Exkurze do anglicky psané literatury v Čechách posledního desetiletí

Výraz „anglofonní“ v názvu zastřešuje to, co dříve neúplně či nepřesně zajišťoval výraz „anglický“. Jinak řečeno, anglická literatura může označovat jak literaturu autorů pocházejících z Anglie ve Velké Británii, tak jakoukoli anglicky psanou literaturu. Anglickou literaturu tedy v prvním případě odlišujeme například od velšské, skotské či irské v kontextu Velké Británie. Ve druhém případě je přesnější mluvit o všech anglicky psaných textech kdekoli na světě. Anglofonní literaturu koneckonců píší nejen „rodilí mluvčí“, nýbrž i autoři, pro které je angličtina i druhým, třetím či prostě dalším jazykem.

Nejedná se přitom o novodobý fenomén (vzpomeňme na Nabokova či Conrada), ale spíš o jeho nebývalý nárůst prostřednictvím mezikulturní komunikace, danou větším dílem digitalizací, dále stěhováním do rozvinutých anglofonních zemí a menším, pro nás relevantním dílem také komunitou souhrnně – a ne zcela přesně – často nazývanou expats, tedy příslušníky celosvětové anglofonní diaspory, z níž se velká část zejména po pádu Železné opony toužila podívat do zemí bývalého Sovětského svazu, či v případě Ameriky prostě „do Evropy“.

Business a literatura se tu následně nezvykle prolnuly: díky přidané hodnotě „rodilých mluvčích” se zahraničním vzděláním a zkušenostmi najdeme v pražských sídlech nadnárodních společností, stejně jako na soukromých i státních univerzitách či v širokém spektru živnostníků mnoho literárně nadaných expats, kteří nadále empiricky ověřují neochotu českých komerčních nakladatelství vydávat zde psanou literaturu v anglickém originále, a i přesto si zvolili Prahu (případně Brno či Olomouc) jako svůj další domov. Nutno dodat, že naopak zájem tuzemských tištěných i on-line literárních médií je o poznání větší, a anglofonní poezie a úryvky z prózy, eseje a rozhovory s aktéry tak pravidelně vycházejí v Tvaru, Psím víně, anglickém vysílání Českého rozhlasu, časopisu A2 a v dalších médiích. Někteří z autorů úspěšně vydávají své básně či romány za hranicemi a zároveň se večer scházejí v pražských kavárnách a barech na jednotlivých čteních či literárních festivalech, kde prezentují ukázky ze své tvorby, často formálně překládané do češtiny. Tuto poměrně početnou komunitu však charakterizuje její různorodost a zároveň provázanost. Ačkoli existuje několik zcela odlišných tvůrčích ohnisek tvorby, z nichž valná většina dnes již působí zčásti či plně on-line, jednotliví autoři a stálí aktéři se mezi sebou znají, pracují na vícero projektech, či o sobě přinejmenším vědí.

Navazují tak koneckonců na dlouhá desetiletí historické, kulturní, politické a literární propojenosti mezi oběma jazyky. Zejména Praha je v tomto směru pro příchozí literáty a umělce mimořádně lákavá. Tuto skutečnost dlouhodobě mapuje nezávislá ediční řada Litteraria Pragensia Books, jež od roku 2002 funguje na půdě Univerzity Karlovy. V roce 2011 zde vyšla ve skromném nákladu tří set kusů antologie From a Terrace in Prague: A Prague Poetry Anthology (ed. Stephan Delbos) a brzy se vyprodala. Věnuje se několika obdobím od konce 19. století až do r. 2010. Jak se dočteme v předmluvě, představuje průsečíky pragensie a poezie, ideálního formátu k zachycení jak krátkých impresí z města, tak dlouhodobého vztahu k místu.

Dalším počinem tohoto druhu byla ambiciózní antologie pražského literárního obrození 90. let The Return of Král Majáles (ed. Louis Armand, 2010), nesoucí název známé básně Allena Ginsberga, který ji napsal jako rychlou impresi ze své krátké návštěvy Československa, která skončila jeho zatčením a deportací do Velké Británie. Louis Armand ve své antologii píše o literárním obrození v Čechách v 90. letech, které si svou intenzitou nezadá s energií, kterou zde v 70. letech probudil právě Ginsberg. Skutečným impulzem je zde však střet několika různých literárních generací a kulturních identit v čele s Lukášem Tominem.

Louis Armand. Foto: Jana Gridneva

Koncem roku 2017 vydalo nakl. Litteraria také knihu City Primeval: New York Berlin Prague, (ed. Louis Armand, Robert Carrithers) která dokumentuje underground od 70. let do současnosti očima těch, kteří byli a jsou jeho součástí. Osobní výpovědi a důraz na kvalitní a fotografickou dokumentaci poskytují vzácné svědectví o neopakovatelné době, a zároveň z knihy činí umělecký předmět.

Anglofonní tvorba je v Čechách velice těsně propojená s literaturou překladovou, což se týká jak nakladatelství, tak i autorských čtení a dalších umělecko-literárních akcí. Vzhledem ke specifickému postavení angličtiny jako jednoho ze světových jazyků existuje, zřejmě nevyhnutelně, vysoký nepoměr mezi zájmem o českou literaturu přeloženou do angličtiny a vydávanou v zahraničí – překladatel Alex Zucker na své nedávné přednášce koncem loňského roku v Knihovně Václava Havla potvrdil, že zájem o českou literaturu je ve Spojených státech prakticky nulový; naproti tomu překlady anglicky psaných knih zaplavují police „světové beletrie“ v knihovnách a knihkupectvích více než kterýkoli jiný jazyk. Pozitivním výsledkem je, že se do angličtiny překládají skutečně kvalitní česká díla – skromná poptávka přichází z kruhů literárních a nikoli komerčních. Zucker například přeložil díla Patrika Ouředníka, Petry Hůlové či Jáchyma Topola.

V Praze sídlí i nezávislé nakladatelství Twisted Spoon Press, které již od roku 1992 publikuje anglické překlady děl autorů ze střední Evropy, převážně z Čech, v menší míře pak i originální tvorbu v angličtině, například díla anglicky píšícího, předčasně zesnulého Lukáše Tomina či známého britského punkera Phila Shoenfelta. Zaměřuje se jak na známá jména a tituly, tak i na současnou, experimentální či undergroundovou tvorbu. Jeho šéfredaktor Howard Sidenberg tak zpřístupňuje českou literaturu anglofonnímu čtenáři a zároveň v některých případech vydává vůbec první překlad daného titulu. Nejnověji u Twisted Spoon vyšel Nezvalův surrealisticko-poetický Absolutní hrobař (The Absolute Gravedigger) v překladu Stephana Delbose a Terezy Novické, jež získal i grant od PEN America.

Kromě Twisted Spoon Press působí od roku 2011 napůl v Čechách (Praze) a napůl v Británii (Londýně) taktéž nezávislé nakladatelství Equus Press, které se naopak velice úzce soustředí na tzv. new writing, tedy současnou či spíše nadčasovou tvorbu, a to zejména na inovativní a experimentální autory a autorky píšící mimo zavedený anglo-americký literární establishment, který Equus vnímá jako kterýkoli jiný trh – trh, který svojí poptávkou po určitém typu literatury, takovém, který se bude prodávat, psaní nevyhnutelné ohýbá a cenzuruje. Zároveň se jedná o translokální či kosmopolitní díla překračující hranice národních literatur. Equus vydal vůbec první anglický překlad knihy Louis XXX od Georgese Bataillea, či Second Through Brain od Melchiora Vischera – dadaistický, německy psaný román, jejž do češtiny přeložil šéfredaktor Equus Press David Vichnar ve spolupráci s Timem Konigem. Web provozuje Equus zároveň jako literárně-naučný blog.

Louis Armand, jehož dvorním nakladatelstvím je právě Equus, je stálicí tuzemské anglofonní literatury. V Praze se zabydlel začátkem 90. let a od té doby stál u zrodu mnoha literárních projektů od časopisů až po akce, jakou je například Prague Microfestival. Vyučuje také na FFUK a jako teoretik literatury a umění se zároveň dlouhodobě věnuje pražské literární avantgardě dvacátého století, o níž publikoval nejen výše zmíněné antologie, ale i sbírky esejů a kritické práce.

Armandova vlastní tvorba také tíhne k neúprosnému experimentu libovolného rozsahu a tématu a často odkazuje na avantgardu různých dob a míst. V Čechách i v zahraničí vydal mnoho básnických sbírek a románů; jeho oceňovaný neo-noir Breakfast at Midnight (2012) vyšel i v českém překladu u Arga. Kniha, pojmenovaná po surrealistických kolážích Libora Fáry, se z větší části odehrává v potemnělé, deštivé a náladové Praze a dává tak jejímu libeňskému břehu poměrně neotřelou pachuť. Armand se opět věnuje Praze (neboli „Golem City“) i ve svém posledním, osmisetstránkovém románu plném šachové symboliky, nazvaného The Combinations (Equus, 2016).

Vedle výše zmiňovaných kamenných nakladatelství funguje množství zajímavých on-line projektů a magazínů, které nahrazují dřívější tištěná média. On-line magazín B O D Y má velkorysý záběr: publikuje jednoduše to, co padne do oka redakci, jejíž všichni členové žijí a tvoří v Čechách. Rubriky performance, beletrie či poezie doplňují různě zaměřené speciály: výběr tvorby českých, maďarských či irských autorů, vždy v anglickém překladu (originále). Jedná se o jednu z nejaktivnějších platforem svého druhu, která sází na přehlednost stránek a pravidelné rubriky. Jedním z editorů B O D Y je i Joshua Mensch, který v květnu letošního roku ve Spojených státech vydal kritikou již teď oceňované veršované memoáry s názvem Because (Norton).

Joshua Mensch. Foto: Christian Burrows

Samostatnou kapitolou jsou kamenná knihkupectví, která i v éře Amazonu a Book Depository v Praze nabízejí cizojazyčnou/anglofonní literaturu. Kdysi jich fungovalo víc, dnes z původních zbyly Shakespeare & Sons na Malé Straně (z jejich druhé pobočky na Krymské je dnes Café V lese; donedávna měli majitelé pobočku také v Českém Krumlově) a také Globe Bookstore, před pětadvaceti lety holešovický, dnes novoměstský. Obě knihkupectví zároveň propůjčují své prostory různým spřízněným akcím a Globe disponuje vlastní kavárnou.

Každoroční Pražský Microfestival (PMF) je v tuto chvíli pravděpodobně největší, a přesto poměrně komorní anglofonní literární akcí svého druhu v Čechách. Jak píše jeho současný programový ředitel David Vichnar, vznikl ve snaze navázat na svého předchůdce z roku 2004, Pražského mezinárodního festivalu poezie; zároveň se jednalo a jedná o alternativní a nekomerční protiváhu známějšího Festivalu spisovatelů Praha (Prague Writers’ Festival). PMF se koná každý rok v květnu bývá třídenní a každý večer uvádí několik autorů a autorek ze všech koutů světa. Festival je bilingvní, občas se připojují i titulky ve třetím jazyce spolu s případným promítáním videoinstalací. Po čteních uzavírá každý večer jiná kapela. Součástí festivalu je knižní stánek, doprovodné přednášky hostujících umělců, panelové diskuze, výstavy a performance. Minulých ročníků se zúčastnili například americká právnička, performerka a básnířka Vanessa Place, dále členka newyorské školy poezie Alice Notley, britská básnířka Maggie O’Sullivan, Thor Garcia, Mária Ferenčuhová a mnoho dalších.

Mezi hosty Microfestivalu patří i Laura Conway, která je jednou z nejméně nápadných, a přitom nezapomenutelných postav celé scény. V Praze žije dlouhodobě, přesto ji málokdy potkáte a posledním projektem, který „vzkřísila“ na jednodenní výstavě v roce 2013, byla její unikátní knižní spolupráce s Kateřinou Piňosovou, při které spojily kresbu a text do díla nazvaného Abeceda stromů (The Alphabet of Trees, Concordia, 2002). V minulosti založila Conway společně s umělcem a hudebníkem Kenem Nashem také putovní sérii autorských čtení zvanou Alchemy Reading Series. Od té doby projekt vystřídal několik moderátorů a moderátorek, například Anne Brechin či Sarah Borufka. Autorské čteníse koná každý měsíc a kromě pozvaných umělců vždy dává prostor komukoli, kdo chce prezentovat svou tvorbu, ať už básnickou či hudební. Paralelně má Alchemy aktivní blog, kde píše o všech svých účastnících s cílem propagovat jejich tvorbu.

Laura Conway. Foto: Šárka Olehlová

Na Microfestivalu v průběhu let několikrát vystoupil i básník, prozaik a vysokoškolský pedagog Justin Quinn, který žije v Praze od poloviny devadesátých let a zastupuje o něco tradičnější literární proud. Na akademické půdě i jako autor a překladatel se věnuje především poezii dvacátého století. Do angličtiny dlouhodobě překládá například Petra Borkovce, Ivana Blatného, Jana Zábranu či Bohuslava Reynka, anglický výběr z jehož uměleckého i básnického díla s názvem The Well at Morning: Selected Poems and Graphic Artworks 1925 – 1971 vydalo v loňském roce v Quinnově překladu Karolinum¹http://www.radio.cz/en/section/books/bohuslav-reynek-eternity-in-a-drowned-fly.

Justin Quinn. Foto: Tereza Límanová

Básnická sbírka Vlny a stromy z roku 2006 jako jediná vyšla i v českém překladu Quinnova přítele Tomáše Fürstenzellera. Prolíná zde svou českou a irskou zkušenost, krajinu a město, a to zejména skrz všudypřítomný „organický pohyb ve všech polohách a součástech života“, jak sbírku popisuje recenzentka českého překladu Alena Skálová.²http://www.iliteratura.cz/Clanek/26181/quinn-justin-vlny-a-stromy

Quinnův první román, Mount Merrion, vyšel v r. 2013 u Penguin Ireland. Jedná se o historii několika generací jedné rodiny z lepšího dublinského předměstí, kde Quinn sám žil a vyrůstal, a odráží zde zároveň vývoj Irska druhé poloviny dvacátého století. I tento román vyšel česky, a to v překladu Quinnovy manželky, malířky a autorky Terezy Límanové, s názvem Mezi Vilami (Argo 2015).

V rozpětí posledního desetiletí pražské anglofonní scény je evidentní nepoměr v zastoupení autorů a autorek. Srovnatelně etablované básnířky a umělkyně, které žily v devadesátých letech i na přelomu tisíciletí v Praze, jako například Donna Stonecipher (nyní žijící v Berlíně), či Holly Tavel (nyní žijící v USA), v současnosti nelze profilovat jako současnou anglicky psanou literaturu v Čechách. S otevřenými hranicemi a bohatou mezinárodní spoluprací lze mluvit o optimistickém a kultuře nakloněném prostředí; přesto není náhoda, že nejzajímavější anglicky psané knihy posledních let vydané v Čechách jsou převážně překlady a antologie minulé tvorby, zatímco nová literatura přichází spíše zvenčí.