 zavítal rekordní počet návštěvníků: 52 tisíc. Což si vysloužilo i chválu novinářů: „Radovan Auer a Guillaume Basset dokázali, že knižní veletrh a literární festival mají enormní, evropský potenciál, že je lze rozhýbat, oživit, návštěvnicky zatraktivnit – a to nikoli na úkor kvality: žádné buřty s cibulí, pivo za hubičku, kafe zdarma.“²²https://www.lidovky.cz/kultura/svet-knihy-jel-letos-maximum-knizni-festival-znovu-vyrostl-a-predvedl-i-nobelisty.A190513_104000_ln_kultura_jto. Také šéfredaktor a spolumajitel nakladatelství Host Miroslav Balaštík veletrh nadšeně pochválil: „Z hlediska programu a účasti zahraničních i českých spisovatelů asi vůbec nejlepší ročník, jaký si pamatuju.“

Co vlastně soudobí návštěvníci putující na knižní veletrhy očekávají?

Podle výzkumu Světa knihy 62 % z nich hledá knihy ke koupi, 41 % atmosféru, 35 % debaty a diskuse s osobnostmi, 22 % autogramiády, 20 % setkání s autory, které dříve neznali a 19 % setkání s přáteli. A co literáti? Někteří otevřeně deklarují, že jim účast na veletrzích ubírá čas a energii, a proto se jich příliš neúčastní (Jáchym Topol). Pro Martina Vopěnku jde mimo jiné o podnět uvědomit si značnou nicotnost a pomíjivost; rozhodně podle něj oněch 30 minut „slávy“ nelze přeceňovat: „Je to jen nepatrná kapka v moři“. Jiní je využívají jako příležitost k příjemnému posezení (Radkin Honzák). Marek Toman na nich oceňuje možnost hledat společně se čtenářem, jestli se nad jeho knihou sejdou, k čemuž používá i divadelní vystoupení a obrazové performance. Pro Kateřinu Tučkovou je to příležitost poznat nové prostředí, setkat se s ostatními autory a čtenáři a tříbit myšlenky nejen o literatuře, ale o společnosti vůbec: „Považuji to za velmi důležitý doplněk osamělé práce v poustevně pracovny“. Petr Hruška vyváženě uvádí: „Velké knižní veletrhy jsou skrumáže lidí a knih, někdy tak obrovské, že vyvolávají nervozitu a neklid, jako ostatně vždy v situaci, kdy je něčeho nebezpečně mnoho. Ale z vlastní zkušenosti vím, že umí také překvapit náhlou a nečekanou intimitou, když člověk zaslechne u nějakého stánku číst člověka, který se přes všechen ten mumraj okolo dokáže soustředně začíst do svého textu a předložit ho posluchačům. To působí zvláštní silou, je to neohrožená pocta literatuře“.

Jakub Pavlovský, který provozuje instagramový profil a dříve i YouTube kanál Book’s Calling, vyzvedává úlohu veletrhů jako místa setkávání a boření bariér: „Svět bookstagramerů a booktuberů na straně jedné a svět off-line milovníků knih na straně druhé se na těchto festivalech a veletrzích propojuje víc než jinde. I proto jejich budoucnost vidím velmi pozitivně“. V podobném duchu o nich promlouvá i spisovatelka Radka Denemarková, která je zvána i na veletrhy mimoevropské, jako první český literát se mimo jiné zúčastnila zmíněného veletrhu v Guadalajaře. Zdůrazňuje jejich roli v překonávání národních hranic: „Obecně stále vězíme v představách národních literatur, ale od dob Goetha přece existuje pojem světové literatury. Sám Goethe nepoužíval spojení anglický autor nebo italský autor, ale spisovatel z Anglie nebo Itálie. A to je rozdíl. Nemusíme být uvězněni v hranicích a představách literatury země, ve které jsme se čirou náhodou narodili. Umělec má být svobodný. Patří všem zemím. Literatura je planeta sama o sobě. V poslední době jako reakce na nacionalismus různých populistů sílí mezinárodní solidarita autorů, kteří se na literárních festivalech scházejí a zdůrazňují, že literatura je společným majetkem lidstva, objevuje se všude a za všech dob v tisících a tisících lidí“.

Jarmark světové literatury?

Knižní veletrhy a festivaly jsou místy, kde se tváří v tvář setkávají lidé odlišných názorů, hodnotových orientací a původu. To bude vždycky přinášet řadu kontroverzí ohledně toho, kam až sahá svoboda projevu a komu ještě poskytnout prostor k prezentaci vlastních názorů – či propagandy. Například zda pozvat zemi, která nesplňuje dostatečnou úroveň demokratických standardů (Svět knihy byl roku 2011 kritizován za to, že za čestného hosta vybral Saúdskou Arábii, Frankfurt o dva roky dříve za pozvání Číny). Dále jestli přizvat spisovatele, kvůli jehož účasti by se mohli cítit někteří uraženi – opakované kontroverze v tomto směru vyvolává Salman Rushdie, kvůli jehož osobní přítomnosti odřekl roku 2015 svoji účast ve Frankfurtu Írán.²³Naopak ve zmíněném Džajpuru Rushdie nakonec nevystoupil, protože hrozby byly příliš silné. Dokonce neprošel ani kompromisní návrh, aby Rushdie alespoň promluvil po Skypu. „V zájmu bezpečnosti se organizátoři rozhodli přednášku úplně zrušit. Některé účastníky taková cenzura pobouřila natolik, že začali na festivalu recitovat úryvky ze Satanských veršů a kvůli této nezákonné činnosti museli vzápětí Džajpur a Indii opustit“, píše Puchner. Anebo zdali umožnit vystoupení člověku, který je naopak problematický z hlediska pořadatele – Radovan Auer takto na Světu knihy zakázal autogramiádu Jiřího Kajínka coby recidivisty adorujícího zločin. Vždy se také bude jednat o (minimálně částečně) komerční akce, u nichž ale bude důležité, aby komerční ohled zcela nepřevládl.

Ať už je původ toho kterého veletrhu jakýkoli, pohybují se dnes kdesi mezi obřím jarmarkem, kavárnou, konferencí či debatní arénou (podle australské literární vědkyně Millicent Weberové tyto akce představují „novou, dynamickou a transmediální veřejnou sféru“).²⁴Weber, Millicent: Literary festivals and contemporary book culture. Palgrave Macmillan, 2018, s. 233.

A některé se třebas přechodně stávají i karnevalem a festivalem: podle Auera přitom Frankfurt udává tón, takže příklon k „festivalovosti“ lze možná očekávat i u dalších veletrhů. Pro někoho jde spíše o veletrhy knižních slev, pro jiné veletrhy idejí, což není, nebo alespoň nemusí být v zásadním rozporu. (Pokud nějaká akce nese název „veletrh“, je logické, že se na ní také fyzicky prodává. Podle Briana Moerana, penzionovaného profesora „Business Anthropology“ působícího na Copenhagen Business School, se na veletrzích odehrává „soupeření hodnot“, které tam jsou přeměňovány na finanční zisk.²⁵Moeran, Brian, Pedersen, Jesper Strandgaard, ed. Negotiating values in the creative industries: fairs, festivals and competitive events. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2011, s. 136.) Zvláště Frankfurt i Lipsko jsou hojně navštěvovány v rámci teenagerských či rodinných skupinových výprav, ale jiní návštěvníci mohou tamtéž prožívat (nebo si v duchu představovat), jak se před nimi zhmotňuje či odehrává koncept světové literatury, jak jej navrhl Goethe. Anebo mohou naopak lamentovat nad tím, jak se některé segmenty knižního průmyslu napříč celým světem unifikují, jak konstatoval Petr Matoušek v Bologni: „Kdybychom všechny zaměnitelné mutace jednoho díla sečetli a prohlásili je za jednu jedinou knihu, rázem by se celkový počet vystavených titulů ztenčil o šestinu“.²⁶Matoušek, Petr. Chrám literatury pro děti se sice sklonil, ale nepadá. Nové knihy, 1998, 38(16), s. 11. Jak napsal Brian Moeran, existuje prostě tolik zkušeností z veletrhů, kolik je lidí, kteří se jich účastní.²⁷Moeran, Brian, Pedersen, Jesper Strandgaard, ed. Negotiating values in the creative industries: fairs, festivals and competitive events. 1st pub. Cambridge: Cambridge University Press, 2011, s. 127.