S jistou experimentální ledabylostí se hrdinka prokousává svým traumatem: nemá děti, a dokonce ani stálého rodičovsky perspektivního partnera. Román, který ne úplně předvídatelným způsobem detabuizuje „nemateřství“.
Beletrie, Próza
Pražanka Amálie je intelektuálka plná energie, miluje hory, učí se japonsky… a přece jako by její život ustrnul ve zvláštní nehybnost. Ve věku, kdy její vrstevnice na poslední chvíli zakládají rodiny, ona stále proplouvá z jednoho nevydařeného vztahu do druhého a pomocí psychoterapie, úniků i psychotropních látek se snaží vyřešit přetrvávající neporozumění s přespříliš přítomnou matkou i mrtvým otcem. Při pozorování světa i sebe sama střílnou „nehybných“ okamžiků však Amálii nechybí bystrá ironie a sebereflexe, která tomuto příběhu o konci mládí, odehrávajícím se v Praze i v Japonsku, dodává až nesnesitelnou lehkost.