Práce literárních překladatelů je ve velké míře neviditelná, což se týká především těch, kteří se rozhodli překládat poezii a drama. Často tak činí z vlastní iniciativy a s nadějí, že najdou nakladatele, časopis či festival, který jejich práci představí. Pozorně sledují české literární dění a vybírají texty, které by podle jejich mínění mohly zaujmout čtenáře jejich cílového jazyka. Mnozí z nich jsou sami literárně činní. Kromě překladů dělají i zásadní propagační práci, která je pro čtenáře viditelná ještě méně než překládání samotné.

V tomto článku se pokusím představit vybrané překladatele české poezie a dramatu se zaměřením na střední Evropu a německy mluvící země – oblast, ve které se nejlépe vyznám, a zároveň území, na kterém je zahraniční bohemistika nejaktivnější, do jisté míry i kvůli geografické a kulturní blízkosti a přenositelnosti zkušeností a kulturních vzorů.

Polsko

Úvod

Případ Polska je velmi specifický. Češtinu lze studovat na všech důležitějších univerzitách, na většině jednooborově (mj. na Jagellonské univerzitě v Krakově, Slezské univerzitě v Katowicích, Vratislavské univerzitě, ve Varšavě v rámci české sekce v Ústavu jižní a západní slavistiky). Českou současnou prózu lze označit za velice populární, existují i nakladatelství, která se na ni vyloženě zaměřují nebo mají samostatnou českou ediční řadu (do první skupiny patří nakladatelství Afera a Stara Szkoła, do druhé mj. vynikající Książkowe Klimaty, Dowody na istnienie či Akcent). Poezie je ale mnohem méně populární, především kvůli zanedbatelnému tržnímu potenciálu. Dramata, snad s výjimkou díla Václava Havla, se dnes překládají jen pro festivaly.

Portréty

Leszek Engelking je renesanční člověk. Básník, literární vědec, vysokoškolský pedagog, kritik a editor. Hojně překládá z více jazyků – knižně a časopisecky publikoval překlady z angličtiny (mj. Charles Bukowski, Vladimir Nabokov, Ezra Pound, William Carlos Williams, William Butler Yeats), ruštiny (mj. Marina Cvetajevová), španělštiny (mj. Federico García Lorca, Jorge Luis Borges, Gerardo Beltrán), ukrajinštiny (mj. Lina Kostenková, Iryna Žylenková), běloruštiny (Andrej Chadanovič), slovenštiny (mj. Pavol Országh Hviezdoslav, Oleg Pastier, Karol Chmel, Ivan Kolenič) a samozřejmě češtiny – z té asi nejvíce.

Engelking je polskému čtenáři znám asi hlavně jako překladatel románů Jáchyma Topola a tvorby Michala Ajvaze. Přeložil však i výbory básní Petra Mikeše, Ivana Wernische, Ivana Blatného, Oldřicha Wenzla, Miroslava Holuba, Václava Buriana, Egona Bondyho a Jiřího Koláře. Je autorem monumentální autorské antologie české poezie XX. století Mast proti poezii (Maść przeciw poezji), která vyšla v nakladatelství Biuro Literackie v roce 2012. Díky této knize se může polský čtenář seznámit s rozsáhlými ukázkami tvorby autorů, jako jsou třeba Jaroslav Vrchlický, Jakub Deml, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Jiří Kolář, Josef Kainar, Jiřina Hauková, Ivan Blatný, Ludvík Kundera, Oldřich Wenzl, Jan Skácel, Miroslav Holub, Egon Bondy, Ivan Wernisch, Petr Mikeš, Michal Ajvaz či Jáchym Topol. Mast proti poezii je pravděpodobně nejdůležitějším bohemistickým překladatelským dílem poslední dekády v Polsku.

Engelking je kromě toho také promotérem polské poezie v České republice – je členem poroty ceny Václava Buriana, do které každý rok nominuje jednoho polského básníka (nominaci zatím obdrželi Jerzy Jarniewicz, Tomasz Różycki a Jarosław Mikołajewski, Różyckemu a Mikołajewskemu byla cena udělena).

Je také autorem básnických sbírek Autobus do hotelu Cytera (KKMP, 1979), Haiku własne i cudze (Miniatura, 1991), Mistrzyni kaligrafii i inne wiersze (Miniatura, 1994), Dom piąty (Miniatura, 1997) a I inne wiersze (Miniatura, 2000). V roce 2016 nakladatelství Protimluv vydalo výbor básní Engelkinga (v překladu Václava Buriana) Muzeum dětství a jiné básně, ve kterém se autor vrací na Horní Slezsko, kde prožil dětství.

Je nositelem českého ocenění Premia Bohemica, kterým bývá poctěn zahraniční bohemista (2003, za popularizaci české literatury v zahraničí).

Leszek Engelking. Foto: Mariusz Kubik, Wikipedia

Franciszek Nastulczyk je překladatel české a slovenské poezie a básník. Pochází z polsko-českého pohraničí. Narodil se v Bystřici nad Olší (ČR) v roce 1957. Vystudoval kulturně-osvětovou pedagogiku a filozofii na Jagellonské univerzitě v Krakově. Od roku 1983 žije v Bielsku-Białe, kde pracuje jako učitel. Básník, autor sedmi básnických sbírek, naposledy Hölderlin maluje (2009) a milion mściwych okruchów (Instytut Mikołowski, 2014).

Knižně vydal básnické sbírky Petra Hrušky: Mieszkalne niepokoje (výbor básní, 2011, Instytut Mikołowski) a Darmaty (2017, Instytut Mikołowski) a výbor básní Pavla Řezníčka Maszyna do robienia piekła (spolu s Janem Faberem, Instytut Mikołowski 2017). Hojně publikuje i časopisecky, naposledy třeba v časopisu Afront (ukázka z tvorby Pavla Řezníčka).

V letech 2003–2009 pravidelně publikoval překlady nejnovější české poezie v čtvrtletníku Pobocza. Tento pozoruhodný projekt byl zaměřen především na středoevropskou a balkánskou poezii a Nastulczyk byl jedním z jeho ústředních překladatelů. Přispíval do časopisu svými překlady současných, občas velmi mladých autorů (mj. Kateřina Rudčenková, Jonáš Hájek či Eva Košinská), což vyžadovalo neustále sledování české literární scény včetně časopisů. Pobocza už bohužel nevycházejí, ale webové stránky byly archivovány a zůstávají čtenářům k dispozici i nadále.

Další osobností, která nesmí být opomenuta, je Andrzej Jagodziński, bohemista, slovakista, diplomat, novinář, publicista a samozřejmě překladatel. Díky práci Andrzeje Jagodzińskeho si mohou Poláci přečíst ve svém rodném jazyce dílo Václava Havla, Josefa Škvoreckého, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, Jiřího Gruši a mnoha dalších. Knižně publikoval přes 30 titulů překladů české beletrie, vydal také knihu rozhovorů s českými exilovými spisovateli Vyhnanci (Banici) a byl editorem antologie zakázaných českých autorů. Vzhledem k účelu tohoto článkuje ale nejpodstatnější, že byl editorem a překladatelem Havlova díla. Jagodziński se Havlově tvorbě věnuje dlouhodobě. Je důležité zmínit i to, že byl nejen jeho překladatelem, ale s československými disidenty ho spojovaly i osobní vazby.

Překlad je jen jedno z polí působnosti Jagodzińskeho. V letech 1996–2001 byl ředitelem Polského institutu v Praze, na stejné pozici působil i v Polském institutu v Bratislavě, kde pracoval i jako ředitel Visegrádského fondu. V současné době je tajemníkem ceny Europejski Poeta Wolności (Evropský básník svobody).

Nejvýznamnější překladatelkou současného českého dramatu v Polsku je Krystyna Krauze. Vystudovala dramaturgii na pražské DAMU (1995), scenáristiku na Státní vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1998) a Katedru dokumentární tvorby na FAMU (1999), kterou absolvovala filmem Mistr Vyskočil aneb Něžná imprese o dialogickém jednání. Do polštiny přeložila přes 30 českých divadelních textů (mj. Petr Zelenka, Pavel Kohout, Ivan Vyskočil, David Drábek, Karol Sidon). Edičně připravila zatím jedinou polskou antologii současného českého dramatu Opowieści o zwyczajnym szaleństwie (Příběhy obyčejného šílenství, Wydawnictwo Atut, Wrocław 2006).

Natočila řadu televizních dokumentů jak pro polskou, tak i pro českou televizi, například Nic není absurdní – portrét rabína Sidona (1997), Jak Bláhovi k sedmi babičkám a dědovi přišli (1999), Augustiniáni (2001), Náš Vašek – O moci bezmocných (2012), Tatarské touhy (2013). V letech 2008–2011 působila jako zástupkyní ředitele Polského institutu v Praze.

V souvislosti s překladem poezie a dramatu je potřeba zmínit také dvorní překladatelku Violy Frischerové Dorotu Dobrew, divadelní vědkyni a překladatelku Romana Sikory Elżbietu Zimnu, překladatele knižního výboru básní Jana Skácela Michała Tabaczyńskiho, překladatelku mladé poezie (mj. Ondřeje Lipára a Natálii Hájkové Paterové) Olgu Słowik či překladatele divadelních her Macieje Mętraka, dlouhodobě spolupracujícího s olštýnským festivalem nového evropského divadla Demoludy. Současnou českou poezii, např. Petra Halmaye či Jiřího Červenku, překládá i polský básník a výrazný literární kritik původem z Nowé Rudy Karol Maliszewski. Systematickému mapování a překládání nejnovější české poezie se věnuje i autorka tohoto příspěvku¹Kamil Bouška, básně ze sbírky Hemisféry; Adam Borzič, básně ze sbírky Počasí v Evropě; Ondřej Buddeus, básně ze sbírky 55 007 znaků včetně mezer; Lenka Daňhelová, ukázka; Milan Děžinský, básně ze sbírky Obcházení ostrova; Jonáš Hájek, ukázka; Ondřej Hanus, básně ze sbírky Volné verše; Marie Iljašenko, básně ze sbírky Osip míří na jih; Emma Kausc, básně ze sbírky Cykly; Kristina Láníková, ukázka; Zuzana Lazarová, básně ze sbírky Železná košile; Alžběta Michalová, ukázka; Jana Orlová, ukázka ze sbírky Újedě; Olga Pek, ukázka; Simona Racková, básně ze sbírky Tance; Kateřina Rudčenková, ukázka; Jakub Řehák, ukázka; Jitka N. Srbová, básně ze sbírky Les; Olga Stehlíková, básně ze sbírky Týdny; Petra Strá, ukázka; Irena Šťastná, básně ze sbírky Sen o třetí plíci; Marie Šťastná, básně ze sbírky Interiéry a ukázka z nové tvorby; Alžběta Stančáková, básně ze sbírky Co s tím; Luboš Svoboda, básně ze sbírky Vypadáme, že máváme; Jan Těsnohlídek, básně ze sbírek Rakovina a Hlavně zachraň sebe; Ondřej Zajac, básně ze sbírky Kafegrafie; Jonáš Zbořil, básně ze sbírky Podolí..

Maďarsko

Úvod

Bohemistika v Maďarsku se zdá mít jeden společný rys s bohemistikou polskou. Postavení českých prozaiků a bohemistů-překladatelů beletrie je na první pohled úplně jiné než postavení českých básníků a divadelníků a jejich překladatelů. Hašek, Kundera či Hrabal se v Maďarsku těší neustálé popularitě, zejména Hrabal je nesmírně oblíbený. Silná je i švejkovská tradice. Poezie bohužel zůstává v pozadí. Překlady tvorby mladých básníků skoro nikdy nevznikají na objednávku, je to skoro vždy iniciativa překladatele, který stojí o jejich publikaci. Publikační možnosti jsou velmi omezené, současná poezie autorů menších jazyků vychází především časopisecky, o publikování celých sbírek či výborů neprojevují nakladatelé velký zájem. Nakladatelstvím, které publikuje poměrně hodně české literatury, je třeba Typotex.

Portréty

Velice důležitým překladatelem klasiků české lyriky je Béla Hap (publikoval také pod jménem Efraim Israel), izraelský bohemista narozený v Budapešti, který překládá mj. z maďarštiny, francouzštiny a češtiny. Převedl do maďarštiny Machův Máj, překládal také básně Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Vítězslava Nezvala, Otokara Březiny. Překládal velmi formálně náročné básně psané vázaným veršem. Kromě poezie přeložil i vybrané divadelní hry Václava Havla (Audience a Vernisáž), které vyšly v Maďarsku v samizdatu ještě před odjezdem Hapa do Izraele v roce 1985.

Jedním z nejvýznamnějších překladatelů nové české poezie je István Vörös (1964), básník, překladatel a popularizátor současné české literatury (jak prózy, tak poezie), kterou soustavně představuje maďarskému čtenáři. Vörös, dnes působící na Katolické univerzitě Pétera Pázmánye v Piliscsabě, se zabýval mj. tvorbou Vladimíra Holana. Překládal i dílo Františka Halase, Miroslava Holuba, Petra Hrušky, Jakuba Demla, Jiřího Koláře. Jeho básně překládal do češtiny Tomáš Vašut, v roce 2008 mu v nakladatelství Protimluv vyšla sbírka V okně spící.

Překlady tvorby nejmladší generace autorů vycházejí téměř výhradně časopisecky a na online platformách, jakou je třeba blog Szláv Textus, který vedou mladí slavisté.

Vznikají i překlady dramatu, jejichž autory jsou především bohemisti zaměřující se i na prózu. Důležitým nakladatelským počinem je antologie současného českého dramatu, která vyšla v roce 2017. Její součásti jsou texty mj. od Milana Uhdeho, Davida Drábka či Petra Zelenky. Na antologii spolupracovala šestice překladatelů: Borbála Csoma, Ildikó Forgács, Róbert Gál, Gábor Hanzelik, Zsuzsanna Juhászné Hahn a Flóra Peťovská.

Německo

Úvod

O překlady české literatury je momentálně v Německu mimořádný zájem, částečně i z toho důvodu, že se Česká republika letos představí během prestižního veletrhu v Lipsku (Leipziger Buchmesse) jako hlavní host. Je to velká šance i pro poezii, i když je většinou nakladatelů i časopisů považována za marginální. Prosazování české poezie na německém trhu je pro překladatele velmi obtížný úkol – šance na vysoké statistiky prodeje, které určují úspěch u tak zvaných malých literatur, prudce klesají, o méně populárních žánrech, jako je poezie, ani nemluvě. Kvalita překladu a vůle překladatelů poezii propagovat nemá v boji proti neviditelné ruce knižního trhu šanci. A nic na tom nemění ani geografická blízkost.

Naštěstí překlady vznikají i v rámci alternativních projektů, o propojování básnických scén obou zemí je zájem na úrovni oborových asociací a organizací (jako jsou třeba česká Asociace spisovatelů či německý Haus für Poesie), které se snaží situaci změnit. K zajímavým projektům patří mimo jiné loňské Překladiště/VersSchmuggel. Unikátní projekt je místem pro kulturní výměnu poetické tradice. V tandemech a s pomocí překladatelů přenáší básnířky a básníci své texty do druhého jazyka. Experimentu se zúčastnili Milan Děžinský (CZ) a Steffen Popp (DE), Pavel Kolmačka (CZ) a Nadja Küchenmeister (DE), Pavel Novotný (CZ) a Léonce W. Lupette (DE/ARG), Jan Škrob (CZ) a Tom Bresemann (DE), Božena Správcová (CZ) a Birgit Kreipe (DE), Marie Šťastná (CZ) a Carl-Christian Elze (DE). Výsledkem dialogu jsou překlady básní, které vyjdou v antologiích v obou zemích (v nakladatelství Protimluv v Česku, v Německu v nakladatelství Das Wunderhorn). Jejich křest se bude konat právě v rámci zmíněného lipského veletrhu. Projektu se zúčastnila řada překladatelů a překladatelek mladší generace, jejichž úkolem bylo poskytovat autorům jazykovou asistenci: Lena Dorn (DE), Kathrin Janka (DE), Mirko Kraetsch (DE), Martina Lisa (DE), Eva Marková (CZ) a Michaela Škultéty (CZ). Kurátorem projektu na české straně byl Jonáš Hájek, německou stranu reprezentovala Juliane Otto.

Martina Lisa

Dalším zajímavým nakladatelským počinem je dvojjazyčná edice OstroVers, kterou loni zahájilo německé nakladatelství hohrotch verlag a která se zaměřuje na prezentaci toho nejaktuálnějšího a nejkvalitnějšího v nové české lyrice. Série má dvě editorky, obě překladatelky – Martinu Lisou (DE) a Terezu Semotamovou (CZ). Zatím vyšly dvě sbírky – Wenn das wasser kocht od Marie Šťastné (překlad Julia Miesenböck) a od oder schnurstracks Jaromíra Typlta (překlad Martin Mutschler). Nakladatel připravuje i další dvojjazyčné sbírky.

Zájem o podobné projekty a účast mladých překladatelů na popsaných iniciativách vyvolává naději, že v budoucnu budou básnické scény obou zemí více propojené.

Portréty

Významný německý slavista a překladatel Walter Schamschula (nar. 23. prosince 1929) se narodil v Praze a vyrůstal dvojjazyčně. V únoru 1946 rodina emigrovala z Československa a usadila se v západním Německu ve městě Schwäbisch Gmünd. Schmaschula poté studoval slavistiku, romanistiku, anglistiku a germanistiku na univerzitě ve Frankfurtu, poté i v Marburgu. Po získání doktorátu učil na několika univerzitách v Německu a od roku 1970 přednášel češtinu a českou literaturu jako hostující profesor na Univerzitě v Berkeley, kde s krátkou přestávkou vyučoval až do roku 1994. Momentálně žije ve Spojených státech.

Ve své překladatelské činnosti se Schamschula věnoval literární vědě (mj. díla Jana Mukařovského, Jiřího Levého) a polské a české poezii. Přeložil mimo jiné Máchův Máj a básně Otokara Březiny, zajímal se taky o polský romantismus (Mickiewicz, Słowacki). Jeho překlad Máchova Máje je jedním ze tří překladů tohoto díla do němčiny, vedle Otta Bablera a nové interpretace Ondřeje Cikána.

Ne všichni důležití překladatelé české poezie jsou vystudovaní bohemisté či slavisté. Jsou mezi nimi i básníci, kteří si zamilovali českou lyriku. Do této skupiny patří třeba Reiner Kunze (nar. v roce 1933), překladatel básní Jana Skácela. Studoval žurnalistiku a filozofii na univerzitě v Lipsku. Českou poezii do němčiny začal překládat v 60. letech, kdy opakovaně pobýval v Československu. Knižně vydal dvě sbírky básní Jana Skácela, překládal také texty Vladimíra Holana či Jaroslava Seiferta. Kunzeho básně do češtiny překládala Milena Fucimanová, sbírka Jako věci z hlíny: výbor z básnického díla (orig. Wie die Dinge aus Ton) vyšla v roce 1998 v nakladatelství Sursum.

Urs Heftrich (nar. v roce 1961) je podle všeho nejvýznamnějším překladatelem poezie své generace. Kromě překládání lyriky se věnuje i akademické práci. Od roku 2001 působí na univerzitě v Heidelbergu, kde vede katedru slovanské literární vědy v Institutu slavistiky. Předtím působil i na univerzitách v Bonnu a v Trevíru. Věnuje se překladu moderní české poezie. Jeho antologie české lyriky od 20. let 20. století do současnosti Jeskyněmi slovníku (Höhlen tief im Wörterbuch, 2006) je jasným důkazem autorovy schopnosti překládat velmi různorodé básnické jazyky. V knize jsou zastoupeni mj. Jiří Orten, Ladislav Dvořák, Jiří Kolář, Jan Zabrána, Josef Topol, Oldřich Mikulášek, Ivan Diviš, Petr Kabeš, Ivan M. Jirous, Zbyněk Hejda či J.H. Krchovský. Heftrich překládal sbírky Josefa Čapka Básně z koncentračního tábora nebo Jana Zahradníčka Jeřáby. Zvláštní roli v Heftrichově překladatelské a literárně vědné činnosti hraje Vladimír Holan, jehož tvorbou se dlouhodobě zabývá. Heftrich je mj. spolueditorem německého vydání jeho sebraných spisů.

Kromě překladových knih je také autorem monografických prací věnovaných Otokaru Březinovi a reflexi nacistické genocidy Romů v české literatuře. Byl členem poroty překladatelské soutěže Cena Susanny Roth (2016) a také členem poroty Drážďanské ceny lyriky (2006, 2008, 2010, 2016). V roce 2017 získal prestižní ocenění Premia Bohemica.

Urs Heftrich. Foto: Moravská zemská knihovna.

K etablovaným překladatelům a překladatelkám české poezie patří v německojazyčné oblasti také mj. Bettina Kaibach či Martina Lisa.

V souvislosti s překladem českého dramatu v Německu není možné nezmínit Barbaru Schnelle, kurátorku divadelního festivalu EinStück: Tschechien, který už několik let v Berlíně představuje nové divadelní hry prostřednictvím scénických čtení a hostujících představení inscenací českých her. V souvislosti s touto událostí byla vydána překladová antologie nejnovějšího českého dramatu Von Masochisten und Mamma-Guerillas. Barbora Schnelle je autorkou výběru a překladatelkou některých textů. V knize vyšly jak díla, která byla na festivalu již prezentována, tak další doplňující texty. V antologii jsou zastoupeni mj. Roman Sikora, Anna Saavedra, Katerina Rudčenková, Eva Prchalová či Tomáš Vůjtek, dále také S.d.Ch. David Drábek, David Zábranský či Petra Hůlová. Na tomto nakladatelském počinu se vedle editorky Barbary Schnelle podílela celá řada znamenitých překladatelů: Doris Kouba, Kathrin Janka, Lydia Nagel, Henning Bochert či Mirko Kraetsch. Nejvíce textů publikovaných v antologii přeložila Doris Kouba, která je jinak známá především jako překladatelka prózy (mj. knihy Marka Šindelky).

Rakousko

Úvod

Další zemí, kde se česká poezie a drama překládají navzdory nízkému tržnímu potenciálu, je Rakousko, kde působí celá řada významných bohemistů, kteří se věnují i okrajovým žánrům. Vydávání samostatných sbírek mladých českých autorů je sice vzácné, ale o to více je třeba si cenit překladatelů a nakladatelů, kteří o to bojují. Důležité je podotknout, že úsilí o soustavnou prezentaci české poezie v Rakousku vynakládají jednotliví překladatelé a překladatelky, je to tedy především věc jejich osobního rozhodnutí, které může, ale také nemusí doprovázet zájem institucí či nakladatelství.

Portréty

Velice významnou překladatelkou české literatury v Rakousku je Christa Rothmeier (nar. v roce 1948). Přes třicet let přednášela českou literaturu 20. století na Katedře slavistiky Vídeňské univerzity. Rakouskému čtenáři zpřístupnila mimo jiné dílo Jana Nerudy, Jakuba Demla, Petra Borkovce, Ivana Blatného či Bohumily Grögerové. V případě této překladatelky je třeba zdůraznit soustavnou a dlouhodobou snahu o prezentaci aktuální podoby české literatury, včetně (možná i především) poezie. Její výběr je svědectvím odvahy překládat a představovat nezavedené autory, pohybovat se mezi odlišnými idiolekty a čerpat z několika literárních generací. Na seznamu jejích překladových publikací (jak knižních, tak časopiseckých) můžeme nalézt mj. následující autory: Eugen Brikcius, Ivan Martin Jirous, Petr Kabeš, Petr Král, Radek Malý, Radek Fridrich, Karel Šiktanc, Ivan Wernisch, Pavel Kolmačka, Věra Rosí, Jan Skácel či Kateřina Rudčenková.

Kromě překladatelské a pedagogické činnosti se věnuje i psaní – v roce 2004 vydala knihu Kouzla zbavená idyla. 160 let Vídně v české literatuře (Die Entzauberte Idylle. 160 Jahre Wien in der tschechischen Literatur). Je držitelkou Ceny za kulturu spolkové země Dolní Rakousko za literární překlady (1997), ceny Premia Bohemica nadace Český literární fond (1999), Rakouské státní ceny za literární překlad (2000) a medaile Artis Bohemiae Amicis (2003).

Velmi zajímavým a všestranným představitelem mladé generace rakouských překladatelů je Ondřej Cikán. Narodil se v roce 1985 v Praze, ve věku 6 let emigroval s rodiči do Vídně. Překládá mezi češtinou a němčinou, ale také ze starořečtiny a latiny. Kromě toho je i spisovatelem a nakladatelem. Do němčiny přeložil například Máj Karla Hynka Máchy (Mai / Máj, Vídeň, 2012), básně J. H. Krchovského (Mumie auf Reisen – Ein Epos und weitere Gedichte / Mumie na cestách – Epos a další básně, Vídeň a Praha, 2018) a Zuzany Lazarové (Das eiserne Hemd – Lilith und weitere Gedichte / Železná košile – Lilith a další básně, Vídeň a Praha, 2018) Sbírky Lazarové a Krnovského vyšly v nakladatelství Kētos, jehož je Cikán ředitelem. Na svých webových stránkách se projekt představuje následujícími slovy:

„Ve Vídni a v Praze sídlící a roku 2018 založené nakladatelství Kētos vydává překlady nepřeložitelného: divokou poezii i dobrodružnou, poetickou prózu, a je jedno, jestli pocházejí ze současnosti nebo starověku. Věrný, poetický překlad, respektující rytmiku, zvukomalebnost a obrazotvornost originálu, je s to obohatit a inspirovat i literaturu cílového jazyka.

Špatný překlad je jako lež. Dobrý překlad si vyžaduje hromady času. Kētos je provozován neziskovým spolkem Verein Zur Unterstützung Märchenhaften Theaters (Die Gruppe) a časem nešetří. Všechny překlady Kēta jsou pořizovány s nejvyšší poetickou i vědeckou vážností.“

Vícežánrovost a vícejazyčnost překladatelské a nakladatelské činnosti Ondřeje Cikána je obdivuhodná a určitě stojí za to sledovat jeho další projekty a knižní novinky jeho nakladatelství – v roce 2019 v Ketu vyjde např. zrcadlové dvojjazyčné vydání Korneta Rainera Marii Rilkeho.

Slovensko

Na Slovensku se zatím česká poezie a dramata nepřekládají a zbývá jen doufat, že tomu tak zůstane i nadále. Je ale důležité zmínit, že původní česká současná poezie pravidelně vychází ve slovenských literárních a kulturních časopisech, jako jsou třeba Vlna, Glosolália či Vertigo. Čeští autoři se představují během literárních festivalů, jako jsou třeba Ars Poetica či Novotvar.

Jako velmi zásadní iniciativa se jeví soutěž Básne/Básně SK/CZ pořádaná literárním sdružením literarnyklub.sk a českým nakladatelstvím Fra. Do soutěže se mohou přihlásit slovensky a česky píšící autoři a autorky. Žádná věková omezení nejsou. Soutěž je anonymní a otevřena jak autorům čekajícím na svůj knižní debut, tak i zavedenějším básníkům a básnířkám. Příspěvky hodnotí 4členná porota, ve které jsou zastoupeni básníci a básnířky z obou zemí, respektive obou jazyků. Minulý rok (2018) se do soutěže přihlásilo až 480 tvůrců. Oceněné příspěvky jsou každý rok publikovány ve sborníku. Soutěž si klade za cíl vytvořit prostor pro současnou básnickou tvorbu. Původně slovenský projekt je od roku 2017 česko-slovenský, díky čemuž přispívá i k propojování básnických scén obou zemí, posilování jejich dialogu (do jisté míry i jazykového).